18 C 30/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Chalupskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně, zastoupeného advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 47 184 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 27 184 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2 507,21 Kč, s kapitalizovaným úrokem 1 258,71 Kč, s úrokem 8 % ročně z částky 20 000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 21 014,39 Kč od 23. 4. 2024 do 14. 1. 2025 a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 1 014,39 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení 47 184 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností právnická osoba., IČ IČO, a žalovanou byla dne 21. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční hotovost 20 000 Kč při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli vedle jistiny též úrok 1 014 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 770 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti s místě svého bydliště 3 600 Kč. Celkově se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli 37 184 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 21. 1. 2014. Žalovaná svůj závazek neplnila řádně a včas a ocitla se v prodlení, neboť neuhradila ničeho. Dne 20. 5. 2024, s účinností od 29. 5. 2024, postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou 20 000 Kč, úrokem 1 014,39 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 769,61 Kč, úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti s místě svého bydliště 3 600 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty 10 000 Kč, úroku vyčísleného od 22. 1. 2024 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 1 258,71 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od 22. 4. 2024 ve výši 2 507,21 Kč, úroku z úvěru 8 % ročně z dlužné jistiny 20 000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení 14,75 % ročně z částky 21 014,39 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

2. Na výzvu soudu, jakým způsobem původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně zhodnotil informace získané přímo od žalované, nahlédl do veřejných registrů. Žalovaná uvedla v žádosti o úvěru, že je na rodičovské dovolené s příjmy 16 372 Kč, měsíční výdaje činí 7 900 Kč. Majetkovou situaci žalované právní předchůdce ověřil výpisem z bankovního účtu a smlouvou o nájmu bytu.

3. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Soud vyhověl první žádosti žalované o odročení jednání z důvodů, že neměla hlídání pro své děti, z druhého jednání se žalovaná omluvila a požádala o odročení jednání ve velmi krátkém časovém předstihnu před samotným jednáním s tvrzením, že se nemůže dostavit ze podezřelý výraz důvodů, aniž by však tuto svou žádost jakkoli doložila. Jelikož šlo již o druhou nedoloženou žádost žalované, soud její omluvu a žádost o odročení jednání neshledal řádnou a věc ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) pro jednal v její nepřítomnosti.

4. Ze Smlouvy o úvěru z 21. 11. 2022 bylo zjištěno, že mezi společností právnická osoba EC, IČ IČO, adresa (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou byla uzavřena dohoda, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal a předal žalované v hotovosti peněžní prostředky 20 000 Kč jako neúčelový hotovostní úvěr. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok 1 014 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu 2 770 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti s místě svého bydliště 3 600 Kč. Celková dlužná částka činila 37 184 Kč. Žalovaná se zavázala ji splácet ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další do měsíce po uplynutí předcházející splátky.

5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek z 20. 5. 2024, včetně seznamu pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.

6. Z Oznámení o postoupení pohledávky z 14. 6. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. Současně žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky 52 449,92 Kč.

7. Z dopisu z 30. 12. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 54 648,54 Kč do 14. 1. 2025. Dopis byl odeslán 30. 12. 2024.

8. Z Žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek 10 000 Kč, ostatní státní příspěvky 6 372 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč, doprava, jídlo 4 900 Kč. Příjem měla doložit výpisem z bankovního účtu.

9. Z výpisu z účtu žalované od 1. 8. 2022 do 21. 11. 2022 bylo zjištěno, že v září 2022 je evidována příchozí úhrada od rodičovského příspěvku 10 000 Kč a příspěvku na bydlení za červenec a srpen 12 400 Kč, v říjnu 2022 rodičovský příspěvek 10 000 Kč, v listopadu příspěvek na bydlení za září a říjen 16 718 Kč.

10. Dále byla k důkazu provedena Smlouva o nájmu bytu z 22. 2. 2022, z níž však byla předložena pouze 1. a 7. strana, z nichž bylo zjištěno trvání nájmu od 1. 3. 2022 do 28. 2. 2023.

11. Soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. 21. 11. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť jde o vztah podnikatele a žalované v postavení spotřebitelky.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

22. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně, resp., její právní předchůdce, splnil podmínku dle shora citovaných ustanovení, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. K tomu žalobkyně předložila k důkazu výpis z účtu prokazující příjem žalobkyně spočívající v rodičovském příspěvku a příspěvku na bydlení, v dalším však neprokázala, jakým způsobem zkoumala i výdajovou stránku žalované. Žalobkyně k důkazu sice předložila nájemní smlouvu, avšak toliko stranu 1 a stranu 7, z nichž soud nezjistil ničeho podstatného k prokázání výdajů žalované, tzn. například kolik činila výše nájemného. Žádný další důkaz žalobkyně nepředložila.

23. Za dané situace nezbylo soudu než dospět k závěru, že žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr řádně neposoudila, resp. její posouzení neprokázala. Žalobkyně tak nesplnila povinnost, kterou na ni kladou právní předpisy na ochranu spotřebitele a nepostupovala s náležitou odbornou péčí. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti je také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (viz usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10).

24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků 20 000 Kč žalované, a to v hotovosti, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním od počátku, žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinna toto plnění vrátit. Žalovaná přitom žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, ničeho neuhradila, je tak povinna zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu 20 000 Kč. Současně žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci v řízení.

25. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Soud vyšel z toho, že žalované byla výzva k úhradě prokazatelně odeslána dopisem ze dne 30. 12. 2024, kdy byla vyzvána k úhradě ve lhůtě do 14. 1. 2025, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděla. Dle podacího lístku byla výzva odeslána 30. 12. 2024, lze ji proto ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 3. 1. 2025. Žalobkyně poskytla žalované lhůtu k plnění do 14. 1. 2025, následujícího dne, tj. 15. 1. 2025, se žalovaná dostala do prodlení. Od tohoto dne má povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť zbylé nároky postrádají smluvního podkladu.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že jejich náhradu nikomu nepřiznal, neboť procesní úspěch obou stran byl v řízení obdobný. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Pokud by povinná osoba dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).