21 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně . v likvidaci, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 36 961,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 16 000 Kč od 5. 5. 2026 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 20 076,78 Kč, 884,59 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 16 648,40 Kč od 13. 9. 2025 do 4. 5. 2026, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 648,40 Kč od 5. 5. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovanému se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 25. 2. 2025 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 36 076,78 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 16 648,40 Kč v zákonné výši 11,50 % ročně za období od 13. 9. 2025 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 13. 6. 2025 do 11. 9. 2025 vyčíslenou na 884,59 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným dne 13. 5. 2025 uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“) až do výše 65 600 Kč s možností postupného čerpání. Na základě smlouvy o úvěru žalovanému poskytla dne 13. 5. 2025 peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč (ve dvou platbách 15 200 Kč a 800 Kč). Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy o úvěru v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy o úvěru ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 12. 6. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 3. 11. 2026.

3. Žalovaná pohledávka podle žalobkyně činí celkem 36 076,78 Kč, z toho jistina 16 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 318,40 Kč, smluvní úrok 19 428,38 Kč a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ 330 Kč.

4. Žalobkyně je podle svých slov oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy o úvěru požadovat za prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 12. 6. 2025.

5. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky exponovaných osob, katastr nemovitostí a interní registry historie klienta.

6. Žalobkyně dále nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází , Anonymizováno, (, Anonymizováno, a , Anonymizováno, ), dále do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet a nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka, a to prostřednictvím licence , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ) náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce, případně z výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem, a dále provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč.

7. Dotazy do jednotlivých registrů učinila žalobkyně před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne 12. 5. 2025 do Bankovního a Nebankovního registru klientských informací a Centrální evidence exekucí, dne 13. 5. 2025 do insolvenčního rejstříku a dne 13. 5. 2025 do registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR.

8. V projednávané věci soud za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.

9. Z listinných důkazů předložených žalobkyní se podává:i. Dne 13. 5. 2025 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 65 600 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách, ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,016 % denně. RPSN činilo 1 775,50 % (prokázáno ze smlouvy o úvěru). Podle dokumentu „Příloha: Předpis denních splátek“ činila denní splátka 155,96 Kč.ii. Dne 13. 5. 2025 byly na účet žalovaného přijaty dvě platby od žalobkyně ve výši 15 200 Kč a 800 Kč (prokázáno z výpisu z běžného účtu č. , částka, za období: 1. 5. 2025 - 31. 5. 2025).iii. Žalobkyně měla vyzvat žalovaného k uhrazení dluhu ze smlouvy o úvěru, a to do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána (předená České poště, s. p. k přepravě) dne 30. 1. 2026 (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 28. 1. 2026, podací lístek). Doručení nebylo prokázáno.iv. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádná pro účely rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

10. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.

16. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, byla proto povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit.

17. V projednávané věci žalobkyně skutečnost, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, neprokázala, neboť jako důkazy, jež měly sloužit k prokázání této skutečnosti, doložila pouze dokumenty označené jako „výpis o posouzení úvěruschopnosti společnosti , právnická osoba, .“, „identifikované příjmy“ a „Obecné principy posuzování a filozofie , Anonymizováno, “. Tyto nikým nepodepsané ani neověřené dokumenty však nejsou způsobilé cokoliv prokázat a dají se spíše chápat jako konkretizace žalobních tvrzení žalobkyně.

18. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má nárok výlučně na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 16 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, které má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.).

19. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smluvní pokuta je institutem, který předpokládá existenci platného závazkového vztahu a porušení povinnosti z něj vyplývající. Jestliže je smlouva, z níž je smluvní pokuta dovozována, absolutně neplatná, nemůže z ní vzniknout ani povinnost k zaplacení smluvní pokuty. Nárok na smluvní pokutu nelze podřadit ani pod institut bezdůvodného obohacení, neboť nejde o vydání majetkového prospěchu získaného bez právního důvodu, ale o smluvně sjednanou sankci. Z těchto důvodů soud žalobu v části týkající se smluvní pokuty zamítl.

20. Nárok na bezdůvodné obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval žalovaného (dlužníka) k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalovanému doručena výzva k zaplacení pohledávky. § 573 o. z. nelze v projednávané věci aplikovat, neboť toto ustanovení konstruuje domněnku data dojití došlé zásilky, tj. zásilky, která byla prokazatelně doručena. Žalovaný tak byl vyzván k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do jeho dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měl žalovaný možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu – 29. 4. 2026 (viz doručenka na čl. 13 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 4. 5. 2026 a od 5. 5. 2026 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 5. 5. 2026. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný v rozsahu vyšším než 50 %, a příslušela by mu tak náhrada části jeho nákladů řízení. Žádné náklady řízení mu však nevznikly.