17 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 32 960 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 400 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 13 600 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 1. 9. 2024 do 16. 2. 2026 a z částky 16 600 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení a ve výši ve výši 1,25 % ročně z částky 14 400 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, a částku 4 960 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 32 960 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 29. 5. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa (dále jen „smlouva“). Žalovaná částka sestávala z jistiny 20 000 Kč, smluvního úroku 8 000 Kč a smluvní pokuty 4 960 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu a i přes písemné výzvy úhradu neprovedl, proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud.

2. V dané věci soud nařídil na den 29. července 2026 jednání, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně se omluvila. Vzhledem k tomu, že lhůty na přípravu jednání byly zachovány, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného.

3. Soud vyšel z následujícího skutkovém stavu věci: Společnost právnická osoba, (nyní právnická osoba.) se sídlem adresa, IČO IČO, tj. právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč převody na účet žalovaného označený ve smlouvě č. č. účtu s uvedením variabilního symbolu odpovídajícího rodnému číslu žalovaného bez lomítka ve výši 7 500 Kč a 10 000 Kč dne 29. 5. 2024 a další částku 2 500 Kč dne 30. 5. 2024, (prokázáno potvrzeními o platbě), přestože se strany dohodly na celkovém limitu úvěru 10 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit jistinu společně a s úrokem 40 % měsíčně, kdy klient splácí 1x měsíčně úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období (období od poslední platby úroku), jistinu úvěru splatí klient nejpozději při ukončení, smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, a to prostředky komunikace na dálku – vyplněním elektronického formuláře na internetových stránkách Anonymizováno (dříve také Anonymizováno), (prokázáno smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami). Právní předchůdce oznámil žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru, pro neplacení měsíčních splátek včas, a to dne 31. 08. 2024 (prokázáno oznámením ze dne 31. 8. 2024). Společnost právnická osoba. nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa. Na základě další smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené žalobkyní jakožto postupníkem se společností právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa jakožto postupitelem došlo následně k postoupení žalované pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 6. 2. 2026, kde byl vyzván k zaplacení dluhu do 3 dnů a zároveň mu byla zaslána výzva podle § 142a odst. 1 o. s. ř. z téhož dne (prokázáno dvěma smlouvami o postoupení, oznámením a výzvou s podacím lístkem z 10. 2. 2026). Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný zaplatil na žalovaný úvěr celkem platby ve výši 5 600 Kč.

4. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy 29. 5. 2024 a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.

5. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy dne 29. 5. 2024. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy. Žalobkyně uvedla svá tvrzení tak, že poskytovatel úvěru vycházel z veřejně dostupných rejstříků (ISIR, CEE, CRKI, EUCB) a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Ke svým tvrzením však nedoložila žádné důkazy a především neuvedla žádné údaje o příjmech a majetkových poměrech žalovaného, které měl poskytovatel úvěru vyhodnotit s kladným výsledkem. Závěr, že žalovaný byl schopen splácet úrok 40 % měsíčně z 20 000 Kč, tedy 8 000 Kč, a celou jistinu nejpozději při ukončení smlouvy, nebyl prokázán žádným způsobem. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v rozhodné době, jako neplatnou. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní.

13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 20 000 Kč. Na tuto částku byla uhrazena částka 5 600 Kč, (soud vyšel z tvrzení žalobkyně, když žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak), proto soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni částku 14 400 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí finančních prostředků do zaslání první prokázané výzvy dne 10. 2. 2026 uplynula lhůta přiměřená k vrácení. (Žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící podle výzvy k vrácení stanovenou ve výzvě.) Soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 17. 2. 2026, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, odeslané dne 10. 2. 2026, a částka mohla být uhrazena ve stanovené lhůtě do 3 dnů od doručení dne 13. 2. 2026 (fikcí 3. pracovní den), pak prodlení nastalo dne 17. 2. 2026 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně. Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

14. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť po odečtení úspěchu od neúspěchu a při zohlednění příslušenství kapitalizovaného k datu rozhodování soudu byl procesně úspěšnější žalovaný, ale žádné náklady mu nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Pokud by povinná osoba dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ust. § 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb.).