21 C 56/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 58 842,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 58 842,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 58 842,98 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 58 842,98 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Řízení se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 584,15 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 774,07 Kč zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 19 598,63 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 26. 1. 2026 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 58 842,98 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 584,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 774,07 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně z částky 58 842,98 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 58 842,98 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že na základě žádosti o poskytnutí úvěru byla dne 7. 6. 2023 uzavřela jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru č. Anonymizováno (dále jen „smlouva o úvěru“). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky pro kreditní kartu a obchodní podmínky pro platební karty (dále jen „VOP“). Žalobkyně byla oprávněna účtovat žalovanému za poskytnuté bankovní služby poplatky dle aktuálního sazebníku pro fyzické osoby – občany, s nímž byl žalovaný seznámen, přičemž aktuální znění bylo dostupné na internetových stránkách žalobkyně a na jejích obchodních místech. Před uzavřením smlouvy o úvěru byly žalovanému poskytnuty rovněž předsmluvní informace ke kreditní kartě.

3. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyně žalovanému předala kreditní kartu a poskytla mu neúčelový úvěr na dobu neurčitou do výše úvěrového limitu 90 000 Kč, přičemž základní parametry úvěru byly sjednány v čl. II smlouvy o úvěru. Žalovaný svého oprávnění čerpat finanční prostředky využil, avšak následně přestal řádně plnit své smluvní povinnosti, zejména nehradil sjednané splátky. V souladu se smlouvou o úvěru a VOP byla žalobkyně oprávněna žalovaného v případě prodlení opakovaně upomínat a vyzývat k úhradě dlužných částek, což také učinila. Jelikož žalovaný na tyto výzvy nereagoval a své povinnosti nadále neplnil, přistoupila žalobkyně v souladu se smlouvou o úvěru k zesplatnění úvěru, a to ke dni 14. 7. 2025. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 16. 7. 2025, kterým byl současně vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku sjednaného ve smlouvě o úvěru a VOP, jehož sazba byla v průběhu trvání závazku měněna, přičemž od 20. 12. 2025 uplatňuje tento úrok ve výši 8,05 % ročně z nesplacené jistiny.

4. V dokumentu nazvaném „Anonymizováno-Anonymizováno – Anonymizováno“ žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí na základě informací získaných od žalovaného, z úvěrových registrů a interních databází. Vycházela přitom zejména z analýzy finančních toků na účtu žalovaného, na jejichž základě mu byl stanoven předschválený úvěrový limit ve výši 90 000 Kč. Při posouzení vyšla z mediánu příjmů za pětiměsíční období, který činil 31 343,91 Kč, přičemž deklarovaný příjem žalovaného byl uveden ve výši 31 340 Kč a příjem zohledněný ve výpočtu platební kapacity byl stanoven rovněž ve výši 31 340 Kč. Tento medián byl odvozen z jednotlivých měsíčních příjmů ve výši 32 034,75 Kč za červen 2022, 31 343,91 Kč za červenec 2022, 31 921,96 Kč za srpen 2022, 30 119,03 Kč za září 2022 a 27 210,50 Kč za říjen 2022. Předschválený limit úvěru znamená, že limit úvěru byl schválen dříve, než žalovaný požádal o úvěr. V projednávané věci byly zkoumány příjmy žalovaného za období červen až září 2022. Limit je počítán nejen podle dřívějších úvěrů ale i podle obratů na účtu žadatele o úvěr.

5. Měsíční výdaje vstupující do výpočtu platební kapacity stanovila částkou 24 690,60 Kč, přičemž tyto zahrnovaly jednak běžné životní náklady zjištěné z transakční historie účtu, zejména inkaso, trvalé příkazy a karetní platby, jednak náklady související s existujícími úvěrovými závazky. Nepravidelné výdaje určovala na základě mediánu za sledované období a upravovala je koeficientem zohledňujícím výši příjmů žalovaného, přičemž do výpočtu zahrnula i náklady na splátky úvěrů, a to buď ve skutečné výši, nebo ve výši stanovené procentem z úvěrového rámce. Na základě takto zjištěných údajů dovodila existenci měsíční platební kapacity žalovaného ve výši 6 649,40 Kč, která měla dostatečně převyšovat předpokládanou splátku úvěru ve výši 4 500 Kč. Současně nepovažovala za nutné vyžadovat potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, neboť za spolehlivější považuje analýzu reálných finančních toků na účtu. V rámci posouzení zohlednila též zadluženost a rizikovost žalovaného prostřednictvím údajů z úvěrových registrů a interního skórovacího modelu, přičemž nezjistila žádné negativní skutečnosti, a byly splněny i všechny kontrolní mechanismy včetně tzv. KO kritérií; žalovaný tak podle jejího hodnocení splňoval podmínky pro poskytnutí úvěru.

6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

7. Z provedeného dokazování se podává: i. Ze smlouvy o úvěru soud bylo prokázáno, že smlouvou o úvěru uzavřeno dne dne 7. 6. 2023 účastníci sjednali poskytnutí neúčelového revolvingového úvěru ke kreditní kartě na dobu neurčitou s úvěrovým limitem ve výši 90 000 Kč, přičemž úvěr bylo možné čerpat prostřednictvím kreditní karty nebo bezhotovostním převodem na běžný účet vedený u žalobkyně. Dále bylo sjednáno, že čerpání a splácení úvěru je evidováno na úvěrovém účtu a žalobkyně je oprávněna inkasovat splatné částky z účtu žalovaného č. č. účtu. ii. V článku II. smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že úroková sazba byla sjednána 19,90 % ročně, a v bodě 3 a 4 téhož článku bylo uvedeno, že žalovaný je povinen splácet úvěr v minimálních měsíčních splátkách ve výši 5 % z vyčerpané částky, nejméně však 500 Kč, se splatností vždy ke 14. dni v měsíci. Celková částka, kterou má žalovaný zaplatit při modelovém výpočtu, činí 100 227,10 Kč a roční procentní sazba nákladů 23,06 %. V článku V. bylo sjednáno, že žalovaný je povinen hradit poplatky spojené s úvěrem a kreditní kartou, zejména poplatek za služby spojené s kartou ve výši 30 Kč měsíčně, jakož i další poplatky v závislosti na způsobu čerpání úvěru, včetně poplatků za výběry hotovosti či převody z úvěru. V článku VIII. bylo současně sjednáno, že v případě prodlení je žalobkyně oprávněna účtovat úrok z prodlení, smluvní pokutu a za splnění stanovených podmínek též úvěr zesplatnit. iii. Z výpisu z úvěrového účtu č. hodnota bylo prokázáno, že žalobkyně dne 7. 6. 2023 poskytla žalovanému částku 90 000 Kč a že zůstatek úvěru činil od 30. 4. 2025 58 054,73 Kč. iv. Žalobkyně žalovaného vyzvala výzvou k zaplacení dluhu (1. výzva), opakovanou výzvou k zaplacení dluhu (2. výzva) a poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 26. 3. 2025 Poslední výzva byla žalovanému doručena 17. 4. 2025. To bylo prokázáno příslušnými výzvami a dodejkou. v. Žalobkyně oznámením ze dne 16. 7. 2025 oznámila žalovanému, že ke dni 14. 7. 2025 prohlašuje všechny pohledávky ze smlouvy o úvěru za splatné (zesplatnění úvěru), současně mu zamezila další čerpání prostředků a vyčíslila dluh ke dni 15. 7. 2025 částkou 60 095,60 Kč, přičemž do zaplacení má být dluh dále úročen v souladu se smlouvou, a tato skutková zjištění soud učinil z oznámení o zesplatnění úvěru. Oznámení bylo žalovanému doručeno dne 17. 7. 2025. Tyto skutečnosti byly prokázány příslušným oznámením a dodejkou. vi. Předžalobní výzvou ze dne 9. 1. 2026 v zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splacení dluhu. To bylo prokázáno předžalobní výzvou a poštovním podacím archem. vii. Z výpisu z bankovního účtu č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaný obdržel od společnosti právnická osoba dne 11. 1. 2023 částku 24 977 Kč, dne 9. 2. 2023 částku 34 968 Kč, dne 10. 3. 2023 částku 29 059 Kč, dne 13. 4. 2023 částku 27 023 Kč a dne 11. 5. 2023 částku 23 063 Kč, tedy celkem 139 090 Kč za období pěti měsíců. Průměrná měsíční částka připsaná od této společnosti činila 27 818 Kč. Medián těchto částek činí 27 023 Kč. viii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.

8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13.

18. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.

15. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému finanční prostředky v podobě úvěru, byla proto povinna prokázat, že před uzavřením této smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.

16. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož: a. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. b. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. c. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. d. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

17. Výše uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu účinného zákona o spotřebitelském úvěru (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).

18. Žalobkyně posuzovala příjmy z výpisů z běžného účtu č. hodnota přičemž měla k dispozici výpis za období od června 2022 do června 2023. Přestože smlouva o úvěru byla uzavřena v červnu 2023 žalobkyně vynacházela z příjmů za měsíce červen 2022 až říjen 2022 přičemž vycházela ze zohlednitelného příjmu vypočteného mediánem na 31 340 Kč. Kdyby žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného za rok 2023 dospěla k závěru, že pravidelné průměrné příjmy žalovaného činí 27 818 Kč. Z výše uvedeného výpisu z účtu žalovaného totiž vyplývá, že jediným stálým příjmem žalovaného byly platby od společnosti právnická osoba, ostatní příjmy žalovaného byly nahodilé či jednorázové Při zohlednění měsíčních výdajů, ze kterých žalobkyně vycházela 24 690,60 Kč, by žalovanému zůstala částka 2 519,90 Kč, která by nepokrývala splátku žalovaného z předmětného úvěru ve výši 4 500 Kč (5 % z vyčerpané částky). Z tohoto důvodu má soud za to, že žalobkyně neposuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí.

19. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Ostatní žalobkyní nárokované částky (úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 58 842,98 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení) tak žalobkyni nenáleží. Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 58 842,98 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, které má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.).

20. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně prokázala, že byla před podáním žaloby žalovanému doručena výzva k zaplacení pohledávky a to dne 17. 4. 2025. Žalobkyně se (po níže uvedeném částečném zpětvzetí) domáhá zaplacení úroku z prodlení od 20. 12. 2025, soud jí je proto od tohoto data přiznal. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. K 1. 7. 2025 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 3,50 %, a proto má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně (součet 8 procentních bodů a reposazby 3,50 %).

23. Co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 584,15 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 774,07 Kč vzala žalobkyně svůj nárok zpět, soud proto řízení v souladu s § 96 o. s. ř. v tomto rozsahu zastavil.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 3 a § 146 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci částečně úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhláška“).

25. Náklady řízení žalobkyně sestávají z odměny za 4 úkony právní služby po 3 460 Kč, a to za úkony: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba a účast na jednání, tj. celkem 13 840 Kč; dále ze 4 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), tj. 1 800 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 4 půlhodin po 150 Kč, tj. 600 Kč, a z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 354 Kč.

26. Dále náklady tvoří cestovní náhrada za cestu na jednání a zpět vozidlem tovární značky Anonymizováno Anonymizováno, registrační značky SPZ (číslo Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno), mezi obcemi adresa v celkové vzdálenosti 134 km, sestávající ze základní náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši 5,90 Kč/km, tj. 790,60 Kč, a z náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a ceně pohonných hmot 34,70 Kč/l, tj. 269,69 Kč, celkem 1 060,29 Kč.

27. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 300,29 Kč, tj. 3 633,06 Kč.

28. Při určení míry úspěchu ve věci soud vycházel z celkové výše žalovaného nároku 67 649,56 Kč, který se sestává z částky 58 842,98 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 584,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 774,07 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 58 842,98 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (23. 6. 2026) na 3 448,36 Kč, a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná tedy 62 291,34 Kč sestavujících z 58 842,98 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 58 842,98 Kč za období od 20. 12. 2025 do zaplacení kapitalizovaného ke dni 23. 6. 2026 na 3 448,36 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 92,08 % a žalovaný v rozsahu 7,92 %. Žalobkyně má tak nárok na náhradu 86,16 % jejích nákladů řízení, tj. 19 598,63 Kč. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Nesplní-li povinná osoba dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).