16 C 64/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Kořínkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 870 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku 6 605 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 305 Kč od 6. 11. 2024 do zaplacení, b) částku 4 265 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 3 965 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 31. 1. 2026 domáhal po žalovaném zaplacení 10 870 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný byl v období od 13. 3. 2024 do 17. 6. 2024 a od 18. 6. 2024 do 17. 8. 2024 majitelem vozidla registrační značky SPZ, které nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu (povinné ručení), kdy žalovaná částka sestává z neuhrazeného zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 6 305 Kč a 3 965 Kč, a dále 2 x nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Současně žalobce uplatnil nárok na zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek stanovených § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) soud ve věci vyhlásil veřejně toliko rozsudek.

4. Na základě listinných důkazů předložených žalobcem soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl v období od 13. 3. 2024 do 13. 6. 2024 (dále jen „první období“ a od 18. 6. 2024 do 17. 8. 2024 (dále jen „druhé období“) vlastníkem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3, registrační značky SPZ SPZ, VIN VIN kód, evidovaného v registru vozidel jako provozované, k němuž nebylo sjednáno zákonné pojištění z jeho provozu. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení příspěvku do garančního fondu za první období dne 22. 8. 2024 ve výši 6 305 Kč a za druhé období dne 21. 11. 2024 ve výši 3 965 Kč; v obou případech nejpozději do 60 dnů od doručení výzvy. O úhradu dluhu upomenul žalobce žalovaného dne 12. 11. 2024 a 11. 2. 2025. K zaplacení dluhu nedošlo ani na základě předžalobních výzev učiněných právní zástupkyní žalobce dne 20. 11. 2025 a 2. 1. 2026.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § 1 odst. 2, § 4 odst. 1, 4, 6 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, a § 2 a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., k provedení tohoto zákona pro část nepojištěného období do 31. 3. 2024; resp. podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, § 6, § 45 a § 46 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a § 5 odst. 1 vyhlášky č. 69/2024 Sb. k provedení tohoto zákona pro část nepojištěného období od 1. 4. 2024.

6. V dané věci žalobce prokázal, že žalovaný coby vlastník shora uvedeného vozidla evidovaného v registru vozidel jako provozované neměl v daných obdobích sjednáno pojištění odpovědnosti, a žalobci jako zákonem určené oprávněné osobě tak vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu za každý den porušení uvedené povinnosti, tj. za první období ve výši 6 305 Kč (97 dnů x 65 Kč) a za druhé období ve výši 3 965 Kč (61 den x 65 Kč), jakož i nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 x 300 Kč. Ze všech důvodů uvedených výše soud žalobě jako podané po právu v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté k plnění každé z výzev k úhradě příspěvku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává tentýž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba), tj. 1 200 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21% DPH ze součtu odměny a paušálních náhrad, tj. 315 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. určil třídenní lhůtu k plnění s povinností plnit k rukám advokátky žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze. Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákona č. 120/2001 Sb.).