21 C 141/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že ke dni 28. 4. 2016, patřil pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , trvalý travní porost, katastrální území a obec , adresa, , zapsaný na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, do společného jmění manželů , jméno FO, , narozené , datum, , a , jméno FO, , narozeného , datum, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 8 228 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

I. Vymezení věci a vyjádření účastníků1) Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 28. 8. 2023 domáhá určení, že ke dni smrti , jméno FO, , narozené , datum, (dále jen „, právnická osoba, .“), tj. ke dni 28. 4. 2016, patřil pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , trvalý travní porost, katastrální území a obec , adresa, , zapsaný na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „předmětný pozemek“), do společného jmění manželů , právnická osoba, . a , jméno FO, , narozeného , datum, (dále jen „, právnická osoba, katastru nemovitostí je k předmětnému pozemku zapsáno vlastnické právo žalovaného.2) Žalobkyně podle svých slov na základě usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nabyla vlastnictví nemovitostí nacházejících se v přímém sousedství s předmětným pozemkem, konkrétně: pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , o výměře , Anonymizováno, m2, druh pozemku zahrada, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , o výměře , Anonymizováno, m2, druh pozemku ostatní plocha, způsob využití zeleň, pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , o výměře , Anonymizováno, m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, všechny zapsané pod číslem LV , Anonymizováno, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . V okamžiku nabytí vlastnického práva k těmto pozemků byl k nim plotem již připojen i předmětný pozemek. Tak tomu je již po dobu více jak padesát let. Na základě uvedených skutečností má žalobkyně za to, že její právní předchůdci , právnická osoba, . a , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., vydrželi vlastnické právo k předmětnému pozemku.3) Žalobkyně jakožto pozůstalá , právnická osoba, . a , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . podala žalobu z důvodu nejistoty ohledně další budoucnosti jejího majetku, a tudíž je dán její naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k vydrženému pozemku ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně citujíc judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, uveřejněný pod číslem 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 15/2023“) uvedla, že v případě dědění je předpokladem nabytí vlastnictví nejenom smrt právního předchůdce, ale i rozhodnutí soudu, ze kterého vyplývá, že dědic spornou věc nabyl. Na základě rozhodnutí soudu v projednávané věci by bylo zahájeno dodatečné projednání pozůstalosti týkající se předmětného pozemku a žalobkyně by v tomto řízení mohla být určena jeho vlastníkem.4) Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. V žalobě absentují náležitá skutková tvrzení. Otázka vydržení by se měla posuzovat dle „starého o. z.“, a to s ohledem na údajný konec vydržecí doby. Podle něj žalobkyně není ve věci aktivní věcné legitimovaná, když není universálním právním nástupcem , právnická osoba, . Dědiců bylo více, byla uzavřena dědická dohoda a není tak zřejmé, jak by se dědicové dohodli. Žalovaný namítá nedostatek tvrzení žalobkyně ohledně dobré víry jejích rodičů. Uvedla, že pozemky ve vlastnictví žalobkyně neobklopují předmětný pozemek, ale jedná se o samostatnou parcelu, která není funkčně spojena s pozemky ve vlastnictví žalobkyně.

II. Zjištěný skutkový stav5) Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu:i. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětného pozemku (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí LV. č. , hodnota, )ii. , právnická osoba, . zemřela , datum, . V dědickém řízení o její pozůstalosti vedeném Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. , spisová značka, nebyl předmětný pozemek projednán. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud mimo jiné schválil dohodu o vypořádání společného jmění manželů uzavřenou dne , datum, uzavřenou dědici: , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., žalobkyní a , jméno FO, , podle níž do pozůstalosti připadají pozemky uvedené výše v odstavci 2) tohoto rozsudku a pozůstalému , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . připadá finanční hotovost ve výši 10 000 Kč. Schválil dohodu o rozdělení pozůstalosti uzavřenou dne , datum, dědici: , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., žalobkyní a , jméno FO, , podle níž žalobkyně dědí pozemky uvedené výše v odstavci 2) tohoto rozsudku a , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . dědí služebnost bytu a služebnost užívání, šatstvo, prádlo, obuv, s tím, že hradil náklady pohřbu ve výši , částka, , , jméno FO, z pozůstalosti nic nenabývá, ani výplatu svého dědického podílu v penězích. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, (prokázáno z usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).iii. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . zemřel dne , datum, . Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , Okresní soud v Příbrami mimo jiné řízení o pozůstalosti zastavil z důvodu, že , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . zanechal majetek nepatrné hodnoty. Vypravitelkou pohřbu byla žalobkyně (prokázáno z usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

III. Právní posouzení věci6) Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.7) Podle § 193 zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží (odstavec 1). Nepožádal-li žádný z dědiců ve lhůtě k tomu určené, aby soud projednal pozůstalost o aktivech pozůstalosti, které se objevily až po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, platí, že podle pravomocného rozhodnutí o pozůstalosti došlo rovněž k nabytí aktiv pozůstalosti uvedených v odstavci 1; v případě, že pozůstalost byla rozdělena mezi více dědiců nebo že bylo potvrzeno nabytí pozůstalosti více dědicům podle dědických podílů, nabývají dědicové majetek uvedený v odstavci 1 v podílech, vyplývajících z provedeného vypořádání dědictví. Je-li to potřebné, soud o tom vydá usnesení (odstavec 2). Lhůtu k podání žádosti o projednání pozůstalosti o aktivech pozůstalosti, které se objevily až po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti podle odstavce 2, soud určí ve vyhlášce, kterou uveřejní na úřední desce soudu. Tato lhůta nesmí být kratší než 2 měsíce (odstavec 3).8) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022, uveřejněném pod číslem 84/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (R 84/2023), formuloval následující závěry:i. Dědické právo (jako titul k dědění, definované jako právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní - srov. § 1475 odst. 1 o. z.) vzniká smrtí zůstavitele (srov. § 1479 odst. 1 o. z.). Dědic však nabývá dědictví až v souvislosti s pravomocným usnesením vydaným v pozůstalostním řízení, ovšem s účinky zpětně ke dni vzniku dědického práva, tj. zásadně ke dni smrti zůstavitele (srov. § 185 odst. 1 o. z.). Právní úprava dědického práva tak vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví; předpokládá mimo jiné, že každá pozůstalost (dědictví po každém zůstaviteli) musí být soudem projednána a musí o ní být rozhodnuto. Protože z logiky věci vyplývá, že k projednání pozůstalosti a potvrzení nabytí dědictví soudem dochází s určitým časovým odstupem po smrti zůstavitele, nutně tu nastává (delší nebo kratší) období, v němž po smrti zůstavitele ještě nebylo pravomocným soudním rozhodnutím potvrzeno nabytí dědictví a v němž proto nemůže být ještě nepochybné, kdo se vskutku stane zůstavitelovým dědicem a jaká část pozůstalosti na něj připadne, uvedené platí mutatis mutandis i pro nově zjištěná aktiva (popř. pasiva) pozůstalosti, o nichž se rozhoduje v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti. Zmiňovaný princip ingerence státu se v současné době uplatní vždy tehdy, pokud zákon (výjimečně) nestanoví jinak.ii. Zákon o zvláštních řízeních soudních v § 193 odst. 1 věty za středníkem ve sledovaných souvislostech jednoznačně zapovídá, aby v rámci dodatečného projednání pozůstalosti bylo autoritativně rozhodováno o nově se objevivších aktivech (popř. pasivech) pozůstalosti, to ovšem právě a jen pro případ, že jde o taková aktiva (popř. pasiva), k nim se nepřihlíží ve smyslu § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé z. ř. s., tedy že jde o aktiva (popř. pasiva) sporná. Sporností aktiv (popř. pasiv) ve smyslu citovaných předpisů je míněna výlučně situace, kdy v rámci řízení o pozůstalosti nebo navazujícího řízení o dodatečném projednání pozůstalosti některý z dědiců (popř. pozůstalý manžel, jde-li o majetek, jež má tvořit společného jmění manželů) uplatní rozdílná (rozporná) tvrzení o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení (právní závěr), zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli (popř. do společného jmění manželů) [k otázce co je sporným aktivem či pasivem srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5455/2007].iii. Práva k tomuto nově objevenému spornému majetku (a k žádnému jinému), je možno uplatnit žalobou předpokládanou ustanovením § 193 odst. 1, část věty za středníkem, z. ř. s., o které nalézací soud, právě s ohledem na pravomocné konečné rozhodnutí o pozůstalosti, rozhodne (ex nunc) definitivně a ve vztahu k účastníkům tohoto sporného řízení bez toho, aby bylo následně nutné tato aktiva znovu projednávat v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti. Protože jde o výjimku z obecného pravidla o potřebě dodatečného projednání pozůstalosti, je třeba ji, jako každou jinou výjimku v právu, vykládat spíše restriktivně. Není totiž žádoucí, aby dědic obcházel znění kogentní právní normy (§ 193 odst. 1 z. ř. s.) podáváním preventivních určovacích žalob, navíc nesprávně vázaných na okamžik úmrtí zůstavitele, a tím nepřípustně obcházel její smysl.iv. Podle ustálené soudní praxe (navazující na rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. , hodnota, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972, podle nějž je naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, určovací žaloba nemůže být zpravidla opodstatněná tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti) má určovací žaloba podle ustanovení § 80 o. s. ř. především preventivní charakter a má místo především tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak. Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 30. 6. 2005 sp. zn. 30 Cdo 1072/2004, a ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1685/2004, vyslovil, že spor o to, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitý majetek, se v občanském soudním řízení typově řeší žalobou dědiců na určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí vlastníkem takového majetku v okamžiku smrti, v nich uvedené závěry však nelze bez dalšího aplikovat s ohledem na výše popsanou změnu právní úpravy účinnou od 1. 1. 2014, která již po pravomocném vydávání rozhodnutí o dědictví (§ 188 z. ř. s.) nepřipouští projednání těch aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti, které účastníci učinili spornými.v. Z výše nastíněného plyne, že dědicové se mohou za stávající právní úpravy svých práv domáhat rovněž žalobou mimo řízení o pozůstalosti. Uplatnit svá práva žalobou mimo řízení o pozůstalosti podle ustanovení § 189 z. ř. s. sice dědic může ještě před skončením řízení o pozůstalosti (ve vztahu k obsahově totožné předešlé právní úpravě srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 208/2005, nebo podle současné právní úpravy rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 Cdo 311/2020), předpokladem však je, že jde o práva k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti při projednání pozůstalosti v důsledku neshody dědiců na rozhodných skutečnostech nepřihlížel.9) Žalobkyně se žalobou domáhá určení, že , právnická osoba, . a , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., jakožto její právní předchůdci, vlastnili ve společném jmění manželů ke dni smrti , právnická osoba, . předmětný pozemek. Cílem podané žaloby je (s ohledem na tvrzení žalobkyně) vyřešit předběžnou otázku pro na toto řízení navazující řízení o dodatečném projednání pozůstalosti po , právnická osoba, . podle § 193 z. ř. s. a na to navazujícím řízení o pozůstalosti , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . zahájené podle § 192 z. ř. s. Výsledkem těchto řízení má být zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí žalobkyně – jakožto dědičky , právnická osoba, . a , Anonymizováno, . , Anonymizováno, – k předmětnému pozemku.10) Předně je nutné uvést, že pokud by tato otázka byla v projednávané věci odpovězena, nebyla by , jméno FO, (dědic po , právnická osoba, .) – a tudíž ani pozůstalostní soud – v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti po , právnická osoba, . tímto závěrem vázána, neboť není účastníkem řízení v projednávané věci (§ 159 dost. 2 o. s. ř.). Nic by totiž účastníkům řízení o pozůstalosti nebránilo uzavřít novou dohodu o vypořádání společného jmění manželů. Nebyla-li , jméno FO, v projednávané věci účastníkem řízení, trpí žaloba nedostatkem věcné legitimace (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 Cdo 311/2020).11) I kdyby byl nedostatek věcné legitimace zhojen, nebylo by možné žalobě vyhovět, neboť žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Z výše citovaných závěrů Nejvyššího soudu vyplývá, že vlastnické právo může dědic uplatňovat vůči třetí osobě až poté, co byl předmět vlastnictví jako součást pozůstalosti projednán v dědickém řízení, případně v řízení podle § 193 z. ř. s. či mimo pozůstalostní řízení podle § 189 z. ř. s., a to pouze za splnění předpokladu, že jde o práva k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti při projednání pozůstalosti v důsledku neshody dědiců na rozhodných skutečnostech nepřihlížel. Je tomu tak proto, že do právní moci rozhodnutí v uvedených řízeních dědic majetek zůstavitele nenabývá.12) Z uvedeného je zřejmé, že předmětem řízení v projednávané věci je vyřešení toliko jedné z předběžných otázek k určení vlastnictví žalobkyně k předmětnému pozemku, a sice to zda předmětný pozemek spadal ke dni smrti , právnická osoba, . do společného jmění manželů. I kdy bylo na tuto otázku zodpovězeno kladně, nebyly v projednávané věci zodpovězeny na to navazující předběžné otázky, zda pozemek patřil do pozůstalosti , právnická osoba, ., zda pozemek (nebo podíl na něm) spadal do pozůstalosti , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a konečně, zda žalobkyně byla universální právní nástupnicí , právnická osoba, . a , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Žalobkyní požadované určení není – samo o sobě – způsobilé odstranit stav ohrožení práva ani nezjedná efektivně jistotu v právním vztahu účastníků. Jako efektivní může být pouze takové určení, jímž by mohly být vyřešeny všechny uvedené otázky a na základě kterého by do katastru nemovitostí mohlo být zapsáno přímo vlastnické právo žalobkyně.13) Žalobkyní navrhovaným postupem by – v rozporu s výše citovanou judikaturou – obecný soud vstupoval do příslušnosti soudu v řízení o pozůstalosti, neboť uznáním naléhavého právního zájmu na takové žalobě by bylo předjímáno rozhodnutí pozůstalostního soudu o tom, zda je majetek součástí pozůstalosti, přičemž jedinými výjimkami z tohoto postupu by měly být řízení podle § 189 z. ř. s. (viz R 84/2023).14) Jako efektivní právní institut se v projednávané věci jeví návrh na dodatečné projednání pozůstalosti po , právnická osoba, . podle § 193 odst. 2 z. ř. s. a případně na to navazující řízení o pozůstalosti , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a teprve na to případně navazující řízení o určení vlastnického práva žalobkyně. Soud je toho názoru, že řízení podle § 193 odst. 2 z. ř. s. za účinné právní úpravy nemusí předcházet řízení o určení existence vlastnického práva zůstavitele ke dni jeho smrti a pozůstalostní soud (pověřený soudní komisař) – bylo-li mu osvědčeno vlastnictví zůstavitele ke dni jeho smrti – projedná majetek jako součást pozůstalosti, případně, je-li aktivum mezi dědici sporné, účastníka odkáže na podání žaloby.15) Závěry žalobkyní zmíněného R 15/2023 a judikatury v něm uvedené (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 821/2010), se v souladu s R 84/2023 při výkladu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 – a tudíž i v projednávané věci – neuplatní.

IV. Náklady řízení16) O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhláška“). Tarifní hodnotu určil podle § 9 odst. 4 písm. b/ a § 7 bodu 5 vyhlášky. Náklady řízení žalovaného sestávají z odměny za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč, tj. 6 200 Kč (jednalo se o úkony převzetí a příprava zastoupení a účast na jednání konaném 10. 1. 2024), 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), tj. 600 Kč, 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 1 428 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).