18 C 22/2024

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Chalupskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zvýšení výživného zletilého dítěte

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně od 1. 7. 2024 do 31. 8. 2024 částkou 4 000 Kč měsíčně, počínaje 1. 9. 2024 částkou 6 000 Kč měsíčně, splatnými vždy do každého 15. dne měsíce předem.

II. Dlužné výživné za období červenec až říjen 2024 ve výši 11 200 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

III. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. 1. 2014, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2014, č. j. , spisová značka, , ve výroku I. ohledně výše vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zvýšení výživného počínaje dnem 1. 7. 2024 o dalších 6 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2024 o další 4 000 Kč měsíčně, splatnými vždy do každého 15. dne předem, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu o zvýšení výživného. Tvrdila, že naposledy bylo o výživném rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Příbrami č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2014, tj. , spisová značka, , a to tak, že otci byla uložena povinnost přispívat na výživu tehdy nezletilé žalobkyně částkou 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný od pravomocného rozhodnutí platí výživné 2 200 Kč měsíčně. Dále tvrdila, že žalovaný se až na výjimky nepodílí na mimořádných výdajích. Výjimkou byl rok 2022, kdy uhradil část nákladů na jazykové kursy, Scio testy, zahraniční výjezd žalobkyně a učebnice, to však bylo z důvodu jeho trestního řízení u Okresního soudu v Příbrami, kdy potřeboval, aby o něm žalobkyně jako svědkyně u soudu mluvila hezky. Žalovaný se s žalobkyní již několik let nestýká, nedostává od něj dárky k narozeninám ani k Vánocům, o studijní výsledky ani zdravotní stav žalobkyně se nezajímá. U žalobkyně došlo ke změně poměrů s nástupem na vysokou školu, kdy žalobkyně zastoupila na Vysokou školu Ambis, obor Psychologie. Žalobkyně bydlí místě svého bydliště a do školy dojíždí, vzrostly tak náklady na dopravu a stravné. Zároveň musela uhradit školné 89 800 Kč, pořídit studijní pomůcky a materiály včetně notebooku a mobilního telefonu v ceně cca 43 000 Kč, adaptační kurz cca 4 000 Kč. Žalovaný zvýšení výživného odmítl. Žalobkyně navrhla, aby výživné bylo zvýšeno na 10 000 Kč měsíčně zpětně od 1. 7. 2024, neboť již od této doby se zvýšily její náklady v souvislosti s přijetím na vysokou školu, kdy už v době letních prázdnin si musela obstarat potřebné studijní materiály a novou elektroniku.

2. Žalovaný s návrhem žalobkyně nesouhlasil. Navrhl zvýšení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně s tím, že více si nemůže dovolit. Nesouhlasil s tím, že by se na mimořádných výdajích nepodílel.

3. Z připojeného spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. , spisová značka, , a to rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. 1. 2014, č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 30. 4. 2014, tj. , spisová značka, soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu t.č. nezletilé žalobkyně částkou 2 000 Kč měsíčně.

4. Z Potvrzení o studiu soud zjistil, že žalobkyně od 1. 9. 2024 studuje na AMBIS vysoká škola, a.s., v prezenční formě bakalářského studia v 1. ročníku studijního programu Psychologie.

5. Z faktury č. 224009387, vystavené společností , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že žalobkyni bylo vyfakturováno školné za akademický rok 2024/2025 na částku 89 800 Kč.

6. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení z 14. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný nepobírá důchod.

7. Z faktury č. 344530010621 dodavatele společností HP TRONIC Zlín, spol. s.r.o., vystavené dne 21. 3. 2023 pro zákazníka Datart, bylo zjištěno, že žalobkyně zakoupila dotykový tablet Apple iPad Air (2022) Wi-Fi 64GB – Starlight za cenu 20 220 Kč.

8. Z faktury č. 344530012919 dodavatele společností HP TRONIC Zlín, spol. s.r.o., vystavené dne 9. 4. 2023 pro zákazníka Datart, bylo zjištěno, že žalobkyně zakoupila mobilní telefon Apple Iphone 13, 128GB Starlight za cenu 19 990 Kč.

9. Z faktury č. 344530010732 dodavatele společností HP TRONIC Zlín, spol. s.r.o., vystavené dne 22. 3. 2023 pro zákazníka Datart, bylo zjištěno, že žalobkyně zakoupila pouzdro na tablet s klávesnicí ZAGG Pro Keys na Apple iPad Air 10.9“ (2020/2022), pouzdro na tablet FIXED Padcover1 na Apple iPad (2022) a tvrzené sklo FIXED PaperGlass na Apple iPad Air (2020/2022) za celkovou cenu 4 147 Kč.

10. Z faktury č. 2190005379884 vystavené dne 10. 9. 2024 prodávajícím Operátor ICT, a.s., pro dopravce Dopravní podnik hl. m. Prahy, bylo zjištěno, že žalobkyně zakoupila kupon měsíční student 18-26 v částce 1 155 Kč.

11. Z potvrzení T-Mobile bylo zjištěno, že žalobkyně čerpá mobilní tarif Student Plus s měsíčním paušálem za cenu 480 Kč.

12. Ze Smlouvy o nájmu bytu ze dne 17. 12. 2020 bylo zjištěno, že matka žalobkyně coby nájemce a pan , jméno FO, coby pronajímatel uzavřeli dohodu o nájmu jednotky 173/1 – byt na adrese , adresa, , s tím, že nájemné činí 15 000 Kč měsíčně a zálohy za služby spojené s užíváním bytu, tj. elektrickou energii, plyn, vodné a stočné ve výši 6 000 Kč měsíčně.

13. Z výplatních pásek žalovaného, vystavených společností HK-Dřevstav, bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného v roce 2024 činil za březen 23 165 Kč, duben 22 167 Kč, květen 22 367 Kč, červen 22 090 Kč, červenec 21 887 Kč, srpen 22 534 Kč, září 22 382 Kč.

14. Z potvrzení o přijaté platbě u Komerční banky, a.s. z 9. 9. 2024 na účet žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný pobírá měsíční rentu 9 808 Kč.

15. Z potvrzení o provedení transakce u mBank ze dne 15. 9. 2024 z účtu žalovaného byla zjištěna odchozí platba 6 180 Kč a 2 300 Kč pro příjemce ČEZ.

16. Z potvrzení o odchozí platbě u Komerční banky, a.s. ze dne 13. 9. 2024 z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný odeslal na účet matky žalobkyně částku 2 200 Kč se zprávou pro příjemce „Výživné – , Jméno žalobkyně, “.

17. Z potvrzení o odchozí platbě u Komerční banky, a.s. ze dne 13. 9. 2024 z účtu žalovaného s poznámkou „Alianz život“ bylo zjištěno, že žalovaný hradí částku 2 035 Kč na životní pojištění.

18. Z potvrzení o odchozí platbě u Komerční banky, a.s. ze dne 9. 9. 2024 z účtu žalovaného ve prospěch , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaný hradí 1 261 Kč za platbu internetu a televize.

19. Z usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 6. 8. 2024, č.j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami odměnu a náhradu hotových výdajů za obhajobu ustanovené obhájkyni částku 63 982 Kč a odměnu a náhradu hotových výdajů za právní pomoc zmocněnce poškozené 37 050 Kč. Z potvrzení o provedení transakce u mBank ze dne 9. 9. 2024 z účtu žalovaného byla zjištěna odchozí platba 2 000 Kč pro příjemce Okresní soud Příbram.

20. Z výpisu z účtu žalovaného u mBank za období 03/2022 bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobkyni mimořádný příspěvek na výživné 10 000 Kč, z potvrzení Komerční banky, a.s. o odchozí platbě ze dne 2. 3. 2024 pak byla zjištěna částka 6 000 Kč s poznámkou Přijímací zkoušky a certifikát.

21. Z komunikace mezi žalobkyní a žalovaným bylo zjištěno, že žalovanému žalobkyně oznámila dne 25. 7. 2024, že byla přijata na Ambis, soukromou vysokou školu oboru psychologie.

22. Z nabídek práce webových stránek www.jenprace.cz z 6. 10. 2024 bylo zjištěno, že na pozici technický manažer výstavby v Benešově je nabízena práce za mzdu až 65 000 Kč, na pozici kurýra v Milevsku za mzdu 30 000 – 50 000 Kč, na pozici skladníka v Modleticích za mzdu až 34 000 – 40 000 Kč. Z nabídek práce webových stránek www.prace.cz z 6. 10. 2024 bylo zjištěno, že na pozici prodavačka v Sedlčanech je nabízena mzda 27 000 – 36 000 Kč.

23. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , matky žalobkyně, soud zjistil, že bydlí ve společné domácnosti s žalobkyní a svým manželem. Náklady na bydlení dosahují 23 500 Kč nájemné a zálohy za služby, žalobkyni platí telefon, jízdné 1 500 Kč měsíčně, dále pak žalobkyně dostává 5 000 Kč, ze kterých si hradí, co potřebuje. Příjem svědkyně činí 50 000 Kč čistého, pracuje jako zdravotní sestra, manžel si vydělá 30 000 – 40 000 Kč. Manžel má z předchozího vztahu jedno dítě, na výživné přispívá 4 000 Kč, další náklady si dělí s matkou dítěte napůl. Výdaje domácnosti činí 700 Kč za telefon a 700 Kč internet. Na školné pro žalobkyně si půjčila od svých rodičů, kterým splácí 7 500 Kč měsíčně. Žalovaného žalobkyně informovala o tom, že byla přijata na soukromou vysokou školu, až poté, co byla přijata, jinak ho informovala průběžně ohledně maturity. Na mimořádné výdaje s žalobkyní žalovaný nepřispívá, výjimkou bylo období soudního řízení s bývalou manželkou, kdy žalobkyni přizval jako svědkyni do soudního řízení. Žalobkyně již nemá kroužky, v minulosti se ale aktivně věnovala mažoretkovému sportu, jezdila po soutěžích, což bylo finančně nákladné.

24. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že se hlásila i na veřejné vysoké školy oboru psychologie nebo právo, přijata však byla pouze na Ambis. V budoucnu by chtěla být dětskou psycholožkou. Na Ambis chce dostudovat bakalářské studium, magisterské opět zkusí i veřejnou vysokou školu. Ambis zvolila proto, že v České republice podle ní není moc možností studia psychologie, soukromé školy jsou 2, z nichž Ambis vybrala jako lepší. To, že chce jít na tuto školu, řešila s matkou, žalovanému to oznámila až po přijetí. Žalovaný na to projevil nesouhlas. Bydlí s matku a jejím manželem, na náklady bydlení nepřispívá, nyní nepracuje. Škola probíhá 4x – 5x týdně po celý den. Telefon jí hradí matka. Za dopravu po Praze platí 1 500 Kč měsíčně, dále má náklady za stravu. Je zdravá. Potřebovala novou elektroniku – tablet a telefon. Žalovanému dala už před rokem vědět, že potřebuje nové vybavení, tablet si pořídila z peněz, které od rodiny dostala k narozeninám. Žalovaný platí výživné 2 200 Kč měsíčně, dluh není. Asi před 5 lety za otcem ještě s bratrem jezdila, pak přestali. Postupně se ozval jen jednou měsíčně. Žalovaný kontakt obnovil během trestního řízení, které proti němu bylo vedeno a kdy žalobkyně svědčila u soudu jako svědkyně. Přispěl jí na zahraniční pobyt, sportovní akci s gymnáziem, i na učebnice, poté přispěl na přihlášky na školy. Po skončení trestního řízení už se neozval. K narozeninám od žalovaného dostala náhrdelník, náušnice a květinu.

25. Z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že bydlí v pronajatém domě s nájemným 6 180 Kč a zálohy na elektřinu 2 300 Kč. Bydlí sám. Výdaje žalovaného, vedle výživného pro žalobkyni, představují úrazové pojištění 2 035 Kč, mobil a internet 1 261 Kč, splátky z trestního řízení 2 000 Kč, strava zhruba 200 Kč denně, domácnost a hygiena 2 500 Kč, výdaje za psa 1 500 Kč, na agamy 1 500 Kč. Nevlastní majetek, ani automobil, nemá žádné dluhy. Má středoškolské vzdělání s maturitou, obor zootechnik. Policii ČR před lety opustil, protože získal nárok na rentu. Tu nyní pobírá ve výši 9 808 Kč. Jako montážní dělník ve firmě pracuje už 9 let, v práci je spokojený.

26. Soud zamítl provedení důkazu trestním spisem sp. zn. , spisová značka, , neboť jeho obsah není pro předmět věci relevantní a povinnost žalovaného platit náklady trestního řízení ostatně byla zjištěna skrze listinný důkaz předložený samotným žalovaným. Zároveň soud zamítl rovněž důkaz výslechem svědkyně Lagínové, která je přítelkyní žalovaného, neboť tato s žalovaným ani nesdílí společnou domácnost, tedy nepodílí se na nákladech. Relevantní není ani její případná výpověď ve vztahu ke komunikaci mezi žalobkyní a žalovaným, když vše podstatné pro věc bylo zjištěno z již provedeného dokazování.

27. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

28. Podle § 911 o.z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

29. Podle § 913 odst. 1 o.z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

30. Podle § 915 odst. 1 o.z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

31. Podle § 922 odst. 1 věta prvá o.z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

32. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zvýšení výživného vůči svému otci, žalovanému, je zčásti důvodný. Soud vyšel z provedeného dokazování, kdy důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Soud má za prokázané, že žalobkyně není schopna se sama živit, neboť se soustavně připravuje na budoucí povolání. O výživném bylo naposledy rozhodováno v roce 2014, v době, kdy žalobkyně navštěvovala první stupeň základní školy, přičemž od té doby došlo na straně žalobkyně k podstatné změně poměrů přinejmenším ve spojení s nástupem na střední školu. Výše výživného, kterou žalovaný doposud na výživu žalobkyně přispíval, tak v současné době soud hodnotí jako zcela neodpovídající. Ke změně poměrů došlo u žalobkyně poté rovněž v souvislosti s nástupem na vysokou školu, kdy podle provedeného dokazování vzrostly její náklady, tzn. zejména vzhledem k pořízení studijních a souvisejících materiálů, dojíždění k dennímu studiu a tím spojenými náklady na stravu. Žalobkyně se návrhem domáhala zvýšení výživného zpětně od 1. 7. 2024 s tím, že již od této doby jí vzrostly náklady spojené s pořízením vybavení v souvislosti s nástupem na vysokou školu. Soud dospěl k závěru, že vzhledem k nástupu na vysokou školu lze shledat odůvodněné zvýšení nákladů toliko od okamžiku zahájení studia na vysoké škole, tj. od 1. 9. 2024. Jelikož však již dříve zde byly důvody pro revizi výživného, a to přinejmenším v souvislosti s předchozím nástupem na střední školu, vyhověl soud žalobkyni co do jejího návrhu na zvýšení výživného zpětně již od 1. 7. 2024.

33. Při úvahách o výše výživného soud vyšel z celkových osobních a majetkových poměrů žalobkyně i žalovaného. Žalobkyně bydlí ve společné domácnosti u své matky a jejího manžela, kdy vzhledem k tomu, že doposud studuje ve formě denního studia, a to od 1. 9. 2024 na vysoké škole, nepodílí se sama na svých životních nákladech, ve kterých je odkázána na osoby jí výživou povinné. Žalobkyně se tak soustavně připravuje na budoucí výkon povolání, kdy sama vypověděla, že by chtěla být dětskou psycholožkou, čemuž odpovídá i jí zvolený obor studia. Soud zohlednil celkovou majetkovou situaci též ve vztahu k matce žalobkyně, která dosahuje podstatně vyššího příjmu než otec, a to 50 000 Kč čistého, její manžel pak 30 000 – 40 000 Kč čistého. Do těchto příjmů pak jsou započteny náklady domácnosti a náklady spojené s žalobkyní, které v souvislosti s nástupem na vysokou školu vzrostly o jízdné 1 500 Kč měsíčně, celodenní stravu žalobkyně a potřebné vybavení ke studiu. Celková majetková situace žalobkyně je tak podstatně lepší než u žalovaného, který žije sám, dosahuje příjmu zhruba 31 000 – 33 000 Kč čistého, je nemajetný, jeho pravidelné výdaje dosahují v součtu zhruba 23 000 Kč. Pokud jde o příjem žalovaného, soud v tomto směru kvituje osobní a pracovní situaci žalovaného, který sice dosahuje mzdy toliko 21 000 – 23 000 Kč čistého, nelze však opomenout, že součástí jeho příjmu je rovněž výsluhová renta z předchozího služebního poměru u Policie ČR, kdy v součtu již nelze jeho celkový příjem bez dalšího shledat jako neadekvátní. Soud proto v tomto směru neshledal důvodným tvrzení žalobkyně, že žalovaný má zjevně i jiný vedlejší příjem, který není zahrnutý do mzdy. Soud však rovněž zohlednil, že žalovaný dlouhodobě nad rámec běžného výživného žalobkyni ničeho nepřispívá, v zásadě nejsou ani v kontaktu. Z výslechu žalobkyně i svědkyně bylo zjištěno, že výjimkou bylo období, kdy otec přispěl žalobkyni na zahraniční pobyt, učebnice či přihlášky na vysokou školu. Veškeré ostatní náklady pak nese dlouhodobě žalobkyně sama, resp. její matka. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že pro období od 1. 7. 2024 do nástupu žalobkyně na vysokou školu, činí odpovídající výše výživného pro žalobkyni 4 000 Kč měsíčně, přičemž jde o částku, která odpovídá celkovým poměrům žalovaného i odůvodněným potřebám žalobkyně.

34. Jelikož od 1. 9. 2024 zahájila žalobkyně studium na vysoké škole, došlo téhož dne na straně žalobkyně ke změně poměrů odůvodňující zvýšení výživného, neboť se podstatným způsobem zvýšily její výdaje. Žalobkyně si zakoupila novou elektroniku v podobě nového mobilního telefonu a tabletu, kdy soud na tomto místě konstatuje, že obecně vzato jde o vybavení, které je v dnešní době již cela běžným standardem potřebným ke studiu, které alespoň v části probíhá v elektronické formě na dálku. Na druhou stranu nutno konstatovat, že nelze jako nezbytný výdaj považovat pořízení jakékoli elektroniky v nikoli zanedbatelné výši, pakliže situace na obchodním trhu umožňuje zakoupení zboží obdobné kvality, avšak v nižších pořizovacích cenách, a pakliže celková majetková situace učinění takového výdaje nepřisvědčuje. Na tomto místě soud připomíná § 915 o. z., podle nějž životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Jinými slovy, žalobkyně nemůže oprávněně očekávat, že rodiče coby osoby povinné jí výživou budou bez dalšího přispívat na jakékoli vybavení, které si zakoupí, aniž by zohlednila jejich finanční možnosti. Je tak namístě i zde zohlednit, že příjem matky žalobkyně a jejího manžela je mnohem vyšší, než příjem žalovaného, v důsledku čehož nelze klást na žalovaného stejné finanční nároky ve vztahu k výživě žalobkyně.

35. Obdobné soud konstatuje i ve vztahu k samotnému studiu žalobkyně na soukromé vysoké škole. Žalobkyně jednoznačně vyslovila, že by se v budoucnu chtěla věnovat dětské psychologii, k čemuž v rámci svého studia jednoznačně směřuje. Přihlášky podala jak na vysoké školy soukromé, tak veřejné, na které však nebyla přijata. Za situace, kdy má zcela jasnou představu o svém budoucím povolání, jí nelze jakkoli dávat k tíži, že nezvolila jiný studijní obor jen proto, aby studium absolvovala v rámci veřejných vysokých škol. Na druhou stranu ani v tomto ohledu nelze odhlédnout od ustanovení § 915 o.z. Žalobkyně svůj záměr studovat na soukromé vysoké škole s žalovaným předem neprobrala, tuto skutečnost mu oznámila až poté, co byla ke studiu přijata. Pakliže si žalobkyně zvolila zásadně finančně náročnější alternativu studia, nemůže bez dalšího očekávat, že tyto vysoké náklady ponese i žalovaný, pakliže on sám neměl předem příležitost tuto možnost s žalobkyní probrat, a to zejména ve vztahu ke svým finančním možnostem. Nelze automaticky předpokládat, že rodiče ponesou náklad na soukromou vysokou školu rovnoměrně, pakliže to finanční situace jednoho z rodičů neumožňuje a současně ani tento rodič nebyl předem o takové alternativě zpraven. V daném případě přitom z provedeného dokazování vyplývá, že celková majetková situace žalovaného je podstatně horší než majetková situace matky žalobkyně. Nelze tak na žalovaného bez dalšího klást vysoké nároky co do podílení se na nákladech žalobkyně spojených s její přípravou na budoucí povolání, které zcela vybočují mimo jeho životní úroveň. To však samo o sobě neznamená, že by se žalovaný na zvýšených výdajích podílet neměl vůbec.

36. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že odůvodněná výše výživného pro žalobkyni od žalovaného činí od nástupu ke studiu na vysoké škole, tj. od 1. 9. 2024, částku 6 000 Kč měsíčně, kdy tato částka odpovídá potřebám žalobkyně i celkovým majetkovým poměrům žalovaného. Lhůtu k placení výživného stanovil soud k 15. dni v měsíci předem, kdy sám žalovaný uvedl, že k tomuto dni může výživné platit.

37. Jelikož došlo ke změně výživného zpětně, vznikl žalovanému ke dni vyhlášení rozhodnutí dluh na výživném, a to za měsíce červenec a srpen 2024 ve výši 3 600 Kč (4 000 Kč – 2 200 Kč, x2), za měsíce září a říjen 2024 ve výši 7 600 Kč (6 000 Kč – 2 200 Kč, x2), tj. celkem 11 200 Kč. Dlužné výživné soud vzhledem k finanční situaci žalovaného tomuto uložil výrokem II. zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku.

38. Tímto rozsudkem zároveň došlo ke změně výroku I. shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. 1. 2014, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2014, č. j. , spisová značka, , ohledně výše vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni.

39. Ve zbytku nároku, tj. v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zvýšení výživného počínaje dnem 1. 7. 2024 o dalších 6 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2024 o další 4 000 Kč měsíčně, soud žalobu ve výroku IV. jako nedůvodnou zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným pak soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch.