17 C 99/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem právnická osoba anonymizována dvě slova číslo , příjmení jméno , země zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 9 560 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 2 600 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 6 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 6 960 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 9 560 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) dne [datum] (dále jen„ smlouva o půjčce“). Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak poplatek ve výši 6 960 Kč, bez bližšího rozpisu plateb poplatku. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 16 960 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč, smlouva zanikla uplynutím sjednané doby dne 7. 9. 2008. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti z půjčky, celkem uhradil 7 400 Kč a zbylo mu uhradit jistinu ve výši 9 560 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele [anonymizována dvě slova], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a následně došlo k postoupení pohledávky na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobce se u soudu domáhal zaplacení částky 9 560 Kč s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení ode dne 2. 7. 2015, tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky.

2. V dané věci soud nařídil na den [datum] jednání, z něhož se zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že lhůty na přípravu jednání byly zachovány, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků.

3. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový závěr. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč, kterou převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 6 960 Kč, a to v 53 hotovostních týdenních splátkách po 320 Kč. První týdenní splátku byl povinen zaplatit do 7. dne od data uzavření smlouvy o půjčce. Žalovaný uhradil dle žalobních tvrzení na svůj dluh do dne podání žaloby částku 7 400 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele [anonymizována dvě slova], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a následně došlo k postoupení pohledávky na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum] a [datum]. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum]. 4. [příjmení] mezi účastníky řízení posoudil soud v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle právní úpravy účinné v době vzniku závazkového vztahu ([datum]), tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), konkrétně dle § 657 a § 658 odst. 1 obč. zák., § 56 odst. 1 obč. zák., § 39 obč. zák. a § 517 odst. 2 obč. zák. Postoupení pohledávky soud posoudil podle § 1879 a násl. o. z.

5. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo uzavřením smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] ke vzniku závazkového právního vztahu, podle kterého právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Půjčenou částku 10 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč, který fakticky plnil funkci sjednaného kapitalizovaného úroku z půjčky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 o. z. se žalovaný zavázal vrátit ve formě 53 hotovostních týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně si tak ujednali úrok z půjčky, který činil 69,6 % jistiny (100,9 % ročně). Tvrzení žalobkyně uvedené následně v doplnění žaloby týkající se posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nebyla ve věci relevantní vzhledem k tomu, že takovou povinnost v době uzavření smlouvy ještě zákon neupravoval. Obvykle žalobkyně tvrdí, že souhrnný poplatek se vždy skládá z úroku za poskytnutou půjčku a ze souhrnu nákladů za administrativní činnost a za hotovostní osobní výběr splátek obchodním zástupcem a v souladu s tímto tvrzením následně uvádí výpočet úroku z prodlení a výpočet ostatních nákladů. Souhrnný poplatek soud chápe jako smluvní výši úroků, která dosahuje 100,9 % ročně. Ujednanou výši úroku soud přezkoumával z hlediska kritéria dobrých mravů, ke kterému je povinen přihlédnout z úřední povinnosti v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, viz výše. S ohledem na uvedené je sjednaná výše souhrnného poplatku jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a ujednání o souhrnném poplatku je tedy absolutně neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. To však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši souhrnného poplatku lze v souladu s § 41 o. z. oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Podle tvrzení žaloby uhradil žalovaný na dluh celkem částku 7 400 Kč. Po započtení částky 7 400 Kč na jistinu ve výši 10 000 Kč, dluží žalovaný žalobkyni částku 2 600 Kč, která se dále úročí zákonnými úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 ve výši upraveném v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, od 2. 7. 2015 jak požadoval žalobce, což je od data pozdějšího, než od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, když se žalovaný dostal do prodlení.

6. Vzhledem k výše uvedenému soud částečně vyhověl žalobě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II.

7. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.