17 C 197/2020

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované adresa pro doručení: ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 5 000 Kč, částky 81,95 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, částky 1 270,75 Kč jakožto kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 107,93 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a úroku 21,9 % ročně z částky 3 107,93 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 9. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce“). Na základě smlouvy o zápůjčce byly žalované přenechány finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 901 Kč sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši 417 Kč, z odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 667 Kč, z nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 1 817 Kč ve 45 týdenních splátkách po 154 Kč a poslední splátka byla stanovena na 18. 1. 2016. Žalovaná neplnila řádně své povinnosti a zbývá jí uhradit dluh na jistině ve výši 3 107,93 Kč a na dlužném poplatku ve výši 1 892,07 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení částky 81,95 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, částky 1 270,75 Kč jakožto kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 107,93 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a úroku 21,9 % ročně z částky 3 107,93 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila.

2. Žalovaná vznesla námitku promlčení.

3. Provedenými listinnými důkazy soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 9. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 4 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala půjčené prostředky ve výši 4 000 Kč vrátit společně s poplatkem v celkové výši 2 901 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách po 154 Kč s tím, že první splátku byla povinna zaplatit sedmý kalendářní den od data 9. 3. 2015, tedy do 18. 1. 2016. Dále se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 21,9 % ročně dle článku 4 smluvních podmínek a zároveň v článku 11 smluvních podmínek je dohoda o tom, že práva zákazníka a právního předchůdce žalobkyně vzniklá na základě smlouvy, a to včetně práv z porušení smlouvy, se promlčují ve lhůtě šesti let počítané ode dne, kdy práva mohla být uplatněna poprvé. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek včetně příloh, na základě které byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z., na základě které měla být dlužná jistina včetně poplatku splacena nejpozději do dne 18. 1. 2016. Soud se nejprve zabýval otázkou důvodnosti žalovanou vznesené námitky promlčení v souladu s ustanovením § 610 odst. 1 o. z. Ze smlouvy jednoznačně vyplynulo, že nejpozději dne 18. 1. 2016 měla být zápůjčka vrácena. Následujícím dnem v souladu s § 619 odst. 1 o. z. počala běžet tzv. obecná promlčecí lhůta, neboť tohoto následujícího dne mohlo být právo žalobkyně uplatněno u orgánu veřejné moci poprvé. Strany si ujednaly ve smluvních podmínkách, které jsou součástí smlouvy o zápůjčce v článku 11 promlčecí lhůtu 6 let, počítanou ode dne, kdy práva mohla být uplatněna poprvé, avšak s odkazem na ustanovení § 630 odst. 2 o. z., je-li kratší nebo delší lhůta ujednána v neprospěch slabší strany, nepřihlíží se k ujednání. Vzhledem k tomu, že v souladu s ustanovením § 433 odst. 2 o. z., je slabší stranou vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo vlastní podnikání, jako to bylo v tomto případě, kdy žalovaná jakožto spotřebitel ve smyslu ustanovení § 419 o. z., uzavřela smlouvu s právním předchůdcem žalobkyně, jakožto podnikatelem, posoudil soud takové ujednání o promlčecí době delší než je doba zákonná stanovená v ustanovení § 629 odst. 1 o. z. v délce tři roky, jakožto neplatnou. Byla tak aplikována zákonná promlčecí doba, která v tomto případě uplynula dne 19. 1. 2019. Žaloba však byla podána až dne 30. 10. 2020, tedy téměř dva roky po uplynutí promlčecí doby. Námitku promlčení tedy žalovaná vznesla důvodně. Soud tak postupoval dle § 609 odst. 1 věta první o. z. a žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná, která byla ve věci plně úspěšná, náhradu nákladů řízení nepožadovala.