20 C 133/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Klárou Wažikovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 183 607 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 34 519 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 519 Kč ode dne 16. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení 101 662 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 136 981 Kč ve výši 12,75% ročně od 21. 8. 2024 do 30. 8. 2024 ve výši 478,50 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 136 481 Kč ve výši 12,75% ročně od 31. 8. 2024 do 15. 11. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 101 662 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení, pohledávky ve výši 47 426,06 Kč, úroku ve výši 64,31 % p. a. z částky 119 938,84 Kč od 21. 8. 2024 do 13. 9. 2024 ve výši 4 944,96 Kč, úroku ve výši 14,75 % p. a. z částky 119 938,84 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 8. 2024 dosáhne částky 436 953 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 8. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 183 607 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 10. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 7 586 Kč. Žalovaný vrátil celkem 94 681 Kč. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného se splácením dne 19. 8. 2024 pohledávku zesplatnila, přičemž požadovala zaplacení 136 181 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 136 981 Kč ve výši 12,75% ročně od 21. 8. 2024 do 30. 8. 2024 ve výši 478,50 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 136 481 Kč ve výši 12,75% ročně od 31. 8. 2024 do 30. 1. 2025 ve výši 7 293,51 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 136 181 Kč ve výši 12,75% ročně od 31. 1. 2025 do zaplacení, pohledávku ve výši 47 426,06 Kč, úrok ve výši 64,31 % p. a z částky 119 938,84 Kč od 21. 8. 2024 do 13. 9. 2024 ve výši 4 944,96 Kč, úrok ve výši 14,75 % p. a z částky 119 938,84 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 8. 2024 dosáhne částky 436 953 Kč. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala žalobkyně na základě informací sdělených žalovaným, z interní databáze žalobkyně, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS a NRKI za využití scoringového modelu. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 21. 10. 2025 v nepřítomnosti žalovaného a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím svých webových stránek dne 10. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , přičemž celková výše úvěru činila 130 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 5. 2023, dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne 10. 5. 2025 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 11. 5. 2023). Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena z jeho občanského průkazu. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit ve 48 měsíčních splátkách, výše splátky činila 7 586 Kč s roční úrokovou sazbou 64,31 %, přičemž celkem se tak zavázal vrátit 364 128 Kč (zjištěno z téže smlouvy a ze splátkového kalendáře k smlouvě o úvěru). Dle dokladu o vyplacení úvěru zaslala žalobkyně částku 130 000 Kč na účet , Anonymizováno, . Dle formuláře – hodnocení klienta činil měsíční příjem žalovaného 26 893 Kč měsíčně (přičemž jediným příjmem je zaměstnáni) a měsíční výdaje činily částku 12 075 Kč (bydlení činilo částku 4 008 Kč, ostatní výdaje zcela nebyly konkretizována, částka ve výši 4 860 Kč je v přehledu označena jako životní minimum, v částce výdajů je též uvedena splátka , právnická osoba, . ve výši 3 207 Kč). Z tohoto formuláře vyplývá, že žalovaný již byl povinen splácet jeden úvěr. Dle výpisu z registru SOLUS ze dne 9. 5. 2023 žalovaný tímto neprochází. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno skóre , Anonymizováno, , žádné podané žádosti o úvěr zde nejsou evidovány. Dle karty klienta zaplatil žalovaný do zahájení soudního řízení celkem 95 481 Kč. Dle výzvy ze dne 16. 7. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 13. a 14. splátky. Dle výzvy ze dne 15. 8. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 13., 14. a 15. splátky. Dle oznámení ze dne 19. 8. 2024 žalobkyně celou pohledávku za žalovaným zesplatnila. Dle předžalobní výzvy ze dne 12. 11. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení dlužné částky. Dle podacího archu zaslala tento dopis žalovanému téhož dne. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 10. 2. 2022 do 9. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému v tomto měsíci přišla na účet mzda ve výši 25 248 Kč, dále z potvrzení o příchozích platbách ze dne 11. 1. 2023 a 13. 2. 2023 bylo zjištěno přijetí plateb na účet žalovaného.

5. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do registrů a dále z údajů sdělených žalovaným. Věřitel před poskytnutím úvěru musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí přitom spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit, což žalobkyně neučinila. Žalobkyně od žalovaného pouze vyžádala výpis z účtu potvrzující příjem z invalidního důchodu, přičemž se nikterak nezabývala výdaji žalovaného. Takový způsob však není řádným posouzením úvěruschopnosti.

6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. S ohledem na učiněné závěry byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. včetně poučení o následcích nesplnění takové výzvy. K tomuto poučení žalobkyně žádné další důkazy nezaložila.

14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 130 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.

15. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistiny, která činila 34 519 Kč (130 000 Kč – 95 481 Kč[footnoteRef:1], § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vzhledem k tomu, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny. [1: Dle kolonky splacení viz karta klienta. ]

16. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu ihned po výzvě věřitele, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud spotřebitel břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu, neunese (mimo jiné třeba i proto, že je v řízení pasivní, nedostavuje se k jednání a nemůže být tedy soudem v souladu s § 118a o. s. ř. poučen) pak lze vycházet ze stavu, že v možnostech a schopnostech spotřebitele bylo vrátit dluh bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Nároky na úroky z prodlení se poté odvíjí od výzvy věřitele (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2024, č. j. , spisová značka, ).

17. V daném případě byl žalovaný v řízení po celou dobu pasivní, nereagoval na žalobu ani se nedostavil k jednání, neunesl břemeno tvrzení o tom, že v jeho možnostech nebylo vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně. Za výzvu k uhrazení zbylé části dlužných jistin je proto třeba považovat až předžalobní výzvu ze dne 12. 11. 2024 (odesláno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb téhož dne), u níž se má za to, že byla ve smyslu § 573 o. z. doručena žalovanému. V předžalobní výzvě byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě. Tím, že ze strany žalovaného nebylo plněno, dostal čtvrtým dnem po odeslání výzvy, tj. 16. 11. 2024 do prodlení se zaplacením dlužných jistin. Z tohoto důvodu má žalobkyně nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 16. 11. 2024 do zaplacení, a to z dlužné jistiny 34 519 Kč.

18. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že je po právu nárok žalobkyně na úhradu částky ve výši 34 519 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 11. 2024 do zaplacení, ostatní žalobou požadované nároky nebyly shledány po právu.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly.