20 C 36/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl soudkyní JUDr. Klárou Wažikovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 714 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 072 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 8 772 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení a částku ve výši 8 642 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 8 342 Kč od 6. 12. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na účet právní zástupkyně žalobkyně náklady řízení ve výši 2 615 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne 31. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 17 714 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je provozovatelem vozidla – nákladního automobilu do 3,5t registrační značky SPZ, které nemělo v období ode dne 30. 12. 2022 do dne 10. 4. 2023 (dále jen „rozhodné období č. 1“) a v období ode dne 11. 4. 2023 do dne 16. 7. 2023 (dále jen „rozhodné období č. 2“) sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení). Žalovaná částka představuje příspěvek za celkem 199 dní bez pojištění a dvojnásobný poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, tedy 600 Kč. Žalovaný dluh ani přes výzvy neuhradil.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem zabýval se soud nejdříve otázkou své pravomoci. Žalovaný je státní příslušník Vietnamu (který bydlel v rozhodné době na území České republiky), a proto je třeba zkoumat mezinárodní soudní příslušnost. Smlouva z 27. 4. 1984 mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních publikovaná pod č. 98/1984 Sb. vyhl. Ministerstva zahraničních věcí, která dopadá na právní vztahy s cizím prvkem spočívajícím v souvislosti s některým z uvedených států, otázku pravomoci v pojistných vztazích neupravuje. Příslušnost soudů České republiky (jako státu místa bydliště žalovaného) je dána s poukazem na čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 (Brusel I bis) a rozhodným právem (s ohledem na nedostatek tvrzení žalobkyně o ujednání o rozhodném právu) je právo České republiky dle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) (ES) č. 864/2007 (Řím II). Soud nezjistil v průběhu řízení bydliště žalovaného v jiném státě, pobyt má žalovaný v ČR povolen do 29. 10. 2027 a to ve vztahu ke své adrese trvalého pobytu.

5. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl provozovatelem vozidla shora uvedené registrační značky, přičemž ve výše uvedených obdobích k němu neměl sjednáno povinné ručení, ačkoli vozidlo bylo v registru vozidel evidováno jako provozované. Výzvou ze dne 1. 6. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za rozhodné období č. 1 ve výši 8 772 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Výzvou ze dne 21. 9. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za rozhodné období č. 2 ve výši 8 342 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Dále žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky, a to upomínku ze dne 6. 9. 2023 (týkající se rozhodného období č. 1), a upomínku ze dne 8. 1. 2024 (týkající se rozhodného období č. 2), jimiž ho (znovu) vyzvala k zaplacení jeho dluhů. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky i předžalobními výzvami, a to výzvou ze dne 2. 1. 2026 (týkající se rozhodného období č. 1), a výzvou ze dne 20. 11. 2025 (týkající se rozhodného období č. 2). Žalovaný dlužné částky ani přes výzvy dosud nezaplatil.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „vyhláška č. 205/1999 Sb.“).

7. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., musí být splněna povinnost pojištění odpovědnosti po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. Podle a § 4 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení této povinnosti. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla povinnost porušována, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva. Výši denní sazby příspěvku stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

8. Podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. se denní sazba příspěvku pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg včetně stanoví ve výši 86 Kč. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč.

9. Žalovaný tím, že v rozhodných obdobích neměl sjednané povinné ručení k nákladnímu automobilu do 3,5t, který byl evidován v registru vozidel jako provozovaný, porušil povinnost stanovenou § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., a vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni jako oprávněné osobě za každý den porušení uvedené povinnosti příspěvek podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.

10. V obou rozhodných obdobích činil příspěvek za nákladní automobil do 3,5t 86 Kč denně. V rozhodném období č. 1 tak za 102 dní bez povinného ručení vznikl žalovanému dluh ve výši 8 772 Kč. V rozhodném období č. 2 za 97 dní bez povinného ručení dále vznikl žalovanému dluh ve výši 8 342 Kč.

11. Žalobkyně má dále vůči žalovanému – podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč.

12. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že splatnost příspěvku za rozhodné období č. 1 nastala dle výzvy žalobce dne 15. 8. 2023, žalovaný se dostal do prodlení dne 16. 8. 2023. Splatnost příspěvku za rozhodné období č. 2 nastala dle výzvy žalobce dne 5. 12. 2023, žalovaný se tak dostal do prodlení dne 6. 12. 2023. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 1 200 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 315 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Pokud by povinná osoba dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).