17 C 126/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce k žalované, naposledy stanovená rozsudkem [název soudu] z 15. 12. 1997 č. j. 11 C 453/97-21 se počínaje dnem 1. 4. 2021, zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Soudní poplatek se nevyměřuje.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 22. 4. 2021 domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované ke dni 31. 3. 2021, neboť žalovaná se již nepřipravuje na své budoucí povolání a ukončením studia je schopna se již živit sama.

2. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nicméně svým postojem dala najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z rozsudku Okresného súdu v [anonymizováno] č. j. 11 C 453/97-21 z 15. 12. 1997 vyplynulo, že žalovaná byla svěřena do péče matky a žalobci byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 1 000 Sk měsíčně k rukám matky z titulu vyživovací povinnosti rodiče k dítěti.

5. Z kopie zprávy na mobilním telefonu vyplynula zpráva pro příjemce platby z 22. 3. 2021, se sdělením, aby již neplatil, neboť už nestuduje, s podpisem žalované.

6. Z potvrzení o ukončení studia z 9. 3. 2021 vyplynulo, že žalovaná ukončila studium v prezenční formě ke dni 2. 2. 2021 na [obec] [anonymizována dvě slova] v [obec].

7. V řízení byl dán cizí prvek v podobě slovenské státní příslušnosti žalobce i žalované, soud se proto zabýval otázkou, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost a případně dle jakého rozhodného práva je třeba návrh posuzovat. Při posuzování mezinárodní příslušnosti vycházel soud a z článku 3 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 4/2009, o příslušnosti, rozhodném právu uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Rozhodným kritériem pro posouzení mezinárodní příslušnosti je dle citovaného ustanovení obvyklý pobyt oprávněného, který je v tomto případě v České republice. Pravomoc českých soudů je tedy dána. Pokud jde o rozhodné právo, vycházel soud z článku 15 nařízení Rady (ES) č. 4/2009, který odkazuje na Haagský protokol ze dne 23. 11. 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti, kde je v článku 3 odstavec 1 určeno jako kritérium obvyklý pobyt oprávněného, v tomto případě žalované. Soud tedy použil právní řád České republiky.

8. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1.1.2014 (dále též jen„ o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost (§ 915 až 918 vymezuje kritéria pro určení výživného).

9. Podle § 911o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

10. Dle teorie (srovnej Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. vydání, 2014, s. 462 – 468, zdroj: http: www.beck-online.cz) i zde však platí, že jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek (popřípadě i splátek a muselo být vyřešeno, zda dlužné výživné bude odpůrce povinen zaplatit najednou anebo ve splátkách), lze rozsudek odsuzující na plnění na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek (viz § 163 věta první OSŘ). Změna rozsudku je přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

11. V dané věci dospěl soud k závěru, že jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro přezkum toho, zda vyživovací povinnost žalobce k žalované trvá ke dni [datum]. V řízení bylo prokázáno, že došlo k podstatné změně poměrů u žalované a tou je ukončení studia v prezenční formě. Z této skutečnosti vyplývá, že žalovaná je již schopna se sama živit a jsou tedy dány důvody pro zánik vyživovací povinnosti žalobce k žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná sama tuto skutečnost žalobci sdělila, má soud toto tvrzení za nesporné. Z potvrzení o ukončení studia vyplynulo, že k zániku vyživovací povinnosti žalobce jakožto otce k žalované jakožto zletilému dítěti ve smyslu ust. § 911 o.z. došlo již v měsíci únoru 2021, nejpozději ke konci února 2021, avšak žalobce požadoval zrušení ke dni 31. 3. 2021. Soud tak vázán žalobním návrhem rozhodl, že počínaje dnem 1. 4. 2021 se vyživovací povinnost žalobce k žalované zrušuje.

12. Z těchto tvrzení žalobkyně lze dovodit, že nejpozději dnem následujícím od ukončení studia je žalobkyně schopna sama se živit svou výdělečnou činností, na kterou ostatně žalobkyně sama poukázala. Vzhledem k tomu, že žádná ze stran nesporovala tato tvrzení, došlo v důsledku těchto okolností k zániku vyživovací povinnosti žalovaného jakožto otce k žalobkyni jakožto zletilému dítěti ve smyslu ust. § 911 o.z. Z těchto důvodů soud vyživovací povinnost v souladu s návrhem žalobkyně počínaje dnem 1. 9. 2020 zrušil.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.

14. Výrokem III. soud rozhodl ohledně poplatkové povinnosti v souladu se zákonem č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v účinném znění, kdy dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) citovaného zákona se od poplatku se osvobozují řízení ve věcech vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí.