17 C 39/2022

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , právnická osoba jméno , anonymizováno , příjmení jméno , země zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 10 350 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky 1 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 1 650 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení a částky 6 702 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 777,70 Kč, k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) dne 8. 4. 2008 (dále jen„ smlouva o půjčce“). Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak poplatek ve výši 8 352 Kč, bez bližšího rozpisu plateb poplatku. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku v 53 týdenních splátkách po 384 Kč, kdy poslední měla být uhrazena dne 14. 4. 2009. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti z půjčky, celkem uhradil pouze 1 650 Kč. Dne 19. 6. 2015 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovanému oznámeno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Ode dne postoupení žalovaný na dluh nic neuhradil.

2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně soudem vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.

3. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o půjčce [číslo] včetně smluvních podmínek bylo prokázáno, že dne 8. 4. 2008 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce na částku 12 000 Kč, která mu byla v den podpisu smlouvy vyplacena. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč, celkem tedy 20 352 Kč v 53 týdenních splátkách po 384 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. dne od uzavření smlouvy a poslední splátka byla stanovena na 14. 4. 2009. Strany si dohodly, že splátky budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky (čl. 5 smluvních podmínek). Strany se rovněž dohodly, že v případě, že žalovaný včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky včetně souhrnného poplatku, a to v termínu nejbližším pro výběr týdenní splátky (čl. 8 smluvních podmínek). Smlouvou ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovaným postoupena [právnická osoba] [anonymizováno], následně smlouvou ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015, resp. 17. 9. 2018 a byl také vyzván k dobrovolnému plnění. Žalovaný uhradil celkem 1 650 Kč.

4. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil na dluh z této smlouvy o půjčce celkem částku 1 650 Kč, neboť žalovaný neprokázal žádným způsobem své tvrzení, že na dluh zaplatil vyšší částku.

5. Smlouva o půjčce byla uzavřena dne 8. 4. 2008 a soud tak podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku postupoval podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 559 občanského zákoníku dluh musí být splněn řádně a včas. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

6. Smlouvy o postoupení pohledávek pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1, 2 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

7. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo uzavřením smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 8. 4. 2008 ke vzniku závazkového právního vztahu, podle kterého právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč. Půjčenou částku 12 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 352 Kč, který fakticky plnil funkci sjednaného kapitalizovaného úroku z půjčky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 o. z., se žalovaný zavázal vrátit ve formě 53 týdenních splátek po 384 Kč. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně si tak ujednali úrok z půjčky, který činil 69,6 % jistiny. Uvedený přepočet úroků a dalších nákladů nebyl při uzavírání smluv žalovanému (spotřebiteli) nijak zřejmý a proto souhrnný poplatek soud chápe jako smluvní výši úroků, která dosahuje 100,9 % ročně. Ujednanou výši úroku soud přezkoumával z hlediska kritéria dobrých mravů, ke kterému je povinen z úřední povinnosti v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 přihlédnout, viz výše. S ohledem na uvedené je sjednaná výše souhrnného poplatku jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a ujednání o souhrnném poplatku je tedy absolutně neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. To však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši souhrnného poplatku lze, v souladu s § 41 o. z., oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil na dluh z této smlouvy o půjčce celkem částku 1 650 Kč, neboť žalovaný žádným způsobem netvrdil, že na dluh zaplatil vyšší částku. Soud vyšel v tomto smyslu, ze zásady negativní. Po započtení částky 1 650 Kč na jistinu 12 000 Kč, dluží žalovaný žalobkyni částku 10 350 Kč, která se dále úročí zákonnými úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 ve výši upraveném v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, a to od 2. 7. 2015 podle požadavku žalobce, neboť k tomuto datu byl již žalovaný v prodlení, když poslední splátku měl uhradit do 14. 4. 2009.

8. Vzhledem k výše uvedenému soud částečně vyhověl žalobě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II.

9. Soud postupoval dle ust. § 115a o. s. ř., neboť o věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žaloba nebyla částečně zamítnuta pro neunesení důkazního břemene (s nutností poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), ale vzhledem k tomu, že z předložené listiny – smlouvy o půjčce vyplynulo, že byla v části obsahující ujednání o výši souhrnného poplatku uzavřena neplatně a v této části nárok žalobce nevznikl. Soud tak mohl rozhodnout i v tomto případě bez nařízení ústního jednání ve věci.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal částečně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 72,5 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 452 Kč (když žalobce požadoval celkem po kapitalizaci příslušenství 18 460,19 Kč a přiznáno bylo 15 921,90 Kč) po odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci ve výši 1 777,70 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátem postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ AT“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává týž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, podání návrhu a předžalobní výzva), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a 21 % DPH z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.