21 C 42/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení vlastnického práva k nemovitým věcem

I. Žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, všechny v katastrálním území , adresa, u , Anonymizováno, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 33 323,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

I. Vymezení věci a vyjádření účastníků1) Žalobce se žalobou podanou dne 25. 3. 2023 domáhá určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , orná půda, o výměře 167 m2, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ostatní plocha, o výměře 159 m2, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , orná půda, o výměře 271 m2, pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , orná půda, o výměře 387 m2, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , orná půda, o výměře 67 m2, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, o výměře 466 m2 a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , orná půda, o výměře 201 m2, vše v katastrálním území , adresa, u , Anonymizováno, (dále jen „předmětné pozemky“).2) Žalobce je podle svých slov vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, - zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 439 m2, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, - rodinný dům, v katastrálním území , adresa, u , Anonymizováno, (dále jen „pozemek parc. č. , hodnota, “), který je předmětnými pozemky bezprostředně obklopen. Žalobce je dále vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, - ostatní plocha v katastrálním území , adresa, u , Anonymizováno, , který na tento pozemkový soubor taktéž svou polohou a funkčním využitím navazuje.3) Žalobce uvedl, že předmětné pozemky, které jsou v současné době zapsány v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalované, tvoří spolu s nemovitostmi v jeho vlastnictví jeden funkční celek. Tyto pozemky jsou již po několik desetiletí užívány jeho přímými právními předchůdci a nyní jím samotným jako zahrada přiléhající k selskému stavení, které obklopují. Podle žalobce je zahrada po svém obvodu dobře vymezena vzrostlými ovocnými stromy, které zde byly vysazeny jeho dědem v 50. letech 20. století. Tyto stromy zde vysadil jeho děd, , jméno FO, (narozený , datum, ), a to v návaznosti na skutečnost, že v roce 1922 na uvedeném místě postavil selské stavení, které dnes nese označení č. p. , Anonymizováno, . V průběhu posledních 100 let byly předmětné pozemky v katastru nemovitostí, resp. v pozemkových knihách, evidovány různým způsobem. O tom, že předmětné pozemky nejsou zapsány v KN na jeho otce se žalobce dozvěděl po pozemkových úpravách někdy kolem let 2002/2003. Tyto skutečnosti vycházely z výměny pozemků v 50. letech.4) Z katastrální mapy podle žalobce vyplývá umístění původního stavení na pozemku č. , hodnota, , který odpovídá dnešnímu pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – rodinný dům. Stavení je obklopeno zahradou tvořenou pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, podle žalobce zahrnuje přibližně dnešní pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a byl vytvořen z částí parcel původního pozemkového katastru č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, podle žalobce zahrnuje přibližně dnešní pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a byl celý utvořen z parcely původního pozemkového katastru č. , hodnota, .5) Žalobce uvedl, že on i jeho právní předchůdci byli po celou dobu v dobré víře, že užívání předmětných pozemků je legitimní. Tato víra podle žalobce vycházela jednak z dohody uzavřené v roce 1956, na jejímž základě byly pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, přiděleny jeho rodině jako náhrada za pozemek PK č. , hodnota, , a jednak z objektivních okolností, zejména z absence jakýchkoli námitek ze strany žalované po dobu několika desetiletí. Žalobce dále poukázal na kontinuitu užívání, kdy předmětné pozemky byly jeho rodinou nerušeně užívány po dobu přesahující 60 let.6) Pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byly jeho právním předchůdcům přiděleny do užívání jako náhrada za pozemek PK č. , hodnota, (role). V roce 1956, při zakládání JZD v obci , adresa, , uzavřel tehdejší předseda JZD dohodu s dědem žalobce, podle níž měl děd žalobce přenechat JZD jím vlastněný pozemek PK č. , hodnota, (role, o výměře 3 884 m², v k. ú. , adresa, , na němž byla tehdy zřízena zahrada), a výměnou za to si mohl děd žalobce zřídit a užívat zahradu na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Podle žalobce měla tato dohoda legalizovat tehdy již několik desetiletí trvající stav, kdy byly uvedené pozemky fakticky užívány jeho právními předchůdci.7) Žalobce uvedl, že on i jeho právní předchůdci se k předmětným pozemkům chovali jako vlastníci, vykonávali na nich údržbu zeleně, brali z nich plody a užitky a udržovali je v řádném stavu. Užívání pozemků podle něj probíhalo v dobré víře, neboť vycházel z toho, že mu byly přiděleny jako náhradní za účelem zřízení zahrady, kterou zde jeho rodina skutečně zřídila. Žalobce navrhl, aby byla do doby jeho držby předmětných pozemků započtena i doba držby jeho otce, který předmětné pozemky reálně držel a užíval od počátku 70. let 20. století až do své smrti v květnu 2018. Doba držby otce žalobce se podle žalobce časově překrývá s dobou jeho vlastní držby, která započala počátkem nového milénia. Žalobce v roce 2021 zvažoval podání žaloby na určení vlastnického práva k předmětným pozemkům z titulu mimořádného vydržení. V této souvislosti, a s ohledem na skutečnost, že žalovaná začala po žalobci vymáhat bezdůvodné obohacení za údajně protiprávní užívání předmětných pozemků, podal žalobce návrh na zápis poznámky spornosti k příslušnému katastrálnímu pracovišti. Následně žalovaná obnovila jednání se žalobcem o vyřešení sporné situace, v důsledku čehož žalobce v té době k podání žaloby nepřistoupil.8) Podle žalobce skutečnost, že uhradil částky odpovídající bezdůvodnému obohacení za užívání předmětných pozemků, neznamená, že by tím uznal vlastnické právo žalované. První platbu provedl na základě rozsudku pro zmeškání. V souvislosti s druhou platbou žalobce zároveň podal dotaz na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, zda je žalovaná skutečně vlastníkem předmětných pozemků.9) Dále žalobce uvedl, že na počátku nového tisíciletí probíhaly v rámci pozemkových úprav konzultace s Pozemkovým úřadem, jejichž cílem bylo zachování stávajícího stavu užívání předmětných pozemků. Těchto jednání se podle žalobce aktivně účastnil jeho otec. Poukázal na právní úpravu obsaženou v zákoně č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Podle § 5 odst. 1 písm. e) tohoto zákona je účastníkem řízení o pozemkových úpravách vlastník pozemku, jemuž byly v průběhu nedokončeného scelování vydány náhradní pozemky, ke kterým nenabyl vlastnické právo, a na těchto pozemcích se nacházejí nemovitosti a trvalé porosty v jeho vlastnictví. Dle § 9e téhož zákona platí, že pokud účastník scelování převzal do užívání náhradní pozemky ve vlastnictví jiných osob a tyto pozemky dosud užívá, přičemž na nich vlastní stavbu nebo se jedná o pozemek s trvalým porostem či zahradu, rozhodne okresní pozemkový úřad o přechodu vlastnického práva k těmto pozemkům na jejich uživatele. Dosavadní vlastník má obdržet náhradu v jiném pozemku. Pozemkový úřad měl v době provádění pozemkových úprav postupovat v souladu s uvedeným zákonem a zajistit přechod vlastnického práva k pozemkům, na nichž se nachází stavba a zahrada užívaná právními předchůdci žalobce, na jejich uživatele. Tato právní úprava podle žalobce utvrzovala jeho právní předchůdce v přesvědčení, že užívají pozemky, které jim právem náleží.10) K nabytí vlastnického práva žalovanou k předmětným pozemkům mělo podle žalobce dojít toliko na základě prohlášení učiněného obcí , adresa, podle zákona o přechodu majetku. Žalobce v této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 11. 1996, sp. zn.

IV. ÚS 185/96, v němž bylo konstatováno, že k přechodu věcí z majetku státu do vlastnictví obcí je třeba kumulativního naplnění tří podmínek: (1) existence vlastnického práva České republiky ke dni 23. 11. 1990; (2) existence práva hospodaření svědčící obci ke stejnému dni; a (3) reálné hospodaření s takto definovaným majetkem ke dni účinnosti zákona o přechodu majetku, tedy ke dni 24. 5. 1991. Podle žalobce je požadavek hospodaření třeba chápat jako realizaci práv a povinností, které přešly z národního výboru na obec, tedy nakládání s věcmi způsobem naplňujícím právo hospodaření. Dočasné užívání či ponechání věci v nájmu bez odpovídajícího protiplnění nebo jiné aktivity směřující k jeho vymožení nelze podle žalobce považovat za faktické hospodaření. Žalovaná na předmětných pozemcích nikdy sama nehospodařila. Tyto pozemky byly podle jeho tvrzení vždy užívány jako zahrada jeho přímými právními předchůdci.11) Dále žalobce uvedl, že stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , zasahuje některými svými částmi na předmětné pozemky ve vlastnictví žalované jako tzv. přestavek. Podle jeho tvrzení uvedené stavení bylo vybudováno jeho předky již v roce 1922 a do současné podoby dostavěno jeho otcem v roce 1968.12) Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že žalobce užívá předmětné pozemky, avšak podle jejího názoru k tomuto užívání nemá žádný právní důvod ani právní titul. Z tohoto důvodu podle žalované nemohlo dojít k vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům. Předmětné pozemky byly v minulosti žalobci nabídnuty k odkupu, avšak žalobce tuto nabídku neakceptoval. Podle žalované z toho vyplývá, že si žalobce byl vědom, že pozemky nejsou v jeho vlastnictví.13) Žalovaná poukázala na to, že žalobce dne 15. 11. 2023 uhradil částku 20 005 Kč jako náhradu za bezesmluvní užívání předmětných pozemků za období od 19. 8. 2021 do 18. 10. 2023. Stejně tak žalobce v minulosti uhradil náhradu za bezesmluvní užívání pozemků i za období od 19. 8. 2018 do 18. 8. 2021, a to na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 11. 2021, č. j. 6 C 165/2021-37. Podle žalované bylo tímto rozsudkem postaveno najisto, že vlastníkem předmětných pozemků je žalovaná a že žalobce pozemky užívá bez právního důvodu. Žalovaná tvrdí, že pokud by žalobce měl za to, že je vlastníkem pozemků, nehradil by za jejich užívání náhradu. Tímto jednáním podle žalované žalobce fakticky uznal vlastnické právo žalované, které bylo potvrzeno i uvedeným rozsudkem.14) Žalovaná uvedla, že nemohlo ze strany žalobce dojít k mimořádnému vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům. S odkazem na ustanovení § 3 066 o. z. tvrdí, že mimořádné vydržení může nastat nejdříve ke dni 1. 1. 2019, a to pouze za předpokladu, že držitel má k tomuto okamžiku poctivý úmysl a poctivou držbu, což v daném případě není splněno. Již v roce 2002, v rámci probíhajících pozemkových úprav, písemně upozornila právního předchůdce žalobce na to, že k vydržení nemůže dojít, neboť si předmětné pozemky zaplotil protiprávně. Tímto upozorněním se měl právní předchůdce žalobce dozvědět, že nedrží pozemky poctivě a že jeho užívání působí újmu obci.15) V roce 2009 právní předchůdce žalobce podle tvrzení žalované zaslal žalované dopis, v němž požádal o směnu užívaných pozemků za pozemky, které mu byly v minulosti vyvlastněny. Tím měl podle žalované jednoznačně projevit vědomí, že předmětné pozemky nejsou v jeho vlastnictví. V roce 2014 byl vyhotoven náčrt geometrického plánu, který měl sloužit k navrhované směně. V roce 2015 následoval další dopis právního předchůdce žalobce, v němž opět navrhoval směnu pozemků. Dne 6. 5. 2016 se právní předchůdce žalobce zúčastnil jednání Zastupitelstva obce , adresa, , kde mu bylo sděleno, že jeho požadavek nemůže být shledán důvodným a že k vydržení nemůže dojít. Tato skutečnost mu byla následně potvrzena i písemně dopisem bývalého starosty obce , adresa, . Uvedené okolnosti vylučují možnost mimořádného vydržení, neboť žalobce si musel být vědom toho, že nemá právo předmětné pozemky užívat. Podle žalované nelze žalobce považovat za poctivého držitele, ale naopak za osobu, která věděla, že jejím jednáním vzniká obci újma.

II. Zjištěný skutkový stav16) Úvodem soud poznamenává, že parcelou se rozumí pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem [§ 2 písm. b) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)].17) Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu:i. Žalobce je v katastru nemovitostí od 17. 7. 2018 (s právními účinky od 10. 7. 2018) zapsán jako vlastník parcely parc. č. , hodnota, a od 2. 7. 2021 (s právními účinky od 9. 6. 2021) zapsán jako vlastník parcely parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na LV. č. , hodnota, k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí).ii. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsaný jako vlastník parcel předmětných pozemků na LV. č. , hodnota, k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí).iii. Na pozemku parc. č. , hodnota, se nachází rodinný dům č. p. , Anonymizováno, s přilehlým dvorem. Předmětné pozemky tento pozemek obklopují a nachází se na nich porost odpovídající charakteru zahrady. Hranice těchto pozemků, s výjimkou hranice sousedící s pozemkem žalobce, jsou zřetelně vymezeny vůči okolním parcelám. Tato skutečnost byla prokázána leteckým snímkem s vyznačením katastrální mapy a zároveň se jedná o nesporná tvrzení účastníků řízení.iv. V letech 1925 až 1964 byly evidovány předmětné pozemky jako parcely parc. č. , hodnota, , části parc. č. , hodnota, a st. , Anonymizováno, a jako část pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (konkrétně pozemek par. č. , hodnota, ). Pozemek parc. č. , hodnota, byl v části pod budovou evidován pod parc. č. st. , Anonymizováno, a ve zbylé části evidován pod parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Prokázáno katastrální mapou z tohoto období a informací , právnická osoba, pro Středočeský Kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .v. V letech 1964 až 1978 byly evidovány předmětné pozemky jako parcely parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, a jako část pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (konkrétně pozemek par. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Pozemek parc. č. , hodnota, byl v části pod budovou evidován pod parc. č. st. , Anonymizováno, (prokázáno katastrální mapou z tohoto období).vi. Jako vlastníci parcely parc. č. , hodnota, byly v období od roku 1948 do roku 1987 evidováni v pozemkové knize , jméno FO, a , adresa, . Na základě rozhodnutí o dědictví sp. zn. D 1497/86 a sp. zn. D 584/86 bylo v roce 1987 zapsáno vlastnické právo pro , adresa, nar. , Anonymizováno, (otce žalobce) – dále jen „J. Č.“. Prokázáno informací , právnická osoba, pro Středočeský Kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .vii. Vlastnické právo k pozemkům č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo od roku 1948 do roku 1978 zapsáno v pozemkové knize pro podílové spoluvlastníky Obec , adresa, a Obec , adresa, (každý podíl o velikosti 1/2). V roce 1978 při komplexním zakládání evidence nemovitostí byl zápis vlastnického práva převzat s vlastnictvím pro Československý stát s právem hospodaření pro Místní národní výbor , adresa, a Místní národní výbor , adresa, (každý podíl o velikosti 1/2). V roce 1988 tyto místní národní výbory zanikly a pozemky přešly na Místní národní výbor , adresa, . V roce 1995 (u pozemků č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) došlo na základě návrhu Obce , adresa, a Obce , adresa, k zápisu vlastnického práva podle zákona č. 172/1991 Sb. na LV č. , hodnota, pro podílové spoluvlastníky Obec , adresa, a Obec , adresa, . Na základě darovací smlouvy ze dne 21. 10. 1998 bylo vloženo vlastnické právo pro Obec , adresa, k celku pozemků a zápisu předmětných parcel na LV č. , hodnota, . U parcely PK č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, došlo k zápisu vlastnického práva podle zákona č. 172/1991 Sb. na LV č. , hodnota, na základě návrhu a prohlášení Obce , adresa, až v roce 2000. Prokázáno informací , právnická osoba, pro Středočeský Kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . V tomto podání je zřejmě nesprávně uveden pozemek parc. č. , hodnota, , jednalo se však o pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .viii. V roce 1956 došlo mezi Jednotným zemědělským družstvem , adresa, jednajícím , jméno FO, a , adresa, (děd žalobce) k ústní dohodě, že JZD bude užívat část pozemku parc. č. , hodnota, osázeného ovocnými stromy a , jméno FO, bude užívat pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o celkové výměře 1 392 m2 jako zahradu. Podle potvrzení ze dne 22. 10. 2021 byla tato dohoda učiněna v rámci scelování pozemku. Od této doby užívali předci žalobce s pozemkem parc. č. , hodnota, také předmětné pozemky. Jedná se o nesporné tvrzení účastníků.ix. Kupní smlouvou ze dne 13. 7. 1970 se manželé , jméno FO, a , adresa, zavázali převést vlastnictví k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, s domem č. p. , Anonymizováno, , parcelu parc. č. , hodnota, role k. ú. , adresa, na J. Č. a , právnická osoba, narozenou , datum, (dále jen „M. Č.“). Podle kupní smlouvy byla část parcely parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pastvina sloučena s parcelou parc. č. , hodnota, a část parcely parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 10 m2 s parcelou parc. č. , hodnota, . stavební parcela parc. č. , hodnota, má výměru 392 m2. Parcela parc. č. , hodnota, role k. ú. , adresa, byla podle kupní smlouvy v užívání JZD , adresa, . Tato smlouva nebyla registrována státním notářstvím (prokázáno příslušnou kupní smlouvou).x. Rozhodnutím ze dne 18. 11. 1986, č. j. D 584/86-25, v rámci řízení o dědictví po zůstavitelce , adresa, zemřelé , datum, a rozhodnutí ze dne 18. 11. 1986 č. j. D 1497/86-28 v rámci řízení o dědictví po zůstaviteli , adresa, , statní notářství v , Anonymizováno, schválilo dohodu dědiců, na základě které nabyl J. Č. vlastnictví k domu č. p. , Anonymizováno, a stavebním pozemku parc. č. , hodnota, a k pozemku parc. č. , hodnota, k. ú. , Anonymizováno, . Prokázáno uvedenými rozhodnutími.xi. J. Č. zemřel , datum, . Na základě dědické dohody uzavřené 4. 7. 2018 – v rámci řízení o pozůstalosti po J. Č. – žalobcem a M. Č. nabyl žalobce a M. Č. spoluvlastnické podíly o velikostech ½ na pozemku parc. č. , hodnota, a na pozemku parc. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, . Dohoda byla schválena usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. 7. 2018, č. j. 9 D 511/2018-46. Prokázáno uvedeným usnesením.xii. Žalobce nechal vyhotovit odborné vyjádření o ceně rodinného domu č. p. na pozemku parc. č. , hodnota, . To obdržel dne 14. 6. 2018 a téhož dne jej zaslal notáři, projednávajícímu pozůstalost po J. Č. V odborném vyjádření je uvedeno, že „Nemovitost nemá vypořádané majetkoprávní záležitosti k pozemkům, které majitelé užívají - část vedlejší stavby je dokonce na pozemku jiného vlastníka....“ Prokázáno e-mailovou zprávou ze dne 14. 6. 2018 a odborným vyjádřením ze dne 15. 6. 2018 založenými ve spise vedeném pod sp. zn. 9 D 511/2018.xiii. Dne 4. 6. 2021 M. Č. a žalobce uzavřeli se Zemědělsko obchodním družstvem , adresa, směnnou smlouvou, na základě které směnily pozemek parc. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, za pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, , jakožto část pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, hraničící s pozemkem pozemek parc. č. , hodnota, k. ú. , adresa, u Tochovic. Součástí směnné smlouvy je geometrický plán, ze kterého jsou patrné hranice oddělovaného pozemku s pozemkem parc. č. , hodnota, . Prokázáno uvedenou kupní smlouvou s geometrickým plánem.xiv. M. Č. zemřela , datum, . Usnesením ze dne 17. 1. 2023, č. j. 9 D 1083/2022-46, v rámci řízení o pozůstalosti po M. Č. Okresní soud v Příbrami potvrdil, že žalobce jako jediný dědic nabyl spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemku parc. č. , hodnota, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Prokázáno uvedeným usnesením.xv. V odpovědi na dopis ze dne 25. 9. 2001 starosta žalované sdělil J. Č., že „přihrazený pozemek k jeho č. p.“ je ve vnitřním obvodu obce, kde se komplexní pozemková úprava neprovádí, přičemž ve vnitřním obvodu se pouze mapuje skutečný stav a konfrontuje s mapami a vzniklé rozdíly se budou muset řešit samostatnými geometrickými plány a vzájemným vyrovnáním. V této době bylo jednáno o odkupu pozemků. J. Č. byl upozorněn, že nemůže pozemky vydržet, neboť ví, kdo je vlastníkem.xvi. Přípisem ze dne 31. 5. 2002 pozemkový úřad J. Č. sdělil, že pozemky par. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byly vyloučeny z pozemkových úprav, neboť nebyl nalezen žádný doklad o přidělení uvedených pozemků do náhradního užívání právního předchůdce žalobce (J. Č.) v rámci nedokončeného scelovacího řízení, a proto nebyl J. Č. považován za účastníka řízení podle § 9e zákona o pozemkových úpravách, ale ponechávám, pokud je to citace ze spisu.xvii. Z dopisu ze dne 22. 9. 2014 , právnická osoba, adresovaného J. Č. bylo prokázáno, že J. Č. požádal o výměnu pozemku par. č. , hodnota, k. ú. , adresa, za pozemek parc. č. , hodnota, k. ú. , adresa, dopisem ze dne 5. 3. 1993.xviii. Z dopisu J. Č. ze dne 28. 2. 2015 adresovaného obecnímu úřadu žalované bylo prokázáno, že J. Č. nabízel dopisem ze dne 20. 2. 2009 žalované směnu svého pozemku par. č. , hodnota, za předmětné pozemky, a že v souvislosti s touto záležitostí udělil plnou moc žalobci.xix. Z dopisu starosty žalované ze dne 11. 6. 2016 adresovaného J. Č. bylo prokázáno, že žalobce jednal s žalovanou o směně předmětných pozemků jako zmocněný zástupce J. Č a dále že žalobce spolupracoval s , tituly před jménem, , jméno FO, v souvislosti s vypracováním geometrického plánu ze dne 8. 8. 2014 č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Geometrický plán ze dne 8. 8. 2014 č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, obsahuje katastrální mapu předmětných pozemků a je v něm uveden zápis předmětných pozemků na LV. č. , hodnota, (prokázáno uvedeným geometrickým plánem).xx. Žalobou ze dne 18. 8. 2021 se žalovaná domáhala po žalobci a M. Č. bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků za období od 19. 8. 2018 do 18. 8. 2021. Rozsudkem pro uznání ze dne 29. 11. 2021, č. j. 6 C 165/2021-37, soud žalobě vyhověl (prokázáno uvedeným dokumenty ze spisu vedeného pod sp. zn. 6 C 165/2021).xxi. Dne 17. 5. 2024 podala žalovaná proti žalobci žalobu na vyklizení předmětných pozemků. Žaloba byla žalovanému doručena 31. 1. 2025 (prokázáno žalobou a doručenkou založenou ve spise vedeném Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 14 C 91/2024 na č. l. 62).xxii. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodování ve věci samé podstatné skutečnosti.xxiii. Návrhy účastníků na provedení dalších důkazů (zejm. výslech svědka , adresa, , místní šetření – důkaz prokazující rozsah užívání předmětných pozemků žalobcem a jeho předky, dendrologický posudek o stáří stromů na předmětných pozemcích, fotografie předmětných pozemků a stromů na těchto pozemcích, zápis Zastupitelstva obce , adresa, z roku 2016 a listiny, prokazující přechod vlastnictví na Obec , adresa, související se splněním podmínek zákona o přechodu majetku ČR) soud zamítl, neboť měl skutkový stav za dostatečně zjištěný.

III. Právní posouzení věciSoud nejprve uvádí, že skutečnost, že jiný soud meritorně rozhodl ve sporu mezi účastníky o vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků, při kterém jako předběžnou otázku posuzoval vlastnictví předmětných pozemků, nezakládá překážku věci rozsouzené (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, uveřejněné pod číslem 82/2014 rozh. obč.).Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.18) Žalobce má na určení, že předmětné pozemky jsou v jeho vlastnictví naléhavý právní zájem již jen z toho důvodu, že k předmětným pozemkům je v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo žalované. Žalobce tedy nemá jinou možnost, jak se domoci zapsání jím tvrzeného vlastnictví předmětných pozemků do katastru nemovitostí, než prostřednictvím žaloby na určení jeho vlastnického práva.19) Pokud byly předmětné pozemky v 50 letech zahrnuty do scelovacího řízení při výměně s pozemkem parc. č. , hodnota, , nebylo toto řízení dokončeno a vlastnické právo k těmto pozemkům nepřešla, neboť vlastnické právo přechází až dokončením scelovacího řízení. To dokončeno nebylo, neboť k dokončení scelovacího řízení byl mimo jiné nutná změna zápisu vlastnictví v pozemkové knize (k tomu srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 2772/2008, a nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 34/97).20) K nápravě stavu při nedokončených scelovacích řízení sloužily pozemkové úpravy podle zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech ve znění účinném od 8. 9. 1997. Jeho § 9e ale stanoví, že o přechodu vlastnictví rozhodne okresní pozemkový úřad a vlastnictví k pozemku přechází právní mocí tohoto rozhodnutí (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 34/97). Ani tímto způsobem vlastnictví na žalobce nepřešlo, a soud se tedy dále zabýval otázkou, zda žalobce předmětné pozemky nabyl vydržením.21) Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.22) Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.23) Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.24) Podle § 3066 o. z. se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.25) Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že podmínkami mimořádného vydržení nemovité věci je držba věci v období 20 let činěná držitelem s nikoli nepoctivým úmyslem.26) Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává:i. Mimořádné vydržení se neopírá o dobrou víru tak, jak je vymezena v § 992 odst. 1 o. z., věta první (z pozitivního vymezení dobré víry), ale o obecnou poctivost držitele, resp. o nedostatek „nepoctivého úmyslu“ (jde o negativní vymezení dobré víry).ii. O pozitivní vymezení dobré víry jde v případě, kdy se předpokládá pozitivní přesvědčení držitele, že mu držené právo náleží, že je jeho subjektem (viz § 992 odst. 1 o. z., věta první, § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník); o negativní vymezení dobré víry jde, je-li držitel přesvědčen, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu, jedná tedy poctivě v obecném smyslu slova.iii. V § 992 odst. 1 o. z. nejde – na rozdíl od § 1095 o. z. – o „poctivost“ v obecném smyslu. Nepoctivým může být i ten držitel, který jen z nedbalosti, někdy i nevědomě, neví, že mu právo, které vykonává, nenáleží; takový držitel nejedná v nepoctivém úmyslu. Naproti tomu v nikoliv nepoctivém úmyslu jedná především ten, který je přesvědčen, že tím, že se ujal držby, nepůsobí jinému bezdůvodně újmu. Ten, kdo drží „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ je přesvědčen, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu; jde zde o dobrou víru „v nejméně přísném pojetí“.iv. Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten se ujal držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v § 130 odst. 1 obč. zák. se tu neuplatní.v. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.). Důvodová zpráva k občanskému zákoníku v této souvislosti uvádí, že „institut mimořádného vydržení nemůže dát průchod ochraně zjevné lsti a podvodu.“ Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu.vi. Obratem „při nabytí a výkonu držby“ je míněno, že nikoliv nepoctivý úmysl při uchopení držby se nemůže změnit během výkonu držby takto uchopené v úmysl „nikoliv poctivý“ (a naopak).vii. Zákon v § 1095 o. z. zjevně vychází z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby nutné pro mimořádné vydržení má vlastník dost prostoru pro uplatnění jeho práva, a proto není třeba na držbu pro mimořádné vydržení klást tak přísné nároky, jako na držbu vedoucí k vydržení řádnému. Je tedy odůvodněné vyjít z předpokladu, že by zákonodárce, kdyby tuto otázku výslovně upravil, se v § 1095 o. z. přidržel méně přísného pojetí, totiž že „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“ tu musí být v době, kdy se jí držitel chopil; to, že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, resp. že někdo jiný vlastníkem je, nemá samo o sobě za následek zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu.“ Uzavřel, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení.viii. Pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby v zásadě zabránit mimořádnému vydržení jen žalobou napadající „držbu nebo její poctivost“, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva, nebo, má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží. Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla žaloba doručena, za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu.ix. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, uveřejněný pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2961/2021, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1686/2021, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1796/2022.27) V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 Nejvyšší soud uvedl, že „jestliže byl tedy poměr výměry nabytého pozemku s pozemkem, jehož držby se držitel bez právního důvodu chopil (sousedním pozemkem) tak velký, že držiteli muselo být nepochybně jasné, že drží více, než nabyl (výměra takto drženého pozemku dosahovala zpravidla výrazně více než 50 % výměry pozemku koupeného či jinak nabytého), pak, nebyly-li tu okolnosti výrazně svědčící v jeho prospěch (např. sporný pozemek byl od nepaměti připlocen k pozemku právních předchůdců držitele a s nimi jako rodinnými příslušníky užíván, přičemž přístup na něj byl možný jen z usedlosti držitele, šlo o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem, jeho výměra nebyla ve smlouvě uvedena) jde o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu. Je též třeba zvážit, proč skutečný vlastník nemovitosti proti držbě po dobu 20 let nezasáhl. Vždy bude záležet na komplexním a individuálním posouzení věci. Výslednou úvahu odvolacího soudu dovolací soud zpochybní jen, bude-li zjevně nepřiměřená.“ (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1911/2024, ze dne 13. 9. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2288/2024 ze dne 30. 12. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3195/2024.28) Soud je přesvědčen, že nepoctivý úmysl je nutné chápat (obdobně jako obecný pojem úmysl) jako spojení znalosti rozhodných informací pro závěr o neexistenci vlastnictví (vědomostní složka) a chtění držet předmětnou věc s vědomím těchto informací. Kritéria uvedená v předchozím odstavci citované judikatury (poměr rozlohy pozemku drženého k pozemku vlastněném, dlouhodobost tohoto stavu, nepravidelnost tvaru pozemku, nepřehlednost terénu a další) je proto třeba vnímat jako okolnosti, jež znalost rozhodných informací osvědčují, tzn. hodnotí se jen za situace, kdy znalost informací rozhodných pro závěr o neexistenci vlastnictví nebude držitele věci prokázána.29) V projednávané věci bylo prokázáno, že se žalobce chopil držby ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 k předmětných pozemků po smrti svého otce dne 5. 5. 2018 a ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 k předmětných pozemků po smrti své matky 8. 10. 2022. Při posuzování mimořádného vydržení je tudíž nutné zkoumat přítomnost nepoctivého úmyslu žalobce k těmto datům. Dřívější počátek držby žalobce vylučuje držba předmětných pozemků J. Č. i absence jakéhokoli okolnosti, pro kterou by si žalobce mohl myslet, že předmětné pozemky drží (animus possidendi).30) Žalobce se chopil držby předmětných pozemků s vědomím, že jeho rodiče (J. Č. a M. Č.) nebyli zapsáni jako vlastníci v katastru nemovitostí, neboť v 50. letech minulého století se jeho děd , jméno FO, dohodl s Jednotným zemědělským družstvem , adresa, na tom, že zatímco družstvo bude užívat jeho pozemek parc. č. , hodnota, role k. ú. , adresa, , tak on bude moci užívat předmětné pozemky jako zahradu. Svou znalost žalobce výslovně potvrdil s tím, že se o tom dozvěděl v roce 2002 případně v roce 2003 při pozemkových úpravách. Znalost žalobce uvedené skutečnosti při nabytí držby potvrzuje i to, že se nejpozději v roce 2015 přímo (jako zástupce J. Č.) účastnil jednání s žalovanou o směně předmětných pozemků. Perfektní znalost katastrálních hranic a zápisu v katastru nemovitostí nejpozději v roce 2014 prokazuje skutečnost, že spolupracoval s , tituly před jménem, , jméno FO, při vyhotovení geometrického plánu ze dne 8. 8. 2014 č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Spor o vlastnictví předmětných pozemků je vyjádřen i v odborném vyjádření o ceně, kterou žalobce dne 15. 6. 2018 předložil notáři v řízení o pozůstalosti po J. Č. Žalobce tedy měl vědomí o okolnostech, které vylučují to, že nabyl vlastnictví předmětných pozemků.31) Skutečnost, že uvedená výměna pozemků v 50. letech minulého století nebyla dohodou o změně vlastnictví (a že ji tak předci žalobce nechápali) prokazuje to, že se děd žalobce zavázal převést na otce a matku žalobce pozemek parc. č. , hodnota, , Anonymizováno, k. ú. , adresa, kupní smlouvou podepsanou v roce 1970, ve které je jednak uvedeno, že pozemek parc. č. , hodnota, je v užívání JZD , adresa, , jednak to, že v této smlouvě nejsou uvedeny předmětné pozemky (samozřejmě označené svými tehdejšími parcelním čísly).32) V projednávané věci na rozdíl od v odstavci 30 citovaných věcech Nejvyššího soudu nebyla prokázána pouze normativní znalost držitele, tedy skutečnost, že by držitel s ohledem na poměr rozlohy vlastněného a drženého pozemku a další kritéria, mohl (měl) poznat, že byla část pozemku připlocena, ale kvalifikovaně vyšší znalost kauzální (skutečná), tedy že žalobce o skutečnostech popírajících jeho vlastnictví věděl. Tím spíše tedy tyto skutečnosti svědčí ve prospěch nepoctivého úmyslu žalobce při chopení držby. Odhlédneme-li od této skutečnosti tak ve prospěch toho, že žalobce držel předmětné pozemky v poctivém úmyslu, nesvědčí ani kritérium poměru rozlohy pozemků, kdy celková plocha předmětných pozemků je 1 718 m², zatímco plocha pozemku parc. č. , hodnota, ve vlastnictví žalobce činí 439 m2, tedy téměř čtyřikrát měně. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, žalobce nabyl až poté, co se chopil držby předmětných pozemků. Pozemek žalobce je v části zastavěn domem se dvorem a předmětné pozemky tvoří zahradu, jednalo se tedy o pozemky s odlišným využitím.33) Pakliže se žalobce pokládá řečnickou otázku, z jakého důvodu se žalovaná po dlouhou dobu (do 18. 8. 2021) nedomáhala bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků žalobcem, soud uvádí, že okolnosti na straně vlastníka pozemku nedopadající na vědomostní stránku držitele nejsou pro dosažení dostatečné kvality držby pro vydržení pozemku podstatné. Zároveň tím žalobce poukazuje na podstatu nikoli nepoctivého úmyslu spočívající v tom, že držitel je při uchopení držby přesvědčen, že nepůsobí jinému újmu. Pokud žalobce věděl, že drží pozemek ve vlastnictví žalované, věděl, že působí vlastníku újmu v podobě vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobce se držby druhé poloviny předmětných pozemků chopil až po vydání rozsudku, kterým soud jemu a M. Č. uložil vydat žalované bezdůvodné obohacení za jejich užívání.34) Nad rámec uvedených závěru lze podotknout, že i kdyby se žalobce a jeho předci chopili držby předmětných pozemků v poctivém úmyslu, mohl by žalobce nabýt vydržením pouze podíl o velikosti ½ na předmětných pozemcích, neboť v takovém případě by podmínky pro vydržení podílů o velikostech ½ na předmětných pozemcích byly splněny již k 1. 1. 2019 M. Č. (jako jejich držitelkou), která by nabyla vlastnictví předmětných pozemků. Dobu její vlastnické držby přitom nelze započítat žalobci jako jejímu nástupci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, uveřejněný pod č. 15/2023 rozh. obč.).35) Námitkou žalobce, že ani žalovaná není vlastníkem předmětných pozemků, neboť na ni nepřešlo vlastnictví z České republiky podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, se soud nezabýval, neboť prokázání této skutečnosti by vedlo k zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní věcné legitimace.36) K námitce žalobce, že v části stavby rodinného domu č. p. , Anonymizováno, stojící v části na předmětných pozemcích, by mohl být uplatněno ustanovení o přestavku (§ 1087 o. z.) lze uvést, že tento institut lze u staveb zřízených před 1. 1. 2014 aplikovat jen tehdy, byla-li dobrá víra stavebníka, že stavbu zřídil na vlastním pozemku, dána k 1. 1. 2014 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2593/2021, uveřejněný pod číslem 65/2023 rozh. obč. Tak tomu v projednávané věci nebylo, když žalobce i J. Č. nebyly v dobré víře ve vlastnictví předmětných pozemků. Ostatně žalobní nárok byl formulován k určení vlastnictví celých parcel, na kterých se předmětné pozemky nacházejí, nikoli k části jedné z nich.37) O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované přiznal nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhláška“). Tarifní hodnotu určil podle § 9 odst. 4 písm. b vyhlášky na 113 000 Kč, čemuž odpovídá sazba podle § 7 bodu 5 vyhlášky. Náklady řízení žalované sestávají z odměny za 4 úkony právní služby po 5 620 Kč a jeden úkon ve výši 2 810 Kč. Jednalo se o úkony: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 5. 5. 2025, účast na jednání konaném 10. 6. 2025, účast na jednání konaném dne 11. 9. 2025, účast na jednání konaném dne 17. 9. 2025, při kterém byl vyhlášen rozsudek (§ 11 odst. 2 písm. f vyhlášky), tj. 25 290 Kč, 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), tj. 2 250 Kč, 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 5 783,40 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).