Okresní soud v Příbrami · Rozsudek

21 C 201/2023

č. j. 21 C 201/2023-22

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2024-02-22 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSPB:2024:21.C.201.2023.1

Citované zákony (7)

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 40 222,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 100 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 14 122,22 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 27 000 Kč od 2. 6. 2023 do 24. 7. 2023, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 5 900 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši vyčíslený na 2 171,25 Kč, kapitalizovaný úrok vyčíslený na 3 002,12 Kč, úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 27 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 13 222,22 Kč od 2. 6. 2023 do 24. 7. 2023, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 8 222,22 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši vyčíslený na 1 842,76 Kč, kapitalizovaný úrok vyčíslený na 3 274,62 Kč, úrok ve výši 20,88 % ročně z částky 13 222,22 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 31. 8. 2023 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil celkem 40 222,22 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 171,25 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 27 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 002,12 Kč, s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 27 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 842,76 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 13 222,22 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 274,62 Kč a s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 13 222,22 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru [číslo]“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 11. 2. 2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 3. 2022. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 31. 3. 2022 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 13 222,22 Kč ode dne 1. 4. 2022 až do zaplacení úrokem ve výši 20,88 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy o úvěru [číslo].

3. Podle žalobkyně dne 9. 5. 2021 její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru [číslo]“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku v 80 týdenních splátkách po 655 Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 11. 2022. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 20. 11. 2022 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 27 000,00 Kč ode dne 21. 11. 2022 až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,74 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy o úvěru [číslo].

4. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému postoupila na žalobkyni.

5. Podle žalobkyně její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované na základě na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, v jejímž čl. 7 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o Spotřebitelský úvěr a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ Právní předchůdkyně žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalobkyně si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě.

6. Žalovaný se v projednávané věci nevyjádřil.

7. Z provedeného dokazování se podává: i. Dne 4. 2. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč (prokázáno ze smlouvy o úvěru [číslo]). ii. Zákazník (žalovaný) se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek 3 000 Kč, úrok ve výši 3 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 20,74 % ročně. Celková dlužná částka činila 27 000 Kč. Byly sjednány týdenní splátky ve výši 450 Kč. Roční procentní sazba nákladů na úvěr úvěru činila 206,15 % (prokázáno ze smlouvy o úvěru [číslo]). iii. Podle odstavce 5. 1. písm. c) smlouvy o úvěru pro případ, že zákazník neuhradí řádné a včas splátku celkové dlužné částky má [příjmení] [jméno] právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. iv. V kartě zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 2. 2021 podepsané žalovaným žalovaný uvedl, že má uzavřenu pracovní smlouvu s čistým příjmem 14 000 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje činí 7 200 Kč (z toho osobní výdaje 3 000 Kč a výdaje na bydlení 3 000 Kč, splátky úvěrů a zápůjček 1 200 Kč), je svobodný, nemá děti a žije v nájmu se svými rodiči. Uvedená tvrzení podle tohoto dokumentu žalovaný doložil výplatními páskami, pracovní smlouvou a fakturami za služby spojené s nájmem. v. Na pohledávku dle smlouvy o úvěru [číslo] žalovaný uhradil 10 000 Kč (nesporné tvrzení žalobkyně). vi. Dne 9. 5. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 27 000 Kč (prokázáno ze smlouvy o úvěru [číslo]). vii. Zákazník (žalovaný) se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek 5 400 Kč, úrok ve výši 4 590 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 15 390 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 20,74 % ročně. Celková dlužná částka činila 52 380 Kč. Byly sjednány týdenní splátky ve výši 635 Kč. Roční procentní sazba nákladů na úvěr úvěru činila 163,15 % (prokázáno ze smlouvy o úvěru [číslo]). viii. Podle odstavce 5. 1. písm. c) smlouvy o úvěru pro případ, že zákazník neuhradí řádné a včas splátku celkové dlužné částky má [příjmení] [jméno] právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. ix. V kartě zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 9. 5. 2021 podepsané žalovaným žalovaný uvedl, že má uzavřenu pracovní smlouvu s čistým příjmem 14 026 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje činí 7 800 Kč (z toho osobní výdaje 4 000 Kč a výdaje na bydlení 2 000 Kč, splátky úvěrů a zápůjček 1 800 Kč), je svobodný, nemá děti a žije v nájmu se svými rodiči. Uvedená tvrzení podle tohoto dokumentu žalovaný doložil výplatními páskami a nájemní smlouvou. x. Na pohledávku dle smlouvy o úvěru [číslo] žalovaný uhradil 5 900 Kč. xi. Dne 1. 6. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalovanému žalobkyni. (prokázáno z: smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek). xii. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o tom, že postoupila pohledávky na žalobkyni. Zároveň ho vyzvala k uhrazení 74 680 Kč, a to do deseti dnů od data po obdržení dopisu. Zásilka byla žalovanému odeslána dne 23. 6. 2023 a doručena dne 14. 7. 2023 (prokázáno z: oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023, podací lístek ze dne 23. 6. 2023 a výpis ze seznamu doručovaných zásilek). xiii. Výzvou ze dne 29. 9. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni dluh ve výši 78.425,49 Kč (viz výzva před podáním žaloby ze dne 29. 9. 2023 a poštovní podací arch ze dne 2. 10. 2023). xiv. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.

8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

13. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 42 000 Kč (15 000 Kč a 27 000 Kč), žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smluv o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.

14. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož: i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. iii. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

15. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

16. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).

17. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně s odbornou péčí ověřovala a odkázala na dokumenty nazvané karta zákazníka. Pravdivost údajů v označeném dokumentu uvedených žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Jelikož jiný dokument žalobkyně nedoložila (zejména nepředložila dokumenty, které její právní předchůdkyni měl poskytnout žalovaný), má soud za to, že její právní předchůdkyně při posuzování příjmů a výdajů žalovaného (v rozporu s výše citovanou judikaturou) vycházela toliko z jeho ničím neověřených tvrzení.

18. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, jsou smlouvy o úvěru [číslo] (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatné, a žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení poskytnutých jistin (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 42 000 Kč (27 000 Kč a 15 000 Kč) je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 15 900 Kč (5 900 Kč a 10 000 Kč. Jeho dluh spočívající ve vrácení bezdůvodného obohacení tak činí 26 100 Kč.

19. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu po té, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 23. 6. 2023, která byla žalovanému doručena dne 14. 7. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení. Lhůta k plnění uplynula dne 24. 7. 2023. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroku z prodlení, jehož vznik má podle žaloby předcházet 25. 7. 2023 Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. Nad rámec uvedeného soud dodává, že smlouva o úvěru [číslo] na základě které podnikatel poskytl spotřebiteli 15 000 Kč a spotřebitel se zavázal vrátit podnikateli spolu s jistinou poplatek administrativní ve výši 3 000 Kč, úrok ve výši 3 000, odměnu za hotovostní inkaso poplatek 6 000 Kč a RPSN úvěru tak činí přes 206,15 %, a zároveň je spotřebitel povinen při svém prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % procent denně z dlužné částky, je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tudíž podle § 588 o. z. neplatná. I v případě, že by žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované, soud by nároky, jež měly podle smlouvy o úvěru vzniknout, žalobkyni nepřiznal. To stejné platí o smlouvě o úvěru [číslo] ve které bylo sjednáno RPSN 163,15 Kč. K tomu srov. např. usnesení ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021, kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě je rozhodkyní přisouzené plnění s přihlédnutím k nominální úrokové sazbě úvěru 49,78 % p. a. (která podstatně převyšuje obvyklou úrokovou míru v době sjednání úvěru) a předpokládané roční procentní sazbě nákladů (RPSN) 62,5 % jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a vede k nepřiměřenému postižení povinného.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný v rozsahu vyšším než 50 % (konktrétně 52,34 %), a příslušela by mu tak náhrada části jeho nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Při určení míry úspěchu ve věci soud vycházel z žalovaného nároku vyčísleného ke dni vydání tohoto rozsudku na 59 552,48 Kč a části žalobního nároku, ve které byla žalobkyně úspěšná, vyčísleného ke dni vydání tohoto rozsudku na 28 383,09 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.