18 C 2/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Chalupskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 103 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 103 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 103 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 405,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném 15 103 Kč s příslušenstvím jako náhrady způsobené žalovaným coby zaměstnancem žalobkyni jakožto zaměstnavateli. Tvrdila, že žalovaný v rámci výkonu práce jako řidič autobusu způsobil celkem v 9 případech dopravní nehody a z toho vzniklé poškození majetku žalobkyně. Škoda sestává z částky vzniklé po odečtení pojistného plnění v rámci spoluúčasti, kterou žalobkyně uhradila. Šlo o následující dopravní nehody nebo zavinění poškození a střety autobusu v majetku žalobkyně, který v daný okamžik řídil žalovaný: Dne , datum, na odstavném parkovišti , jméno FO, zavadil pravou přední částí autobusu reg. zn. , SPZ, o pevnou překážku, čímž došlo k poškození pravého předního světla a odření laku na pravém předním rohu na autobuse. Částka za opravu činila 45 715 Kč, po výplatě pojistného zbývá k úhradě 10 000 Kč. Dále žalovaný v rámci výkonu práce byl oprávněn přijímat peněžní hotovost od cestujících, kdy žalobkyně v rámci provedené inventury po skončení pracovního poměru zjistila, že žalovaný neodevzdal tržby za duben 2023 ve výši 40 Eur a za květen 2023 ve výši 1 579 Kč. Posledně pak žalovaný nevyúčtoval poskytnutou zálohu na vjezdy , jméno FO, v období duben 2023 v celkové výši 100 Eur. Při kurzu 25,17 Kč/eur k 3. 1. 2024 tak celková vzniklá škoda činí 15 103 Kč. Vedle samotné jistiny se žalobkyně domáhala též zákonného úroku z prodlení od 1. 6. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav:Počínaje dnem , datum, byl žalovaný u žalobkyně zaměstnán na pozici řidič autobusu, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do , datum, (pracovní smlouva z , datum, ). Dne 4. 6. 2023 došlo k dopravní nehodě tak, že žalovaný coby řidič autobusu zn. , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, způsobil odření pravého světla vpředu (záznam o dopravní nehodě). Za opravu vozidla bylo žalobkyni vyfakturováno 45 714,20 Kč bez DPH (faktura č. , hodnota, ze dne 17. 9. 2023, , právnická osoba, ). Škoda byla žalobkyní uplatněna u , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , kdy žalobkyni bylo vyplaceno pojistné plnění 35 715 Kč s tím, že od pojistného plnění byla odečtena sjednaná spoluúčast (zápis o poškození motorového vozidla, oznámení o vyřízení škody). Dne 21. 4. 2023 byla žalovanému předána částka 100 Eur jako záloha na vjezdy v , jméno FO, (pokladní doklad – výdej, č. , hodnota, , ze dne 21. 4. 2020, vystaveno žalobkyní). Dopisem z , datum, a , datum, byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 5 103 Kč sestávající z nevyúčtovaných tržeb za duben a květen 2023 a zálohy za vjezdy , jméno FO, (dopis z , datum, a , datum, ). Žalovaný byl také vyzván k úhradě částky 10 000 Kč jako rozdílu mezi způsobenou škodou a vyplaceným pojistným plněním (dopis z , datum, a , datum, ). Žalovaný byl vyzýván též prostřednictvím emailové komunikace.

4. Podle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

5. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

6. Podle § 257 odst. 2 zákoníku práce, výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

7. Podle § 257 odst. 3 zákoníku práce, jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku.

8. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

9. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu posoudil soud spor právně jako nárok z titulu náhrady škody způsobené zaměstnancem zaměstnavateli. V daném případě žalobkyně svůj nárok vůči žalovanému listinnými důkazy prokázala. Žalobkyně prokázala, že žalovaný ji jakožto zaměstnavateli způsobil škodu v celkové výši 15 103 Kč, přičemž tuto škodu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů. Soud proto shledal žalobu důvodně podanou a jako takové jí v plném rozsahu vyhověl. Uložil proto žalovaném povinnost zaplatit žalobkyni způsobenou škodu 15 103 Kč. Jelikož se žalovaný dostal s úhradou dlužné škody do prodlení, uložil mu soud rovněž povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení od žalobkyní požadovaného dne 1. 6. 2024 do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř..

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci přiznal žalované, která byla zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8 405,20 Kč. Náklady se sestávají z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3 x 1 740 Kč (představující převzetí zastoupení, výzvu k úhradě, návrh ve věci) podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g), vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), dále z 3x náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., , a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř., ze součtu shora uvedených částek, tedy DPH 1 285,20 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení spolu se zaplaceným soudním poplatkem 1 000 Kč činí 8 405,20 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.). Postupem podle § 164 o.s.ř. soud opravil zřejmou nesprávnost ve výroku II., kdy zde absentovalo, komu je žalovaný povinen náhradu zaplatit, tj. žalobkyni. Tato chyba je však zřejmá z obsahu spisu.