21 C 17/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 32 694,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 14 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 14 500 Kč od 3. 3. 2026 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 18 196,33 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 15 738,48 Kč od 6. 4. 2025 do 2. 3. 2026, úrok z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 1 238,48 Kč od 3. 3. 2026 do zaplacení, část zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 14 500 Kč od 3. 3. 2026 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný na 940,83 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z částky 15 000 Kč od 6. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovanému se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 21. 1. 2026 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 32 694,33 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 940,83 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 15 738,48 Kč od 6. 4. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 15 000 Kč od 6. 4. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohu č. , hodnota, tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen jako „smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 5. 4. 2025. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 27. 2. 2024. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

3. Podle žalobkyně jednotlivé úhrady za služby sjednané ve smlouvě o úvěru představovaly paušální plnění za služby související s poskytnutím a správou úvěru, přičemž úhrada za poskytnutí úvěru kryla náklady právní předchůdkyně žalobkyně spojené se zaevidováním smlouvy do interního systému, s vyhotovením smluvní dokumentace a s režijními, zejména mzdovými a provozními náklady vztahujícími se k jejímu uzavření, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu a administrativní činnost měl pokrývat náklady na posouzení schopnosti klienta splatit úvěr, zejména ověřování exekučních řízení, dalších závazků v bankovních a nebankovních registrech, totožnosti klienta a údajů z listu vlastnictví vedeného katastrálním úřadem, a inkasní poplatek zahrnoval náklady spojené s výběrem splátek v místě bydliště klienta a s vymáháním pohledávky v prodlení, zejména náklady na tisk, poštovné a telekomunikační služby; dále žalobkyně uvádí, že tyto poplatky představovaly paušální cenu ve smyslu § 1813 druhé věty občanského zákoníku a v této souvislosti odkazuje na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013, a současně tvrdí, že výše všech poplatků i úroků byla ve smlouvě o úvěru uvedena jednoznačně a přehledně, a to na její první straně, zatímco výše RPSN byla sjednána na druhé straně smlouvy, takže žalovanému bylo již při jejím uzavření zřejmé, jaká je celková výše jeho závazku.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

5. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 738,40 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy o úvěru ve výši 6 850 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077,20 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 314,29 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 714,36 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě o úvěru, tj. k 5. 4. 2025, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 15 000 Kč od 6. 4. 2025 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně.

6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

7. V projednávané věci soud za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.

8. Z listinných důkazů předložených žalobkyní se podává:i. Dne 5. 2. 2024 podepsala právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru, na základě které mu téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru).ii. Podle smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně příslušenství ve 14 měsíčních splátkách, kdy výše každé činila 1 992 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Celková částka, kterou je třeba splatit, činila 27 888 Kč. Pevná sazba po celou dobu trvání úvěru 14 měsíců činí 8 % p. a. RPSN úvěru je 272,44 %. Úhrada za poskytnutí úvěru činila 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 2 070 Kč, inkasní poplatek 2 700 Kč. (prokázáno smlouvou o úvěru).iii. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že strany si sjednaly, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je v prodlení, a to za každý den prodlení; smluvní pokuta je splatná dnem následujícím po dni, kdy se dlužník dostal do prodlení. Současně bylo ujednáno, že za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu nejvýše ve výši 500 Kč.iv. Žalovaný po poskytnutí úvěru na svůj dluh uhradil pouze 500 Kč (nesporné tvrzení účastníků, viz transakční historie).v. Dne 10. 3. 2025 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila své pohledávky vůči žalovanému žalobkyni. Prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 3. 2025 včetně Přílohy č. , hodnota, – seznamu pohledávek v listinné podobě).vi. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně měla informovat žalovaného o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni a vyzvala jej k uhrazení 34 135,16 Kč. Oznámení mělo být žalovanému odesláno 11. 9. 2025 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 a potvrzením o expedici obyčejných zásilek). Doručení zásilky nebylo prokázáno.vii. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 20. 10. 2025 měl vyzvat zástupce žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni dluh ve výši 35 333,90 Kč, a to nejpozději do 4. 11. 2025. Výzva byla žalovanému odeslána 20. 10. 2025 (viz výzva před podáním žaloby ze dne 20. 10. 2025 a podací lístek ze dne 20. 10. 2025). Doručení zásilky nebylo prokázáno.viii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.

9. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Smlouva o úvěru je neplatná pro svůj rozpor s dobrými mravy. Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13, uvedl, že při posuzování konkrétního úvěrového vztahu musí obecné soudy vážit mezi přílišným paternalistickým (ochranářským) přístupem ke slabší smluvní straně a přeceňováním autonomie vůle. Při hledání pomyslného těžiště mezi oběma přístupy musí posuzovat úvěrovou smlouvu jako celek, nikoliv jen její jednotlivé - byť třebas i podstatné - parametry. Opačný přístup by totiž mohl vést k nežádoucímu efektu, že úvěrující by striktně dodržoval meze dané mu judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu pro jednotlivé instrumenty smlouvy (smluvní úrok, smluvní pokutu atp.), ač smlouva jako celek by byla nepřiměřená (obdobně viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21).

15. Ve věci vedené pod sp. zn. 20 Cdo 1099/2021, Nejvyšší soud konstatoval, že samotná míra RPSN v této věci (71,92 %) nedosahuje výše, jež by byla dosavadní judikaturou explicitně označena za nepřijatelnou. Nelze však přehlédnout, že souhrnně je úvěrová smlouva koncipována na hrubém nepoměru vzájemných plnění v neprospěch spotřebitele a výše plnění přisouzeného exekučním titulem skutečně koliduje s dobrými mravy, resp. se základními principy právního státu. Ačkoli žádný úrok z úvěru nebyl účastníky v této věci sjednán (výše úrokové sazby tak nemohla být podrobena srovnání s dnes již nesčetnou judikaturou hodnotící soulad úrokové sazby s dobrými mravy), zisk byl ve skutečnosti skryt v nezanedbatelné odměně za poskytnutí úvěru, jež činila 50 % (u revolvingu 46,9 %) ze schválené výše úvěru (tzn. z jistiny včetně smluvní odměny). Rozhodčí nález pak oprávněné přiznal kromě nesplacených splátek schválené výše úvěru dále smluvní pokutu 50 % z celkové výše úvěru a 6% úrok p. a. ze směnečného peníze dle § 48 odst. 1 ZSŠ.

16. V projednávané věci výše plnění podle smlouvy o úvěru nadmíru naplňuje kritéria vymezená v citované judikatuře Nejvyššího soudu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný byli ve vztahu podnikatel – spotřebitel. Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuty finanční prostředky, které se zavázal vrátit včetně příslušenství ve 14měsíčních splátkách, když výše každé splátky činila 1 992 Kč. První splátka byla splatná do jednoho měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka byla splatná do jednoho měsíce ode dne splatnosti bezprostředně předcházející splátky, a to až do úplného splacení celkové dlužné částky. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 27 888 Kč. Pevná úroková sazba po celou dobu trvání úvěru v délce 14 měsíců činila 8 % p. a., přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) dosáhla hodnoty 272,44 %. Úhrada za poskytnutí úvěru činila 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 2 070 Kč a inkasní poplatek 2 700 Kč. Smluvní strany ujednaly, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je v prodlení, a to za každý den prodlení; smluvní pokuta je splatná dnem následujícím po dni, kdy se dlužník dostal do prodlení.

17. Soud uzavírá, že takto nastavené podmínky úvěru, zejména vzhledem k výši celkových nákladů úvěru a RPSN v řádu stovek procent, představují pro spotřebitele nepřiměřenou zátěž, která zjevně přesahuje obvyklé podmínky spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankovními institucemi. Smlouva o úvěru je proto neplatná a žalobkyně má nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Pro nadbytečnost se soud dále nezabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

18. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalovanému doručena výzva k zaplacení pohledávky. Žalovaný tak byl vyzván k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do jeho dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy se přihlásil do své datové schránky, 27. 2. 2026 (viz doručenka na čl. 13 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 2. 3. 2026 a od 3. 3. 2026 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet datu 3. 3. 2026. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení, je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

21. Žalobkyně při vymezení svého nároku vycházela z toho, že její pohledávka se stala splatnou 5. 4. 2025 a k prodlení žalované strany došlo následujícího dne, přičemž výše repo sazby stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, tj. k 1. 1. 2025, činila 4 %. Soud však dospěl k závěru, že se pohledávka žalobkyně stala splatnou 2. 3. 2026, a tudíž k prodlení žalovaného došlo 3. 3. 2026 (k tomu viz výše). K 1. 1. 2026 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 3,50 %, a proto má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně (součet 8procentních bodů a reposazby 3,50 %). Soud tedy co do rozdílu výše úroků žalobu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný v rozsahu vyšším než 50 %, a příslušela by mu tak náhrada části jeho nákladů řízení. Žádné náklady řízení mu však nevznikly.