16 C 83/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Kořínkovou v právní věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce , PSČ b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce , PSČ obou zastoupených advokátem anonymizováno jméno příjmení společníkem anonymizováno jméno příjmení a partneři, advokátní kancelář, s.r.o. sídlem adresa proti žalovaným 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , soudní exekutor sídlem exekutorský úřad anonymizováno sídlem adresa žalovaného 3. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované o určení neplatnosti dražby

I. Žaloba, aby soud určil neplatnost elektronické dražby provedené 2. žalovaným jakožto dražebníkem dne [datum], jejímž předmětem byla dražba pozemků p. [číslo] všech zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram, pro [katastrální uzemí], [územní celek] na [list vlastnictví], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni uhradit společně a nerozdílně 1. žalovanému náklady řízení ve výši 1 691 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni uhradit společně a nerozdílně 2. žalovanému náklady řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Třetímu žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobci podali ke zdejšímu soudu žalobu na určení neplatnosti elektronické dražby, kterou provedl 2. žalovaný dne [datum] a která se týká nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, pro [katastrální uzemí], [územní celek], na [list vlastnictví] s tím, že každý z nich je podílovým spoluvlastníkem těchto nemovitostí v rozsahu jedné poloviny. Předmětná dražba byla provedena za účelem uspokojení pohledávky 1. žalovaného, přičemž sporné nemovitosti nabyl do vlastnictví na základě usnesení o udělení příklepu 3. žalovaný. Žalobci namítali, že k dražbě nemovitých věcí dojít nemohlo, neboť dne [datum], tedy před dražebním jednáním, podala k Okresnímu soudu v Příbrami paní [jméno] [příjmení], [datum narození], žalobu na vyloučení předmětných nemovitých věcí z exekuce s tím, že tyto nemovitosti vlastní ona. Spor je veden pod sp.zn. 10 C 50/2021, které nebylo skončeno a bránilo tak samotnému dražebnímu jednání. Poukázali na ustanovení § 336i) odst. 1 o. s. ř., podle něhož, byla-li podána vylučovací žaloba, soud dražební jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o této žalobě. Určení neplatnosti dražby se domáhali s odkazem na ustanovení § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách tvrdíc, že tento zákon stanovuje definici dražby, ta se vztahuje i na dražby provedené soudním exekutorem v rámci exekučního řízení, a proto postupují právě podle tohoto speciálního předpisu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, došli k závěru, že nejsou povinni prokazovat naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby.

2. První žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že je osobou oprávněnou ve dvou exekučních řízeních, které jsou proti žalobcům vedeny a v předmětném sporu není pasivně věcně legitimován. Poukázal na to, že na daný spor nelze vztáhnout zákon o veřejných dražbách a ani shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť v daném případě se jednalo o dražbu exekuční a podle § 1 zákona o veřejných dražbách se tento zákon nepoužije v případech, kdy zvláštní právní předpis stanoví jinak. Tímto předpisem je právně občanský soudní řád, který upravuje dražby v celém svém rozsahu, takže použití zákona o veřejných dražbách je vyloučeno. Dále poukázal na to, že žalobci se domáhají obdobnou žalobou určení, že jsou vlastníky sporných nemovitostí, toto řízení je vedeno u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 18 C 44/2021 a cíl této žaloby je obdobný jako je cíl předmětného sporu, tedy faktický návrat do právního vztahu vlastnictví ve prospěch žalobců, přičemž v obou řízeních žalobci argumentují stejně, tedy že dražba neměla proběhnout v důsledku podané vylučovací žaloby, která je dle názoru 1. žalovaného zcela nedůvodná a která byla dne [datum] soudem zamítnuta, neboť žalobkyně, paní [příjmení], nebyla schopna prokázat svá tvrzení, že je vlastnicí dotčených nemovitostí, což osvědčuje názor žalované, že se jednalo o žalobu zcela účelovou, jejímž jediným cílem bylo vytvořit průtahy v probíhajících exekučních řízeních a oddálit uspokojení jeho pohledávky. Navíc odkaz na vylučovací žalobu trpí vnitřní rozporností a účelovostí, neboť žalobci se v řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 44/2021 domáhají určení vlastnického práva ve svůj prospěch a argumentují přitom řízením o vyloučení nemovitostí z exekuce vedeného pod sp. zn. 10 C 50/2021, v němž se však domáhá určení vlastnického práva ve svůj prospěch žalobkyně [příjmení]. Zákonnost dražby byla osvědčena rozhodnutím Krajského soudu v Praze z 30. 4. 2021, č. j. 20 Co 91/2021, jenž potvrdil usnesení soudního exekutora o udělení příklepů, proti kterým brojili žalobci ze stejných důvodů, na nichž je postavena výše uvedená určovací žaloba, kdy Krajský soud konstatoval, že podání vylučovací žaloby je ze zákona sice překážkou pro pokračování v dražebním jednání, avšak o zákonnou překážku jde jen tehdy, může-li na základě žaloby dojít k vyloučení nemovitostí z výkonu rozhodnutí, nikoli tedy v případě, že již z žaloby je zřejmé, že je zjevně nedůvodná. Soudní exekutor byl oprávněn a povinen posoudit, zda jsou předpoklady k odročení dražebního jednání z důvodu podané vylučovací žaloby. K tomuto kroku nepřistoupil, neboť vylučovací žalobu posoudil jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva směřující pouze ke zmaření nařízené dražby, k čemuž se připojil i Krajský soud v Praze s tím, že předmětnou vylučovací žalobu podala matka žalobců, která však své vlastnické právo nikterak neprokazovala. Žalovaný dále poukázal na to, že na daný spor nelze vztáhnout zákon o veřejných dražbách a podle o.s.ř. musí žalobci prokázat naléhavý právní zájem, což neučinili. Cílem podané žaloby je pouze obejít soudní procedury a zvrátit pro žalobce nepříznivá soudní rozhodnutí, kdy je třeba vidět, že žalobci používají stále stejné argumenty, pouze mění procesní nástroj, jehož jediným cílem je oddálit uspokojení pohledávky žalovaného, kdy takové jednání je v rozporu s § 2 o. s. ř. a takovému zneužití práva nelze přiznat soudní ochranu. Proto navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

3. Druhý žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že jde o zjevně neúspěšné uplatňování práva, kdy žalobci brojí proti dražbě provedené dle exekučního řádu odkazem na zákon o veřejných dražbách, ač žádná veřejná dražba neproběhla a prostředky obrany v rámci exekučního prodeje stanoví exekuční řád, respektive občanský soudní řád. Použití zákona o veřejných dražbách je tak vyloučeno. Z tohoto důvodu má za to, že žaloba je nepřípustná a navrhl její zamítnutí.

4. Jednatel třetího žalovaného k předmětné žalobě uvedl, že nemovitosti získal v dražbě, jíž se zúčastnil. Neví, z jakého důvodu je ve sporu žalován a navrhl, aby byla žaloba zamítnuta.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že každý z žalovaných je zapsán jako podílový spoluvlastník nemovitostí uvedených ve výroku I tohoto rozsudku v rozsahu ½.

6. Z usnesení soudního exekutora, [celé jméno žalovaného], 2. žalovaného, z 9. 2. 2021, č. j. [číslo jednací] a [číslo jednací], bylo zjištěno, že soudní exekutor nařídil na [datum] elektronickou dražbu, v níž mělo dojít k dražbě předmětných nemovitostí, přičemž na podíl každého z žalobců bylo vydáno samostatné usnesení s tím, že vydražitelé mohli nabýt buď podíl některého z žalobců, nebo mohli nemovitosti vydražit jako celek.

7. Z žaloby na vyloučení nemovitých věcí z exekuce z [datum] a z protokolu o jednání ze [datum] bylo zjištěno, že předmětný den podala matka žalobců, [jméno] [příjmení], ke zdejšímu soudu žalobu na vyloučení sporných nemovitostí z exekuce s odůvodněním, že je přesvědčena, že je výlučným vlastníkem těchto nemovitostí, neboť je od svých synů nabyla do svého výlučného vlastnictví. Toto tvrzení nikterak neprokázala, navrhovala k němu jako důkaz svůj výslech a svědecký výslech obou žalobců. Žaloba je u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. 10 C 50/2021 a dne 7. 9. 2021 byla zamítnuta. Rozhodnutí soudu prozatím nenabylo právní moci.

8. Z usnesení 2. žalovaného z 12. 3. 2021, č. j. [číslo jednací] a [číslo jednací], a usnesení Krajského soudu v Praze z 30. 4. 2021, sp. zn. 20 Co 91/2021, soud zjistil a vzal za prokázané, že 2. žalovaný realizoval dne [datum] elektronickou dražbu sporných nemovitostí, v níž učinil nejvyšší podání 3. žalovaný, kterému byl udělen příklep, kdy z obsahu usnesení 2. žalovaného vyplývá, že si byl vědom, že k soudu byla podána matkou žalobců vylučovací žaloba, nicméně tuto považoval za zřejmě bezúspěšné bránění práva a s odkazem na odbornou literaturu v § 336i) odst. 1 o. s. ř. a rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 172/20, uzavřel, že předmětnou žalobou šlo o zneužití žalobního práva, kdy nejen žalobci, ale i jejich matka zneužívají procesní právo za účelem prodlužování exekuce a dražbu provedl. Krajský soud v Praze k odvolání povinných v exekučním řízení (žalobců v tomto sporu) usnesení soudního exekutora potvrdil s tím, že podání vylučovací žaloby je ze zákona překážkou pro pokračování v dražebním jednání jen tehdy, může-li na základě této žaloby dojít k vyloučení nemovitosti z výkonu rozhodnutí, nikoli tedy v případě, že již z žaloby je zřejmé, že je zjevně nedůvodná. Za situace, kdy byl soudní exekutor oprávněn, dokonce povinen posoudit, zda jsou předpoklady k požadovanému odročení dražebního jednání z důvodu podané vylučovací žaloby, souhlasil odvolací soud s postupem soudního exekutora, který žádosti o odrok dražebního jednání nevyhověl, neboť měl za to, že výsledek řízení o vylučovací žalobě by průběh exekuce nemohl ovlivnit, protože žalobkyně (matka žalobců) bez jakýchkoliv skutkových podkladů odpírala své vlastnické právo jen o přesvědčení, že je výlučnou vlastnicí sporných nemovitostí. I odvolací soud měl za to, že z obsahu žaloby je zřejmé, že jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva směřující ve skutečnosti ke zmaření nařízené dražby a důvod k odročení dražebního jednání nebyl naplněn.

9. Podle § 1 zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, tento zákon upravuje veřejné dražby a vznik, trvání a zánik některých právních vztahů s tím souvisejících. Podle tohoto zákona se postupuje, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.

10. Podle § 336i) odst. 1 o. s. ř., bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané nemovité věci z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražební jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o žalobě.

11. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobci opakovaně i přes poučení ze strany soudu tvrdili, že dražba, kterou provedl soudní exekutor, tedy 2. žalovaný dne [datum] je neplatná s odkazem na zákon o veřejných dražbách, soudem byli před nařízením jednání i při jednání ve věci samé poučeni, že na daný případ tento zákon nedopadá, neboť dražba nemovitých věcí, která probíhá v rámci nařízené exekuce, je vázána ke speciálnímu právnímu předpisu, a to exekučnímu řádu a občanskému soudnímu řádu, kdy proti prodeji nemovitostí může být brojeno pouze žalobou na vyloučení nemovitostí z exekučního řízení a není možné žalovat určovací žalobou na neplatnost předmětné dražby, neboť občanský soudní řád takový institut při probíhající exekuci nezná. Zde soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 26 Cdo 2053/2014 a 29 Cdo 1361/2009, kdy v obou těchto rozhodnutích zcela jednoznačně zaznívá, že provádění exekuce prodejem nemovitých věcí formou dražby a dražbu realizovanou podle zákona o veřejných dražbách nelze ztotožňovat, neboť jde o rozdílné instituty. Jediným prostředkem k ochraně práv třetích osob při probíhající exekuci je vylučovací žaloba podaná podle § 267 o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že žalovat na neplatnost dražby podle zákona o veřejných dražbách je v daném případě nepřípustné, a proto byla žaloba zamítnuta.

12. Pro úplnost soud uvádí, že žalobci v průběhu jednání argumentovali tím, že není jejich povinností specifikovat právní předpis a ani konkrétní právní ustanovení, o nějž svůj žalobní nárok opírají, nicméně pokud se domáhali neplatnosti dražby formou určovací žaloby, za situace, kdy soud vyloučil možnost postupu podle zákona o veřejných dražbách, museli by prokázat naléhavý právní zájem, který nejenže netvrdili, ale ani nikterak neprokazovali. Přitom pouze argumentovali tím, že podle zákona o veřejných dražbách nejde o určovací žalobu v pravém slova smyslu a prokázání naléhavého právního zájmu není třeba. Za situace, kdy soud vyloučil, že by se žalobci mohli bránit provedené dražbě postupem podle zákona o veřejných dražbách, však bylo na žalobcích, aby naléhavý právní zájem prokázali a pokud tak neučinili, nemohli být ve věci úspěšní. Soud nicméně v tomto směru žalobcům speciální poučení nedal, neboť primárně vycházel z jejich skutkových tvrzení a k nim označeným důkazům, kdy žalobci setrvali na tom, že dražba proběhla neplatně podle zákona o veřejných dražbách, navíc ze shora citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu plyne, že podat žalobu na neplatnost dražby provedené v exekučním řízení nejde ani podle o.s.ř. S ohledem na další probíhající řízení, ať je to řízení o vylučovací žalobě vedené pod sp. zn. 10 C 50/2021 nebo řízení o určení, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky sporných nemovitostí vedeného pod sp. zn. 18 C 44/2021, je třeba uzavřít, že spory žalobců mají jediný cíl, a to co nejdéle obstruovat probíhající exekuci a oddálit přechod vlastnického práva k předmětným nemovitostem na třetí osobu, kdy jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, kterému nelze poskytnout soudní ochranu.

13. Za situace, kdy žaloba na neplatnost dražby s odkazem na zákon o veřejných dražbách nebyla přípustná, stejně jako určení neplatnosti dražby podle o. s. ř., kdy jediným přípustným prostředkem bylo podání vylučovací žaloby, se soud již dále nezabýval tím, zda dražba mohla proběhnout i přesto, že před jejím konáním byla matkou žalobců podána k soudu vylučovací žaloba, neboť tato otázka byla pravomocně posouzena již v rámci exekučního řízení jak soudním exekutorem, tak i odvolacím soudem.

14. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, kdy 1. ani 2. žalovaní nebyli právně zastoupeni, proto jim přísluší odměna podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., u 1. žalovaného se jedná o 3 úkony po 300 Kč, a to za písemné vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast na jednání dne 13. 10. 2021, k tomu cestovné osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět ve výši 791 Kč (cestovné bylo přiznáno dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., kde soud počítal s průměrnou spotřebou 6,4 l /100 km, při ujetých 128 km. Úhrnem činí náklady řízení 1 691 Kč. U 2. žalovaného pak byly přiznány pouze 2 úkony, a to za přípravu ve věci a písemné vyjádření k žalobě, tedy náklady řízení ve výši 600 Kč. Třetí žalovaný, který byl ve věci také úspěšný, se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, proto bylo rozhodnuto, že se mu náklady řízení nepřiznávají.