16 C 51/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Kořínkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce s adresou pro doručování adresa žalobce proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem trvale ulice a číslo , PSČ část obce s adresou pro doručování adresa žalobce a žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost výpovědi

I. Žaloba na určení, že výpověď z nájmu bytu [číslo] v [část obce], [ulice a číslo], daná prvním žalovaným žalobci dne [datum], je neplatná a neoprávněná, se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen uhradit druhé žalované k rukám její právní zástupkyně náklady řízení ve výši 6 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na určení, že výpověď z nájmu bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [část obce] o velikosti 1+1 s příslušenstvím je neplatná a neoprávněná s tím, že mezi žalovanými byla dne 2. 4. 2014 uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou na předmětný byt, která byla dne 28. 12. 2020 vypovězena, výpověď byla žalobci doručena prostřednictvím 2. žalované. Žalobce proti výpovědi podal písemné námitky, na něž žalovaný nereagoval.

2. První žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že nájemní smlouva byla uzavřena mezi ním a 2. žalovanou dne [datum] jako smlouva na dobu určitou do 1. 4. 2015, která se automaticky o rok prodlužuje, pokud nedojde ve lhůtě tří měsíců k potvrzení o ukončení nájemního vztahu. Ve smlouvě byl žalobce uveden jako nezletilý rodinný příslušník. K výpovědi vztahu došlo na žádost 2. žalované, která žalobce obviňuje z domácího násilí. Na konec prosince 2020 byla domluvena schůzka účastníků v [obec], kterou žalobce bez vědomí druhé žalované zrušil zřejmě proto, že mu byl zakázán přístup k druhé žalované pro domácí násilí. Nájemní vztah s žalobcem byl ukončen v termínu a ve lhůtě podle platné nájemní smlouvy, aniž by bylo třeba uvádět jeho důvod. Proto žalobu nepovažuje za oprávněnou. Při jednání ve věci samé doplnil své vyjádření tak, že žalobce nepovažuje za nájemce bytu, daným postupem chtěl vyhovět žádosti žalované, aby žalobci zabránil bydlení v předmětném bytě.

3. Druhá žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že nájemní smlouvu s 1. žalovaným skutečně uzavřela jako nájemkyně ona a tato trvá, přičemž žalobce s ní předmětný byt užíval do 10. 12. 2020, kdy z něj byl policií vykázán z důvodu násilného a agresivního chování vůči ní. Předběžným opatřením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [obec] z [datum] byl žalobci zakázán styk s ní. Následně bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí. Trestní řízení nebylo doposud pravomocně skončeno. Po dohodě s otcem žalobce se k němu žalobce přestěhoval a žije u něj dosud, odstěhoval si sem i všechny své věci a navíc má zákaz styku s žalovanou. Pronajatý byt tak přestal s 2. žalovanou užívat, což oznámila pronajímateli, s nímž dne 28. 12. 2020 sepsali záznam nadepsaný jako výpověď, ale ve skutečnosti nešlo o faktickou výpověď z nájmu, pouze o oznámení o ukončení spoluužívání bytu žalobcem. Žalobce nebyl nájemcem daného bytu, nájemní vztah trvá. Není zřejmé, čeho se žalobce domáhá, neboť k podání předmětné žaloby není aktivně legitimován, protože účastníkem nájemní smlouvy nebyl. Je pouze na rozhodnutí druhé žalované, s kým bude předmětný byt spoluužívat, žalobce nemá právo domáhat se obnovení společného užívání zejména za situace, kdy se proti ní dopouštěl násilí a týrání, na společnou domácnost ničím nepřispíval a ona z těchto důvodů s ním společné bydlení obnovit nechce. O obžalobě podané proti žalobci bylo rozhodnuto Okresním soudem v Příbrami nepravomocně rozhodl tak, že žalovaného uznal vinným, žalobce se následně domáhal zrušení zákazu vstupu do předmětného bytu s tím, že důvody pro trvání předběžného opatření pominuly, neboť v bytě nemá žádné věci, soud jeho žádosti nevyhověl.

4. Z nájemní smlouvy z [datum], listiny nadepsané jako výpověď z nájemního vztahu z 28. 12. 2020, usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec] z [datum], usnesení zdejšího soudu z 22. 12. 2020 a 1. 3. 2021 a obžaloby ze 4. 6. 2021 podané ke [anonymizováno] soudu proti žalobci soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] byla mezi žalovanými uzavřena nájemní smlouva na byt [číslo] v domě [adresa] v [část obce] o velikosti 1+1 s příslušenstvím, nájem byl sjednán na dobu určitou od 2. 4. 2014 do 1. 4. 2015 s tím, že pokud nedojde ze strany pronajímatele (1. žalovaného) či nájemce (2. žalované), ve lhůtě tří měsíců k potvrzení o ukončení nájemního vztahu, je smluvní vztah automaticky prodloužen o další rok, a to vždy od 1. 4. do 31. 3. následujícího roku. Současně bylo sjednáno, že nájemní vztah může být kdykoliv ukončen dohodou smluvních stran, případně výpovědí bez udání důvodu s tříměsíční výpovědní lhůtou. Žalobce byl ve smlouvě (bod III/ 3.2.) uveden jako rodinný příslušník oprávněný v pronajatém bytě bydlet spolu s nájemcem a stejně tak tam byla uvedena i matka 2. žalované, paní [jméno] [příjmení]. V době uzavření nájemní smlouvy byl žalobce nezletilý. Dne 18. 12. 2020 bylo Policií ČR zahájeno dle § 160 odst. 1 trestního řádu trestní stíhání žalobce pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 trestního zákoníku, kterého se dopouštěl proti 2. žalované, současně ve stejný den Okresní státní zastupitelství v Příbrami vydalo usnesení, kterým zakázalo žalobci styk s 2. žalovanou, a to ve formě předběžného opatření a dne 22. 12. 2020 zdejší soud pod č. j. 15 Nt 1201/2020-3 vydal předběžné opatření spočívající v zákazu vstupu žalobce do bytové jednotky [číslo] v [část obce], [ulice a číslo] a do jejího bezprostředního okolí, a to do vzdálenosti nejméně 100 metrů, kdy soud vyšel z toho, že z výpovědi 2. žalované je patrné, že vůči ní docházelo ze strany žalobce k fyzickému a psychickému atakování, které se v průběhu času stupňovalo, vztahy mezi žalobcem a 2. žalovanou jsou vyhrocené a vydáním předběžného opatření byl zakázán vstup žalobce do obydlí obývaného 2. žalovanou. Toto usnesení nabylo dne 5. 1. 2021 právní moci, přičemž ve stejný den se žalobce domáhal zrušení vydaného předběžného opatření s tím, že v obydlí, z něhož byl vykázán, již nebydlí, proto pominuly podmínky, které k uložení předběžného opatření vedly a ač byl soudem vyzván, aby důvody upřesnil, neučinil tak s tím, že v předmětném bytě má dveře, které do něj kupoval a po vykázání tam zůstaly. Soud uzavřel, že důvodem žádosti žalobce bylo pominutí podmínek pro uložení předběžného opatření, a to zejména změna jeho bydliště s tím, že zrušení předběžného opatření není podmíněno bydlištěm žalobce v obydlí, do kterého je mu zakázán vstup, jeho cílem je zamezit možnosti opakovat trestnou činnost s tím, že žalobce požadoval vydat z bytu svou osobní věc, a to dveře, jež však nejsou věcí osobní potřeby, cenností ani osobním dokladem, které si mohl vzít před opuštěním obydlí. Soud usnesením z 1. 3. 2021 žádost žalobce zamítl (č. j. 15 Nt 1201/2020-20), toto rozhodnutí nabylo dne 16. 3. 2021 právní moci. Dne 4. 6. 2021 byla proti žalobci podána ke zdejšímu soudu obžaloba pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí, o níž bylo nepravomocně rozhodnuto dne 2. 8. 2021, kdy byl žalobci uložen trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců s podmíněným odkladem na 36 měsíců, dohledem a dalšími omezeními včetně omezení nezasahovat do zájmů 2. žalované. Dne 28. 12. 2020 byla sepsána listina nazvaná Výpověď z nájemního vztahu, kdy 1. žalovaný oznamoval žalobci, že spolu s 2. žalovanou spoluužívají byt na adrese [obec] [spisová značka] s tím, že spoluužívání tohoto bytu bude ukončeno v tříměsíční lhůtě, která započne běžet 1. 1. 2021 a nájemní vztah tak k 31. 3. 2021 skončí. Listina je podepsána 1. žalovaným a pod jeho podpisem je uveden souhlas 2. žalované s ukončením spoluužívání bytu žalobcem datovaný dnem 28. 12. 2020 s tím, že v uvedený den předala tuto listinu 2. žalovaná otci žalobce a žalobce ji u něj po určité době našel. Do ruky mu nikdy předána nebyla.

5. Podle § 2201 občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2270 odst. 1 téhož zákona, uzavře-li nájemní smlouvu s pronajímatelem více osob, stanou se společnými nájemci bytu; společným nájemcem bytu se stane i osoba, která se souhlasem stran přistoupí ke smlouvě.

6. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť nájemní smlouva z [datum] byla uzavírána mezi 1. žalovaným coby pronajímatelem a 2. žalovanou coby nájemkyní, žalobce byl ve smlouvě uveden pouze jako osoba, která je oprávněna v pronajatém bytě bydlet coby rodinný příslušník 2. žalované, nebyl nájemcem a ani se nájemcem nestal tím, že by přistoupil k nájemní smlouvě, neboť k takovému právnímu jednání by musel mít souhlas stran smlouvy, který dán nebyl. Nájemní vztah vzniká mezi pronajímatelem a nájemcem a není možné, aby právo nájmu vzniklo komukoli dalšímu, kdo k tomuto vztahu nepřistoupil způsobem předepsaným zákonem a odvozoval si, že mu právo nájmu vzniklo jenom proto, že byl označen v nájemní smlouvě jako osoba, která je oprávněná v bytě bydlet spolu se samotným nájemcem. Na jeho vůli je, s kým bude sdílet rodinnou domácnost a pokud se rozhodne, že s určitou osobou bydlet nechce, postačí dle názoru soudu oznámení takové skutečnosti spolužijící osobě. K tomu fakticky došlo tím, že žalovaná podepsala dne 28.12.2020 litinu sepsanou žalovaným a připojila souhlasné stanovisko k ukončení práva žalobce v bytě s ní nadále bydlet a žalobce se o jejím rozhodnutí dozvěděl (dle jeho výpovědi danou listinu našel u otce). Nakonec s tím, aby v bytě dále bydlel, nesouhlasil ani pronajímatel, který mu písemně oznámil, že spoluužívání bytu pro něj k 31.3.2021 skončí. Jelikož žalobce nebyl nájemcem bytu a ani se jím nemohl stát jen proto, že tak snad byl některým z žalovaných v rámci komunikace o ukončení práva v bytě bydlet označen, nemůže se proti tomuto postupu bránit žalobou na neplatnost výpovědi z nájmu bytu, neboť, jak je již shora uvedeno, nebyl účastníkem uzavřeného nájemního vztahu a k vedení takového sporu není aktivně legitimován. Pro vznik nájmu zákon předepisuje podmínky, které ve vztahu k žalobci naplněny nebyly. O tom byl žalobce soudem poučen s tím, že pro úspěšnost žaloby musí prokázat svoji aktivní legitimaci, a jelikož tak neučinil, neunesl důkazní břemeno a žaloba byla soudem zamítnuta.

7. Žalobce navrhl doplnit dokazování výpověďmi 2. žalované, které učinila na policii v rámci jeho trestního stíhání s tím, že ho označovala jako nájemníka a žádal o možnost doložit soudu fotografii, na níž bude telefonní [číslo] žalovaného s tím, že 2. žalovaná věděla, že zrušil schůzku, k níž mělo koncem prosince 2020 dojít. Soud tyto důkazy považoval za nadbytečné, neboť jak je již shora uvedeno, kdo je nájemcem a kdo pronajímatelem bytu stanoví striktně zákon a není možné odvozovat vznik nájmu z toho, že tak někdo nějakou osobu označí, pokud tato osoba neuzavřela řádnou nájemní smlouvu či nenaplnila jiné podmínky dle zákona. To, že došlo ke zrušení schůzky mezi 1. žalovaným a žalobcem v prosinci 2020 pak na posouzení dané věci nemohlo mít žádný vliv..

8. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalobci povinnost uhradit 2. žalované k rukám její právní zástupkyně náklady řízení ve výši 6 800 Kč, které tvoří dva úkony právní služby po 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b/ ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za přípravu a převzetí zastupování a účast na jednání soudu dne 9. 8. 2021 a dva režijní paušály po 300 Kč. Úhrnem tak jde o částku 6 800 Kč, kterou je žalobce povinen uhradit do tří dnů od právní moci daného rozsudku. Pokud jde o náklady řízení mezi žalobcem a 1. žalovaným, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť 1. žalovaný, který byl ve věci úspěšný, se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, žalobci s ohledem na neúspěch ve věci právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.