21 C 46/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně: z částky 19 000 Kč od 31. 3. 2025 do 17. 4. 2025, z částky 18 800 Kč od 18. 4. 2025 do 13. 5. 2025 a z částky 18 600 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 300 Kč splatných každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 2 400 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 20 000 Kč od 5. 1. 2025 do 30. 3. 2025, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 1 000 Kč od 31. 3. 2025 do 17. 4. 2025, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 1 200 Kč od 18. 4. 2025 do 13. 5. 2025, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 1 400 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 17. 3. 2025 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč za období od 5. 1. 2025 do zaplacení v zákonné výši 12 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Úroky úvěru měly být hrazeny v měsíčních splátkách 4 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 7. 2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první upomínku ze dne 20. 7. 2024, kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. Žalovaná k dnešnímu dni neuhradila na jistinu pohledávky ničeho.

3. Podle žalobkyně před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti odkazuje na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění této zákonné povinnosti.

4. Žalovaná uvedla, že dne 8. 7. 2024 uzavřela se žalobkyní úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě jí byla poskytnuta částka 20 000 Kč. Zavázala se uhradit celkem 68 000 Kč. Tvrdí však, že již uhradila 1 400 Kč ve čtyřech splátkách. Smlouvu uzavřela v tíživé životní situaci, kdy již měla další úvěry, a nebyla schopna správně vyhodnotit své možnosti ani podmínky smlouvy. Nebyla upozorněna na rizika a že nebyla odborně posouzena její úvěruschopnost. Úvěrová smlouva je podle žalované absolutně neplatná. Důvody neplatnosti spatřuje v absenci platného právního jednání (smlouva byla uzavřena na dálku bez řádného elektronického podpisu), rozporu smluvních podmínek s dobrými mravy (zejména extrémně vysoká RPSN ve výši 791,61 %, což je přibližně 83 násobek běžné sazby), nedostatečném posouzení její úvěruschopnosti ze strany žalobkyně.

5. Žalobkyně zpochybňuje samotné uzavření smlouvy, neboť podle ní nebylo prokázáno, že souhlasila s konkrétním zněním smlouvy. Odkazuje na judikaturu obecných soudů, které v obdobných případech dospěly k závěru, že smlouvy uzavírané prostřednictvím webových portálů bez řádného ověření totožnosti a bez elektronického podpisu jsou neplatné. Žalovaná rovněž namítá, že žalobkyně neprovedla řádné posouzení její úvěruschopnosti, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Uvádí, že žalobkyně neověřila její výdaje, nepožadovala žádné doklady o nákladech na bydlení a do smlouvy uvedla nepravdivé údaje. Odkazuje na rozhodnutí České národní banky, která žalobkyni za podobné pochybení uložila pokutu.

6. Na základě výše uvedeného žalovaná tvrdí, že smlouva je absolutně neplatná a že mezi stranami vznikl vztah bezdůvodného obohacení. Navrhuje, aby soud žalobu v části přesahující jistinu zamítl a uznal pouze povinnost vrátit částku 18 600 Kč (po odečtení již uhrazených 1 400 Kč). Zároveň žádá, aby jí bylo umožněno tuto částku splácet po 300 Kč měsíčně. Navrhuje také, aby soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení s ohledem na její tíživou finanční situaci.

7. Z provedeného dokazování se podává:i. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované dne 10. 7. 2024 poskytla 20 000 Kč. Žalovaná tyto finanční prostředky přijala téhož dne (nesporné tvrzení účastníků, prokázáno též smlouvou o úvěru, výpisem z účtu).ii. Podle odst. 4.4. smlouvy o úvěru „je úvěr sjednáván na dobu určitou v délce 12 (slovy: dvanáct) měsíců. Celková částka spotřebitelského úvěru dle této smlouvy je tedy splatná ke dni 15.6.2025. Pokud Spotřebitel písemně (i prostřednictvím emailu) neoznámí Poskytovateli svůj úmysl neprodloužit Smlouvu nejméně 30 dnů před koncem stávající smluvní doby, Smlouva se automaticky prodlouží na dobu dalších dvanácti (12) měsíců, a to za stejných podmínek. Tento proces automatického prodloužení smlouvy bude pokračovat na základě každého smluvního cyklu, dokud Spotřebitel explicitně nevyjádří vůli Smlouvu ukončit v souladu s tímto ustanovením, případně nedojde k ukončení smluvního vztahu jiným způsobem uvedeným v této Smlouvě.“iii. Podle odst. 4.5. smlouvy o úvěru zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba měsíční a její výše činí 20 % p. m. Podle odst. 4.6. smlouvy o úvěru „roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činí 791,61 %. Její výpočet byl spotřebiteli vysvětlen vzorcem výpočtu roční procentní sazby nákladů ve smyslu ustanovení bodu 3.4. této smlouvy, a to před jejím podpisem, a v souladu se Zsú. Tento výpočet roční procentní sazby nákladů platí v případě, že spotřebitelský úvěr bude trvat smlouvou sjednanou dobu a že Poskytovatel a Spotřebitel splní řádně a včas své povinnosti.“iv. Podle odst. 5.1. smlouvy o úvěru „smluvní strany sjednaly, že po dobu trvání této smlouvy o úvěru bude úrok z poskytnuté jistiny Spotřebitelem Poskytovateli hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny. Výše každé jednotlivé splátky úroku činí 4 000,-Kč, přičemž každá jednotlivá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru.“v. Žalovaná na pohledávku uhradila dne 8. 8. 2024 500 Kč, dne 9. 9. 2024 500 Kč (prokázáno výpisem z účtu číslo , hodnota, - čl. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, spisu), dne 17. 4. 2025 200 Kč (prokázáno seznamem , podezřelý výraz, na čl. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) a dne 13. 5. 2025 200 Kč (potvrzení o provedení transakce čl. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), tj. celkem 1 400 Kč.vi. Žalobkyně výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 12. 2024 měla žalovanou vyzvat, aby svůj dluh uhradila dluh v celkové výši 46 254,19 Kč (skládající se z jistiny ve výši 20 000,00 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 20 774,19 Kč, nákladů na upomínkování 1 000 Kč, nákladů právního zastoupení 4 480 Kč) do 4. 1. 2025. Tato výzva byla žalované odeslána dne 13. 9. 2024 (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 12. 2024 a podacím lístkem ze dne 21. 12. 2024).vii. Žalovaná pobírá starobní a vdovský důchod v České republice a na Ukrajině, a to v celkové výši , částka, . Tato skutečnost byla prokázána poštovními poukázkami a oznámením , právnická osoba, . Její měsíční výdaje, s výjimkou splátek úvěrů, činí 16 928 Kč a zahrnují náklady na nájemné, elektřinu, telefon a potraviny. Žalovaná má splatné závazky ze spotřebitelských úvěrů, jejichž jistiny dosahují celkové výše přibližně 180 000 Kč. Každému z věřitelů navrhuje úhradu dlužné částky formou splátkového kalendáře. O uvedené úvěry žádala s cílem finančně podpořit svého syna, který se účastní bojů na Ukrajině. Tato skutečnost byla doložena výpovědí žalované.viii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.

8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

16. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované 20 000 Kč. Žalobkyně proto byla povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit.

17. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

18. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

19. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).

20. K otázce, zda žalobkyně při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupovala s odbornou péčí, žalobkyně odkázala na přílohu č. 1 ke smlouvě o úvěru. Z tohoto dokumentu však není zřejmé, z jakých konkrétních příjmů žalované žalobkyně při posouzení její úvěruschopnosti vycházela. Dokument rovněž neprokazuje, na základě jakých podkladů byly příjmy a výdaje žalované ověřeny. Pokud žalobkyně vycházela výlučně z tohoto dokumentu, který obsahuje pouze neověřená tvrzení žalované, nelze mít za to, že úvěruschopnost žalované posoudila řádně, a to ve smyslu výše citované judikatury. Nadto žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že úvěruschopnost žalované ověřovala prostřednictvím veřejných rejstříků. Příloha č. 1 ke smlouvě o úvěru má v tomto ohledu stejnou důkazní hodnotu jako tvrzení účastníků řízení.

21. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalované splácet úvěr řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Majetkový prospěch získaný žalovanou ve výši 20 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, které má žalovaná povinnost žalobkyni vrátit (§ 2993 věta první o. z.). Částečně tak již učinila, když uhradila celkem 1 400 Kč.

22. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalované doručena výzva k zaplacení pohledávky. Žalovaná tak byla vyzvána k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do její dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měla žalovaná možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu –27. 3. 2025 (viz doručenka na čl. 10 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 30. 3. 2025 a od 31. 3. 2025 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 31. 3. 2025. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z jistiny v takové výši, v jaké byla po její splatnosti postupně ponižována jednotlivými platbami žalované.

23. Žalovaná navrhla splenění dlužné částky ve splátkách. Soud jejím návrhu s ohledem na její výše popsanou finanční situaci vyhověl. Žalobkyně tomuto návrhu neodporovala.

24. Nad rámec uvedeného soud dodává, že smlouva o úvěru je neplatná rovněž pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je založená na tom, že splatnost jistiny úvěru není vázána na určitý časový okamžik ale na „ukončení“ smlouvy o úvěru a měsíčně je splatný toliko úrok ve výši 20 % měsíčně (240 % ročně). Takto sjednaný způsob splácení úvěru je i ve spojení se zjevně nepřiměřenou výši úroku a RPSN (791,61 %) ve zjevném rozporu s dobrými mravy, neboť dlužníka vede do dluhové pasti. Má-li dlužník dlouhodobější problémy s financemi není motivován splácet jistinu úvěru či smlouvu o úvěru ukončit. V této situaci mu nepřiměřeně rychle narůstá jeho dluh. Způsob splácení úvěru je přitom podstatnou náležitostí smlouvy, a toto smluvní ujednání nelze oddělit od zbytku smlouvy, a označit pouze jej za neplatné (§ 576 o. z.).

25. Nad rámec uvedeného soud dodává, že smlouva o úvěru je neplatná rovněž pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je založená na tom, že splatnost jistiny úvěru není vázána na určitý časový okamžik, ale na „ukončení“ smlouvy o úvěru a měsíčně je splatný pouze úrok ve výši 20 % měsíčně (240 % ročně). Takto sjednaný způsob splácení úvěru je i ve spojení se zjevně nepřiměřenou výší úroku a RPSN (791,61 %) ve zjevném rozporu s dobrými mravy, neboť dlužníka vede do dluhové pasti. Má-li dlužník dlouhodobější problémy s financemi, není motivován splácet jistinu úvěru či smlouvu o úvěru ukončit. V této situaci mu nepřiměřeně rychle narůstá jeho dluh. Způsob splácení úvěru je přitom podstatnou náležitostí smlouvy, a toto smluvní ujednání nelze oddělit od zbytku smlouvy a označit pouze jej za neplatné (§ 576 o. z.).

26. K rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy srov. např. usnesení ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021, kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě je rozhodkyní přisouzené plnění s přihlédnutím k nominální úrokové sazbě úvěru 49,78 % p. a. (která podstatně převyšuje obvyklou úrokovou míru v době sjednání úvěru) a předpokládané roční procentní sazbě nákladů (RPSN) 62,5 % jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a vede k nepřiměřenému postižení povinného.

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci částečně úspěšná, nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. K uvedenému závěru dospěl z několika důvodů. Žalobkyně, aniž zkoumala úvěruschopnost žalované, s ní uzavřela smlouvu o úvěru, která byla v rozporu s dobrými mravy. Tento nárok po žalované vymáhala, přestože si toho byla vědoma. To podle soudu vyplývá z porovnání částky a jejího složení uvedených v předžalobní výzvě s nárokem uplatněným žalobou. Žalobkyně soudu nesdělila, že žalovaná na vymáhanou pohledávku částečně plnila. Dále soud přihlédl k tíživé finanční situaci žalované. Tyto okolnosti soud v souhrnu shledal hodnými zvláštního zřetele, a proto podle § 150 o. s. ř. žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal.