16 C 81/2020

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Kořínkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 106 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 106 500 Kč s 10 % zákonným úrokem z prodlení od 20. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 88 524,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 106 500 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení bylo postupně uzavřeno několik smluv o zápůjčkách, jež měl žalovaný splatit do 19. 7. 2019, což neučinil.

2. V dané věci soud nejprve rozhodl platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včasný odpor, v němž popřel, že by k uzavření jakýchkoliv smluv o zápůjčkách došlo a navrhl zamítnutí žaloby.

3. Po přípravném jednání ve věci samé byla žalující stranou žaloba doplněna tak, že žalobce předal žalovanému finanční prostředky na úhradu jednak faktury číslo 511 2018 na částku 46 842 Kč ve prospěch dodavatele jméno příjmení, která byla uhrazena dne datum a faktury číslo 513 2018 na částku 18 553 Kč, která byla uhrazena dne datum. K uzavření smluv o zápůjčkách došlo v den uhrazení faktur, kdy žalobce předal peníze na jejich zaplacení v hotovosti žalovanému a předmětem sporu učinil částku 65 000 Kč. Další faktura číslo 51 2019 na částku 18 469 Kč byla uhrazena dne datum opět panu jméno příjmení a i v tomto případě žalobce před úhradou faktury v hotovosti předal žalovanému finanční prostředky jako zápůjčku. Kromě toho mu zapůjčil i peníze na nákup paletových vidlí ve výši 18 000 Kč, a to v únoru 2019 a 5 000 Kč na nákup náhradních dílů k vozidlu MAN a rezervního kola. K takto doplněné žalobě se žalovaný písemně vyjádřil tak, že žalobce byl od 2. 1. 2019 do 24. 7. 2019 zaměstnancem právnická osoba, s.r.o., u níž vykonával práci řidiče, přičemž tato společnost je výlučným vlastníkem a uživatelem vozidla MAN, registrační značka, které bylo žalobci svěřeno k výkonu povolání. Žalobce coby řidič daného vozidla spolupracoval i při jeho nutných opravách, které byly na přelomu let 2018 a 19 realizovány v autoservisu pana jméno příjmení v obec a ten jednotlivé opravy fakturoval právnická osoba, s.r.o. Všechny faktury byly uhrazeny vždy z finančních prostředků této společnosti, která nebyla nikdy ve stavu, že by neměla dostatek finančních prostředků, z jejího účtu byly prováděny jak v prosinci 2018, tak i v lednu a únoru 2019 výběry v hotovosti, jež mnohonásobně převyšovaly údajné zápůjčky tvrzené žalobcem. Žalovaný ani právnická osoba, s.r.o. neměli nikdy důvod brát si zápůjčky od žalobce. Žalovaný coby jednatel společnosti právnická osoba předával žalobci v hotovosti finanční prostředky na úhradu jednotlivých faktur, a to v přítomnosti označených svědků. Žalovaný popíral, že by byl někdy přítomen v autoservisu pana příjmení a zde opravy sám hradil. Z finančních prostředků právnická osoba, s.r.o. byly uhrazeny i paletové vidle zakoupené dne 9. 1. 2019 u dodavatele jméno příjmení ve obec a obdobně byl realizován i nákup rezervního kola a regulátoru topení v únoru 2019 na vrakovišti v obec, okres okres. S ohledem na svá tvrzení pak žalovaný navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

4. Z pracovní smlouvy z datum, mzdového výměru a předávacích protokolů z téhož data, dohody o rozvázání pracovního poměru z datum, výslechu účastníků řízení a jejich manželek soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný je jednatelem právnická osoba, s.r.o. se sídlem adresa. Uvedená společnost se chtěla v rámci své obchodní činnosti věnovat také autodopravě a za tím účelem žalovaný oslovil žalobce, kterého léta znal, zda by mu podnikání v tomto oboru pomohl rozjet, s čímž žalobce souhlasil a dne datum uzavřel se právnická osoba, s.r.o. pracovní smlouvu na pozici pomocných a dělnických pracích a řidiče na výpomoc se základní mzdou 13 350 Kč měsíčně a v rámci výkonu své pracovní činnosti převzal k užívání nákladní vozidlo MAN, registrační značka včetně TOMTOM navigace a mobilního telefonu. Pracovní poměr žalobce u uvedené společnosti skončil dohodou k datu datum.

5. Z faktury číslo 511 2018 z datum včetně pokladního daňového dokladu ze datum, faktury číslo 513 2018 ze datum včetně pokladního daňového dokladu ze datum a faktury číslo 51 2019 z datum včetně pokladního daňového dokladu ze datum bylo prokázáno, že pan příjmení příjmení zajišťoval servis a opravy vozidla příjmení, registrační značka, za něž vyúčtoval dne datum částku 46 842 Kč, která mu byla dne datum uhrazena, dne datum vyúčtoval další opravu částkou 18 553 Kč, tato byla uhrazena dne datum a dne datum vyúčtoval za opravu částku 18 469 Kč, která mu byla uhrazena dne datum. Sídlo autoopravny je na adrese obec číslo všechny faktury a pokladní daňové doklady byly vystaveny na odběratele, a to právnická osoba, s.r.o., se sídlem obec a číslo. Výslechem obou účastníků řízení i svědků jméno příjmení a jméno příjmení bylo prokázáno, že na předmětném vozidle byly prováděny i další opravy, které nejsou předmětem sporu, byly fakturovány samostatně.

6. Z faktury číslo 219S001 z datum včetně stvrzenky z téhož data soud zjistil a vzal za prokázané, že právnická osoba, s.r.o. zakoupila u dodavatele jméno příjmení se sídlem ve obec použitý eurozávěs za 18 150 Kč. Na stvrzence o úhradě této částky v hotovosti není podpis odběratele, tedy kupujícího, je zde pouze podpis dodavatele.

7. Z faktury číslo 1912121 z datum včetně stvrzenky z téhož data soud zjistil, že právnická osoba, s.r.o. zakoupila u dodavatele právnická osoba v anonymizováno rezervní kolo, lanko a ovládač topení za 4 840 Kč. Na stvrzence je i v tomto případě pouze razítko a podpis dodavatele, nikoliv odběratele.

8. Velkým technickým průkazem bylo prokázáno, že vozidlo registrační značka je ve vlastnictví právnická osoba, s.r.o., se sídlem obec a číslo, jde o nákladní valníkový automobil.

9. Pokud jde o způsob úhrady jednotlivých shora uvedených faktur, pak k tomu soud provedl výslech svědků, a to jméno a jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, anonymizována dvě slova, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení. Podle tvrzení žalobce byly vždy faktury hrazeny tak, že on tyto platil ze svého na základě dohody s žalovaným, peníze mu takto fakticky půjčoval jako svému kamarádovi, neboť se spolu leta znali a dohodli se, že rozjedou podnikání v autodopravě. Žalobce byl také jediný, kdo měl řidičské oprávnění na řízení předmětného vozidla, takže do servisu a ze servisu jej musel přivážet, případně odvážet vždycky výhradně on. Ve firmě právnická osoba nikdo takové oprávnění neměl, nevlastnil ho ani žalovaný. Jde-li o faktury na opravu vozidla v servisu pana jméno příjmení, pak dle žalující strany se do tohoto servisu ve všech třech případech dostavili oba účastníci řízení, žalobce dal své finanční prostředky do rukou žalovanému a ten jednotlivé faktury uhradil, což žalovaný zcela popíral, podle jeho tvrzení s žalobcem nikdy v servisu za účelem úhrady daných tří faktur nebyl, peníze na jejich úhradu mu dal z finančních prostředků právnická osoba, s.r.o. v přítomnosti svědků, do servisu žalobce nikdy za účelem převzetí vozidla nevezl. Pan příjmení příjmení k tomu uvedl, že za opravy daného vozu platili oba účastníci řízení, má za to, že dvě z faktur, které jsou předmětem sporu, platil žalobce, ale nebyl schopen specifikovat, které to byly. Pokud si žalobce přebíral auto, pak vždy opravy zaplatil on a někdy platil za opravy i v přítomnosti žalovaného. Vystavování faktur a daňových dokladů nicméně bylo na jeho manželce, paní jméno příjmení, která vypověděla, že v uvedených třech případech hradil faktury žalobce v hotovosti v sídle opravny. Svědkyně jméno příjmení, manželka žalobce, vypověděla, že tento žalovanému půjčoval peníze na opravy vozidla příjmení a koupi náhradních dílů. Manžel vždycky platil tyto náklady za žalovaného, do ruky mu přímo peníze nikdy nedal, ale protože v určitém okamžiku již výše půjček přesáhla pro ni únosnou mez, došlo k sepisu jednotlivých zaplacených částek do jejího notýsku, což žalovaný stvrdil svým podpisem. K sepisu došlo vždycky u nich doma, což potvrzoval i sám žalobce, žalovaný toto popíral s tím, že záznam do notýsku byl sepsán v provozovně firmy právnická osoba, nedokázal vysvětlit, jak se notýsek manželů příjmení, který sloužil jako jejich diář, mohl objevit v uvedené provozovně. Podle žalovaného stvrdil jednotlivé částky pouze proto, že jimi odsouhlasoval cenu oprav, které měly být na vozidle provedeny, případně cenu kupovaných dílů. Svědkyně jméno příjmení dále vypověděla, že veškeré zapůjčené peníze měl žalovaný vrátit do jejich svatby dne datum. Ohledně termínu splatnosti uvedených částek shodně vypovídal i svědek příjmení příjmení, který je známý obou účastníků řízení, potvrdil, že na rozlučce žalobce se svobodou byl přítomen i žalovaný, oba spolu hovořili o tom, že žalovaný má žalobci vrátit něco kolem 100 000 Kč, což věděla i řada dalších lidí. Naproti tomu žalovaný a svědci, které navrhl, ohledně způsobu úhrady jednotlivých faktur vypovídali odlišně, svědkyně jméno příjmení, manželka žalovaného a další jednatelka právnická osoba, s.r.o. uváděla, že mezi účastníky řízení nebyly uzavřeny žádné smlouvy o zápůjčkách, všechny předmětné faktury byly zaplaceny v hotovosti z finančních prostředků firmy, některé další opravy, jež nejsou předmětem sporu, byly hrazeny převodem z účtu. Věděla o větší opravě v ceně 50 000 Kč, která byla prováděna po nákupu vozidla a 20 000 Kč, kdy obě opravy proběhly do konce roku 2018, kdy posledně zmiňovanou částku předávala žalobci ona osobně, a to v kanceláři firmy v tisíci a dvoutisíci korunových bankovkách, kromě 20 000 Kč mu dávala ještě 5 až 7 000 Kč na nákup nafty a 1 500 Kč na hrazení nějakých drobností. V den, kdy peníze žalobci předávala, je vyndala z trezoru, který mají doma ve svém rodinném domě, přepočítala je a nechala je na pultu v kuchyni, kde je viděl i manžel, ten je už nepřepočítával. Nikdo jiný tomuto přítomen nebyl, pak společně přešli do kanceláře firmy, která je v garáži u domu manželů příjmení a tady peníze předala žalobci. K přepočítávání peněz již nedošlo, řekla mu, kolik mu dává. Popřela, že by pan příjmení, jejich další zaměstnanec, byl přítomen přepočítávání peněz s tím, že o to nikdy nebyl žádán, neměl ve firmě takovou pozici, aby mohl být přítomen při finančních transakcích jako svědek. Pokud šlo o zaplacení opravy ve výši 50 000 Kč, peníze vyndala z trezoru v domě a i tehdy byl přítomen pouze její manžel, z firmy nebyl u nich tehdy nikdo. Při následném předání peněz žalobci přítomna nebyla. Svědek jméno příjmení vypověděl, že pro firmu právnická osoba pracuje jako dělník už asi 5 let, ale nemá s ní uzavřenu pracovní smlouvu, je u ní jen na dohodu a byl přítomen tomu, když žalovaný předával žalobci finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a 20 000 Kč na opravu vozidla. Přítomen byl, protože vždycky ráno se scházeli na firmě a rozdělovala se práce a docházelo také k předávání peněz. Při předávání částky 20 000 Kč byla přítomna ještě i paní příjmení. V prvním případě, kdy došlo k předání částky 50 000 Kč, se sešli doma s žalovaným, byla zde i jeho manželka, tehdy před nimi oběma žalovaný přepočítal peníze, kdy tyto měly hodnotu tisíci a dvoutisíci korunových bankovek, po přepočtení je vzal do ruky a přenesl do garáže, kde byl přítomen žalobce, svědek a žalovaný. Zde došlo znovu k přepočítání bankovek a k jejich předání žalobci. Obdobně proběhla předávka i 20 000 Kč, kdy opět ráno přišel do domu k žalovanému, byla tady i jeho manželka, došlo k přepočtení peněz a pak všichni přešli do garáže, kde paní příjmení předala peníze žalobci. Při předávání peněz byl přítomen proto, že to tak dělá pokaždé, aby bylo nějaké svědectví a dělal to tak i u dřívějšího zaměstnavatele, navíc o to byl požádán manžely příjmení, kteří po něm také chtěli, aby s nimi peníze přepočítal. Když přišel k nim domů, peníze ležely na dvou hromádkách na stole a byly před ním přepočítány. Pak byly znovu přepočítávány ještě i v garáži. Potvrzení o tom, že žalobci byly peníze předány, vystaveno nebylo, což potvrdila i svědkyně příjmení a oba účastníci řízení. Při ostatních transakcích svědek nebyl. Pokud jde o předání finanční hotovosti ve výši 20 000 Kč na počátku roku 2019, pak tomuto byl přítomen svědek jméno příjmení, což je tchán žalovaného, tehdy žalovaný vyndal z peněženky peníze v hodnotě tisíc a dvou tisíc korun, přepočítal je před ním, šlo o 20 000 Kč a žalobci je předal, aniž by na to bylo vystaveno jakékoli potvrzení. Jde-li o nákup paletových vidlí, pak tehdy pro ně jeli k dodavateli oba účastníci řízení a svědkyně příjmení, po cestě měli závadu na vozidle, proto žalobce volal svému známému jméno příjmení, který mu půjčoval svoje auto, tehdy měl žalobce svědkovi říct, že jedou pro paletové vidle, které platí on a při zpáteční cestě svědek tyto vidle viděl ve vozu. Konečně posledním slyšeným svědkem byl pan příjmení jméno, který vypověděl, že v jeho přítomnosti žalovaný přisliboval žalobci, že mu dá peníze z prodeje auta a přes svědka mu je pošle, mělo jít o částku kolem 100 000 Kč.

10. Žalobce výpisem ze svého účtu prokázal, že dne datum odešla z jeho účtu platba ve výši 50 000 Kč, kdy podle výpovědi žalobce a jeho manželky byla tato částka převedena na účet manželky žalobce, tato ji vyzvedla a finanční prostředky žalobce použil na úhradu faktur ve prospěch žalovaného. Dne datum vyzvedl žalobce ze svého účtu ještě 10 000 Kč. I ty byly použity na uhrazení faktur, jež jsou předmětem sporu.

11. Žalovaný výpisem z účtu firmy právnická osoba za prosinec 2018 prokazoval, že uvedená firma měla dostatek finančních prostředků na zaplacení vystavených faktur, dne datum došlo k výběru v hotovosti ve výši 220 000 Kč. Současně historií pohybu na daném účtě za období od 1. 1. do 30. 8. 2019 prokazoval bonitu právnická osoba, s.r.o.

12. Diář, do něhož byly sepsány ceny oprav a nákup dílů, byl v průběhu jednání předložen svědkyní jméno příjmení. Žalobce potvrdil, že údaje sepsal on a žalovaný stvrdil pravost svých dvou podpisů na tomto dokladu.

13. Z přepisu SMS zpráv mezi účastníky řízení vyplynulo, že mezi nimi probíhala určitá korespondence, v jednom případě požadoval žalobce po žalovaném, aby mu peníze přivezl na hřiště a žalovaný mu sděloval, že nejede do obec a pošle to po anonymizováno. V jednom případě psal žalobce žalovanému, že potřebuje vrátit všechny peníze.

14. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když vyšel z toho, že žalobce za žalovaného zaplatil faktury vystavené právnická osoba příjmení za opravu vozidla příjmení, registrační značka, a to dne datum částku 46 842 Kč, dne datum částku 18 553 Kč a dne datum částku 18 469 Kč. Stejně tak má soud za to, že žalobce zaplatil nákup paletových vidlí ve výši 18 150 Kč dne datum a zaplatil i koupi rezervního kola a lanka s ovládáním topení ve výši 4 840 Kč. Soud přitom dospěl k závěru, že k úhradě uvedených plateb došlo ze strany žalobce na základě půjčky uzavřené s žalovaným, kdy sice veškeré daňové doklady byly vystaveny na firmu právnická osoba nicméně žalobce tyto peníze platil za žalovaného coby fyzickou osobu jako svého kamaráda, neplatil je za uvedenou společnost. To, že byly daňové doklady vystaveny na tuto společnost, na závazkovém vztahu vzniklém mezi účastníky řízení přitom nic nemění. Soud si je vědom toho, že smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, kdy musí být prokázáno, že jedna ze stran dohody odevzdá předmět půjčky straně druhé, nicméně v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 4312/2008, má soud za to, že je možno realizovat předání předmětu půjčky i tak, že jsou finanční prostředky, jež jsou předmětem zápůjčky, poskytnuty třetí osobě, pokud s tím dlužník souhlasí, což se stalo i v tomto případě. Podle soudem zmiňovaného judikátu je smlouva o zápůjčce uzavřena i v případě, že věřitel plní s vědomím dlužníka na účet třetí osoby, který dlužník označí, ač není přímo dlužník jeho vlastníkem a podle názoru soudu se daný případ nechá vztáhnout i na souzený spor, kdy fakticky žalobce coby věřitel plnil žalovanému tak, že za něj platil vystavené faktury s tím, že je plní přímo za žalovaného, nikoliv za jeho firmu. Tvrzení žalující strany bylo podpořeno i výslechy svědků jméno a jméno příjmení, pokud jde o faktury ohledně oprav předmětného vozidla, neboť potvrdili, že vystavené faktury hradil v provozovně jméno příjmení žalobce, podle svědka příjmení to bylo ve dvou případech, podle svědkyně příjmení to bylo ve všech třech případech a tyto výpovědi korespondují i s výpovědí žalovaného, který potvrzoval, že opravy vozidla hradil jméno příjmení žalobce. Popíral však, že by to bylo z jeho finančních prostředků a tvrdil, že byly hrazeny z peněz právnická osoba, s.r.o. Je tedy nesporné, že všechny faktury uhrazeny byly a soudem provedené dokazování mělo osvětlit, z čí finančních prostředků. Je třeba poukázat na to, že v podstatě ve výpovědích každého svědka se našla určitá rozporuplnost s výpovědí jiného svědka případně účastníka řízení, proto se soud zabýval zejména tím, do jaké míry byly jednotlivé výpovědi věrohodné, vzájemně na sebe navazující, případně si odporující. Tvrzení žalovaného, že všechny úhrady byly zaplaceny z finančních prostředků firmy právnická osoba mělo být prokázáno jednak výpisem z účtu této společnosti, z něhož nicméně vyplývá pouze to, že v prosinci 2018 bylo vybráno v hotovosti 220 000 Kč, ale zda tato hotovost byla přímo použita na placení jednotlivých faktur z výpisu z tohoto účtu nevyplývalo, podle tvrzení obou účastníků řízení i svědkyně příjmení byly na vozidle příjmení prováděny různé opravy, některé byly placeny převodem z účtu (takové prokazovány nebyly, neboť nebyly předmětem sporu) a některé měly být placeny v hotovosti. Jednalo se i o tři faktury vystavené jméno příjmení, které měl uhradit žalobce poté, co mu měly být finanční prostředky buď žalovaným, nebo jeho manželkou předány v sídle právnická osoba, s.r.o., nicméně ohledně přípravy finančních prostředků a jejich předávání žalobci zazněly ve výpovědích žalovaného i svědkyně příjmení a svědka příjmení takové rozpory, že soud považoval jejich výpovědi za nevěrohodné. Tak svědkyně příjmení uváděla, že pan příjmení rozhodně neměl ve firmě takovou pozici, aby byl přítomen jakémukoliv obstarávání finančních prostředků právnická osoba, s.r.o., ať vyzvedávání z účtu nebo z trezoru, který měli anonymizováno ve svém domě, v němž je i sídlo firmy a zásadně popřela, že by svědek byl o přítomnost při předávání peněz kdykoli požádán. Naproti tomu svědek příjmení vypovídal zcela opačně, když tvrdil, že byl oběma manžely příjmení požádán o to, aby se dostavil do jejich domu a zde spolu s nimi přepočítal ve dvou případech hotovost ve výši 50 000 Kč a 20 000 Kč, která pak byla předávána žalobci po opětovném přepočtení ještě před ním a jeho výpověď je do určité míry v rozporu i s výpovědí žalovaného, který tvrdil, že bylo možné, že nechali peníze ležet v kuchyni, a když si svědek příjmení šel vařit kávu, peníze viděl a přepočetl je. To však zcela popírá výpověď svědka příjmení, který uváděl, že o přepočítání peněz a svoji přítomnosti byl manžely příjmení požádán a peníze byly přepočítávány před ním. Pokud by měl soud věřit výpovědi svědka příjmení, pak je s podivem, že si nepamatoval, že při předávání 20 000 Kč žalobci paní příjmení, mu tato kromě uvedené částky předávala ještě peníze na naftu ve výši 5 až 7 000 Kč a na drobné nákupy ve výši 1 500 Kč, o čemž se zmiňovala pouze tato svědkyně, neuváděl to ani žalovaný. To je další ze zásadních rozporů, který vedl nakonec k závěru soudu, že výpověď uváděných osob je nevěrohodná a účelová. To, že žalovaný měl žalobci vrátit finanční prostředky ve výši kolem 100 000 Kč, potvrzovali svědci příjmení a příjmení, i když nebyli schopni zcela konkrétně specifikovat uvedenou částku, nicméně oba uváděli, že byli přítomni rozhovorům mezi účastníky řízení, z nichž vyplývalo, že žalovaný dluží žalobci něco kolem 100 000 Kč, což pak koresponduje i se záznamem v diáři manželů příjmení, kde jsou jednotlivé položky, jež byly žalobcem hrazeny, uvedeny a jež žalovaný vlastnoručně podepsal. Soud neuvěřil jeho tvrzení, že tím pouze potvrzoval cenu opravy auta příjmení, neboť z výpovědi obou účastníků řízení vyplynulo, že těchto oprav bylo podstatně více, což nakonec potvrdil i svědek příjmení a pokud by i mělo jít pouze o písemné potvrzování ceny oprav, pak je nelogické, že do zápisníku nebyly uvedeny veškeré tyto opravy, ale pouze některé z nich. Podle názoru soudu to byly právě ty, jež za žalovaného zaplatil žalobce. Tvrzení žalovaného, že zápis do diáře byl učiněn v provozovně firmy právnická osoba bylo vyvráceno jak výpovědí žalobce, tak i svědkyně příjmení, kdy soud má za to, že je nelogické, aby se soukromý diář manželů příjmení objevil v sídle právnická osoba, s.r.o., neboť pro to nebyl žádný důvod. Pokud by chtěl žalovaný žalobci potvrdit cenu oprav, vystavil by pravděpodobně potvrzení jinak, než do diáře, který jemu ani uvedené firmě nepatřil, navíc potvrzení nezůstalo v držení žalovaného či firmy, ale žalobce, což svědčí o tom, že šlo o potvrzení vystavené ve prospěch žalobce, nikoli žalovaného. Cílem záznamu bylo potvrdit částky, jež žalobce za žalovaného uhradil. Soud přitom poukazuje rovněž na to, že žalovaný podrobně popisoval způsob předávání a přepočítávání peněz žalobci, nicméně pokud byl soudem dotazován na další okolnosti, například na to, kdy podepsal zápisy v diáři, kolik dlužila firma právnická osoba žalobci na výplatě, za jaké období, proč podepsal v diáři dvě položky místo čtyř, pak si v podstatě na nic konkrétního již nepamatoval a i z toho lze do určité míry dovozovat, že jeho výpověď byla účelová a naučená. Je třeba konstatovat, že ani žalobce neprokázal, že by peníze fyzicky předal do rukou žalovaného a ten je pak u pana jméno příjmení použil na zaplacení oprav, nicméně tak jak soud již shora uvedl, má za to, že rozhodující bylo prokázat, že žalobce žalovanému finanční prostředky fakticky zapůjčil. To, že nedošlo k fyzickému předání peněz do rukou žalovaného pak s ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu nevylučuje uzavření smluv o zápůjčkách způsobem, který je shora popsán, kdy je třeba přihlédnout také k tomu, že účastníci řízení byli dlouholetými kamarády, měli k sobě nepochybně blízký vztah, neboť žalovaný byl také na rozlučce se svobodou žalobce a i na jeho svatbě, z čehož lze dovodit, že si vzájemně důvěřovali. Obdobně byly dle názoru soudu žalobcem uhrazeny i nákupy náhradních dílů a paletových vidlí. Ze všech uvedených důvodů soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobci částku 106 500 Kč včetně úroků z prodlení ve výši 10 % od 20. 7. 2019, když výpovědí žalobce i jeho manželky a svědka příjmení bylo prokázáno, že finanční prostředky měl žalovaný žalobci vrátit do jeho svatby, tedy do datum. Ode dne následujícího se dostal do prodlení a je povinen uhradit zákonné úroky v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku.

16. Ve smyslu § 142 odst. 1 soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 88 524,60 Kč, když vyšel z toho, že hodnota jednoho úkonu právní pomoci činí 5 380 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Právnímu zástupci žalobce byl podle § 11 odst. 1 citované vyhlášky přiznán úkon za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 21. 1. od 08:15 do 13:10 hodin, kdy podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky jde o tři úkony, dále dva úkony za účast na jednání soudu dne 4. 2. 2021 od 09.00 do 11:30 hodin a za porady s klientem dne 7. 11. 2019, 21. 9. 2020, 20. 1. 2021 a 3. 2. 2021 Celkem jde o 11 úkonů po 5 380 Kč. Podle § 11 odst. 2 písm. h) pak byla přiznána odměna ve výši ½ za jednoduchou výzvu k plnění a podle § 11 odst. 1 písm. g) za účast na přípravném jednání, k tomu 14 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky, 21 % DPH ve výši 14 439,60 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 5 325 Kč. Pokud jde o přiznání odměny za doplnění žaloby 21. 8. 2020 a 11. 10. 2020, pak za tyto úkony odměna přiznána nebyla, neboť povinností žalující strany je řádně vylíčit skutková tvrzení žaloby a k nim označit důkazy a pokud není žaloba perfektní již při jejím samotném podání, není možné její doplňování přičítat k tíži žalované strany. Stejně tak soud nepřiznal odměnu za jednání právního zástupce žalobce s žalobcem dne 18. 12. 2019, neboť na toto jednání nenavazoval žádný úkon, který by se předmětného sporu týkal, podle záznamu toto jednání vyústilo v rozhodnutí žalobce podat žalobu, ta však byla podána až dne 4. 6. 2020. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně do 15 dnů ode dne jeho doručení. Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).