21 C 180/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 6 000 Kč od 19. 12. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se co do 7 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 12. 2025 do 18. 12. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 000 Kč od 19. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení 19 523,3 5 Kč.

I. Vymezení věci a vyjádření účastníků1) Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2025 ve znění její změny, kterou žalobce učinil při jednání konaném dne 2. 4. 2026, domáhá, aby mu žalovaný zaplatil 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po doručení této žaloby žalovanému do zaplacení.2) Podle žalobce se mělo jednat o náhradu nemajetkové újmy, kterou mu měl žalovaný způsobit tím, že dne 1. 7. 2024, v čase okolo 08:35 hod. na veřejně přístupném profilu žalobce na sociální síti , Anonymizováno, , pod příspěvek žalobce, úmyslně a s cílem poškodit žalobce, zveřejnil dehonestující a nepravdivý komentář ve znění: „tak jsem zjistil ty zmrde, že si mi ukradl mý freestyle kolo…neboj se vím kde bydlíš a dojdu si k tobě nebo tě dám na benga mám na to svědky a vím kde kolo i skončilo i papír od kola mám tajze si chapeckou připrav 17000 nebo končíš. myslím to naprosto vážně.“… „to si vysvětlíme mezi 4ocima“… „jo dovedu tě mezi 4lidi který ti to řeknou do očí pak budeš mluvit ty“ (dále také jen „předmětné komentáře“). Toto jednání bylo předmětem přestupkového řízení vedeného Městským úřadem , adresa, , Odborem práva a veřejných zakázek. Pravomocným rozhodnutím ze dne 4. 11. 2024, sp. zn. SZ MeUPB , č. účtu, /, Anonymizováno, , byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) a písm. c) bod 1. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Správní orgán konstatoval, že žalovaný jinému ublížil na cti tím, že ho hrubě urazil, a dále úmyslně narušil občanské soužití tak, že jinému vyhrožoval újmou na zdraví. Tímto rozhodnutím je soud v občanskoprávním řízení vázán co do zjištění, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal.3) Příspěvek, pod který žalovaný napsal předmětné komentáře, měl podle žalobce podobu veřejně dostupného inzerátu na brigádní výpomoc při podlahářských pracích zveřejněného v souvislosti s výkonem činnosti osoby samostatně výdělečně činné. Příspěvek byl zveřejněn na veřejném profilu na veřejné platformě a okruh osob, které se s ním mohly seznámit, činil přibližně 1 000 lidí, aniž by bylo možné stanovit přesný počet. Do diskuze pod příspěvkem se zapojila pouze kamarádka žalobce, která zpochybnila tvrzení žalovaného. Ten na její reakci odpověděl sdělením, že má manželku soudkyni, a zopakoval obvinění, že mu žalobce odcizil kolo. Příspěvek nebyl žalobcem odstraněn a zůstal zveřejněn po dobu nejméně dvou měsíců, neboť očekával omluvu žalovaného a sledoval další vývoj situace, přičemž následně věc oznámil Policii České republiky. S obsahem příspěvku se seznámil nadřízený žalobce, kolega z pracovního prostředí, jeho babička i další osoby z okruhu rodiny.4) Jednáním žalovaného, spočívajícím v hrubých urážkách, veřejném obvinění z trestné činnosti a následném vyhrožování, mu vznikla závažná nemajetková újma, která se promítla do více oblastí jeho osobního i profesního života. Tímto jednáním došlo k zásahu do jeho cti, důstojnosti a dobré pověsti, neboť byl veřejně a bez předložení jakýchkoli důkazů označen za zloděje a zároveň vulgárně napaden. Žalobce uváděl, že obvinění z krádeže považuje za mimořádně závažné, s trvalým dopadem na vnímání jeho osoby v očích veřejnosti. Difamujícím příspěvkem se seznámil širší okruh osob, včetně jeho kolegů a nadřízeného v zaměstnání. V důsledku toho mělo podle jeho tvrzení dojít k poškození jeho profesní pověsti, ke vzniku nedůvěry ze strany spolupracovníků a k nutnosti opakovaně vysvětlovat okolnosti celé záležitosti, což vnímal jako ponižující. Žalobce mimo své zaměstnání již provozuje chovatelskou stanici, jejíž fungování je založeno na osobní důvěře a dobrém jménu. Podle jeho tvrzení se s uvedeným příspěvkem seznámili i jeho klienti a známí, kteří jej následně konfrontovali s obviněním, že je zlodějem kol. Tato skutečnost měla nepříznivě ovlivnit jeho obchodní činnost a narušit jeho soukromé vztahy. V důsledku jednání žalovaného prožíval a nadále prožívá výraznou psychickou zátěž, spočívající zejména v intenzivním stresu, pocitech ponížení a společenské diskreditace. Vyhrožování ze strany žalovaného v něm podle jeho tvrzení vyvolalo rovněž obavy o jeho osobní bezpečnost a o jeho majetek.5) Žalobce své nároky odůvodňoval tím, že právo na ochranu lidské důstojnosti, cti a dobré pověsti je ústavně zaručeným právem, opírajícím se o čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a o § 81 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2956 o. z. náleží poškozenému při zásahu do přirozených práv rovněž náhrada nemajetkové újmy, včetně náhrady za duševní útrapy. Poukazoval na judikaturu obecných soudů a Ústavního soudu (cituje nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2010, sp. zn.

I. ÚS 1586/09), podle níž jsou zásahy do osobnostních práv prostřednictvím internetu a sociálních sítí považovány za zvlášť intenzivní s ohledem na jejich rozsah a trvalost. Výrok žalovaného o tom, že mu „ukradl kolo“, považuje za nepravdivé skutkové tvrzení difamační povahy, které nebylo podloženo žádnými důkazy a jehož nepravdivost měla vyplývat z výsledku přestupkového řízení.6) Požadovaná částka je podle žalobce zcela přiměřená závažnosti zásahu, intenzity duševních útrap a reálným dopadům na společenský a profesní život žalobce. Zohleduje vulgární a dehonestující povahu útoku, jeho veřejný charakter na sociální síti, skutečnost, že žalobce byl nepravdiví obviněn z trestného činu, a přetrvávající negativní následky. Požadovaná částka odpovídá běžné soudní praxi v obdobných případech a má plnit jak funkci satisfakční, tak funkci preventivní, aby žalovaný od podobného jednání do budoucna upustil.7) Žalovaný v podání ze dne 30. 12. 2025 uvedl, že uplatněný nárok žalobce v plném rozsahu neuznává, současně však připouští, že k jeho jednání došlo, a to zkratkovitě a v silném psychickém rozrušení poté, co se od společného známého dozvěděl informaci, že mu žalobce měl v minulosti odcizit kolo vyšší hodnoty. V té době mezi účastníky panovaly blízké přátelské vztahy a otázku uvedeného kola spolu v minulosti opakovaně řešili, přičemž nově získaná informace jej i po delší době rozladila natolik, že jednal nepřiměřeně. Svého jednání následně litoval a v rámci přestupkového řízení se žalobci omluvil, čímž považoval věc za uzavřenou. Po více než ročním časovém odstupu považuje uplatnění nároku žalobcem za účelové. Žalovaný dále uvádí, že žaloba neobsahuje konkrétní skutková tvrzení ani důkazy prokazující příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a vznikem tvrzené nemajetkové újmy, ani nevymezuje konkrétní škodu, nýbrž pouze obecně vyjmenovává oblasti, v nichž měla žalobci újma vzniknout, bez uvedení konkrétních případů či důkazů. Obecná tvrzení o tom, že se s příspěvkem měla seznámit řada klientů a známých žalobce a že to mělo narušit jeho obchodní aktivity, nepovažuje žalovaný za dostatečný podklad pro závěr o skutečném vzniku újmy a její příčinné souvislosti výlučně s jeho jednáním. Z těchto důvodů navrhuje, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení.8) Při jednání konaném dne 19. 2. 2026 žalovaný uvedl, že se žalobcem se zná přibližně 25 let, neboť spolu chodili do školy a byli spolužáky. Asi před 23 lety mu mělo být odcizeno kolo, k němuž měl silný osobní vztah, přičemž na jeho pořízení prodal své hračky. Společně s panem , jméno FO, se následně snažil uvedené kolo typu free style dohledat, což se však nepodařilo. Později měl v hostinci vyslechnout sdělení blíže neurčené osoby, že si dané kolo zakoupila od žalobce. Totožnost této osoby nezná. Na základě této informace reagoval na sociální síti , Anonymizováno, , aniž by si byl jist, zda šlo o veřejný příspěvek, či soukromou konverzaci, a obrátil se na žalobce, přičemž v rámci komunikace jej žalobce označil za drogově závislého. S kamarádkou žalobce dále komunikoval prostřednictvím , Anonymizováno, a v této komunikaci označil i soudce. Předmětné komentáře odstranil poté, co byl upozorněn, že jej svým vyjádřením urazil a že věc bude oznámena policii, a to buď téhož dne, nebo následující den. Současně si již není jist, zda celý příspěvek případně nesmazal sám žalobce. Své jednání označil za unáhlené a žalobci se za něj omluvil. Žalovaný projevil zájem na konfrontaci osoby, od níž získal informaci o údajném odcizení kola, s tvrzením žalobce. K předmětnému kolu měl osobní vztah, neboť si je pořídil z prostředků získaných prodejem vlastních hraček. Omluvu žalobci v rámci přestupkového řízení nečinil a omluvil se až dodatečně, přičemž do té doby nepovažoval své jednání za důvodné k omluvě.

II. Zjištěný skutkový stav9) Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu:i. Žalovaný dne 1. 7. 2024 v době okolo 8:35 na sociální síti , Anonymizováno, pod příspěvek žalobce zveřejněný na jeho profilové stránce ve znění „Hledám k sobě nového kolegu. S řp. skupiny B. Ostatní naučíme. Pro více informací napiš.“ [dále jen „příspěvek“ nebo „příspěvek žalobce“] zveřejnil komentář ve znění: „tak jsem zjistil ty zmrde, že si mi ukradl mý freestyle kolo…neboj se vím kde bydlíš a dojdu si k tobě nebo tě dám na benga mám na to svědky a vím kde kolo i skončilo i papír od kola mám tajze si chapeckou připrav 17000 nebo končíš. myslím to naprosto vážně…“. Žalobce příspěvek okomentoval slovy „co to meleš za sračky blazne?“. Nato žalovaný uvedl „to si vysvětlíme mezi 4ocima“ načež žalobce uvedl „prober se blazne“, načež žalovaný uvedl „jo dovedu tě mezi 4lidi který ti to řeknou do očí pak budeš mluvit ty“, a uvedl: „Víc tu řešit nebudu končíš…“ Na to žalobce reagoval tak, že uvedl: „ja ti nic nevzal ty blázen“, což žalovaný okomentoval slovy „uvidíme“, na což žalobce reagoval slovy: „Uvidíme na benga jdu rovnou volat já za tohle co tu predvadis. Od základy jsem tě neviděl a nevím co tu zkoušíš“ a poté napsal „Byl jsem na policatjtech a ujišťuji tě že tohle cos tu předved bude mít dohru. Já nic nevzal 20let sem te neviděl a videt ani fakt nechci. Podal jsem na tebe trestní oznámení a klidně se s tebou budu soudit. Měl bys přestat asi fetovat , Anonymizováno, …“. Příspěvek žalobce okomentovala také „, jméno FO, “. Do konverzace pod komentář žalovaného se zapojila též „, jméno FO, “). Tyto skutečnosti byly prokázány z fotografií ze sociální sítě , Anonymizováno, na stranách 26 až 33 spisu, z fotografické dokumentace pořízené 1. 7. 2024 , právnická osoba, , založené ve správním spise vedeném Městským úřadem , adresa, sp. zn. SZ MeUPB , č. účtu, (dále jen „správní orgán“ a dále jen „přestupkové řízení“). Z fotografií na čl. 34 až 36 spisu bylo prokázáno, že žalobce má na sociální síti , Anonymizováno, , Anonymizováno, „přátel“ a žalovaný 1300 „přátel“.ii. Dne 1. 7. 2024 žalobce v souvislosti s právě uvedenou konverzací podal , podezřelý výraz, oznámení (prokázáno oznámením o přestupku založeném ve správním spise vedeném Městským úřadem , adresa, sp. zn. SZ MeUPB , č. účtu, ).iii. Na jednání konané dne 3. 10. 2024 před správním orgánem se žalovaný nedostavil. Z jednání se omluvil e-mailovou zprávou ze 3. 10. 2024, ve které uvedl „Omlouvám tímto svou neúčast na jednání konaném dne 3.10.2024 v 13.00 hod z důvodu péče o svou nemocnou dceru; aktuálně čerpám OČR. K věci uvádím následující: Zhruba před 11 lety mi bylo odcizeno jízdní kolo Felt Heretic značné hodnoty a nyní jsem se při návštěvě mé matky, která se přestěhovala do , adresa, , od kolemjdoucího, který měl totožné kolo u sebe, dozvěděl, že mu ho tenkrát prodal , Jméno žalobce, , což byl v té době můj spolužák a krádež kola jsem s ním tenkrát osobně řešil. , jméno FO, mě však ujišťoval, že on nemá s krádeží nic společného, a že o tom nic neví. Ve světle nových informací jsem se tak značně rozčílil, neboť jsem se cítil nejen okraden, ale i zrazen a podveden, a v afektu jsem pana , jméno FO, , o němž jsem přesvědčen, že mi kolo ukradl, slovně napadl, což ale učinil i pan , jméno FO, . Vhledem k tomu, že je krádež již promlčená, nemám zájem se dále celou záležitostí zabývat. Své příkré reakce lituji, nicméně s panem , jméno FO, již nemám zájem o jakýkoli budoucí kontakt.“ To bylo prokázáno protokolem z jednání a e-mailovou zprávou. Oba dokumenty jsou založeny ve správním spise vedeném Městským úřadem , adresa, sp. zn. SZ MeUPB , č. účtu, .iv. Správní orgán rozhodnutím ze dne 4. 11. 2024, č. j. MeUPB , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, uložil žalovanému správní trest napomenutí, a to pro přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a), c) bod 1. zákona č. 250/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZNP“), kterého se dopustil, tím že dne 1. 7. 2024 v době okolo 08:35 hod v mobilní konverzaci verbálně napadal , Jméno žalobce, slovy: „Tak jsem zjistil ty zmrde, že si mi ukradl mý Freestyle kolo“, a dále mu vyhrožoval, že to tímhle neskončí, a že to tak nenechá - tedy jinému ublížil na cti tím, že ho hrubě urazil a dále úmyslně narušil občanské soužití tak, že jinému vyhrožoval újmou na zdraví. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 12. 2024. Uvedené skutečnosti byly prokázány předmětným rozhodnutím správního orgánu.v. Z účastnického výslechu žalobce bylo prokázáno, že žalobce je osobou samostatně výdělečně činnou v současnosti vedenou v evidenci uchazečů o zaměstnání, přičemž v minulosti vykonával zejména práce v oblasti podlahářství a stavebnictví. Žalobce v době své školní docházky převzal od žalovaného jízdní kolo, které mu žalovaný přenechal za částku 500 Kč s tím, že si je do 14 dnů vyzvedne zpět. Žalovaný si však kolo v uvedené době nevyzvedl a po uplynutí přibližně jednoho měsíce začal požadovat jeho vrácení, aniž by žalobci vrátil poskytnutou částku. Žalobce vrácení kola podmínil vrácením peněz, načež žalovaný uvedl, že žalobce kolo odcizil. Žalobce byl ze strany žalovaného následně po dobu přibližně tří čtvrtin roku opakovaně fyzicky napadán a zastrašován, a to i ve veřejném prostoru a za přítomnosti dalších osob, přičemž v jednom případě mělo dojít i k pokusu o jeho násilné odvedení do vozidla. Do jednání vůči žalobci se měla zapojit i matka žalovaného.vi. Z účastnického výslechu žalobce bylo dále prokázáno, že žalobce se o obsahu předmětných komentářů dozvěděl na sociální síti , Anonymizováno, ráno dne 1. 7. 2025, přičemž tento komentář byl dle jeho vnímání veřejně přístupný po dobu několika měsíců. Žalobce jej úmyslně neodstranil s cílem prokázat jeho nepravdivost. S obsahem komentářů se seznámili rodinní příslušníci, přátelé i pracovní kontakty žalobce, přičemž někteří z nich jej v této souvislosti zesměšňovali či zpochybňovali jeho integritu. Žalobce uvedl, že v důsledku zveřejnění mohl zaznamenat i pokles pracovních příležitostí. Žalobce byl s obsahem komentářů konfrontován ze strany osob ze svého okolí, včetně rodinných příslušníků, přátel a spolupracovníků, a že situaci vnímal jako zahanbující a ponižující.vii. Žalovaný při svém výslechu uvedl, že tvrzení žalobce odmítá jako nepravdivé. Tvrdil, že své kolo žalobci nikdy nepřevedl ani jej nezastavil za 500 Kč a že by k tomu neměl žádný důvod. Kolo pro něj mělo hodnotu (byl to jeho koníček) a měl vždy dostatek prostředků. Kolo se před cca 25 lety ztratilo ze sklepa. Již dříve se jej někdo pokusil odcizit přes sklepní okénko. Měl za to, že bylo odcizeno, případně nevylučuje, že jej mohl žalobci půjčit, jistý si však po tak dlouhé době není. Po kole tehdy pátral. Není si jist, zda byla krádež oznámena policii. Impuls k aktuálnímu konfliktu získal poté, co mu v hospodě jiná osoba sdělila, že kolo koupila od žalobce. Na základě toho žalovanému vzniklo přesvědčení, že se jedná o jeho kolo, a reagoval impulzivně – napsal žalobci na , Anonymizováno, (bez jiného kontaktu), přičemž připustil emotivní a nevhodnou formulaci. Věc chtěl především vysvětlit osobně. Připustil, že jednal pod vlivem rozrušení a že své závěry stavěl na informaci třetí osoby, které v té chvíli věřil.viii. Ze svědecké výpovědi , adresa, bylo prokázáno svědek v rozhodné době na sociální síti , Anonymizováno, viděl příspěvek žalobce, k němuž byl připojen komentář obsahující obvinění žalobce z odcizení kola, přičemž tento komentář vnímal jako expresivní a doprovázený následnou výměnou názorů, a současně uvedl, že se mu tento obsah zobrazil přímo na jeho , Anonymizováno, zdi bez nutnosti aktivního vyhledávání, tedy jako obsah dostupný i dalším osobám, že jej vnímal jako natolik závažný, že bezprostředně kontaktoval žalobce a požadoval vysvětlení, které však v něm neodstranilo pochybnosti o žalobcově důvěryhodnosti, následkem čehož, s ohledem na povahu své podnikatelské činnosti založené na důvěře ve spolupracující osoby a práci s majetkem třetích osob, ukončil se žalobcem dosavadní spolupráci, a to přesto, že jej do té doby po dobu přibližně jednoho a půl roku považoval za spolehlivého pracovníka.ix. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodování ve věci samé podstatné skutečnosti.

III. Právní posouzení věci10) Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení věci.11) Podle § 81 odst. 1 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odstavce 2 téhož ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.12) Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.13) Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle odstavce 2 téhož ustanovení nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.14) Podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.15) Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.16) Z citovaných ustanovení plyne, že dospěje-li soud k závěru, že škůdce neoprávněně zasáhl do práv poškozeného chráněných ustanoveními první části občanského zákoníku, a porušil tak § 81 o. z., ukládají § 82 a § 2956 o. z. v souladu s § 2894 odst. 2 o. z. škůdci, aby odčinil nemajetkovou újmu; § 2951 odst. 2 o. z. pak stanoví způsoby, jakými lze nemajetkovou újmu odčinit.17) Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu vznikne-li poškozenému nemajetková újma, má právo na přiměřené zadostiučinění (satisfakci). Nemajetková újma není vyjádřitelná v penězích, proto není účelem zadostiučinění její vyrovnání, ale poskytnutí morální nebo finanční satisfakce. Morální satisfakce může mít podobu omluvy, odvolání difamujícího výroku, uveřejnění soudního výroku v tisku, a tím uvedení věci veřejně na pravou míru, soudní konstatování porušení subjektivního práva apod. Zadostiučinění má být přiměřené, proto je nutné jeho odstupňování podle všech okolností, které provázejí vznik nemajetkové újmy tak, aby zvolený způsob zadostiučinění byl dostatečně účinný. Primární je posoudit, zda vůbec má být zadostiučinění poskytnuto, neboť člověk žijící ve společnosti musí ledacos snést (běžné slovní útoky, projevy neúcty apod.). Při kladné odpovědi se dále zkoumá, zda postačuje morální satisfakce, a teprve v případě, že nezajišťuje skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy, přichází v úvahu peněžní (relutární) satisfakce. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb. zdůrazňuje, že peněžitá náhrada se uplatní jen tehdy, nelze-li nemajetkovou újmu odčinit jinak. Přiměřenost zadostiučinění je třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu, a to jak z hledisek objektivních (např. obecná hodnota újmou postiženého statku, rozsah újmy, doba jejího trvání), tak i subjektivních, a to jak na straně poškozeného (míra snížení jeho důstojnosti či vážnosti ve společnosti, význam postiženého statku pro poškozeného, vliv na jeho postavení profesní, společenské a rodinné), tak na straně škůdce (forma zavinění, pohnutka, způsob zásahu a doba jeho trvání, vědomí o významu narušeného statku pro poškozeného, snaha o odčinění následků, jeho majetkové poměry a hospodářský prospěch). Přes odlišnost textu citovaných ustanovení od předchozí právní úpravy je dosavadní judikatura týkající se přiznání zadostiučinění v penězích přiměřeně použitelná (např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn.

I. ÚS 1586/09, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. 30 Cdo 2005/2003, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“, C 2185, ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2919/2006, Soubor C 4691 a C 4692, ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4431/2007, publikovaný pod č. 98/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sbírka“, nebo ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1092/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2956/2016).18) V projednávané věci žalovaný neprokázal pravdivost svých tvrzení, podle nichž mu měl žalobce odcizit kolo, a to ani přes výzvu soudu k označení důkazů k těmto tvrzením. Obvinění žalobce z krádeže opíral žalovaný o sdělení blíže neidentifikované osoby, jejíž jméno si nepamatoval a která mu uvedenou informaci poskytla v brzkých ranních hodinách, tedy ze zdroje zjevně nevěrohodného. Soud proto uzavřel, že tvrzení žalovaného o krádeži kola bylo nepravdivé a bylo způsobilé zasáhnout do přirozených práv žalobce, zejména do jeho dobré pověsti a osobní cti, a to prostřednictvím nepravdivého obvinění ze spáchání trestného činu, doplněného vulgárními projevy a opakovaným vyhrožováním násilím spojeným s požadavkem na zaplacení peněžní částky. Intenzita zásahu je přitom dána nejen samotným obsahem sdělení, ale i jeho formou a kontextem, v němž bylo učiněno, tedy veřejně na sociální síti, kde mohlo dojít k jeho šíření mezi širší okruh osob. Takové jednání je způsobilé významně narušit společenské postavení poškozeného a vyvolat u něj důvodné pocity ohrožení, nejistoty a ponížení.19) Při posouzení míry závažnosti zásahu, a tedy i vhodnosti a výše peněžité satisfakce soud zohlednil především povahu pronesených výroků. Ty byly závažné zejména proto, že žalovaný obvinil žalobce ze spáchání trestného činu, ačkoliv k tomu neměl žádný podklad. Dále soud přihlédl k tomu, že žalovaný žalobci vyhrožoval násilím, čímž intenzitu zásahu do jeho osobnostních práv dále zvýšil. Ačkoliv vulgarita z jeho strany zazněla pouze jednou, soud ji hodnotil jako prvek, který celkové vyznění výroků činil ještě hrubším a společensky nepřijatelnějším. Vzájemná kombinace těchto a dalších níže rozvedených faktorů vedla soud k závěru, že zásah dosáhl takové intenzity, že je namístě přiznat žalobci peněžitou náhradu.20) Při hodnocení dopadů vyhrožování soud přihlédl k tomu, že žalobce uváděl předchozí negativní zkušenosti se žalovaným z minulosti, což mohlo zvýšit jeho subjektivní vnímání hrozby. Dále bylo prokázáno, že zásah měl dopad i do pracovního života žalobce, když došlo ke snížení jeho spolupráce se svědkem.21) Soud přihlédl i k následnému chování účastníků. Žalovaný nejprve tvrdil, že se žalobci omluvil, což se neprokázalo, a následně své vyjádření relativizoval a setrval na obvinění žalobce z krádeže kola. Na druhé straně i žalobce ve své reakci žalovaného urážel. Při jednání soudu pak bez souvislosti s projednávanou věcí o něm uváděl difamující tvrzení, zejména že je spojován s užíváním drog a prostitucí.22) Závažnost zásahu snižuje skutečnost, že předmětné výroky byly učiněny v prostředí sociální sítě v rámci omezeného okruhu osob spojených se soukromými profily účastníků.23) Nebylo prokázáno, že by žalovaný své komentáře skutečně odstranil (skryl či smazal), jak tvrdí. K této skutečnosti nebyly předloženy žádné objektivní důkazy (např. záznamy komunikace, printscreeny či jiné podklady), které by jeho tvrzení potvrzovaly. Naopak z provedeného dokazování nevyplynulo, že by komentáře v uvedené době z veřejného prostoru zmizely, přičemž samotné tvrzení žalovaného zůstalo osamocené a nebylo podpořeno dalšími věrohodnými okolnostmi. Žalovaný ve své výpovědi uváděl nepřesnosti a nejistoty ohledně dalších podstatných skutečností, což oslabuje věrohodnost jeho tvrzení i v tomto směru. Za této situace nelze mít za prokázané, že žalovaný komentáře skutečně odstranil tak, jak uvedl ve své výpovědi,24) Současně bylo zjištěno, že žalobce ponechal svůj příspěvek na svém profilu a nevyužil možnosti jeho odstranění, čímž by odstranil i předmětné komentáře. Doba zveřejnění, během níž se s obsahem mohla seznámit širší skupina osob, tak byla prodloužena i jeho jednáním.25) Při hodnocení dopadu výroků soud zohlednil i to, že žalobce sám označil žalovaného za osobu s problematickou minulostí a nízkou důvěryhodností, z čehož lze dovodit, že výroky žalovaného mohly mít v očích části adresátů sníženou váhu.26) Soud při stanovení výše zadostiučinění zohlednil povahu a závažnost použitých výrazů, včetně vyhrožování násilím, dopad výroků do osobní a profesní sféry žalobce, jakož i okolnosti jejich zveřejnění na sociální síti. Současně přihlédl k následnému chování obou účastníků, zejména k tomu, že žalovaný své tvrzení neprokázal a neomluvil se, ale i k tomu, že žalobce naopak žalovaného rovněž urážel a ponechal příspěvek zveřejněný, čímž přispěl k jeho dalšímu šíření, a rovněž k omezenému okruhu osob, které se mohly s výroky seznámit, a ke snížené důvěryhodnosti žalovaného. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že přiměřená peněžitá satisfakce činí 6 000 Kč, zatímco ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.27) Nárok na náhradu újmy je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván až doručením žaloby, tedy dne 15. 12. 2025 (viz doručenka na čl. 11 spisu). Soud proto posoudil lhůtu „bez zbytečného odkladu“ jako lhůtu třídenní. Lhůta k plnění tak uplynula dne 18. 12. 2025 a od 19. 12. 2025 je žalovaný v prodlení s povinností. Teprve od tohoto dne mu rovněž vznikla povinnost hradit žalobci úrok z prodlení.28) Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.29) Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení, je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.30) Soud dospěl k závěru, že se pohledávka žalobce stala splatnou 18. 5. 2026, a tudíž k počátku prodlení žalovaného došlo 19. 5. 2026 (k tomu viz výše). K 1. 7 2025 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 3,50 %, a proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně (součet 8 procentních bodů a repo sazby 3,50 %).

IV. Náklady řízení31) O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal nárok na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhláška“). Tarifní hodnotu určil podle § 9a odst. 1 písm. a) vyhlášky na 15 000 Kč, čemuž odpovídá sazba podle § 7 bod 5 vyhlášky.32) Náklady řízení žalobce sestávají z odměny za 6 úkonů právní služby po 1 700 Kč, a to za úkony: převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání dne 19. 2. 2026, vyjádření ze dne 1. 3. 2026, účast na jednání dne 2. 4. 2026 a účast na jednání dne 3. 6. 2026, tj. 10 200 Kč; dále ze 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), tj. 2 700 Kč, a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.33) Dále náklady tvoří dvě cestovní náhrady za cesty na jednání konaná dne 19. 2. 2026 a 2. 4. 2026 a zpět vozidlem tovární značky Audi (vzdálenost 121 km, sazba základní náhrady 5,90 Kč/km, tj. 2 × 713,90 Kč; spotřeba PHM dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. účinné do 31. 5. 2026 pro motorovou naftu: 34,10 Kč/l při průměrné spotřebě 5 l/100 km, tj. 2 × 206,21 Kč), celkem 1 840,22 Kč. Následuje cestovní náhrada za cestu na jednání konané dne 3. 6. 2026 a zpět stejným vozidlem (vzdálenost 121 km, sazba základní náhrady 5,90 Kč/km, tj. 713,90 Kč; spotřeba PHM dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. účinné od 1. 6. 2026 pro motorovou naftu: 44,50 Kč/l při průměrné spotřebě 5 l/100 km, tj. 269,23 Kč), celkem 983,13 Kč.34) Poslední složkou je náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 150 Kč za každých započatých 30 minut, což za cesty na výše uvedená tři jednání a zpět činí celkem 1 800 Kč.35) Celkem tak náhrada nákladů řízení žalobce činí 19 523,35 Kč. Lhůtu k plnění uložil soud žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní od právní moci rozsudku.