17 C 98/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem právnická osoba anonymizována dvě slova číslo , příjmení jméno , země zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 19 300 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 19 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 19 300 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 19 300 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) dne [datum] (dále jen„ smlouva o půjčce“). Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalované půjčku ve výši 40 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak poplatek ve výši 27 840 Kč, bez bližšího rozpisu plateb poplatku. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 67 840 Kč v 53 týdenních splátkách po 1 280 Kč, kdy poslední měla být uhrazena dne 4. 5. 2008. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti z půjčky, celkem uhradil 48 540 Kč a zbylo mu uhradit jistinu ve výši 19 300 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na přechodného věřitele [anonymizována dvě slova], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k [datum] a následně došlo k postoupení pohledávky na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobce se u soudu domáhal zaplacení částky 19 300 Kč s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení.

2. V dané věci soud nařídil na den [datum] jednání, z něhož se zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že lhůty na přípravu jednání byly zachovány, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků.

3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] včetně smluvních podmínek bylo prokázáno, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce na částku 40 000 Kč, která mu byla v den podpisu smlouvy vyplacena. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také souhrnný poplatek ve výši 27 840 Kč, celkem 67 840 Kč v 53 týdenních splátkách po 1 280 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy, a poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný uhradil na dluh z této smlouvy o půjčce celkem částku 48 540 Kč (soud vyšel z tvrzení žalobkyně).

4. Smlouva o půjčce byla uzavřena dne [datum] a soud tak podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. postupoval podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 559 občanského zákoníku dluh musí být splněn řádně a včas. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

5. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum] pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“). Podle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

6. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo uzavřením smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] ke vzniku závazkového právního vztahu, podle kterého právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 40 000 Kč. Půjčenou částku 40 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 27 840 Kč, který fakticky plnil funkci sjednaného kapitalizovaného úroku z půjčky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 o. z. se žalovaný zavázal vrátit ve formě 53 týdenních splátek po 1 280 Kč. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně si tak ujednali úrok z půjčky, který činil 69,6 % jistiny. Tvrzení žalobkyně uvedené následně v doplnění žaloby týkající se posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nebyla ve věci relevantní vzhledem k tomu, že takovou povinnost v době uzavření smlouvy ještě zákon neupravoval. Obvykle žalobkyně tvrdí, že souhrnný poplatek se vždy skládá z úroku za poskytnutou půjčku a ze souhrnu nákladů za administrativní činnost a za hotovostní osobní výběr splátek obchodním zástupcem a v souladu s tímto tvrzením následně uvádí výpočet úroku z prodlení a výpočet ostatních nákladů. Souhrnný poplatek soud chápe jako smluvní výši úroků, která dosahuje 100,9 % ročně. Ujednanou výši úroku soud přezkoumával z hlediska kritéria dobrých mravů, ke kterému je povinen přihlédnout z úřední povinnosti v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, viz výše. S ohledem na uvedené je sjednaná výše souhrnného poplatku jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a ujednání o souhrnném poplatku je tedy absolutně neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. To však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši souhrnného poplatku lze v souladu s § 41 o. z. oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Podle tvrzení žaloby uhradil žalovaný na dluh celkem částku 48 540 Kč. Po započtení částky 48 540 Kč na jistinu 40 000 Kč, nedluží již žalovaný žalobkyni ničeho. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v plném rozsahu zamítl výrokem I.

7. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.