18 C 30/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Chalupskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupeného advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 47 184 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 27 184 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2 507,21 Kč, s kapitalizovaným úrokem 1 258,71 Kč, s úrokem 8 % ročně z částky 20 000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 21 014,39 Kč od 23. 4. 2024 do 14. 1. 2025 a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 1 014,39 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení 47 184 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a žalovanou byla dne 21. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční hotovost 20 000 Kč při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli vedle jistiny též úrok 1 014 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 770 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti s místě svého bydliště 3 600 Kč. Celkově se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli 37 184 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 21. 1. 2014. Žalovaná svůj závazek neplnila řádně a včas a ocitla se v prodlení, neboť neuhradila ničeho. Dne 20. 5. 2024, s účinností od 29. 5. 2024, postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou 20 000 Kč, úrokem 1 014,39 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 769,61 Kč, úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti s místě svého bydliště 3 600 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty 10 000 Kč, úroku vyčísleného od 22. 1. 2024 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 1 258,71 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od 22. 4. 2024 ve výši 2 507,21 Kč, úroku z úvěru 8 % ročně z dlužné jistiny 20 000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení 14,75 % ročně z částky 21 014,39 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

2. Na výzvu soudu, jakým způsobem původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně zhodnotil informace získané přímo od žalované, nahlédl do veřejných registrů. Žalovaná uvedla v žádosti o úvěru, že je na rodičovské dovolené s příjmy 16 372 Kč, měsíční výdaje činí 7 900 Kč. Majetkovou situaci žalované právní předchůdce ověřil výpisem z bankovního účtu a smlouvou o nájmu bytu.

3. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Soud vyhověl první žádosti žalované o odročení jednání z důvodů, že neměla hlídání pro své děti, z druhého jednání se žalovaná omluvila a požádala o odročení jednání ve velmi krátkém časovém předstihnu před samotným jednáním s tvrzením, že se nemůže dostavit ze , podezřelý výraz, důvodů, aniž by však tuto svou žádost jakkoli doložila. Jelikož šlo již o druhou nedoloženou žádost žalované, soud její omluvu a žádost o odročení jednání neshledal řádnou a věc ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) pro jednal v její nepřítomnosti.

4. Ze Smlouvy o úvěru z 21. 11. 2022 bylo zjištěno, že mezi společností , právnická osoba, EC, IČ , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou byla uzavřena dohoda, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal a předal žalované v hotovosti peněžní prostředky 20 000 Kč jako neúčelový hotovostní úvěr. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok 1 014 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu 2 770 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti s místě svého bydliště 3 600 Kč. Celková dlužná částka činila 37 184 Kč. Žalovaná se zavázala ji splácet ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další do měsíce po uplynutí předcházející splátky.

5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek z 20. 5. 2024, včetně seznamu pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.

6. Z Oznámení o postoupení pohledávky z 14. 6. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. Současně žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky 52 449,92 Kč.

7. Z dopisu z 30. 12. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 54 648,54 Kč do 14. 1. 2025. Dopis byl odeslán 30. 12. 2024.

8. Z Žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek 10 000 Kč, ostatní státní příspěvky 6 372 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč, doprava, jídlo 4 900 Kč. Příjem měla doložit výpisem z bankovního účtu.

9. Z výpisu z účtu žalované od 1. 8. 2022 do 21. 11. 2022 bylo zjištěno, že v září 2022 je evidována příchozí úhrada od rodičovského příspěvku 10 000 Kč a příspěvku na bydlení za červenec a srpen 12 400 Kč, v říjnu 2022 rodičovský příspěvek 10 000 Kč, v listopadu příspěvek na bydlení za září a říjen 16 718 Kč.

10. Dále byla k důkazu provedena Smlouva o nájmu bytu z 22. 2. 2022, z níž však byla předložena pouze 1. a 7. strana, z nichž bylo zjištěno trvání nájmu od 1. 3. 2022 do 28. 2. 2023.

11. Soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. 21. 11. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť jde o vztah podnikatele a žalované v postavení spotřebitelky.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

22. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně, resp., její právní předchůdce, splnil podmínku dle shora citovaných ustanovení, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. K tomu žalobkyně předložila k důkazu výpis z účtu prokazující příjem žalobkyně spočívající v rodičovském příspěvku a příspěvku na bydlení, v dalším však neprokázala, jakým způsobem zkoumala i výdajovou stránku žalované. Žalobkyně k důkazu sice předložila nájemní smlouvu, avšak toliko stranu 1 a stranu 7, z nichž soud nezjistil ničeho podstatného k prokázání výdajů žalované, tzn. například kolik činila výše nájemného. Žádný další důkaz žalobkyně nepředložila.

23. Za dané situace nezbylo soudu než dospět k závěru, že žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr řádně neposoudila, resp. její posouzení neprokázala. Žalobkyně tak nesplnila povinnost, kterou na ni kladou právní předpisy na ochranu spotřebitele a nepostupovala s náležitou odbornou péčí. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti je také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (viz usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10).

24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků 20 000 Kč žalované, a to v hotovosti, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním od počátku, žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinna toto plnění vrátit. Žalovaná přitom žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, ničeho neuhradila, je tak povinna zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu 20 000 Kč. Současně žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci v řízení.

25. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Soud vyšel z toho, že žalované byla výzva k úhradě prokazatelně odeslána dopisem ze dne 30. 12. 2024, kdy byla vyzvána k úhradě ve lhůtě do 14. 1. 2025, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděla. Dle podacího lístku byla výzva odeslána 30. 12. 2024, lze ji proto ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 3. 1. 2025. Žalobkyně poskytla žalované lhůtu k plnění do 14. 1. 2025, následujícího dne, tj. 15. 1. 2025, se žalovaná dostala do prodlení. Od tohoto dne má povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť zbylé nároky postrádají smluvního podkladu.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že jejich náhradu nikomu nepřiznal, neboť procesní úspěch obou stran byl v řízení obdobný.