17 C 204/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 23 408,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 22 300 Kč od 23. 1. 2007 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 1 108,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 1 108,02 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a částky 44 933,01 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 049,20 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 23 408,02 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) dne 9. 12. 2006 (dále jen„ smlouva o půjčce“). Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému půjčku ve výši 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak poplatek ve výši 17 400 Kč, bez bližšího rozpisu plateb poplatku. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku v 53 týdenních splátkách po 800 Kč, kdy poslední měla být uhrazena dne 15. 12. 2007. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti z půjčky, celkem uhradil 2 700 Kč a zbylo mu uhradit jistinu ve výši 23 408,02 Kč a souhrnný poplatek 16 291,98 Kč, když žalobce zbývající souhrnný poplatek nepožaduje. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností k 5. 1. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Žalobce se u soudu domáhal zaplacení částky 23 408,02 Kč s příslušenstvím – částkou 44 933,01 Kč jakožto kapitalizovaným úrokem zákonným úrokem z prodlení z částky 44 933,01 Kč od 23. 1. 2007 do 18. 12. 2020 a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 23 408,02 od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. V dané věci soud následně nařídil na 17. 3. 2022 jednání, z něhož se zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že lhůty na přípravu jednání byly zachovány, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] včetně smluvních podmínek bylo prokázáno, že dne 9. 12. 2006 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce na částku 25 000 Kč, která mu byla v den podpisu smlouvy vyplacena. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také souhrnný poplatek ve výši 17 400 Kč, celkem 42 400 Kč v 53 týdenních splátkách po 800 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy, a poslední splátka byla stanovena na 15. 12. 2007.

5. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil na dluh z této smlouvy o půjčce celkem částku 2 700 Kč, neboť žalovaný neprokázal žádným způsobem své tvrzení, že na dluh zaplatil vyšší částku.

6. Dne 6. 1. 2021 bylo žalovanému písemně oznámeno, že došlo k postoupení výše uvedených pohledávek za žalovaným na žalobkyni, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností k 5. 1. 2021 (prokázáno smlouvu o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení dopisem z doručení podacím lístkem z 1. 2. 2021).

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 29. 7. 2021 k úhradě dlužných částek (prokázáno dopisem z téhož dne včetně podacího lístku ze dne 30. 7. 2021).

8. Ze zákaznické karty vyplynuly údaje ohledně příjmů a výdajů sdělené žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně.

9. Smlouva o půjčce byla uzavřena dne 15. 12. 2007 a soud tak podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. postupoval podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 559 občanského zákoníku dluh musí být splněn řádně a včas. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“). Podle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

11. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo uzavřením smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 9. 12. 2006 ke vzniku závazkového právního vztahu, podle kterého právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 25 000 Kč. Půjčenou částku 25 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 400 Kč, který fakticky plnil funkci sjednaného kapitalizovaného úroku z půjčky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 o. z., se žalovaný zavázal vrátit ve formě 53 týdenních splátek po 800 Kč. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně si tak ujednali úrok z půjčky, který činil 69,6 % jistiny. Uvedený přepočet úroků a dalších nákladů nebyl při uzavírání smluv žalovanému (spotřebiteli) nijak zřejmý a proto souhrnný poplatek soud chápe jako smluvní výši úroků, která dosahuje 100,9 % ročně. Ujednanou výši úroku soud přezkoumával z hlediska kritéria dobrých mravů, ke kterému je povinen z úřední povinnosti v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 přihlédnout, viz výše. S ohledem na uvedené je sjednaná výše souhrnného poplatku jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a ujednání o souhrnném poplatku je tedy absolutně neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. To však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši souhrnného poplatku lze, v souladu s § 41 o. z., oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil na dluh z této smlouvy o půjčce celkem částku 2 700 Kč, neboť žalovaný žádným způsobem netvrdil, že na dluh zaplatil vyšší částku. Soud vyšel v tomto smyslu, ze zásady negativní. Podle tvrzení žaloby uhradil žalovaný na dluh celkem částku 2 700 Kč. Po započtení částky 2 700 Kč na jistinu 25 000 Kč, dluží žalovaný žalobkyni částku 22 300 Kč, která se dále úročí zákonnými úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 ve výši upraveném v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, od 23. 1. 2007 jak požadoval žalobce v kapitalizované podobě.

12. Vzhledem k výše uvedenému soud částečně vyhověl žalobě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal částečně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 623 Kč (když žalobce požadoval celkem po kapitalizaci příslušenství 70 651,99 Kč a přiznáno bylo 49 395,14 Kč) po odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci ve výši 1 049,20 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátkou postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ AT“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, podání návrhu a předžalobní výzva), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 171 Kč a 21 % DPH z částky 1 100 Kč ve výši 252 Kč Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.