21 C 26/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozená Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 576 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 800 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 100 Kč, splatných vždy 20. dnem příslušného kalendářního měsíce, počínaje 20. dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek s tím, že nebude-li byť jen jediná splátka uhrazena řádně nebo včas, stává se celý dluh okamžitě splatným.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení 4 776 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 10 423 Kč od 4. 9. 2025 do 22. 9. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 2 623 Kč od 23. 9. 2025 do 2. 12. 2025, části zákonného úroku z prodlení ve výši 171 % ročně z částky 10 423 Kč od 23. 9. 2025 do 2. 12. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 2 623 Kč od 3. 12. 2025 do zaplacení, části zákonného úroku z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 10 423 Kč od 3. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 496,60 Kč, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 100 Kč, splatných vždy 20. dnem příslušného kalendářního měsíce, počínaje 20. dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek s tím, že nebude-li byť jen jediná splátka uhrazena řádně nebo včas, stává se celý dluh okamžitě splatným.

IV. Návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání se zamítá.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 31. 1. 2026 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 12 576 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 10 423 Kč za období od 4. 9. 2025 do 2. 12. 2025, a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % z částky 10 423 Kč za období od 3. 12. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným soby podnikatelem uzavřela dne 20. 8. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „smlouva o úvěru“), kdy oprávnění žalovaného k podnikatelské činnosti si žalobkyně ověřila výpisem ze živnostenského rejstříku. Smlouvu o úvěru žalobkyně se žalovaným uzavřeli dálkovou formou, přičemž k ověření totožnosti žalovaného byla žalobkyni žalovaným při úvodní registraci na internetových stránkách žalobkyně předložena fotokopie jeho dokladu totožnosti. Žalovaný dále zaslal žalobkyni z účtu č. , č. účtu, , na který byl úvěr poukázán, ověřovací poplatek, kdy taková úhrada je zcela standardním úkonem v procesu verifikace identity jednající osoby, který je používán i jinými institucemi, aniž by bylo požadováno fyzické ověření identity např. na pobočce instituce. Smlouva o úvěru byla uzavřena tak, že žalovaný si na internetových stránkách žalobkyně založil klientskou sekci s jedinečnými přihlašovacími údaji a podal žádost o úvěr s uvedením jeho podstatných náležitostí (výše úvěru, poplatek, splatnost). Po schválení žalobkyní byl vygenerován návrh smlouvy a žalovanému byl na ověřené mobilní číslo zaslán jedinečný SMS kód. Zadáním tohoto kódu v aplikaci žalovaný smlouvu odsouhlasil a uzavřel. SMS kód nahrazuje jeho fyzický podpis. Tím byla smlouva mezi stranami uzavřena. Žalobkyně následně zaslala smluvní dokumentaci v PDF na ověřený e‑mail, kde je uveden čas připojení a samotný SMS kód. Takto podepsaná smlouva je považována za rovnocennou písemné smlouvě. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč na učet žalovaného č. , č. účtu, , sjednaný ve smlouvě o úvěru, a to dne 20. 8. 2025. Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově do data splatnosti úvěru, tedy do 3. 9. 2025 společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy a úrokem. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh neuhradil ničeho.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k věci uvedl, že žalovaný nárok neuznává, mělo by se dle jeho názoru jednat o bezdůvodné obohacení, neboť smlouva o úvěru je neplatná z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka, tedy žalovaného. Na smlouvu o úvěru je dle jeho názoru nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou, uzavření smlouvy o úvěru v podnikatelském režimu je dle žalovaného účelové obcházení ochrany dlužníka ze strany žalobkyně. Smlouvu o úvěru uzavřel mimo svou podnikatelskou činnost, samotný fakt, že u svého jména ve smlouvě o úvěru uvede dlužník své IČO na tomto nic nemění. Žalovaný nezamýšlel sjednat podnikatelský úvěr, poptával pouze úvěr, kterým by v rámci dluhové spirály uhradil jiné své spotřebitelské úvěry, žalobkyně využila jeho evidence v živnostenském rejstříku, nijak ho nepoučila o následcích podnikatelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru ani nijak nevyplývá, na jaký podnikatelský záměr měl být úvěr čerpán. Žalobkyně se žalovaného nikdy nedotazovala na jeho podnikatelský plán, nepožadovala dodat daňová přiznání či jinak si neověřovala, zda je žalovaný z podnikatelské činnosti úvěr schopen splácet. Peněžní prostředky poskytnuté na základě smlouvy o úvěru žalobkyně zaslala žalovanému na běžný, nikoli podnikatelský, bankovní účet. Žalovaný ani po čerpání úvěru reálně nepodnikal, poskytnuté peněžní prostředky využil k soukromým účelům, a to k úhradě jiného dluhu. V době sjednání úvěru měl žalovaný jen jeden příjem ze zaměstnání. K uzavření smlouvy o úvěru žalovaný doložil pouze doklad totožnosti a IČO, žalobkyně nijak neprověřovala výdaje žalovaného.

4. Žalovaný sporoval i samotné uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím dálkové elektronické komunikace, neboť s ohledem na způsob kontraktačního procesu nelze věrohodně prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu vůbec žalovaný se žalobkyní uzavřel, tedy zda vyslovil žalovaný souhlas právě s tímto konkrétním zněním smlouvy. Po zaslání SMS s kódem žalobkyni žalovaným to byla žalobkyně, která kód přiřadil ke konkrétní verzi smlouvy. Zda je takto finální smlouva totožná s verzí smlouvy, která byla žalovanému v rámci aplikace žalobkyně zobrazena předem ke schválení (před podpisem), žalobkyně nedoložila.

5. Žalovaný dále napadal i výši RPSN a sankcí smluvených ve smlouvě o úvěru. RPSN úvěru je více než 650násobek průměrného RPSN, požadovaného poskytovateli úvěrů v době uzavření smlouvy o úvěru. Plnění smlouvy o úvěru bylo dále zajišťováno sankcemi, které jsou ve svém souhrnném uplatnění likvidační pro stranu dlužníka a v případě okamžitého zesplatnění úvěru není v silách dlužníka dostát úhradě všech svých závazků. Žalovaný tak považuje RPSN a sankce za odporující dobrým mravům.

6. Žalovaný se též vyjádřil k žalobkyní požadovaným úrokům z prodlení, kdy počátek běhu promlčecí doby vydání bezdůvodného obohacení by se měl datovat ode dne, kdy bylo postaveno na jisto, kolik a jak má být hrazeno, protože až od toho dne došlo k prodlení.

7. Žalovaný tedy navrhl vypořádání sporu mezi účastníky podle zásad bezdůvodného obohacení, a tedy přiznat žalobkyni částku 7 800 Kč, ve zbytku žalobu zamítnout. Žalovaný také upozornil na tzv. formulářový charakter žaloby a v tomto směru nutnost posuzovat náhradu nákladů řízení na straně žalobkyně. Dále žalovaný navrhl přiznat plnění ve splátkách 100 Kč měsíčně, neboť si ve své tíživé finanční situaci nemůže žalovaný dovolit hradit více.

8. Žalobkyně trvala na tom, že smlouva o úvěru byla řádně a platně uzavřena elektronicky prostřednictvím jejích webových stránek. Zdůraznila, že použitý prostý elektronický podpis je podle právních předpisů přípustný a že identita žalovaného byla dostatečně ověřena kombinací předložení občanského průkazu, fotografie, telefonního čísla, e‑mailu a ověřovací platby 1 Kč z jeho bankovního účtu. Ověřovací platba je zcela standardním úkonem v procesu verifikace jednající osoby, který je používán renomovanými finančními institucemi, neboť vychází z předpokladu, že při zakládání účtu byla identita majitele účtu fyzicky ověřena. Žalovaný podle žalobkyně nepředložil žádné důkazy, které by uzavření smlouvy zpochybňovaly.

9. Dále žalobkyně odmítla, že by šlo o spotřebitelský úvěr. Uvedla, že úvěry poskytuje výhradně podnikatelům a žalovaný sám ve smlouvě deklaroval, že jedná jako podnikatel. Žalobkyně odmítla, že by žalovaného nabádala, aby si od ní vzal podnikatelský úvěr pouze formálně na základě přiděleného IČO, a právní předpisy nezakládají povinnost lustrace druhé strany – podnikatele, zda skutečně hodlá uzavřít smlouvu za účelem podnikání. Pokud žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, uvedl tím žalobkyni v omyl, a tak nesmí těžit ze svého nepoctivého činu, resp. protiprávního stavu, který sám vyvolal.

10. K námitce slabší strany žalobkyně uvedla, že žalovaný neprokázal žádné zneužití postavení či závislosti, což je podmínka pro aplikaci § 433 občanského zákoníku. Pouhá výše úroku nebo poplatků podle ní nestačí.

11. Ohledně namítané nepřiměřenosti poplatků a sankcí žalobkyně uvedla, že jejich výše odpovídá běžné praxi u krátkodobých, rizikových úvěrů tohoto typu. Zdůrazňuje, že poplatek 967 Kč za 14 dní i smluvní úrok z prodlení (0,5 % denně, později 0,1 %) jsou přiměřené s ohledem na krátkou splatnost, rizikovost a očekávaný zisk.

12. Žalobkyně k nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že taková povinnost není mezi podnikateli zákonem stanovena a judikatura nevyvozuje z jejího nesplnění neplatnost smlouvy.

13. Závěrem žalobkyně přiznala, že eviduje částečnou úhradu 200 Kč o žalovaného, kterou započetla na úrok z prodlení, a v tomto rozsahu vzala žalobu zpět, a zároveň připustila možnost smírného řešení při splácení dluhu ve splátkách.

14. Žalovaný uvedl, že smlouva o úvěru nebyla opatřena žádným podpisem, a pokud mělo k její akceptaci dojít vložením unikátního identifikačního kódu zaslaného formou SMS, nejedná se o elektronický podpis. Upozorňuje, že žalovaným měla být smlouva o úvěru podepsána 20. 8. 2025 v 10:22 hod., zatímco žalobkyní téhož dne v 11:32 hod., nelze tudíž zajistit jakoukoli změnu dat, neboť až pozdější podpis žalobkyně znemožnil změnu dat ve smlouvě.

15. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 20. 8. 2025 byla uzavřena mezi účastníky řízení smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 8 000 Kč, kdy z této částky žalovaný žalobkyni uhradil 200 Kč. Tato smlouva byla uzavřena na dálku skrze webovou aplikaci žalobkyně, kdy žalovaný stvrdil svou totožnost zasláním fotografie se svým občanským průkazem a poskytnutím čísla svého bankovního účtu, ze kterého odeslal potvrzovací platbu 1 Kč, a se zněním smlouvy následně vyslovil souhlas formou SMS kódu (to vše zjištěno z nesporných tvrzení účastníků, fotografie žalovaného, detailu transakce ze dne 20. 8. 2025, výpis z bankovního účtu č. , hodnota, z období od 1. 8. 2025 do 31. 8. 2025, potvrzení o provedení úhrady ze dne 27. 11. 2025).ii. Smlouva o úvěru je datována dne 20. 8. 2025. Žalobkyně ve smlouvě vystupuje na straně věřitele (ve smlouvě pod označením „společnost“) a žalovaný na straně dlužníka (ve smlouvě pod označením „klient“). Ze smlouvy je uveden následující postup předcházející uzavření smlouvy: klient na webové stránce žalobkyně vyplní parametry úvěru a požadované osobní údaje, pomocí SMS kódu potvrdí správnost údajů, případně souhlas se zpracováním osobních dat a kontaktem ze strany společnosti, tím je mu vytvořena klientská sekce (účet), do které se přihlašuje e-mailem a heslem, v klientské sekci má přehled o smlouvách, úvěru a souvisejících informacích (dluh, splatnost apod.), klient uvede svůj bankovní účet používaný pro podnikání, společnost si vyžádá další informace a dokumenty k posouzení schopnosti splácet (bez jejich specifikace), klient ověří vlastnictví bankovního účtu minimálně jedním z těchto způsobů: ověřovací platbou, online ověřením nebo doložením dokladu. Dále ze smlouvy o úvěru vyplývá následující mechanismus uzavření úvěrové smlouvy: klient obdrží návrh smlouvy a potvrdí, že se s ním seznámil, pro podpis si vyžádá SMS kód, který mu je zaslán na mobil, zadá ho do systému a klikne na „Závazně žádám o půjčku“, tím odešle závazný návrh na uzavření smlouvy a vyjádří souhlas, společnost následně návrh zkontroluje a rozhodne, zda ho přijme, pokud návrh přijme, informuje klienta e-mailem a v klientské sekci a zašle podepsanou smlouvu, smlouva je uzavřena okamžikem, kdy společnost oznámí klientovi její přijetí (tedy schválení návrhu). Strany ve smlouvě výslovně prohlašují, že k uzavření smlouvy v písemné formě postačuje běžný elektronický podpis dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., který má v případě klienta formu jména a příjmení a autorizačního SMS kódu, kterým ověřil svou totožnost, v případě společnosti pak název společnosti, podpis jednající osoby a razítka společnosti. Smlouva o úvěru je níže opatřena podpisem žalovaného formou SMS kódu , Anonymizováno, s časovým údajem , datum, v 10:22:39 hod., a podpisem žalobkyně s časovým údajem , datum, v 11:32:00 hod (to vše zjištěno ze smlouvy o úvěru).iii. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení jeho dluhu vzniklý na základě smlouvy o úvěru a to: výzvou ze dne 8. 9. 2025, dodané do datové schránky žalovaného dne 8. 9. 2025 (prokázáno výzvou k placení ze dne 8. 9. 2025, detailem o odeslané zprávě z DS ze dne 8. 9. 2025), výzvou ze dne 13. 9. 2025, dodané do datové schránky žalovaného dne 15. 9. 2025 (prokázáno výzvou k placení ze dne 13. 9. 2025, detailem o odeslané zprávě z DS ze dne 15. 9. 2025), výzvou ze dne 18. 9. 2025, dodané do datové schránky žalovaného dne 18. 9. 2025 (prokázáno výzvou k placení ze dne 18. 9. 2025, detailem o odeslané zprávě z DS ze dne 18. 9. 2025), výzvou ze dne 23. 9. 2025, dodané do datové schránky žalovaného dne 23. 9. 2025 (prokázáno výzvou k placení ze dne 23. 9. 2025, detailem o odeslané zprávě z DS ze dne 23. 9. 2025), předžalobní upomínkou ze dne 12. 12. 2025, dodanou do datové schránky žalovaného dne 12. 12. 2025 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 12. 12. 2025, dodejkou do DS ze dne 12. 12. 2025).iv. Žalovaný byl od 3. 12. 2018 zaměstnán na pozici stavebního dělníka u zaměstnavatele , právnická osoba, , kdy jeho průměrná měsíční čistá mzda za období od ledna 2025 do září 2025 činila cca , částka, . Ke dni 24. 11. 2025 byl žalovaný stále zaměstnán u téhož zaměstnavatele, a to v pracovním poměru na dobu neurčitou (to vše prokázáno pracovní smlouvou ze dne 3. 12. 2018, výplatními páskami za období 01/2025 až 09/2025, potvrzení o zaměstnání ze dne 24. 11. 2025).v. Žalovaný má od 27. 2. 2012 živnostenské oprávnění s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, obory zpracování dřeva, výroba dřevěných, korkových, proutěných a slaměných výrobků, s tím že platnost oprávnění je na dobu neurčitou, a provozování živnosti měl žalovaný na základě svého vlastního oznámení přerušeno v obdobích od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, , a od , datum, doposud (prokázáno výpisem ze živnostenského rejstříku).vi. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.

16. Na základě takto prokázaného skutkového stavu soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení věci.

17. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (odst. 1). Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý (odst. 2).

19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný se žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru i v jaké výši byl úvěr čerpán a kolik z něj bylo žalovaným splaceno. Sporné však mezi účastníky řízení zůstalo, zda žalovaný podepsal smlouvu o úvěru v tom znění, na které se žalobkyně odvolávala. Bylo proto nutné prokázat uskutečnění mechanismu připojování podpisu smlouvy ze strany žalovaného a text smlouvy o úvěru byl po připojení podpisu chráněn proti změnám. V kontextu výše citovaného ustanovení § 561 o. z. je to žalobkyně, kdo v tomto směru nese důkazní břemeno. Je to totiž ten, kdo se spolehlivosti údajů dovolává, kdo musí prokázat, že byly prováděny systematicky, posloupně a byly chráněny proti změnám, a pokud toto prokáže, musí nesprávnost údajů prokazovat druhá strana (viz BERAN, Vladimír. § 562 [Elektronické a jiné technické prostředky]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č.

9. Dostupné na beck-online.cz.).

22. Žalobkyně jako jediný důkaz k prokázání skutečnosti, že žalovaný ke konkrétnímu dokumentu připojil svůj podpis, tj. předložila prostou kopii úvěrové smlouvy, tj. neobsahující žádný elektronicky. Tento dokument ani jiný důkaz však není způsobilý uvedenou skutečnost prokázat, a nebylo tak prokázáno konkrétní znění smlouvy o úvěru.

23. Nebyly však žalobkyní v řízení navrženy žádné důkazy, které by prokazovaly, že do textu smlouvy o úvěru nemohlo být ze strany žalující zasaženo po podpisu žalovaným. Žalovaný naopak správně poukázal na časovou nesrovnalost v podpisech stran smlouvy o úvěru. Pakliže webová aplikace žalobkyně neobsahuje mechanismy, které zcela předchází riziku zásahu do textu podepisovaných smluv ať už ze strany žalobkyně, či třetích stran, nelze toto přičítat k tíži žalovanému. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ohledně prokázání neměnnosti a integrity textu smlouvy o úvěru, od něhož odvozuje svůj nárok.

24. Není-li postaveno najisto, že žalovaný podepsal právě to znění smlouvy, které žalobkyně v řízení předložila, nelze z takového dokumentu bez dalšího vycházet při posouzení důvodnosti uplatněného nároku. Tato nejistota jde k tíži žalobkyně, která byla povinna existenci a obsah svého tvrzeného právního titulu prokázat. Soud proto k předložené smlouvě nepřihlédl, a uzavřel, že žalobkyně neprokázala všechny skutečnosti rozhodné pro plný úspěch ve věci. Z tohoto důvodu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v té části, ve které se žalobkyně dovolávala nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru.

25. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení úspěšně prokázala, že smlouva o úvěru byla uzavřena ve znění, ve kterém ji dokládala v řízení, soud by smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že smlouvu uzavřela jako podnikatelskou, a v této návaznosti, neprokázala, že před jejím uzavřením řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele.

26. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu věřitel nemůže zcela rezignovat na zkoumání opravdového charakteru právního vztahu mezi jím a dlužníkem. Skutečné postavení dlužníka je totiž nutno posuzovat materiálně, podle skutečného účelu a okolností, nikoli jen dle formulací zvolených smlouvou. K tomuto blíže uvádí Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3140/2023, že pro posouzení postavení fyzické osoby uzavírající smlouvu rozhodující je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Pro aplikaci ustanovení na ochranu spotřebitele není rozhodné, zda je určitá osoba podnikatelem (má podnikatelské oprávnění, v jiných vztazích jako podnikatel vystupuje) či jaké má s obchodními vztahy zkušenosti. Naopak je významným, zda v tom kterém vztahu je spotřebitel osobou, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Je třeba zkoumat faktický stav věci a odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná coby podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nebo jedná jako fyzická osoba mimo rámec svého podnikání. Pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahu, je třeba vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž by bylo zřejmé, že se při vzniku závazkového vztahu týkají podnikatelské činnosti. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavíral smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti coby podnikatel, a proto by bylo nutno na smlouvu hledět jako na smlouvu uzavřenou žalobkyní se žalovaným coby spotřebitelem. Vzhledem k tomu, že z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet (k povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele blíže např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018), byla by smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 první věty zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) ve spojení s § 588 o. z.) i tak neplatná, a žalobkyně by měla nárok výlučně na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 třetí věty zákona o spotřebitelském úvěru).

27. V projednávané věci tedy jediné, co bylo spolehlivě prokázáno, je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný na svůj dluh splatil žalobkyni 200 Kč. Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 8 000 Kč je tak plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, které má žalovaný povinnost žalobkyni vrátit (§ 2993 první věty o. z.). Učinil tak jen částečně tím, že uhradil částku 200 Kč, čímž snížil svůj dluh na 7 800 Kč. Proto v tomto rozsahu soud žalobkyni vyhověl.

28. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

29. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je tak splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně prokázala, že byla před podáním žaloby žalovanému dodána výzva k zaplacení pohledávky ze dne 8. 9. 2025 do jeho datové schránky dne 8. 9. 2026, tedy k doručení došlo nejpozději dne 18. 9. 2025 (ve smyslu § 18a zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Vzhledem k tomu, že výzva žalobkyně neobsahovala lhůtu pro zaplacení dlužné částky, soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 22. 9. 2025 a od 23. 9. 2025 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení.

30. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. K 9. 5. 2025 nadále činí repo sazba stanovená Českou národní bankou 3,50 %, a proto má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně (součet 8 procentních bodů a reposazby 3,5 %). Soud tedy přiznal úrok z prodlení v této výši.

31. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud současně o plnění ve splátkách, které určil částkou 100 Kč, splatných vždy 20. dnem příslušného kalendářního měsíce, počínaje 20. dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, s tím, že nebude-li byť jen jediná splátka uhrazena řádně nebo včas, stává se celý dluh okamžitě splatným. Soud tím zohlednil současnou finanční situaci žalovaného, kterou žalovaný dostatečně osvědčil v řízení. Výši splátek stanovil dle návrhu žalovaného, neboť takto vyměřenou výši splátek soud považuje za adekvátní i vzhledem ke zbývajícímu dluhu žalovaného vůči žalobkyni.

32. Soud neshledal podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, jak navrhla žalobkyně. Dle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Žalovaný byl po celé řízení aktivní, podával vyjádření, dostavil se k ústnímu jednání a konstantě žalovaný nárok věcnými argumenty popíral. Návrh žalobkyně proto nebyl opodstatněný a soud jej zamítl.

33. Žalobkyně dále v rámci svých podání vzala svou žalobu zpět co do výše 200 Kč, ovšem k tomuto uvedla jen, že eviduje platbu 200 Kč, kterou započetla na úrok z prodlení a o tuto platbu bere žalobu částečně zpět. Takové zpětvzetí je však neurčité, neboť z něj nelze vyvodit jaký nárok (kterou část žalovaného úroku), požadovaný žalobou, byl tímto zpětvzetím částečně ponížen, a tudíž neúčinné. Soud připomíná, že žalobkyně v žalobě uplatnila dva smluvní úroky z prodlení. Vzhledem k nejasnosti tohoto zpětvzetí k němu soud nepřihlížel.

34. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci, tedy ve výši 496,60 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále je „vyhláška č. 177/1996 Sb.“) neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech Náklady řízení sestávají z odměny za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepsání žaloby, vyjádření ze dne 9. 4. 2026), čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, z 21% DPH z částky 1 600 Kč ve výši 336 Kč a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč.

35. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za podání ze dne 7. 5. 2026, jelikož se jednalo jen o omluvu neúčasti žalobkyně na ústním jednání a návrh na vydání rozsudku pro uznání bez bližšího odůvodnění. Celkové náklady řízení tak činily 2 736 Kč, ovšem žaloba byla částečně zamítnuta, tedy žalobkyni náleží náhrada jen ve výši odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci (18,15 %), tedy 496,60 Kč. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud i v tomto případě, z již uvedených důvodů, o plnění ve splátkách, které určil totožně jako ve zbytku přiznaného plnění, tedy částkou 100 Kč měsíčně, splatnou vždy každý 20. den příslušného měsíce počínaje 20. dnem měsíce následujícího po v měsíci, v němž nabude tento rozsudek právní moci. I v tomto případě pod sankcí ztráty výhody splátek.