21 C 45/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 50 690,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 27 712,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 712,06 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se, co do zaplacení 22 978,64 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 50 690,70 Kč od 18. 6. 2025 do 15. 12. 2025 zákonného úroku z prodlení z částky 22 978,64 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, částí zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 27 712,06 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 623,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 326,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 61,32 Kč a úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 50 690,70 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalované se náhrada nákladů nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 11. 2024 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 50 690,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 623,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 326,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 61,32 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 690,70 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 50 690,70 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „banka“), uzavřela se žalovanou dne 26. 6. 2022 smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly též Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . (dále jen „smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy poskytla banka žalované úvěr ve výši 60 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě, přičemž spolu se splátkami úvěru byla povinna hradit rovněž úroky ve výši 11,99 % ročně a poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru, zejména za vedení účtu, případně poplatky za pojištění, to vše ve výši stanovené smlouvou a aktuálním sazebníkem banky. K zajištění řádného splácení byla žalovaná povinna udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Strany si dále sjednaly oprávnění banky připisovat vyúčtované úroky k jistině úvěru vždy ke konci kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na jeho okamžité splacení. Pro případ prodlení se splácením byla žalovaná povinna hradit z dlužných částek rovněž zákonný úrok z prodlení a další náklady dle sazebníku banky, včetně smluvních pokut. Současně bylo sjednáno právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou splátek či jiných peněžitých závazků ze smlouvy.

3. Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas, neboť nehradila sjednané splátky, úroky ani poplatky. Banka ji proto opakovaně písemně vyzývala k úhradě dlužných částek a k nápravě vzniklého stavu. Vzhledem k tomu, že žalovaná své závazky nadále neplnila, banka úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila, a to s účinností ke dni 23. 10. 2024, čímž jí vzniklo právo požadovat okamžité splacení celé dlužné částky. O zesplatnění byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 23. 10. 2024, v němž byla zároveň vyzvána k úhradě dluhu.

4. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru byla následně bankou postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2025 s účinností ke dni 1. 2. 2025. O postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem odeslaným dne 14. 2. 2025. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 56 720,86 Kč a sestávala z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 50 690,70 Kč, úroku z úvěru ve výši 1 704,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 795,26 Kč a poplatků ve výši 2 530 Kč. Po postoupení pohledávky uhradila žalovaná 8 000 Kč ve dvou splátkách (dne 20. 5. 2025 a dne 17. 6. 2025), které byly podle tvrzení žalobkyně započteny na příslušenství pohledávky. Žalobkyně proto nadále požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 50 690,70 Kč spolu s kapitalizovanými úroky a úroky z prodlení za uvedené období a dále úrokem z úvěru ve výši 11,99 % ročně a zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky od 18. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 8. 4. 2025, avšak bez úspěchu.

5. Žalobkyně dále uvedla, že smluvní strany si v čl. 2 bodu 2.2 smlouvy o úvěru sjednaly účel použití poskytnutého úvěru, a to na konsolidaci závazků žalované spočívající ve splacení dluhů z úvěru vedeného na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná dne 26. 6. 2022 vyčerpala i zbývající část prostředků z úvěru ve výši 6 240,40 Kč převodem na účet č. , č. účtu, , čímž došlo k úplnému vyčerpání poskytnutého úvěru.

6. Výzva k okamžitému splacení celého dluhu ze dne 23. 10. 2024 byla podle žalobkyně žalované odeslána doporučeně dne 30. 10. 2024, přičemž v souladu s § 573 občanského zákoníku se má za to, že tato zásilka došla do dispoziční sféry žalované nejpozději třetím pracovním dnem po odeslání, tedy dne 5. 11. 2024.

7. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

8. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 26. 6. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla finanční prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté finanční prostředky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 022 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru).ii. Dne 26. 6. 2022 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně 60 000 Kč, a to ve dvou platbách: ve výši 53 759,60 Kč na účet č. , č. účtu, a ve výši 6 240,40 Kč na účet č. , č. účtu, . K refinancování úvěru žalované tak byl úvěr použit pouze částečně ve výši 53 759,60 Kč. To bylo prokázáno výpisem z účtu č. , č. účtu, .iii. Z listiny označené jako „Podklady pro súdne konanie“ bylo prokázáno, že žalovaná úvěr zpočátku splácela pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 022 Kč. Konkrétně žalovaná v období od 12. 7. 2022 do 10. 7. 2024 provedla ve prospěch úvěru celkem 23 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 022 Kč (tj. celkem 23 506 Kč), dále jednu splátku tvořenou dílčími úhradami 217,10 Kč a 804,90 Kč (tj. 1 022 Kč), a dále platby na poplatky a pohledávky po splatnosti ve výši 415 Kč, 200 Kč a 166,94 Kč. Celková výše uvedených plateb činí 24 287,94 Kč.iv. Žalovaná dne 20. 5. 2025 a dne 17. 6. 2025 uhradila celkem 8 000 Kč (nerozporované tvrzení žalobkyně).v. Právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 24. 9. 2024 „Poslední výzvu k úhradě dlužné částky“ ze dne 21. 9. 2024, (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 21. 9. 2024 a poštovním podací archem pod podací zn. , Anonymizováno, )vi. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila s účinností ke dni 23. 10. 2024. Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu bylo odesláno žalované doporučeně dne 30. 10. 2024 (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu a poštovním podacím archem pod podacím zn. , Anonymizováno, ).vii. Dne 24. 1. 2025 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalované žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2025 včetně přílohy č. 1 seznamu pohledávek).viii. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 2. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně měla informovat žalovanou o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni. Zároveň žalovanou měla vyzvat k uhrazení 56 720,86 Kč. Dopis byl žalované odeslán dne 14. 2. 2025 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 2. 2025 a podacím lístkem ze dne 14. 2. 2025).ix. Výzvou ze dne 8. 4. 2025 měl zástupce žalobkyně žalovanou vyzvat, aby uhradil žalobkyni dluh ve výši 59 156,47 Kč. Výzva byla žalované odeslána dne 8. 4. 2025 (prokázáno z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne 29. 4. 2024 a podacím lístkem ze dne 8. 4. 2025).x. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.

9. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

16. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

17. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 60 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit.

18. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

19. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

20. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).

21. Žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované ani přes výzvu soudu nepřednesla žádná konkrétní skutková tvrzení ani nenavrhla důkazy, z nichž by vyplývalo, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost postupovat s odbornou péčí. Soud proto vycházel z toho, že posouzení úvěruschopnosti žalované nebylo řádně provedeno.

22. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovanou získaný majetkový prospěch ve výši 60 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, které žalovaná má povinnost žalobkyni vrátit (§ 2993 věta první o. z.). Učinila tak částečně, když uhradila 32 287,94 Kč (24 287,94 Kč + 8 000 Kč), čímž ponížila svůj dluh na 27 712,06 Kč.

23. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalované doručena výzva k zaplacení pohledávky. § 573 o. z. nelze v projednávané věci aplikovat, neboť toto ustanovení nekonstruuje domněnku dojití, ale domněnku data dojití došlé zásilky, tj. domněnku, že zásilka, která byla prokazatelně doručena, byla jejímu adresátu doručena v určitý den. Žalovaný tak byl vyzván k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do její dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měl žalovaná možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu – 11. 12. 2025 (viz doručenka na čl. 11 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 15. 12. 2025 a od 16. 12. 2025 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení a od tohoto dne má povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 17. 6. 2025. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. Soud dospěl k závěru, že se pohledávka žalobkyně stala splatnou 15. 12. 2025, a tudíž k počátku prodlení žalované došlo 16. 12. 2025 (k tomu viz výše). K 1. 7. 2025 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 3,50 %, a proto má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně (součet 8 procentních bodů a repo sazby 3,50 %). Z tohoto důvodu soud část úroků z prodlení, které tuto procentuální výši přesahovaly, žalobkyni nepřiznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci v převážné části úspěšní, a příslušela by jí tak náhrada části jejích nákladů řízení. Žádné náklady řízení jí však nevznikly.

28. Při určení míry úspěchu ve věci soud vycházel z celkového žalovaného nároku ve výši 66 448,99 Kč ke dni vydání rozsudku, tj. k 23. 6. 2026. Tato částka sestává z jistiny 50 690,70 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 623,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 326,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 61,32 Kč, dále ze zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 690,70 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení, vyčísleného ke dni 23. 6. 2026 na 6 569,31 Kč, a z úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 50 690,70 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení, vyčísleného ke dni 23. 6. 2026 na 6 177,72 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně části žalobního nároku ve výši 29 370,99 Kč, sestávající z částky 27 712,06 Kč a úroku z prodlení vyčísleného ke dni 23. 6. 2026 na 1 658,93 Kč. Žalovaná byla ve věci úspěšná v rozsahu 55,80 %.