20 C 20/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Klárou Wažikovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 93 492,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 22 523,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 22 523,97 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci s tím, že nezaplacením byť i jedné ze splátek se stává splatným celý dluh, počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 69 736,85 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 652,25 Kč od 19. 8. 2025 do 22. 12. 2025, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 128,28 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, a 1 232,13 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 26. 2. 2026 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 92 260,82 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 45 652,25 Kč v zákonné výši 11,5 % ročně za období od 19. 8. 2025 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 17. 5. 2025 do 15. 8. 2025 vyčíslenou na 1 232,13 Kč. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným dne 28. 12. 2024 uzavřela elektronicky prostřednictví klientského profilu žalovaného smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“) až do výše 55 400 Kč s možností postupného čerpání. Na základě smlouvy o úvěru žalovanému bezhotovostně na bankovní účet č. , č. účtu, poskytla dne 28. 12. 2024 částku 17 000 Kč, dne 8. 2. 2025 částku 28 000 Kč, dne 16. 3. 2025 částku 22 500 Kč a dne 27. 4. 2025 částku 22 010 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy o úvěru v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy o úvěru ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 27. 1. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 8. 6. 2026. Žalovaná pohledávka podle žalobkyně činí celkem 92 260,82 Kč z toho jistina 44 369,88 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 854,45 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 109,80 Kč, a poplatek za službu „Presto“ 318,12 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně splatil na jistinu celkem 45 140,48 Kč a to následujícím způsobem: dne 27. 1. 2025 částku 1,19 Kč, dne 30. 1. 2025 částku 16 998,81 Kč, dne 10. 3. 2025 částku 2,96 Kč, dne 14. 3. 2025 částku 27 997,04 Kč, a dne 16. 4. 2025 částku 140,48 Kč. Částky zaplacené žalovaným byly žalobkyní dle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Žalobkyně je podle svých slov oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy o úvěru požadovat za prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 17. 5. 2025, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení, tedy za období od 17. 5. 2025 do 15. 8. 2025.

2. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyně dále nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Dotazy do jednotlivých registrů učinila žalobkyně před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne 15. 12. 2024 Bankovní a Nebankovní registr klientských informací a insolvenční rejstřík, a dne 28. 12. 2024 neplatné doklady Ministerstva vnitra ČR a Centrální evidence exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného, a to jednak získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného, případně žalobkyně vycházela ze žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyně si tímto způsobem dle svého tvrzení ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč, kdy tato výše umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Žalobkyně dále provedla také lustraci dokladu předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR.

3. Žalovaný uvedl, že je pravdou, že si půjčil, vnímá to jako obrovskou chybu, půjčil si celkem 89 510 Kč, ale není pravda, co je uvedeno v žalobě, že splatil pouze 45 140 Kč, neboť má ve výpisu z internetového bankovnictví, že zaplatil celkem 66 986,03 Kč. Věc řeší s organizací Člověk v tísni, rád by doplatil na jistině, co mu zbývá, a rád by svůj dluh uhradil ve splátkách. Závěrem navrhl, aby mu bylo soudem uloženo doplatit rozdíl z půjčené částky 89 510 Kč, když uhradil 66 986,03 Kč, a aby mu bylo umožněno dluh splácet ve splátkách po 3 000 Kč.

4. Z jednání konaného dne 12. 5. 2026 se žalobkyně omluvila. Zároveň uvedla, že pro případ, že by se jednání zúčastnil žalovaný a tvrdil a prokazoval nové skutečnosti, žádá soud o vyzvání pro doplnění tvrzení a důkazních návrhů, resp. o poskytnutí přiměřené lhůty k tomuto na jednání.

5. Za splnění podmínek dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně.

6. Na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

7. Dne 28. 12. 2024 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 55 400 Kč, a který dle smlouvy o úvěru mohl žalovaný čerpat postupně i opakovaně. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách, ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná 30. den následující pod dni výpočtu dané denní splátky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0,933 % denně. RPSN činilo 1 515,49 %. Datum první splátky bylo stanoveno na 27. 1. 2025, poslední den trvání smlouvy byl stanoven na 8. 6. 2026 (to vše zjištěno ze smlouvy o úvěru). Denní splátka úvěru činila 164,42 Kč (zjištěno z Předpisu denních splátek). Žalobkyní byly na základě jejích interních pravidel identifikovány příjmové transakce žalovaného, na základě kterých vyvodila výši ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného 122 395 Kč (zjištěno z dokumentu „Identifikované příjmy“). V dokumentu pod názvem „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ je dále uvedeno ve vztahu k žalovanému, že žije a hospodaří ve své domácnosti sám, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 1 300 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení je 14 000 Kč, další nezbytné výdaje činí 8 500 Kč, ostatní zbytné výdaje 6 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 122 395 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 40 000 Kč, rezerva pro výdaje činí 500 Kč, vypočítané minimální výdaje činí 17 010 Kč, a disponibilní příjem je 15 700 Kč. Dne 28. 12. 2024 byla na účet žalovaného přijata platba od žalobkyně ve výši 17 000 Kč, dne 8. 2. 2025 ve výši 28 000 Kč, dne 16. 3. 2025 ve výši 22 500 a dne 27. 4. 2025 ve výši 22 010,36 Kč (zjištěno z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a seznamu transakcí na bankovním účtu č. , č. účtu, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu ze smlouvy o úvěru, a to do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána, resp. předaná České poště, s. p. k přepravě, dne 16. 12. 2025 (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 12. 2025, a z potvrzení o podání doporučené zásilky). Žalovaný splatil žalobkyni dne 27. 1. 2025 částku 160,75 Kč, dne 30. 1. 2025 částku 22 570,02 Kč, dne 10. 3. 2025 částku 265,68 Kč, dne 14. 3. 2025 částku 37 318,47 Kč, a dne 16. 4. 2025 částku 6 671,11 Kč (zjištěno z Historie splátek a výběrů), celkem tedy žalovaný obdržel od žalobkyně částku 89 510,36 Kč a rozdíl mezi touto částkou a tím, co již žalobkyni uhradil, činí 22 524,33 Kč (zjištěno z Přehledu nedoplatků). Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádná pro účely rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tedy 28. 12. 2024, (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tedy 28. 12. 2024, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 89 510,36 Kč. Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá přímo z citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného. V tomto směru důkazy žalobkyně pod označením „výpis o posouzení úvěruschopnosti společnosti , právnická osoba, “, „identifikované příjmy“ a „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“ atd. nejsou způsobilé cokoli prokázat, neboť se jedná o nikým nepodepsané dokumenty spíše deklaratorního rázu. Důkazy si navíc např. v otázce příjmů žalovaného razantně protiřečí, což jejich vypovídající hodnotu ještě více snižuje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, a nespoléhá se jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného na takovéto kvalifikované úrovni, kterou ovšem zákon předpokládá pro poskytovatele spotřebitelských úvěrů.

15. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátil však jen 66 986,03 Kč. V tomto směru je na místě konstatovat, že se soud zabýval i otázkou, kolik peněžních prostředků doopravdy obdržela žalobkyně od žalovaného. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vycházel z úvahy, že bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. To se také v řízení skutečně stalo a žalovaný prokázal, že žalobkyni splatil více, než kolik tvrdila žalobkyně v žalobním návrhu. Tím, že se žalobkyně rozhodla nedostavit k nařízenému jednání ve věci, se připravila o možnost být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., aby tvrdila skutečnosti a navrhla k nim důkazy, ze kterých by vyplynulo, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí, neboť by se v opačném případě vystavila nebezpečí neúspěchu ve věci. Žalobkyně byla dále před samotným jednáním ve věci vyzvána, nechť soudu sdělí, jaké částky žalovaný žalobkyni uhradil v plné výši, před provedením zápočtů na úhradu úroku a poplatků. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala. Žalovaným doložená Historie splátek a výběrů přitom daty splácení odpovídá datům tvrzeným žalobkyní v žalobě, částky jsou však vyšší, a tudíž soud neměl důvod pochybovat, že to jsou právě částky skutečně uhrazené žalovaným žalobkyni předtím, než na ně žalobkyně provedla zmíněné zápočty.

16. V tomto směru to tedy byla žalobkyně, kdo zůstal v řízení pasivní, a tím de facto setrvala na svých žalobních tvrzeních. Soudu tedy nezbylo, než vycházet z tvrzení a důkazů žalovaného, které výši skutečně uhrazené částky žalovaným spolehlivě prokazovaly. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 22 523,97 Kč (89 510 Kč – 66 986,03 Kč), a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 11,50 % ročně z částky 22 523,97 Kč ode dne 23. 12. 2025 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do tří dnů po obdržení výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 16. 12. 2025, tudíž ve smyslu § 573 o. z. byla doručena dne 19. 12. 2025, posledním dnem k úhradě dluhu tedy byl den 22. 12. 2025. Protože žalovaný svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud současně o plnění ve splátkách, které určil částkou 3 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci s tím, že nezaplacením byť i jedné ze splátek se stává splatným celý dluh. Plnění ve splátkách počíná měsícem následujícím po nabytí právní moci tohoto rozsudku. Soud tím zohlednil současnou finanční situaci žalovaného a výši splátek stanovil dle návrhu žalovaného, neboť takto vyměřenou výši splátek soud považuje za adekvátní i vzhledem ke zbývajícímu dluhu žalovaného vůči žalobkyni. Ve zbytku nároku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.

17. Soud zamítl žalobu i co se týče částky 1 232,13 Kč, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhala z titulu smluvní pokuty. Pakliže je celá smlouva o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, jsou neplatná i veškerá její ustanovení o smluvní pokutě a jiných příslušenstvích. I částka 1 232,13 Kč tedy měla jakožto smluvní pokuta podklad v absolutně neplatném titulu a z toho důvodu byla žaloba i v této části zamítnuta.

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly.