17 C 40/2022

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem anonymizována čtyři slova jméno anonymizována dvě slova číslo , příjmení jméno , země zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa o zaplacení 28 234 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 354 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 7 354 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požadoval po žalované zaplacení částky 20 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 20 880 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala k nadepsanému soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 28 234 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytla žalované půjčku 30 000 Kč a ta se zavázala zaplatit částku 50 880 Kč v 53 týdenních splátkách po 960 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení.

2. Zdejší soud usnesením vyzval žalovanou ke zjištění stanoviska k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a o. s. ř. Žalovaná proti tomuto postupu neměla námitek, žalobkyně vyjádřila souhlas již v žalobě, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.

3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 19. 1. 2008 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku 30 000 Kč a ta se zavázala uhradit částku 50 880 Kč (jistina 30 000 Kč, souhrnný poplatek 20 880 Kč) v 53 týdenních splátkách po 960 Kč. Převzetí hotovosti potvrdila žalovaná podpisem na smlouvě. Žalovaná uhradila částku 22 646 Kč. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovanou postoupena na [právnická osoba] S.á.r.l., přičemž následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 15. 2. 2022, kterou byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. Podle databáze časových řad ARAD činila obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné smlouvy 13,63 % ročně.

4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území [anonymizováno] republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Při určení mezinárodní příslušnosti soud postupoval podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. V dané věci je dána mezinárodní příslušnost ČR a předmětný právní vztah se řídí právním řádem ČR.

5. Spor mezi účastníky řízení posoudil soud v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle právní úpravy účinné v době vzniku závazkového vztahu, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), konkrétně podle § 657 a § 658 odst. 1 obč. zák., § 56 odst. 1 obč. zák., § 39 obč. zák. a § 517 odst. 2 obč. zák. Postoupení pohledávky soud posoudil podle § 1879 a násl. o. z.

6. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo uzavřením smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 19. 1. 2008 ke vzniku závazkového právního vztahu, podle kterého právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 30 000 Kč. Půjčenou částku 30 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 20 880 Kč, který fakticky plnil funkci sjednaného kapitalizovaného úroku z půjčky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 o. z. se žalovaná zavázala vrátit ve formě 53 hotovostních týdenních splátkách po 960 Kč. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně si tak ujednaly úrok z půjčky, který činil 69,6 % jistiny (100,9 % ročně). Souhrnný poplatek soud chápe jako smluvní výši úroků, která dosahuje 100,9 % ročně. Ujednanou výši úroku soud přezkoumával z hlediska kritéria dobrých mravů, ke kterému je povinen přihlédnout z úřední povinnosti v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. S ohledem na uvedené je sjednaná výše souhrnného poplatku jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a ujednání o souhrnném poplatku je tedy absolutně neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák. To však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši souhrnného poplatku lze v souladu s § 41 obč. zák. oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Podle tvrzení žaloby uhradila žalovaná na dluh celkem částku 22 646 Kč. Po započtení částky 22 646 Kč na jistinu ve výši 30 000 Kč, dluží žalovaná žalobkyni částku 7 354 Kč, která se dále úročí zákonnými úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. účinného do 31. 12. 2013 ve výši upraveném v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, od 2. 7. 2015 jak požadovala žalobkyně, což je od data pozdějšího, než od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, když se žalovaná dostala do prodlení.

7. Vzhledem k výše uvedenému soud částečně vyhověl žalobě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II.

8. Soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., neboť o věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žaloba nebyla částečně zamítnuta pro neunesení důkazního břemene (s nutností poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), ale vzhledem k tomu, že z předložené listiny – smlouvy o půjčce vyplynulo, že byla v části obsahující ujednání o výši souhrnného poplatku uzavřena neplatně a v této části nárok žalobce nevznikl. Soud tak mohl rozhodnout i v tomto případě bez nařízení ústního jednání ve věci.

9. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.