20 C 37/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Klárou Wažikovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 32 817 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 377 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 377 Kč od 20. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 14 623 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 19. 7. 2024 do 19. 2. 2026 a částky 4 817 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne 6. 5. 2026 domáhala po žalované zaplacení 32 817 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a společností právnická osoba. (předchůdkyní žalobkyně) dne 18. 3. 2024 prostřednictvím webového rozhraní, pomocí něhož žalovaná o úvěr požádala. Úvěruschopnost byla u žalované prověřována prostřednictvím online služby Kontomatik UAB. Společnost právnická osoba. poskytla žalované dne 18. 3. 2024 úvěr ve výši 20 000 Kč, který měla žalovaná splatit do 11. 5. 2025. Žalovaná se zavázala platit též úrok 8 000 Kč. Žalovaná na svůj zaplatila v dílčích splátkách toliko 6 623 Kč. Společnost právnická osoba. pohledávku za žalovanou postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek společnosti právnická osoba., která následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Předžalobní upomínku k zaplacení žalobkyně zaslala žalované dne 10. 2. 2026.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 22. 7. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a zjistil, že společnost právnická osoba. s žalovanou uzavřely dne 18. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy společnost právnická osoba. poskytla žalované v souhrnu 20 000 Kč s tím, že žalovaná je vrátí v měsíčních splátkách (bez uvedení výše splátky) , zaplatí úrok 8 000 Kč, což bylo zjištěno z nepodepsané a nedatované smlouvy o spotřebitelském úvěru z jednotlivých potvrzení poskytnutí plateb - vystaveno 18. 3. 2024 (v čase 16:41 na částku 2 000 Kč, v čase 21:45 na částku 1 000 Kč), vystaveno 21. 3. 2024 (v čase 01:31 na částku 2 000 Kč, 02:52 na částku 2 000 Kč), vystaveno 22. 3. 2024 po 1 000 Kč (v časech 5:54, 7:37, 10:30, 15:18, 19:57, 23:07), po 1 500 Kč (v čase 10:30 a 02:41), vystaveno dne 23. 3. 2024 (v časech 15:42 na částku 2 000 Kč, 19:58 na částku 1 000 Kč), 30. 3. 2024 (v čase 21:53 na částku 1 000 Kč) a ze sdělení právnická osoba. ze dne 20. 7. 2026. RPSN úvěru byla sjednána ve výši 5 495 % p.a. Žalovaná byla k zaplacení svého dluhu žalobkyní upomínána – dopisem ze dne 6. 2. 2026, v němž jí bylo rovněž oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky. Tento dopis byl dne podacího lístku žalované odeslán dne 10. 2. 2026. Dopisem ze dne 19. 6. 2025 byla vyzvána k zaplacení do tří dnů (zjištěno z dopisu ze dne 11. 5. 2025, z výzvy k úhradě ze dne 19. 6. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne). Žalovaná na svůj dluh uhradila dle tvrzení žalobkyně částku 6 623 Kč (k čemuž však nebylo doloženo ničeho). Na žalobkyni byla pohledávka postoupena na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem ze dne 6. 2. 2026.

5. Co se týká prověřování úvěruschopnosti žalované, žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti žalované tvrdila pouze, že tak její předchůdkyně učinila prostřednictvím online služby. K tomuto tvrzení však žádné listiny toto prokazující nepředložila. Lze uzavřít, že podklady ani informace, které by ověřovaly majetkové a osobní poměry žalované, tvrzeny ani předloženy žalobkyní nebyly. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 22. 7. 2026, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované.

6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi společností právnická osoba. coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.

7. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k následujícímu závěru. V řízení žalobkyně prokázala, že společnost právnická osoba. přenechala žalované 20 000 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). Společnost právnická osoba. neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). Bez prověření úvěruschopnosti žalované neměla být smlouva vůbec uzavírána. Společnost právnická osoba. totiž nemohla ničeho vědět o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

15. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru musí být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy náležitě zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nespoléhá se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří a vše profesionálně vyhodnotí. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Primárním chráněným zájmem je ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. To v projednávaném případě bylo evidentně porušeno. Žalobkyní nebyly předloženy žádné listiny, které by prokazovaly, že společnost právnická osoba. řádně zhodnotila úvěruschopnost žalované, a že žalovaná byly schopna poskytnutý úvěr splácet. Skutečnost, že žalovaná udělila souhlas k pověření úvěruschopnosti a souhlas s nakládáním s jejími osobními údaji za účelem posouzení úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti, ničeho nevypovídá o tom, že jeho úvěruschopnost byla posouzena a že byla schopna úvěr splácet.

16. Soud proto uzavřel, že společnost právnická osoba. poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit pouze poskytnutou jistinu, která činí 13 377 Kč (20 000 Kč – 6 623 Kč, které žalovaná v dílčích splátkách uhradila, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Pohledávka byla platně postoupena žalobkyni. Vzhledem k tomu, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupný na www.nsoud.cz). Žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k vrácení přenechaných peněz až dopisem ze dne 6. 2. 2026, který jí byl zaslán dne 10. 2. 2026. V dopise byla žalované k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta 3 dnů. Žalovaná tak byla povinna vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne 19. 2. 2026. Protože svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. Soud shrnuje, že uložil žalované povinnost zaplatit pouze nesplacenou jistinu ve výši 13 377 Kč se zákonným úrokem z této částky od 20. 2. 2026 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku (počítaje v to žalobou požadované úroky z prodlení od 19. 7. 2024 do 19. 2. 2026, poplatky a částku 4 817 Kč představující smluvní pokutu) soud žalobu zamítl.

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, náklady řízení jí však nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Pokud by povinná osoba dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).