17 C 40/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 41 431 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11 901 Kč se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 11 901 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 028 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 129 Kč ve výši 15% ročně od 19.12.2023 do 02.01.2024 ve výši 191,85 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 30 129 Kč ve výši 15% ročně od 03.01.2024 do 05.03.2024 ve výši 779,94 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 28 929 Kč ve výši 15% ročně od 06.03.2024 do 17.6.2024 a z částky 17 028 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení a ve výši 0,25 % ročně z částky 11 901 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení, částku 12 502 Kč, úrok ve výši 79,09 % ročně z částky 25 245,48 Kč od 19.12.2023 do 10.01.2024 ve výši 1 219,69 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 25 245,48 Kč od 11.01.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19.12.2023 dosáhne částky 75 132 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne 12. 5. 2025 ke zdejšímu soudu žalobu o zaplacení celkové částky 41 431 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení a smluvním úroku, s odůvodněním, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovanou (dále též jen „žalovaný“), jako klientem, byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 27 000 Kč, který se zavázal spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 79,09 % p. a. splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 2 379 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem květnem 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 30 dnů u splátky č. , hodnota, a č. , hodnota, . V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. Následně došlo v důsledku prodlení žalovaného automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu 17. 12. 2023, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy. V souladu s bodem 6.5 smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, v daném případě ode dne 19. 12. 2023, až do jejího úplného zaplacení. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek, avšak marně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním, a to z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (včetně akceptační doložky ze dne , datum, ), z oznámení o schválení úvěru ze dne 30. 3. 2023, ze základní informace o klientovi, z důkazu o odeslání 1 Kč, z podpisu na dálku, z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 29. 3. 2023 a splátkového kalendáře ze dne 30. 3. 2023 včetně dodejky z 4. 4. 2023, vyplynulo, že dne 29. 3. 2023 podepsal žalovaný smlouvu o úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout úvěr ve výši 27 000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne 29. 3. 2023 na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit částku 27 000 Kč s úrokem 79,08 % ročně, celkem 62 610 Kč ve 30. měsíčních splátkách po 2 379 Kč, splatných vždy ke každému 12. dni příslušného měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem květnem 2023. Z výzvy k zaplacení ze dne 13. 11. 2023 a z výzvy ze dne 13. 12. 2023 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné splátky č. , hodnota, až 8 a zároveň jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a vzniku nákladů v souvislosti s těmito výzvami. Z oznámení ze dne 17. 12. 2023 vyplynulo, že žalobkyně ke dni 17. 12. 2023 zesplatnila celý zbytek dluhu v důsledku prodlení žalovaného trvajícího déle než 65 dnů, a to v celkové částce 31 129 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 6. 2024 včetně podacího archu z 11. 6. 2024 vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky s možností uplatnění své pohledávky v soudním řízení. Z karty klienta vyplynulo zaslání upomínek ohledně první a druhé dlužné splátky včetně tvrzení žalobkyně, že na dlužnou částku bylo zaplaceno 15 099 Kč.

4. Z prohlášení klienta ze dne 29. 3. 2023 včetně hodnocení klienta z téhož dne, vyplynulo, že finanční potřeba klienta byla 250 000 Kč. žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 17 581 Kč měsíčně ze zaměstnání, z výdajů 4 860 Kč měsíčně, z platby za bydlení ve výši 3 915 Kč měsíčně a z výdajů na dopravu, kurzy a záliby 0 Kč měsíčně, a z informací, že žalovaný má další výdaje na splátky u , Jméno žalobkyně, ., ve výši 2 272 Kč. Vycházela z celkových výdajů 11 047 Kč a volných příjmů 5 534 Kč měsíčně. Žalovaný byl svobodný, měl sjednaný pracovní poměr na dobu neurčitou. Z listiny -vybrané pohyby na účtu vyplývá, že žalovanému byla v lednu – březnu 2023 vyplacena mzda ve výši 17 283 Kč - 17 916 Kč Z výpisu z nebankovního registru klientských informací vyplývá, že žalovaný měl skóre 481, spadající do kategorie III., značící nízké riziko pro poskytnutí úvěru. Z výpisu z registru SOLUS z 28. 3. 2023 vyplynulo, že zde nebyl žádná dlužná částka po splatnosti.

5. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k 29. 3. 2023 a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.

6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 29. 3. 2023. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení a nenavrhla důkazy ke splnění povinnosti, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně si před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného, kterou zjistila, že žalovaný má již jeden závazek vůči se splátkou 2 272 Kč měsíčně, bližší údaje o celkové výši závazku však nebyly prokázány. Zjistila si rovněž konkrétní příjem žalovaného za období třech měsíců předcházejících uzavření smlouvy, žádným způsobem však neprokázala uzavření pracovního poměru na dobu neurčitou. Prokázala tak pouze pravděpodobný příjem žalovaného za období bezprostředně předcházející uzavření smlouvy. Žalobkyně však neměla nijak ověřené výdaje žalovaného, kdy zejména výdaje na bydlení specifikované jako bydlení u rodičů ve výši 3 915 Kč nebyly žádným způsobem prokázány. Žalobkyně vycházela především z životního minima a výdaj§ 4 860 Kč, které je zcela hypotetickým pojmem a pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného neposkytuje odpovídající představu o jeho faktických poměrech. Ze všech těchto skutečností nelze dospět k závěru, že žalovaný je úvěruschopný, když žalobkyně neprokázala, že měla ucelený obraz o výdajové stránce hospodaření žalovaného, který již byl zadlužen (splátka 2 272 Kč pokrývala 12 % jeho příjmu). Žalovaný mohl mít výhodné bydlení (u rodičů), ale tato skutečnost nebyla prokázána. Navíc měl soud pochybnosti o předložení kompletního výpisu z nebankovního registru klientských informací, neboť jeho součástí mohou být i údaje o závazcích klienta, se kterými není v prodlení. Žalobkyně neměla ucelenou představu o hospodaření žalovaného, když vyšla čistě z jeho prohlášení o příjmech a výdajích, kdy jediným důkazem byl výpis ohledně výplaty mzdy za 3 měsíce. Míra zadlužení žalovaného se měla prohloubit o dalších zhruba 13 % jeho příjmu, když bylo zřejmé, že na jeho potřeby jeho dosavadní příjem nepostačuje. Finanční potřeba klienta uvedená v hodnocení klienta činila částka 250 000 Kč. Žalobkyně proto neprokázala, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní.

14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Žalovaný získal majetkový prospěch, proto soud uložil žalovanému, který dosud z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 27 000 Kč vrátil 15 099 Kč, (dle tvrzení žalobkyně, které nikdo nesporoval), zaplatit žalobkyni částku 11 901 Kč, včetně úroku z prodlení od 18. 6. 2024 do zaplacení, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, (nikoli splatností dle neplatné smlouvy), odeslané dne 11. 6. 2024, pokud byla výzva dle § 573 o.z. doručena dne 14. 6. 2024 a částka mohla být uhrazena nejpozději v pondělí 17. 6. 2024, pak prodlení nastalo následující dne v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14,75 % ročně, ve zbytku byly úroky z prodlení zamítnuty, neboť zákonná výše byla nižší než výše požadovaná žalobkyní. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. Ve zbytku soud žalobu výrokem III. jako nedůvodnou zamítl, neboť zbylé nároky nemají smluvní podklad.

16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že si každý z účastníků ponese náklady řízení ze svého, neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, avšak z obsahu spisu soud nezjistil, že by mu v souvislosti s tímto řízením vznikly nějaké náklady.