21 C 32/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 136,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 336,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 336,12 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 1 800 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 15 136,12 Kč od 26. 6. 2024 do 13. 1. 2025, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 1 800 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z částky 13 336,12 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení ve výši 800,70 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 29. 10. 2024 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 15 136,12 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 485,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 136,12 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13 336,12 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení. Částka 15 136,12 Kč sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 336,12 Kč a poplatků za zaslané upomínky ve výši 1 800 Kč (3 x, Anonymizováno, 600 Kč).

2. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, , právnická osoba, . (dále jen „banka“), uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky.

3. Nedílnou součástí této smlouvy jsou dispozice ke kontokorentnímu úvěru, produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecné obchodní podmínky banky, úrokový lístek banky a sazebník banky, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve smlouvě seznámil. Žalovanému banka poskytla úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě a v dispozicích ke smlouvě se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy.

4. Žalovaný své závazky ze smlouvy porušil, když na svém běžném účtu opakovaně přečerpával povolený limit. Banka proto využila svého práva ze smlouvy a podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 13 336,12 Kč dne 2. 5. 2023 převedla na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, .

5. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. Banka proto využila svého práva a v souladu se smlouvou a podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne 5. 9. 2023 zesplatnila ke dni 5. 9. 2023 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 15 136,12 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024 s účinností od 21. 6. 2024 banka postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni.

7. Banka podle žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného. Žalobkyně cituje rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020-97, podle kterého je dostačující, má-li poskytovatel úvěru k dispozici dokumenty k datu uzavření smlouvy o úvěru.

8. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

9. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 1. 7. 2021 se banka s žalovaným dohodla na zřízení běžného účtu č. , č. účtu, , k němuž zřídila kontokorentní úvěr „Flexikredit“ s výši povoleného limitu 10 000 Kč (prokázáno dokumentem nazvaným „dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou“ dne 5. 12. 2019).ii. Oznámením o zesplatnění ze dne 7. 9. 2023 banka měla žalovanému oznámit, že v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání prohlašuje úvěr č. , č. účtu, na částku 13 336,12 Kč za splatný ke dni 5. 9. 2023. Odeslání ani doručení tohoto oznámení však nebylo prokázáno.iii. Ke dni 21. 6. 2024 činil debet na úvěrovém účtu č. , č. účtu, 13 336,12 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu).iv. Úrok za nepovolený debet na běžném účtu od 17. 12. 2013 činil 29 % ročně (prokázáno úrokovým lístkem banky účinný od 17. 12. 2013).v. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024 postoupila banka pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024, potvrzením ze dne 21. 6. 2024 a seznamem postupovaných pohledávek).vi. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2024 měla banka oznámit žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Zásilka byla odeslána dne 12. 7. 2024 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2024 a podacím lístkem).vii. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 27. 9. 2024 měl vyzvat zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě předmětného dluhu. Zásilka byla odeslána dne 27. 9. 2024 (prokázáno příslušnou výzvou a podacím lístkem).viii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.

10. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.

19. V projednávané věci bylo prokázáno, že banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 13 336,12 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že banka před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.

20. Žalobkyně toliko uvedla, že banka při posuzování úvěruschopnosti měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, na základě kterých ověřila jeho příjmy a výdaje. Toto tvrzení není pro prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného bankou dostatečné. Žalobkyně totiž neuvedla, jaké údaje z uvedených zdrojů získala a jak je hodnotila. Ostatně žalobkyně své neúplné tvrzení ani neprokázala. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že banka neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí řádně, a dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřená dne 5. 12. 2019 je v části, na základě které banka poskytla žalovanému úvěr, (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatná. Nárok na smluvený úrok a na poplatky za upomínky v celkové výši 1 800 Kč tak žalobkyni nenáleží. Ostatně skutečnost, že banka upomínky žalovanému odeslala, žalobkyně rovněž nedoložila.

21. Žalobkyně cituje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 pod č.j. 5 Co 231/2020-97, podle něhož „…stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce“. K tomu soud uvádí, že samozřejmě postačuje, aby měl poskytovatel úvěru k dispozici listiny, jimiž věřitel ověřil úvěruschopnost úvěrovaného před poskytnutí úvěru, v soudním řízení však musí prokázat jednak, že tomu tak bylo a jednak jaké konkrétní informace z uvedených listin získal.

22. Jelikož je smlouva, na základě které banka poskytla úvěr neplatná a žalobkyně prokázala postoupení pohledávky, má žalobkyně pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 13 336,12 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.).

23. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalovanému doručena výzva zaplacení pohledávky. Žalovaný tak byl vyzván k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do jeho dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měl žalovaný možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu 10. 1. 2025 (viz doručenka na čl. 13 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 13. 1. 2025 a od 14. 1. 2025 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 14. 1. 2025. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci částečně úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč), odměny za účast na jednání ve výši 1 740 Kč s paušální náhradou ve výši 450 Kč, cestovních náhrad za cestu na jednání konané 3. 4. 2025 a zpět vozidlem tov. zn. Citroen C3 Picaso, 116 km, sazba základní náhrady 5,80 Kč – 672,80 Kč, spotřeba PHM dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., (benzin: 35,80 Kč/l, průměrná spotřeba 6,90 L l/100 km), tj. 286,54 Kč, náhrad za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky 100 Kč za 30 min, cesta na uvedené jednání a zpět – 600 Kč, 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, náhrady základní sazby cestovaného a náhrady za promeškaný čas, tj. 979,19 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Žalobkyni tak v průběhu řízení vznikly náklady ve výši 6 728,53 Kč.

25. Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z žalovaného nároku v celkové výši 24 464,72 Kč sestávajícího z částky 15 136,12 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 485,08 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 136,12 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení kapitalizovaným ke dni vydání tohoto rozsudku (3. 4. 2025) na 1 750,92 Kč a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13 336,12 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení kapitalizovaným ke dni vydání tohoto rozsudku (3. 4. 2025) na 6 092,60 Kč, a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná, tedy z částky 13 686,88 Kč sestávající z 13 336,12 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 336,12 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení kapitalizovaného ke dni 10. 7. 2023 na 350,76 Kč.

26. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 55,95 %, žalovaný v rozsahu 44,05 %, a žalobkyni tak přísluší 11,90% náhrada nákladů řízení (57,16 -42,84), tj. 800,70 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)