17 C 161/2020

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného a žalobkyně o zrušení výživného

I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni, naposledy stanovená rozsudkem [název soudu] z 29. 1. 2013 č. j. 13 P 3/2009-408 ve znění rozsudku [název soudu] č. j. 22 Co 198/2013-428 ze dne 2. 7. 2013 se počínaje dnem 1. 9. 2020 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Soudní poplatek se nevyměřuje.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne [datum] domáhal zrušení povinnosti žalovaného platit jí výživné vzhledem k tomu, že ke dni 31. 8. 2020 ukončila studium a nastoupila do zaměstnání. Otce o ukončení studia informovala e-mailem.

2. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nicméně svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 2. 7. 2013 ve spojení s rozsudkem [název soudu] z 29. 1. 2013 č. j. 13 P 3/2009-408 vyplynulo, že počínaje dnem 9. 12. 2012 byla stanovena žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou [částka] měsíčně k rukám matky žalobkyně z titulu vyživovací povinnosti rodiče k dítěti.

5. Z rozsudku [název soudu] z 2. 7. 2015 č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že byla zamítnuta žaloba žalovaného na snížení výživného k žalobkyni z částky [částka] na částku [částka]. Tehdy soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla dne [datum] přijata ke studiu na [anonymizováno] univerzitě v [obec] v [anonymizováno] studijním programu.

6. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že ke dni [datum] žalobkyně ukončila studium a nastoupila do zaměstnání.

7. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1.1.2014 (dále též jen„ o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost (§ 915 až 918 vymezuje kritéria pro určení výživného).

8. Podle § 911o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Dle teorie (srovnej Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. vydání, 2014, s. 462 – 468, zdroj: http: www.beck-online.cz) i zde však platí, že jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek (popřípadě i splátek a muselo být vyřešeno, zda dlužné výživné bude odpůrce povinen zaplatit najednou anebo ve splátkách), lze rozsudek odsuzující na plnění na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek (viz § 163 věta první OSŘ). Změna rozsudku je přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

10. V dané věci dospěl soud k závěru, že jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro přezkum toho, zda vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni trvá po datu 31. 8. 2020, odkdy žalobkyně požadovala zrušení povinnosti žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že došlo k podstatné změně poměrů u žalobkyně a tou je ukončení studia a nastoupení do zaměstnání. Z těchto tvrzení žalobkyně lze dovodit, že nejpozději dnem následujícím od ukončení studia je žalobkyně schopna sama se živit svou výdělečnou činností, na kterou ostatně žalobkyně sama poukázala. Vzhledem k tomu, že žádná ze stran nesporovala tato tvrzení, došlo v důsledku těchto okolností k zániku vyživovací povinnosti žalovaného jakožto otce k žalobkyni jakožto zletilému dítěti ve smyslu ust. § 911 o.z. Z těchto důvodů soud vyživovací povinnost v souladu s návrhem žalobkyně počínaje dnem 1. 9. 2020 zrušil.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšné žalobkyni žádné náklady nevznikly.

12. Výrokem III. soud rozhodl ohledně poplatkové povinnosti v souladu se zákonem č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v účinném znění, kdy dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) citovaného zákona se od poplatku se osvobozují řízení ve věcech vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí.