18 C 43/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Chalupskou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupeného advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 41 545,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 33 622,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 33 622,64 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 7 922,96 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2 549,47 Kč, kapitalizovaným úrokem 4 950,19 Kč, úrokem 29,37 % ročně z částky 35 277 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 36 177 Kč od 30. 7. 2024 do 2. 9. 2024, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 2 554,36 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení 1 858 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení 41 545,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále také jako „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným byla dne 5. 9. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 36 000 Kč, a to bezhotovostně. Žalovaný se zavázal platit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní úrok. Žalovaný neplnil smluvní podmínky a dostal se do prodlení se splácením dluhu. Žalovaný celkem uhradil 2 377,36 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 7. 2024 postoupena žalobkyni. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala dlužné jistiny 35 277 Kč, dlužného poplatku 900 Kč, úroku z jistiny do zesplatnění 5 368,60 Kč, kapitalizovaných úroků od 9. 2. 2024 do 29. ý. 2024 ve výš 4 950,19 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 9. 2. 2024 do 29. 7. 2024 ve výši 2 549,47 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úroků 29,37% ročně z dlužné jistiny od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení 14,75% ročně z částky 36 177 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.

2. Pokud jde o to, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně posuzoval před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně tvrdila, že původní věřitel vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, což žalovaný prokázal předložením dokladů, zejména výpisem z účtu nebo náhledem do bankovního účtu. Byly zkoumány a vyhodnocovány transakce na bankovním účtu žalovaného za měsíce červen – srpen 2023.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil., právnická osoba, dané věci soud nařídil jednání, z němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a žalobu projednal v nepřítomnosti žalovaného.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 9. 2023 včetně fotokopie občanského průkazu žalovaného a fotografie žalovaného, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaný uzavřeli dohodu, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 36 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby s tím, že informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb bude zákazníkovi sdělena každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. Strany si sjednaly úrokovou sazbu 48 % ročně.

6. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celkem 36 000 Kč a uhradil 2 377,36 Kč.

7. Z potvrzení o provedení transakce z 22. 1. 2025 bylo zjištěno, že dne 5. 9. 2023 bylo z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně převedena částka 36 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, .

8. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, je a byl žalovaný. Dne 5. 9. 2023 byla na tento účet připsána částka 36 000 Kč jako okamžitá příchozí platba od protiúčtu , právnická osoba, .

9. Z dopisu z 24. 1. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě 8 195,20 Kč.

10. Z Oznámení o postoupení pohledávky z 29. 7. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a současně žalovaného vyzval k úhradě 43 091,70 Kč do 10 dnů od doručení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka byla odeslána 16. 8. 2024.

11. Z předžalobní výzvy z 31. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě 53 143,92 Kč nejpozději do 15. 11. 2024. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka byla odeslána dne 1. 11. 2024.

12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 7. 2024 včetně seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.

13. Soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. 5. 9. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť jde o vztah podnikatele a žalované v postavení spotřebitelky.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

21. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil podmínku dle shora citovaných ustanovení, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. K tomu však žalobkyně nepředložila žádný důkaz.

23. Za dané situace nezbylo soudu než dospět k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr řádně neposoudila, resp. její posouzení neprokázala. Žalobkyně tak nesplnila povinnost, kterou na ni kladou právní předpisy na ochranu spotřebitele a nepostupovala s náležitou odbornou péčí. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti je také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (viz usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10).

24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků 36 000 Kč, jakož i svou aktivní legitimaci v řízení, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním od počátku, žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinen toto plnění vrátit. Žalovaný uhradil věřiteli 39 139 Kč, je tedy povinna vrátit ještě 33 622,64 Kč (36 000 Kč – 2 377,36 Kč).

25. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Soud vyšel z toho, že žalovanému byla výzva k úhradě prokazatelně odeslána dopisem ze dne 29. 7. 2024, kdy byla vyzvána k úhradě ve lhůtě 10 dnů, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděl. Dle podacího lístku byla výzva odeslána 16. 8. 2024, lze ji proto ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 21. 8. 2024. Žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění 10 dnů od doručení, následujícího dne, tj. 3. 9. 2024 se žalovaný dostal do prodlení. Od tohoto dne má povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť uplatněné nároky postrádají smluvního podkladu.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná v rozsahu 20 % nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 858 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 500 Kč (předžalobní výzva, návrh ve věci samé, převzetí zastoupení) dle § 14b odst. 1 a.t., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t., tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., dále jeden úkon za účast při jednání soudu dne 21. 5. 2025 ve výši 2 580 Kč dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a.t., jedné paušální náhradě nákladů 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., náhrady jízdného k jednání u soudu dne 21. 5. 2025 za cestu z , adresa, do Příbrami a zpět v délce 116 km automobilem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, při průměrné spotřebě 8,7 x 5,4 x 6,6 l/100 km, v žalobkyní požadované výši 481,50 Kč (polovina účtovaných nákladů z důvodu cesty na dvě soudní jednání), náhrady za promeškaný čas při cestě na jednání a zpět ve výši 4 x 150 Kč rovněž účtované v jedné polovině, 21% DPH ve výši 1 361 Kč a zaplaceného soudního poplatku 1 448 Kč. Z celkové částky 9 290 Kč soud vypočetl dle míry úspěchu žalobkyně 20 % celkovou výši náhrady nákladů řízení 1 858 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena jako třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s povinností plnit k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za doplnění tvrzení z 14. 4. 2025, neboť tato měla být již součástí žaloby a nelze tak tento náklad považovat za účelně vynaložený.