17 C 41/2022

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem The Hub, Triq Sant´ jméno E101, SGN číslo , příjmení jméno , Malta zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 876 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 1 700 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky 4 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 4 176 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

2. Žalobkyně podala k nadepsanému soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 876 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytla žalovanému půjčku 6 000 Kč a ten se zavázal zaplatit částku 10 176 Kč v 53 týdenních splátkách po 192 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení.

3. Zdejší soud usnesením vyzval žalovaného ke zjištění stanoviska k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a o. s. ř. Žalovaný proti tomuto postupu neměl námitek, žalobkyně vyjádřila souhlas již v žalobě, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.

4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 28. 10. 2008 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku 6 000 Kč a ten se zavázal uhradit částku 10 176 Kč (jistina 6 000 Kč, souhrnný poplatek 4 176 Kč) v 53 týdenních splátkách po 192 Kč. Převzetí hotovosti potvrdil žalovaný podpisem na smlouvě. Žalovaný uhradil částku 4 300 Kč. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 15. 2. 2022, kterou byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Podle databáze časových řad ARAD činila obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné smlouvy 14,33 % ročně.

5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Maltské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Při určení mezinárodní příslušnosti soud postupoval podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. V dané věci je dána mezinárodní příslušnost ČR a předmětný právní vztah se řídí právním řádem ČR.

6. Spor mezi účastníky řízení posoudil soud v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle právní úpravy účinné v době vzniku závazkového vztahu, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), konkrétně podle § 657 a § 658 odst. 1 obč. zák., § 56 odst. 1 obč. zák., § 39 obč. zák. a § 517 odst. 2 obč. zák. Postoupení pohledávky soud posoudil podle § 1879 a násl. o. z.

7. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo uzavřením smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 28. 10. 2008 ke vzniku závazkového právního vztahu, podle kterého právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 6 000 Kč. Půjčenou částku 6 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 176 Kč, který fakticky plnil funkci sjednaného kapitalizovaného úroku z půjčky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 o. z. se žalovaný zavázal vrátit ve formě 53 hotovostních týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně si tak ujednali úrok z půjčky, který činil 69,6 % jistiny (100,9 % ročně). Souhrnný poplatek soud chápe jako smluvní výši úroků, která dosahuje 100,9 % ročně. Ujednanou výši úroku soud přezkoumával z hlediska kritéria dobrých mravů, ke kterému je povinen přihlédnout z úřední povinnosti v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. S ohledem na uvedené je sjednaná výše souhrnného poplatku jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a ujednání o souhrnném poplatku je tedy absolutně neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák. To však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši souhrnného poplatku lze v souladu s § 41 obč. zák. oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Podle tvrzení žaloby uhradil žalovaný na dluh celkem částku 4 300 Kč. Po započtení částky 4 300 Kč na jistinu ve výši 6 000 Kč, dluží žalovaný žalobkyni částku 1 700 Kč, která se dále úročí zákonnými úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. účinného do 31. 12. 2013 ve výši upraveném v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, od 2. 7. 2015 jak požadovala žalobkyně, což je od data pozdějšího, než od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, když se žalovaný dostal do prodlení.

8. Vzhledem k výše uvedenému soud částečně vyhověl žalobě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II.

9. Soud postupoval dle ust. § 115a o. s. ř., neboť o věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žaloba nebyla částečně zamítnuta pro neunesení důkazního břemene (s nutností poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), ale vzhledem k tomu, že z předložené listiny – smlouvy o půjčce vyplynulo, že byla v části obsahující ujednání o výši souhrnného poplatku uzavřena neplatně a v této části nárok žalobce nevznikl. Soud tak mohl rozhodnout i v tomto případě bez nařízení ústního jednání ve věci.

10. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.