21 C 21/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 200 719,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 187 352 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 187 352 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 13 367,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 367,11 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 34 379,85 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 197 351,57 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 22 899,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 11. 11. 2024 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 200 719,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 200 719,11 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, s kapitalizovaným úrokem z prodlení v zákonné výši vyčísleným na 5 603,55 Kč od 24. 8. 2024 do 11. 11. 2024, kapitalizovaným úrokem ve výši 34 379,85 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 197 351,57 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovanou dne 21. 1. 2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 204 000 Kč, to prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu se smlouvou o úvěru možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě o úvěru. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,31 % ze sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila 16 648 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v 6.

1. úvěrových podmínkách, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky.

3. Žalovaná částka ve výši 200 719,11 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 197 351,57 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 767,54 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč. Příslušenství představuje: úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 34 379,85 Kč (součet zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru, a obchodního úroku z jistiny kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby ve výši 27,90 % p. a. ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 10. 8. 2024, do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne 11. 11. 2024, z částky 197 351,57 Kč, úrok ve výši 27,90 % p. a. od 12. 11. 2024 do zaplacení z částky 197 351,57 Kč.

4. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logistické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. Pro každou produktovou linii potom věřitel využívá odlišný model pro zjištění kreditního skóre klienta. Stejně tak jsou nastaveny hodnoty minimálního skóre, jehož nedosažením je posuzovaná žádost zamítnuta. Uvedené na základě parametrů, vytvořených odbornými zaměstnanci, vykonává automatizovaný systém. Výše nastíněný postup a jeho nutnost se ve své podstatě ničím neliší např. od situace v pojišťovnictví, kdy pojišťovny obdobným způsobem při kontraktaci vyhodnocují pomocí podobných matematických (statistických) operací pojistná rizika svých pojištěnců a jejich finanční krytí. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje věřitel kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (dále též jako „MLS“). V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Pro účely výpočtu MLS je zohledňováno rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Věřitel zjišťuje částku životního minima (tedy částku nutnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb) klienta, jakožto i členů jeho domácnosti, částku nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ a nákladů na placení dalších závazků klienta dle údajů v NRKI. Tyto údaje věřitel porovnává s částkou reálných výdajů uvedených klientem (pokud by klient své výdaje/část výdajů zatajil, krom trestněprávních sankcí je třeba na dané jednání pohlížet dle§ 6 občanského zákoníku podle něhož nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého činu). Pokud jsou reálné výdaje uvedené klientem vyšší než hodnota součtu životních minim, statistických nákladů na bydlení a nákladů na splátky dalších závazků dle NRKI, počítá věřitel pro účely výpočtu MLS s touto vyšší hodnotou. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Prostřednictvím výpočtu MLS tak věřitel ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti. MLS je vypočítáván vždy jak na žadatele, tak i na domácnost žadatele. Tyto dva výpočty se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší.

5. Žalobkyně vypočetla MLS žalované takto:a. Započítaný příjem žadatele 21 000 Kč,b. Životní minimum žadatele – 4 470 Kč,c. Započítaná životní minima na 1 vyživované dítě -1 525 Kč,d. Součet splátek HC úvěrů 0 Kč,e. Součet splátek úvěrů z NRKI, mimo HC -4 933 Kč,f. Stress buffer žadatele -100 Kč,g. Výše splátky schvalovaného úvěru -993 Kč,h. Zbývající MLS žadatele 8 979 Kč.

6. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen.

7. Žalobkyně si od žalované vyžádala výplatnici za měsíc prosinec 2023, kterou si ověřila její tvrzení o výši jejího příjmu. Žalovaná při kontraktačním procesu s žalobkyní uvedla, že její zaměstnavatelem je společnost , právnická osoba, ., , adresa, , IČO , IČO, . Od této společnosti žalované v předmětné době plynula mzda, jejíž výše nekorespondovala s tvrzenou výší ve smlouvě o úvěru. Při prověřování úvěruschopnosti žalované kalkulovala s nejnižším doloženým příjmem žalované 21 000 Kč.

8. Žalovaná dne 30. 1. 2024 požádala o změnu výše úvěrového rámce, a to z částky 80 000 Kč na 110 000 Kč. Žalovaná dne 1. 2. 2024 požádala o změnu výše úvěrového rámce, a to z částky 110 000 Kč na 200 000 Kč. Těmto požadavkům žalobkyně vyhověla.

9. Před navýšením úvěrového rámce z částky 110 000 Kč na částku 200 000 Kč žalobkyně provedla opětovnou lustraci žalované v registrech NRKI a ISIR, přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registru ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen.

10. Žalobkyně před navýšením úvěrového rámce na 200 000 Kč vypočetla MLS žalované takto:a. Započítaný příjem žadatele 22 000 Kč,b. Životní minimum žadatele - 4 470 Kč,c. Započítaná životní minima na 1 vyživované dítě -1 525 Kč,d. Součet splátek HC úvěrů 0 Kč,e. Součet splátek úvěrů z NRKI, mimo HC -4 933 Kč,f. Stress buffer žadatele -100 Kč,g. Výše splátky schvalovaného úvěru 6 620 Kč,h. Zbývající MLS žadatele 4 352 Kč.

11. První výzva k placení pohledávky (Výzva ke splacení celého úvěru) ze dne 9. 8. 2024 byla žalované odeslána dne 12. 8. 2024 a doručena byla dne 3. 9. 2024.

12. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

13. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 21. 1. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu, na základě které jí poskytla úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč. Celková splatná částka činila 34 534 Kč. Výše minimální měsíční splátky činila 3,31 % z úvěrového rámce, tj. 993 Kč. Ve smlouvě o úvěru žalovaná uvedla, že je vdova, počet vyživovaných dětí: 1, vzdělání: Střední bez maturity, typ bydlení: podnájem, zdroj hlavního příjmu: zaměstnanec, celkový čistý měsíční příjem: 22 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti: 40 000 Kč, zaměstnavatel: , právnická osoba, ., Zaměstnána od: 04/2023 (prokázáno ze smlouvy o úvěru).ii. Dne 1. 2. 2024 účastníci uzavřeli dodatek k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilním symbolem , var. symbol, , kterým změnily úvěrovou smlouvu tak, že se výše úvěrového rámce se tímto mění na částku 200 000 Kč. Výše minimální měsíční splátky se tímto mění na 6 620 Kč“ (prokázáno příslušným dodatkem).iii. Z výplatní pásky za měsíc prosinec 2023 bylo prokázáno, že žalovaná doložila žalobkyni výplatní pásku za měsíc prosinec 2023, podle které měla žalovaná čistou měsíční mzdu 21 318 Kč.iv. Ze zvukového záznamu je prokázáno, že žalobkyně se před uzavřením smlouvy o úvěru dotazovala žalované na správnost údajů. Žalovaná uvedla, že má jedno dítě, má výdaje na úvěry 5 000 Kč, výdaje na bydlení 6 000 Kč, její ostatní výdaje činí 5 000 Kč.v. Na základě smlouvy úvěru žalobkyně žalované dne 22. 1. 2024 30 000 Kč, dne 29. 1. 2024 25 000 Kč, dne 30. 1. 2024 25 000 Kč, dne 1. 2. 2024 10 000 Kč, dne 5. 2. 2024 47 000 Kč, dne 12. 2. 2024 32 000 Kč, dne 20. 2. 2024 16 000 Kč, dne 23. 2. 2024 17 000 Kč a dne 26. 3. 2024 2 000 Kč, tj. celkem 204 000 Kč (prokázáno výpisy z bankovního účtu žalované). Na předmětný dluh žalovaná uhradila 16 648 Kč (nesporné tvrzení účastníků viz výpis čerpání, splátek a úhrad).vi. Žalobkyně dne 12. 8. 2024 zaslala žalované výzvu ke splacení celého úvěru ze dne 9. 8. 2024, kterou ji vyzvala k zaplacení dluhu 221 269,78 Kč vzniklého na základě smlouvy o úvěru, a to obratem nejpozději do 14 dní od sepsání této výzvy. Výzva byla doručena žalované dne 15. 8. 2024 (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 9. 8. 2024, poštovním podacím archem ze dne 12. 8. 2024 a výpisem ze sledování zásilek).vii. Zástupce žalobkyně dne 28. 8. 2024 zaslal žalované výzvu k plnění ze dne 27. 8. 2024, kterou ji vyzval k zaplacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru (prokázáno z předžalobní výzvy k plnění ze dne 27. 8. 2024 a poštovního podacího archu ze dne 28. 8. 2024).viii. V dokumentu „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik“ ze dne 11. 11. 2024 je uvedeno, že žalobkyně potvrzuje, že provedla před uzavřením smlouvy o úvěru ověření bonity Klienta (žalované). Specifikace klienta: stav: svobodný/á, druh bydlení: podnájem, počet dětí:

0. Finanční údaje: zdroj příjmu klienta: zaměstnanec, výše příjmu: 22 000 příjem ostatních členů domácnosti: 40000,- měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti: 16 000. Registry NRKI, JAP_PUJCKA, SOLUS, CEE, MVCR.ix. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.

14. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.

22. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně žalované na základě smlouvy o úvěru poskytla 204 000 Kč, byla proto povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit.

23. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

24. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

25. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu účinného zákona o spotřebitelském úvěru (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).

26. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované před rozšířením úvěrového rámce na 200 000 Kč s měsíční splátkou 6 620 Kč vycházela z měsíčního příjmu žalované ve výši 22 000 Kč a z jejích výdajů v celkové výši 10 928 Kč (4470+1525+4933), a to přestože žalovaná jí sdělila (a doložila) příjmy ve výši 21 000 Kč měsíčně a sdělila měsíční výdaje v celkové výši 16 000 Kč. Pokud by žalobkyně vycházela z tvrzení žalované, přesahovaly by po poskytnutí úvěru výdaje žalované její příjmy. I v případě, že by byly žalovanou uvedené skutečnosti pravdivé, neměla úvěr poskytnout. Lze tedy shrnout, že poskytnutí úvěru za této situace nebylo slučitelné s řádným splněním povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované. Obzvláště měla-li žalobkyně od žalované k dispozici údaje o jejích výdajích, které nesvědčily o úvěruschopnosti žalované, neměla vycházet ze statistických modelů, ale měla výdaje žalované ověřit.

27. Jelikož žalobkyně s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má výhradně nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Jiné žalobkyní uplatněné nároky tak důvodné nejsou. Žalovanou získaný majetkový prospěch ve výši 204 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaná povinnost žalobkyni vrátit (§ 2993 věta první o. z.).

28. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně žalovanou vyzvala k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 9. 8. 2024 doručenou dne 15. 8. 2024. Lhůta k plnění (14 dní od sepsání výzvy) marně uplynula dne 23. 8. 2024 a od 24. 8. 2024, Anonymizováno, je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná splnila svou povinnost jen částečně, když uhradila částku 16 648 Kč. Její dluh tak byl ponížen na 187 352 Kč. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci částečně úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení 42 296,20 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

30. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 9 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 27 420 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. 900 Kč,, Anonymizováno, 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 5 947,20 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 029 Kč. Za podání žalobkyně ze dne 28. 2. 2025 soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tam uvedené údaje, měly být již tvrzeny v žalobě, a náklady na učinění tohoto podání tak žalobkyně nevynaložila účelně.

31. Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z celkové výše žalovaného nároku 261 813,13 Kč, který se sestává z částky 200 719,11 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 200 719,11 Kč za období od 12. 11. 2024 do zaplacení kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (1. 4. 2025) na 9 876,53 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši ve výši 5 603,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 34 379,85 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 197 351,57 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (1. 4. 2025) na 11 234,09 Kč, a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná, tedy částky 201 792,07 Kč sestavující z 187 352 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 187 352 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení kapitalizovaného ke dni 1. 4. 2025 na 14 440,07 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 77,07 %, žalovaná v rozsahu 22,93 %. Žalobkyni tedy přísluší náhrada 54,14 % (77,07 – 22,93) jejích účelně vynaložených nákladů řízení, tj. 22 899,16 Kč.