21 C 157/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 12 573,51 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 12 573,51 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalované se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 24. 9. 2025 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 12 573,51 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 6 402,23 Kč v zákonné výši 12 % ročně za období od 5. 4. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou dne 31. 5. 2024 uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“) až do výše 4 900 Kč s možností postupného čerpání. Na základě smlouvy o úvěru žalované poskytla dne 31. 5. 2024 4 900 Kč, dne 3. 6. 2024 4 900 Kč, dne 17. 7. 2024 1 105 Kč a dne 11. 9. 2024 121 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy o úvěru v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy o úvěru ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 30. 6. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 5. 3. 2026. Žalovaná splatila na jistinu celkem 4 996,53 Kč. Žalovaná pohledávka podle žalobkyně činí celkem 12 573,51 Kč z toho jistina 6 029,42 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 87,39 Kč a smluvní úrok 6 171,28 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ 47,58 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ 237,84 Kč3. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované tak, že nejprve zjistila u žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta.

4. Dotazy do jednotlivých registrů učinila žalobkyně před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne 31. 5. 2024 Bankovní a Nebankovní registr klientských informací, Centrální evidence exekucí dne 31. 5. 2024, insolvenční rejstřík dne 7. 5. 2024, neplatné doklady , právnická osoba, dne 31. 5. 2024.

5. Žalobkyně dále nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka, a to jednak získaných prostřednictvím licence AISP (PSD2) náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje (resp. kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji umožňující řádné splácení závazků dlužníka), případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek dlužníka prokazujících jeho pravidelný příjem, a také provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Žalobkyní ověřená výše měsíčního příjmů žalované činila 9 078 Kč.

6. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

7. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 31. 5. 2024 žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr do výše 4 900 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách, ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná 29. den následující pod dni výpočtu dané denní splátky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,066 % denně. RPSN činilo 2 459,03 % (prokázáno ze smlouvy o úvěru). Podle dokumentu „Příloha: Předpis denních splátek“ činila denní splátka 56,55 Kč.ii. Žalobkyně poskytla žalované dne 31. 5. 2024 4 900 Kč, dne 3. 6. 2024 4 900 Kč, dne 17. 7. 2024 1 105 Kč a dne 11. 9. 2024 121 Kč, tj. celkem 11 026 Kč (prokázáno výpisy z běžného úctu č. , č. účtu, za měsíce květen až září 2024).iii. Podle dokumentu identifikované příjmy byla výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované 9 078 Kč.iv. Žalovaná dosud uhradila na žalovanou pohledávku celkem 11 371,13 Kč, a to následovně: dne 3. 6. 2024 částku 5 330,18 Kč, dne 19. 6. 2024 částku 886,40 Kč, dne 2. 7. 2024 částku 691,15 Kč, dne 1. 8. 2024 částku 452,36 Kč, dne 9. 8. 2024 částku 395,81 Kč, dne 15. 8. 2024 částku 687,46 Kč, dne 25. 8. 2024 částku 1 964,50 Kč, dne 30. 9. 2024 částku 202,56 Kč a částku 274,99 Kč, a dne 7. 10. 2024 částku 485,72 Kč. Platby byly provedeny na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem 25054219. Tyto údaje odpovídají platebním údajům žalobkyně uvedeným ve smlouvě o úvěru (prokázáno výpisy z běžného úctu č. , č. účtu, za měsíce květen až září 2024 a smlouvou o úvěru).v. E-mailem odeslaným 4. 4. 2025 žalobkyně měla vyzvat žalovanou k zaplacení dlužné částky. Tato skutečnost nebyla prokázána.vi. Žalobkyně žalovanou měla vyzvat k uhrazení dluhu ze smlouvy o úvěru, a to do tří dnů. Výzva byla žalované odeslána (předaná společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . k přepravě) dne 12. 7. 2025 (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 7. 2025, podací lístek).vii. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádná pro účely rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.

14. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.v. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

15. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).

16. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované finanční prostředky ve výši 11 026 Kč, byla proto povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit.

17. Žalobkyně neprokázala, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupovala s odbornou péčí. K prokázání této skutečnosti předložila dokumenty označené jako „výpis o posouzení úvěruschopnosti společnosti , právnická osoba, .“ a „identifikované příjmy“. Tyto dokumenty však nejsou podepsané ani ověřené orgánem veřejné moci, a proto nejsou způsobilé prokazovat tvrzené skutečnosti; lze je spíše chápat jako konkretizaci žalobních tvrzení. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně odborného posouzení úvěruschopnosti žalované.

18. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má nárok výlučně na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovanou získaný majetkový prospěch ve výši 11 026 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaná povinnost žalobkyni vrátit (§ 2993 věta první o. z.). Žalovaná na svůj dluh uhradila 11 371,13 Kč a její dluh tak zanikl.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšná v celém rozsahu, a příslušela by jí tak náhrada nákladů řízení. Žádné náklady řízení jí však nevznikly.