Okresní soud v Příbrami · Rozsudek

16 C 52/2020

č. j. 16 C 52/2020-96

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-05-11 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSPB:2021:16.C.52.2020.1

Citované zákony (12)

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce všichni zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , anonymizováno rok , anonymizováno o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Spoluvlastnictví účastníků k pozemku parcelní [číslo] pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území a obci [obec], zapsané na listu vlastnictví [číslo] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], se ruší.

II. Pozemek parcelní [číslo] pozemek parcelní [číslo] v katastrálním území a obci [obec], se přikazují do spoluvlastnictví žalobců tak, že podíl žalobkyně a) činí 1/3, podíl žalobce b) činí 1/3 a podíl žalobce c) činí 1/3.

III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit na vypořádání podílu ve spoluvlastnictví žalovanému částku [částka] do 60 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce b) je povinen zaplatit na vypořádání podílu ve spoluvlastnictví žalovanému částku [částka] do 60 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce c) je povinen zaplatit na vypořádání podílu ve spoluvlastnictví žalovanému částku [částka] do 60 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 91 010 Kč k rukám právního zástupce žalobců, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobci se svou žalobou domáhali zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků, a to pozemku parcelní [číslo] parcelní [číslo] v obci i k. ú. [obec] (dále jen„ nemovitosti“). Žalobci jsou ode dne [datum] spoluvlastníky každý ideální 1/6 nemovitostí, žalovaný je spoluvlastníkem podílu o velikosti 1/2 na nemovitostech. Žalobci nabyli své podíly v pozůstalostním řízení, stejně tak následně žalovaný, a to na základě podnětu žalobců na doprojednání dědictví po paní [jméno] [příjmení], která byla původním vlastníkem podílu o velikosti 1/2 na nemovitostech a zemřela dne [datum]. Žalobci nemají zájem si podíly na nemovitostech ponechat, chtěli by je prodat, proto se pokoušeli domluvit se žalovaným na vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem. Žalovaný je nekontaktní, v rámci pozůstalostního řízení nechtěl, aby aktuální kontakt na něj byl sdělen žalobcům, když nejprve měl adresu uvedenou v [země], následně v katastru nemovitostí uváděl adresu v [obec a číslo], kde si však poštu nevyzvedává. Na nemovitostech se nachází stavba komunikace ve vlastnictví [územní celek], které by mělo zájem nemovitosti odkoupit. V roce 2016 si [anonymizováno] nechalo zpracovat znalecký posudek o tržní ceně v té době (241 200 Kč), ale v případě prodeje pouze podílu o velikosti 1/2, nabídli 300 Kč za m2, tj. celkem 80 400 Kč. Vzhledem k této skutečnosti je v zájmu všech spoluvlastníků, aby se uskutečnil prodej věci jako celku. Dělení předmětných nemovitostí je reálně možné, ale ekonomicky nepřijatelné. V případě rozdělení navrhli žalobci postupovat podle přiloženého schématu. Pro případ, že by reálné dělení nebylo možné, navrhli žalobci, aby podíl žalovaného byl dán do spoluvlastnictví jednotlivých žalobců, a to rovným dílem (každý 1/3 s tím, že jsou žalobci ochotni zaplatit žalovanému na vypořádání podílu částku odpovídající přiloženému znaleckému posudku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na [datum] se nedostavil, proto soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti žalovaného. Z výpisu z katastru nemovitostí z [datum] vyplynulo zapsané vlastnické právo pro každého z žalobců ve výši 1/6 a pro žalovaného ve výši 1/2 k nemovitostem. Výměra parcely [číslo] činí 123 m2, způsob využití jiná plocha, a parcely [číslo] činí 145 m2, způsob využití ostatní komunikace. Nabývací titul žalobců bylo usnesení [název soudu] o [anonymizováno] č. j. [číslo jednací] ze [datum rozhodnutí], právní moc [datum], účinky zápisu k [datum]. Nabývací titul pro žalovaného bylo usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], právní moc [datum], účinky zápisu k [datum], zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Shodně vyplynulo z usnesení pozůstalostního soudu (usnesení [název soudu] [číslo jednací] ze [datum rozhodnutí]). Z návrhu na doprojednání ze [datum] vyplynulo, že žalobci podali návrh na doprojednání dědictví po [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum], s tím, že je spoluvlastníkem nemovitostí s podílem 1/2. Ze sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – notáře, se sídlem v [obec], doručeném [datum] právní zástupkyni žalobců vyplynulo, že notář byl pověřen jako soudní komisař ve věci pozůstalosti po [jméno] [příjmení] s tím, že zůstavitelka zanechala syna, a to žalovaného, který dědictví neodmítl a dědictví mu bylo potvrzeno jako jedinému dědici. Z dopisu ze dne [datum], odeslaného právní zástupkyni žalobců žalovanému na adresu [adresa žalovaného] (odeslání prokázáno obálkou ze dne [datum] včetně sdělení, že zásilka nebyla vyzvednuta a vrátila se adresátovi [datum]) bylo prokázáno, že žalobci sdělili žalovanému, že jednali s [územní celek], který je vlastníkem stavby nacházející se na nemovitostech v jejich spoluvlastnictví o nájmu a případném odkoupení nemovitosti. Bez souhlasu žalovaného však nelze uzavřít nájemní smlouvu, a proto je pokračováno v bezúplatném užívání městem. Město nechalo nemovitosti ohodnotit znalecky, kdy tržní cena činila 241 200 Kč, ovšem v případě, že by žalobci prodávali pouze svůj podíl, nabídlo město v dané době maximálně 80 400 Kč za předmětné pozemky. Vyzvali žalovaného ke společnému postupu ve věci vyjednávání s městem za účelem prodeje nemovitostí, event. zpětného doplacení nájemného. Nabídli možnost prodeje podílu na nemovitostech žalovanému za tržní cenu. Dále informovali o možnosti podat žalobu na zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání s tím, že žalobci nemají zájem si své podíly ponechat. Z dopisu právní zástupkyně žalobců žalovanému z [datum] vyplynulo sdělení, že se žalobci pokoušejí s žalovaným opakovaně spojit za účelem dosažení mimosoudní dohody o vypořádání jejich spoluvlastnictví k nemovitostem. Ze znaleckého posudku [číslo] zpracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalkyní z oboru ekonomika pro odvětví ceny a odhady se specializací pro odhady nemovitostí, opatřeného znaleckou doložkou dle § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) ze dne [datum], vyplynulo, že nemovitosti – pozemky se nachází v části [část obce] – [ulice] mezi bytovými domy. Dle pasportu komunikací obce se na části pozemku p. [číslo] nachází komunikace třetí třídy – [ulice] a na části komunikace čtvrté třídy – chodník [ulice]. Na pozemku p. [číslo] se nachází komunikace třetí třídy – [ulice]. Vlastníkem těchto komunikací a tedy povrchových úprav je [územní celek]. Povrchy nejsou zahrnuty do ocenění pozemku. Stanovení porovnávací hodnoty nemovitosti je komplikované, protože podobné pozemky se na trhu v této lokalitě v podstatě neobchodují. Cena pozemku se podle interní cenové mapy stavebních pozemků [územní celek] pohybuje ve výši 1 200 Kč za m2 až 1 400 Kč za m2. Po provedeném podrobném ohledání nemovitostí, na základě vlastní zkušenosti se situací na trhu, po konzultaci s realitními kancelářemi v regionu, s ohledem na to, že se jedná o malé pozemky, vedené v pasportu obce jako komunikace, stanovila znalkyně obvyklou cenu pozemků částkou 268 000 Kč. Z listiny označené jako znalecký posudek [číslo] zpracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] vyplynulo sdělení o obvyklé ceně nemovitostí 241 200 Kč. Listina však nebyla opatřena doložkou dle § 127a o.s.ř., podpořila však prakticky závěr výše uvedeného znaleckého posudku zpracovaného znalkyní, když cena obvyklá se lišila prakticky pouze v důsledku časového odstupu od zpracování znaleckého posudku. Z e-mailu ze dne [datum], odeslaného [územní celek] (vedoucí oddělení majetkoprávního [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), adresovaného právní zástupkyní žalobců, vyplynulo sdělení, že rada města přijala usnesení o návrhu na výkup pozemku, kdy rada svým usnesením [číslo] doporučila zastupitelstvu města schválit výkup spoluvlastnických podílů žalobců za kupní cenu 300 Kč za m2, tj. 50 Kč za podíl o velikosti 1/6 z každého m2 a dále schválila provedení úhrady za bezesmluvní užívání části pozemku p. [číslo] o výměře 12 m2 a pozemku p. [číslo] podle jejich spoluvlastnických podílů o velikosti 1/6, a to za dva roky zpětně ve výši 7,50 Kč za m2 za rok každému z žalobců. Z e-mailu z [datum], odeslaného [územní celek] (vedoucí oddělení majetkoprávního [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), odeslaného právní zástupci žalobci vyplynulo, že zájmem města je vykoupit celý pozemek, neboť výkup pouze části neřeší využití této lokality a zbylá část by blokovala navrhované záměry města, stejně jako současný stav. Z plánku doloženého žalobci vyplynul návrh dělení obou pozemků na dvě shodné části A a B tak, aby byl zachován přístup na komunikaci k oběma částem. Z výpisu z účtu žalobce c), vedeného u [právnická osoba], vyplynul konečný zůstatek na účtu ve výši [částka] ke dni [datum]. Dle ustanovení § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve znění účinném do 30. 6.2021 tedy ke dni rozhodování soudu, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Dle § 1140 odst. 2 o.z., každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Dle ustanovení § 1143 o.z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm, na návrh některého ze spoluvlastníků, soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Dle ustanovení § 1144 odst. 1 o.z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila by se tím podstatně její hodnota. Dle § 1144 odst. 2 rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. Dle § 1147 o.z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. V dané věci soud došel k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalobci již nechtějí dále setrvávat ve spoluvlastnictví k nemovitostem s žalovaným. Vzhledem k tomu, že se spoluvlastníci nedohodli na zrušení spoluvlastnictví, rozhodl o něm soud a zároveň rozhodl o způsobu jeho vypořádání. Soud je při své úvaze vázán způsoby vypořádání spoluvlastnictví při jeho zrušení a rovněž pořadím, které stanoví zákon pro jednotlivé způsoby vypořádání. Pokud jde o první způsob vypořádání předpokládaný zákonem, dospěl soud k závěru, že rozdělení společných věcí není možné. Soud při své úvaze vyšel z prokázané skutečnosti, že rozdělením obou pozemků na poloviny by vznikly za prvé pozemky velmi malých výměr (60 m2 a 70 m2), když bylo přihlédnuto ke specifické skutečnosti, že pozemky jsou zastavěny komunikací a chodníkem, který je ve vlastnictví obce – města Příbram. Využití těchto pozemků je tak velice limitováno a stejně tak úvaha o možném odprodeji pozemků, neboť lze předpokládat, že případným zájemcem o koupi těchto pozemků bude právě vlastník staveb na pozemcích stojících. S tímto souvisí úvaha o snížení hodnoty nemovitostí v důsledku jejich případného rozdělení, neboť obec projevila zájem o koupi pozemků, avšak pouze jako celku, a to s racionálním odůvodněním, že nabytím pouze podílu na nemovitostech nebo jejich části, by se vlastnické vztahy nevyřešily. Současný stav, kdy je rozdílné vlastnictví pozemku a na něm stojících staveb, je obecně nežádoucí, odporuje zásadě, na které je vystaven celý občanský zákoník („ superficies solo cedit“, tedy„ povrch ustupuje půdě“, kdy je v zásadě žádoucí, aby vlastnictví pozemku a něm stojící stavby, bylo shodné a tím se stavba stala součástí pozemku). Soud tak dospěl k závěru, že jednotlivé pozemky jsou nedělitelné ve smyslu ustanovení § 1147 o. z., když faktické geometrické rozdělení parcel je možné, ovšem nikoli dobře možné ve smyslu výše uvedeného ustanovení. Jako druhý způsob vypořádání představuje přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků. Podmínkou je, že spoluvlastník s přikázáním věci souhlasí a druhou podmínkou je, že to bude za přiměřenou náhradu. Shodně s předchozí judikaturou má soud za to, že takový způsob vypořádání je možný pouze v případě, že spoluvlastník prokáže svou solventnost, tedy způsobilost přiměřenou náhradu dalšímu ze spoluvlastníků vyplatit. Vzhledem k tomu, že žalobci s přikázáním věci do jejich spoluvlastnictví rovným dílem, tedy každý 1/3 souhlasili a prokázali schopnost náhradu ve výši odpovídající polovině obvyklé ceny předmětných nemovitostí (polovina z 268 000 Kč, tedy částky 134 000 Kč celkem) zaplatit, přicházel tento způsob vypořádání do úvahy. Přikázání věci do spoluvlastnictví dalších spoluvlastníků není vyloučeno, když žalobci prokázali, že jsou schopni jednat ve shodě, což učinili společnými kroky směřujícími k nabytí vlastnictví, rovněž k dořešení vlastnictví žalovaného (společný podnět k doprojednání dědictví) a zároveň prohlášením žalobce c), že jsou schopni jednat ve shodě, pokud jde o výplatu náhrady za spoluvlastnický podíl žalovanému. Žalobce c) prokázal dostatečné finanční prostředky, kdy zároveň souhlasili se stanovením relativně krátké doby, ve které bude náhrada vyplacena (60 dnů). Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení naprosto nečinný, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil, přistoupil soud na návrh žalobců přikázat nemovitosti do jejich spoluvlastnictví, když vlastnictví žalovaného nemohlo připadat do úvahy, vzhledem k tomu, že nevyjádřil s takovým postupem svůj souhlas. Výše přiměřené náhrady vyplývala z aktuálního znaleckého ocenění ke stanovení obvyklé tržní ceny předmětných nemovitostí, když stanovená náhrada odpovídala přesně podílu žalovaného na spoluvlastnictví. Vzhledem k výše uvedenému soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví k nemovitostem a stanovil způsob vypořádání tak, že nemovitosti přikázal do spoluvlastnictví žalobců za přiměřenou náhradu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobcům, v souladu se zásadou úspěchu ve věci, nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Soud postupoval v souladu se zásadou úspěchu ve věci, přestože jde o tzv. iudicium duplex, tedy o soudní řízení, ve kterém mají účastníci na obou stranách sporu zároveň postavení žalobce i žalovaného, neboť dle aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR je zapotřebí zásadu úspěchu aplikovat i v tomto typu řízení a v daném případě bylo žalobcům vyhověno, co do navrhovaného způsobu vypořádání spoluvlastnictví, (když žalobci navrhovali alternativně rozdělení věci v případě, že by soud dospěl k závěru, že takový způsob je možný a následně navrhli přikázání věci do jejich spoluvlastnictví za přiměřenou náhradu, což nastalo). Žalobcům v případě naprosté pasivity žalovaného, kdy nereagoval na opakované výzvy k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, nezbývala prakticky jiná cesta než podání předmětné žaloby k soudu, pokud již ve spoluvlastnictví nechtěli setrvat. Soud tak považoval za nespravedlivé, aby náklady řízení i v případě jejich úspěchu ve věci nesli plně žalobci a náklady řízení jim tak v plném rozsahu přikázal. Výše nákladů řízení činila celkem 91 010,04 Kč (zaokrouhleně 91 010 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6, 11 a 12 vyhl. č. 178/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“). Kdy soud postupoval dle § 8 odst. 5 AT při stanovení tarifní hodnoty a vyšel z ceny celé věci po odečtení ceny podílu klientů, neboť návrh směřoval na přikázání věci klientům, tedy z hodnoty 268 000 Kč minus 134 000 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby tak činila 6 460 Kč, kdy byly přiznány vždy čtyři úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby a za účast při jednání dne [datum], a to za každého zastoupeného žalobce, tedy celkem za 12 úkonů právní služby, kdy odměna však byla snížena o 20 % dle § 12 odst. 4 AT, neboť se jednalo o společné úkony při zastupování dvou a více osob. Zároveň byly přiznány paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT za 12 úkonů právní služby a náhrada za promeškaný čas za cestu strávenou z [obec] do [obec] a zpět 2x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 3 AT a za cestovné 308 Kč (51 km). Rovněž byla přiznána náhrada za zpracovaný znalecký posudek ve výši 4 000 Kč dle § 13 odst. 1 AT. Celkové náklady řízení tak činily 77 124 Kč z toho daň z přidané hodnoty ve výši 21 % 13 886,04 Kč Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. určena třídenní, platební místo bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobců.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.