21 C 38/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 93 067,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 28 967 Kč- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 1 906,55 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení.- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 503,45 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení.- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 557 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení.

II. Žaloba se co do 11 247 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 596,09 Kč od 22. 10. 2025 do 16. 4. 2026 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 689,54 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení, částí zákonného úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 5 689,54 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 816,61 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 105,69 Kč a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 7 596,09 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žaloba se co do 30 706,90 Kč s zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 435,21 Kč od 22. 10. 2025 do 16. 4. 2026, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 7 931,76 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení, částí zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 7 931,76 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 461,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 471,73 Kč a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 23 435,21 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žaloba se co do 22 146,30 s zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 345,08 Kč od 22. 10. 2025 do 16. 4. 2026, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 3 788,08 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení, částí zákonného úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 3 788,08 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 817,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 300,63 Kč a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 15 345,08 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

V. Žalované se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 4. 3. 2026 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 13 153,55 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 816,61 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 105,69 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 596,09 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 7 596,09 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně se žalobou dále domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 46 210,35 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 461,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 471,73 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 435,21 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 23 435,21 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

3. Žalobkyně se žalobou rovněž domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 33 703,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 817,99 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 300,63 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 345,08 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 15 345,08 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

4. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 19. 9. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru č. 1“), na jejímž základě poskytla žalované 10 000 Kč. Za poskytnutí a spravování úvěru se žalovaná zavázala ve smlouvě o úvěru zaplatit poplatek vyčíslený na 11 639 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 847 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 292 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 278 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 3. 2024. Poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 16. 4. 2023. Od 10. 9. 2023 do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovanou na předmětnou pohledávku hrazeno celkem 1 121,45 Kč.

5. Kapitalizovaný úrok ve výši 2 105,69 Kč je úrok ve výši 14,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 596,09 Kč od 19. 3. 2024, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 21. 10. 2025.

6. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 816,61 Kč je zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 596,09 Kč od 19. 3. 2024, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do 21. 10. 2025.

7. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 30. 11. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru č. 2“), na jejímž základě poskytla žalované 26 000 Kč. Za poskytnutí a spravování úvěru se žalovaná zavázala ve smlouvě o úvěru zaplatit poplatek vyčíslený na 31 980 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 25 067 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 413 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 761 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 8. 2024. Poslední splátka byla uhrazena dne 2. 3. 2023. Od 10. 9. 2023 do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovanou na předmětnou pohledávku hrazeno celkem 3 435,55 Kč.

8. Kapitalizovaný úrok ve výši 4 471,73 Kč je úrok ve výši 12,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 23 435,21 Kč od 31. 8. 2024, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 21. 10. 2025.

9. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 461,08 Kč je zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 23 435,21 Kč od 31. 8.2024, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do 21. 10. 2025.

10. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 2. 3. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru č. 3“), na jejímž základě poskytla žalované 18 000 Kč. Za poskytnutí a spravování úvěru se žalovaná zavázala ve smlouvě o úvěru zaplatit poplatek vyčíslený na 14 044 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 948 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 596 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 617 Kč, přičemž poslední splátka byla stanoven na 29. 2. 2024. Poslední splátka byla uhrazena dne 12. 5. 2023. Od 10. 9. 2023 do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovanou na předmětnou pohledávku hrazeno celkem 1 843 Kč.

11. Kapitalizovaný úrok ve výši 4 300,63 Kč je úrok ve výši 14,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 345,08 Kč od 1. 3. 2024, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 21. 10. 2025.

12. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 817,99 Kč je zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 345,08 Kč od 1. 3. 2024, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do 21. 10. 2025.

13. Smluvní pokuta ve výši 9 000 Kč představuje součet postoupené smluvní pokuty ve výši 7 468,40 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 24 703,30 Kč ode dne následujícího po postoupení, tj. od 22. 10. 2025, do dne 21. 12. 2025.

14. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně jako poskytovatelka úvěru před jeho poskytnutím posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, když vyhodnotila informace získané od žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, které byly zaznamenány do její zákaznické karty a ověřeny v části označené jako „Ověřené dokumenty“. Ve smlouvě žalovaná potvrdila poskytnutí úplných a pravdivých údajů nezbytných pro posouzení její schopnosti splácet, že tyto údaje byly její právní předchůdkyní ověřeny a vyhodnoceny, že žalovaná je schopna splatit celkovou dlužnou částku dle sjednaných podmínek, dále že si byla vědoma rizik spojených se smlouvou a úvěrem, těmto porozuměla, nepovažuje vzájemná plnění za plnění v hrubém nepoměru a že jí bylo poskytnuto náležité vysvětlení, včetně standardních informací a důsledků případného prodlení; žalobkyně rovněž tvrdí, že její právní předchůdkyně vycházela ze zásady presumpce poctivosti jednání žalované a neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jí poskytnutých údajů, přičemž uvádí, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných skutečností by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 trestního zákoníku, a že teprve na základě takto provedeného posouzení byla mezi její právní předchůdkyní a žalovanou uzavřena předmětná smlouva.

15. Konkrétně žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru č. 1 předložila potvrzení o příjmu ze dne 18. 5. 2022. Před uzavřením smlouvy o úvěru č. 2 předložila potvrzení o příjmu. A před uzavřením smlouvy o úvěru č. 3 předložila potvrzení o příjmu – zvýšení důchodu za 1/2023 a potvrzení o příjmu ze dne 25. 1. 2023.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek postoupila své pohledávky na žalobkyni.

17. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

18. V projednávané věci soud za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.

19. Z listinných důkazů předložených žalobkyní se podává:i. Dne 19. 9. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. 1, na základě které jí téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s „poplatkem“ ve výši 11 639 Kč v 78 týdenních splátkách ve výši 278 Kč. Celková dlužná částka činila 21 639 Kč, výše úroku činila 86 %, RPSN činila 169,28 % (prokázáno smlouvou o úvěru).ii. Žalovaná v dokumentu nazvaném zákaznická karta ze dne 19. 9. 2022 uvedla, že žije v nájmu, je rozvedená, má 1 vyživovanou osobu, její čistý příjem od ČSSZ (invalidní důchod) činí 5 070 Kč měsíčně. Podle dokumentu žalovaná předložila výpisy z účtu a výměr důchodu. Čisté měsíční příjmy domácnosti činí 16 570 Kč. Splátky žalované u žalobkyně činí 893 Kč a její další odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Tento dokument podepsala dne 19. 9. 2022 (prokázáno ze Zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 9. 2022).iii. Žalovaná po poskytnutí úvěru uhradila 8 093,45 Kč. Jedná se nesporné tvrzení – viz tabulka umoření.iv. Dne 30. 11. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. 2, na základě které jí téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s „poplatkem“ ve výši 31 980 Kč ve 21 měsíčních splátkách ve výši 2 761 Kč. Celková dlužná částka činila 52 567 Kč, výše úroku činila 86 %, RPSN činilo 139,11 % (prokázáno smlouvou o úvěru).v. Žalovaná v dokumentu nazvaném zákaznická karta ze dne 30. 11. 2022 uvedla, že žije v nájmu, je rozvedená, má 1 vyživovanou osobu, její čistý příjem od ČSSZ (invalidní důchod) činí 5 070 Kč měsíčně. Podle dokumentu žalovaná předložila výpisy z účtu a výměr důchodu. Čisté celkové měsíční příjmy domácnosti činí 16 850 Kč. Splátky žalované u žalobkyně činí 2 116 Kč a její další odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Tento dokument podepsala dne 30. 11. 2022 (prokázáno ze Zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 11. 2022).vi. Žalovaná po poskytnutí úvěru uhradila 10 496,55 Kč. Jedná se nesporné tvrzení, viz tabulka umoření.vii. Dne 2. 3. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. 3, na základě které jí téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s „poplatkem ve výši 14 044 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 617 Kč. Celková dlužná částka činila 32 044 Kč, výše úroku činila 86 %, RPSN činilo 165,61 % (prokázáno smlouvou o úvěru).viii. Žalovaná v dokumentu nazvaném zákaznická karta ze dne 2. 3. 2023 uvedla, že žije v nájmu, je rozvedená, má 1 vyživovanou osobu, její čistý příjem od ČSSZ (invalidní důchod) činí 5 334 Kč měsíčně, další její čistý příjem činí 1 470 Kč. Podle dokumentu žalovaná předložila výpisy z účtu a výměr důchodu. Čisté měsíční příjmy domácnosti činí 16 570 Kč. Splátky žalované u žalobkyně činí 4 877 Kč a její další odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Tento dokument podepsala dne 2. 3. 2023 (prokázáno ze Zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 2. 3. 2023).ix. Žalovaná po poskytnutí úvěru uhradila 6 443 Kč. Jedná se o nesporné tvrzení, viz tabulka umoření.x. Dne 21. 10. 2025 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila své pohledávky vůči žalované žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 včetně její Přílohy seznamu postupovaných pohledávek).xi. Z oznámení ze dne 18. 5. 2022 vyplývá, že žalovaná měla od června 2022 příjem z invalidního důchodu ve výši 5 070 Kč měsíčně.xii. Z oznámení ze dne 9. 12. 2022 vyplývá, že žalovaná měla od ledna 2023 příjem z invalidního důchodu ve výši 5 534 Kč měsíčně.xiii. Z oznámení o změně výše dávky statní sociální podpory ze dne 25. 1. 2023 vyplývá, že žalovaná od ledna 2023 pobírala příspěvek na dítě ve výši 1 470 Kč měsíčně.xiv. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 měla právní předchůdkyně žalobkyně informovat žalovanou o tom, že postoupila svou pohledávku ze smluv o úvěru č. 1, 2 a 3 na žalobkyni. Zároveň ji vyzvala k uhrazení 127 555,36 Kč, a to deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Dopis byl žalované odeslán dne 21. 11. 2025 (prokázáno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 a podacího lístku ze dne 21. 11. 2025). Doručení dopisu nebylo prokázáno.xv. Výzvou ze dne 16. 1. 2026 měl vyzvat zástupce žalobkyně žalovanou, aby uhradila žalobkyni dluh ve výši 116.120,65 Kč z titulu smluv o úvěru č. 1, 2 a 3. Dopis byl žalované odeslán dne 16. 1. 2026 (prokázáno z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne 16. 1. 2026 a podací lístek ze dne 16. 1. 2026). Doručení dopisu nebylo prokázáno.xvi. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.

20. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

23. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

26. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

27. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. 1 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, na základě smlouvy o úvěru č. 2 finanční prostředky ve výši 26 000 Kč a na základě smlouvy o úvěru č. 3 finanční prostředky ve výši 18 000 Kč žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením každé ze smluv o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit.

28. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

29. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

30. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).

31. Žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru č. 1 vycházela z toho, že žalovaná má jednu vyživovanou osobu a bydlí v nájmu. Jejím jediným měsíčním příjmem je invalidní důchod ve výši 5 070 Kč. Její výdaje činí celkem 3 893 Kč (interní splátky a odhadované ostatní výdaje). Měsíční splátka nového úvěru měla v přepočtu činit 1 209 Kč (278 Kč x průměrný počet týdnů v měsíci). Při uzavírání smlouvy o úvěru č. 2 vycházela z toho, že žalovaná má jednu vyživovanou osobu, bydlí v nájmu. Jejím jediným měsíčním příjmem je invalidní důchod ve výši 5 070 Kč měsíčně. Její výdaje činí celkem 4 116 Kč (interní splátky a odhadované ostatní výdaje). Měsíční splátka nového úvěru měla činit 2 761 Kč. Při uzavírání smlouvy o úvěru č. 3 vycházela z toho, že žalovaná má jednu vyživovanou osobu, bydlí v nájmu. Jejím měsíčním příjmem je invalidní důchod ve výši 5 334 Kč měsíčně a příspěvek na dítě ve výši 1 470 Kč, tedy celkem 6 804 Kč. Její výdaje činí celkem 7 877 Kč (interní splátky a odhadované ostatní výdaje). Měsíční splátka nového úvěru měla činit 2 684 Kč (617 Kč x průměrný počet týdnů v měsíci – 4,35). Žalobkyně dále zohlednila celkové příjmy domácnosti žalované32. Bez ohledu na závěr, zda právní předchůdkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované, soud uvádí, že právě uvedené informace, ze kterých právní předchůdkyně podle tvrzení žalobkyně vycházela, zjevně nesvědčily o úvěruschopnosti žalované, když po přičtení nové splátky úvěru příjmy žalované nepokrývaly její výdaje po uzavření smlouvy (například rozdíl příjmů a výdajů žalované by po uzavření smlouvy o úvěru činil -32 Kč). Dále soud konstatuje, že výše odhadovaných výdajů žalované ve výši 3 000 Kč, 2 000 Kč a 3 000 Kč s ohledem na to, že žalovaná měla vyživovanou osobu a bydlela v nájemním bydlení, zjevně neodpovídá realitě. Uvedené výdaje žalované právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala. K tomu lze dodat, že aby při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně mohla přihlédnout k příjmům celé domácnosti, musela by mít daleko více informací o ostatních členech její domácnosti (např. jaká byla povaha dalších příjmů, jaké jsou další výdaje domácnosti apod.). Tyto informace měla právní předchůdkyně také ověřit. Pokud právní předchůdkyně vycházela v uvedené situaci z dalších příjmů domácnosti, neověřovala úvěruschopnost žalobkyně řádně. Lze tedy shrnout, že právní předchůdkyně vycházela při ověřování úvěruschopnosti z nedostatečných informací, a ty informace, které měla k dispozici, nesprávně vyhodnotila. Nadto lze doplnit, že žalobkyně netvrdila ani neoznačila žádné důkazy k prokázání toho, že její právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalované splácet úvěr ve veřejných rejstřících.

33. S ohledem na to, že žalobkyně neposoudila schopnost žalované úvěry splácet řádně a s odbornou péčí, jsou smlouvy o úvěru z tohoto důvodu (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatné. Žalobkyni proto svědčí pouze nárok na vrácení poskytnutých jistin, a to ze smlouvy o úvěru č. 1 částka 10 000 Kč, ze smlouvy o úvěru č. 2 částka 26 000 Kč a ze smlouvy o úvěru č. 3 částka 18 000 Kč (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Majetkový prospěch získaný žalovanou ve výši 54 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, které má žalovaná povinnost žalobkyni vrátit (§ 2993 věta první o. z.). Žalovaná tuto povinnost splnila pouze částečně, když uhradila částku 25 033 Kč (8 093,45 Kč + 10 496,55 Kč + 6 443 Kč), čímž snížila svůj dluh na 28 967 Kč, přičemž ze smlouvy o úvěru č. 1 činí zbytek 1 906,55 Kč, ze smlouvy o úvěru č. 2 - 15 503,45 Kč a ze smlouvy o úvěru č. 3 - 11 557 Kč.

34. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalované doručena výzva k zaplacení pohledávky (prokázáno bylo pouze odeslání). Žalovaná tak byla vyzvána k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do její dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měla možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu 13. 4. 2026 (viz doručenka na čl. 18 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 16. 4. 2026 a od 17. 4. 2026 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 17. 4. 2026 Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

35. Nad rámec uvedeného soud dodává, že smlouva o úvěru, na základě které podnikatel poskytl spotřebiteli 10 000 Kč a spotřebitel se zavázal vrátit podnikateli spolu s jistinou poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 639 Kč, úrok ve výši 86 % ročně, a RPSN úvěru tak činí přes 169 %, je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tudíž podle § 588 o. z. neplatná. I v případě, že by žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované, soud by nároky, jež měly podle smlouvy o úvěru vzniknout, žalobkyni nepřiznal.

36. K tomu srov. např. usnesení ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021, kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě je rozhodkyní přisouzené plnění s přihlédnutím k nominální úrokové sazbě úvěru 49,78 % p. a. (která podstatně převyšuje obvyklou úrokovou míru v době sjednání úvěru) a předpokládané roční procentní sazbě nákladů (RPSN) 62,5 % jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a vede k nepřiměřenému postižení povinného.

37. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

39. Soud dospěl k závěru, že se pohledávka žalobkyně stala splatnou 16. 4. 2026, a tudíž k počátku k prodlení žalované došlo 17. 4. 2026 (k tomu viz výše). K 1. 1. 2026 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 3,50 %, a proto má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně (součet 8 procentních bodů a reposazby 3,50 %). Z tohoto důvodu soud části úroků z prodlení, které tuto procentuální výši přesahovaly, žalobkyni nepřiznal.

40. Jelikož byla žalovaná ve věci v převažující části úspěšná, měla by podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nárok na náhradu nákladů řízení. Žádné náklady řízení mu však nevznikly.