21 C 57/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 14 847,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 500 Kč od 24. 5. 2025 do zaplacení, a do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 347,71 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 847,71 Kč od 22. 10. 2024 do 23. 5. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 347,71 Kč od 24. 5. 2025 do zaplacení, části úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 14 500 Kč od 24. 5. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného na 3 662,44 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 14 847,71 Kč ode dne 21. 11. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 1 105,78 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 840 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 4. 2025 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 14 847,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 847,71 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 14 847,71 Kč ode dne 21. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 662,44 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 105,78 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalovanému právo čerpat bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 19 594 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 770 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o úvěru, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu umožňující komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 438 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, poplatků a pojistného se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 444 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 8. 2024. Žalovaný však nehradil splátky dle smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena dne 2. 3. 2023 ve výši 500 Kč.

3. Kapitalizovaný úrok ve výši 1 105,78 Kč je úrokem ve výši 15 % počítaným z aktuální dlužné jistiny od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, tj. 23. 8. 2024, do 21. 10. 2024. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 662,44 Kč je zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně počítaným z aktuální dlužné částky od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, tj. od 10. 3. 2023, do 21. 10. 2024.

4. Podle žalobkyně byla před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím úvěru žalovanému schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ze strany její právní předchůdkyně posouzena s odbornou péčí. Ta zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i ve smlouvě o úvěru, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že „zákazník potvrzuje, že před uzavřením Smlouvy poskytl Providentu úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si Provident tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen Providentu splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se Smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze Smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované Smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh Smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ Právní předchůdkyně žalobkyně vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání.

5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

6. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 23. 2. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku ve výši 34 594 Kč v 78 týdenních splátkách po 444 Kč. Ujednána byla roční úroková sazba ve výši 86 %. RPSN činilo 156,89 % (prokázáno smlouvou o úvěru).ii. Dne 2. 3. 2023 uhradil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně 500 Kč (nesporné tvrzení žalobkyně.iii. Dne 21. 10. 2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalovanému žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek).iv. Právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024, kterým jej měla informovat o tom, že postoupila svou pohledávku žalobkyni. Zároveň žalovaného měla vyzvat k uhrazení 42 519 Kč, a to do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Dopis byl žalovanému odeslán dne 11. 11. 2024 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024, podacím lístkem ze dne 11. 11. 2024).v. Zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 31. 12. 2024 výzvu, aby uhradil žalobkyni předmětný dluh (což je prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 31. 12. 2024 a podacím lístkem ze dne 31. 12. 2024).vi. Žalovaný dne 23. 2. 2023 podepsal dokument „Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr“, ve kterém bylo uvedeno, že žalovaný vykonává pracovněprávní poměr jako skladník s čistým měsíčním příjmem 29 005 Kč u zaměstnavatele uvedeného v tomto dokumentu. Jeho odhadované měsíční výdaje činily 1 000 Kč.vii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.

7. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

15. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.

16. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

17. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

18. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sen. zn. , spisová značka, ).

19. K prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila pouze dokument „Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr“. Tento dokument však prokazuje pouze to, jaké údaje žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně. Jelikož žalobkyně neoznačila žádný jiný důkaz, který by prokazoval, že právní předchůdkyně ověřovala údaje uvedené žalovaným, má soud (v souladu se závěry výše citované judikatury) za to, že právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr neověřovala. Nadto lze uvést, že nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného ve veřejně dostupných databázích.

20. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 15 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost žalobkyni vrátit (§ 2993 věta první o. z.). Učinil tak pouze částečně, když uhradil 500 Kč. Tím byla ponížena dlužná jistina na 14 500 Kč.

21. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalovanému doručena výzva zaplacení pohledávky. Žalovaný tak byl vyzván k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do jeho dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měl žalovaný možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu 20. 5. 2025 (viz doručenka na čl. 13 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 23. 5. 2025 a od 24. 5. 2025 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 24. 5. 2025. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Žalobkyně při vymezení svého nároku vycházela z toho, že její pohledávka se stala splatnou 10. 3. 2023 a k prodlení žalované strany došlo následujícího dne, přičemž výše repo sazby stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, tj. k 1. 1. 2023, činila 7 %. Soud však dospěl k závěru, že se pohledávka žalobkyně stala splatnou 23. 5. 2025, a tudíž k počátku k prodlení žalované došlo 24. 5. 2025 (k tomu viz výše). , právnická osoba, . 1. 2023 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 4 %, a proto má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně (součet 8 procentních bodů a repo sazby 4 %). Soud tedy co do rozdílu výše úroků žalobu zamítl.

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci částečně úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu části jejích nákladů řízení.

26. Výši náhrady za odměnu zástupce soud stanovil podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, neboť řízení bylo zahájeno prostřednictvím ustáleného vzoru žaloby, který žalobkyně používá ve skutkově i právně obdobných případech. Náklady řízení zahrnují odměnu za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby), celkem 1 200 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč, celkem 300 Kč, a DPH ve výši 21 % z částky 1 500 Kč 315 Kč a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně činí 2 815 Kč.

27. Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z celkové výše žalovaného nároku 22 774,80 Kč, který se sestává z částky 14 847,71 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 847,71 Kč za období od 22. 10. 2024 do zaplacení kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (22. 7. 2025) na 1 670,71 Kč, žalobkyní kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3662,44 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 14 847,71 Kč za období od 21. 11. 2024 do zaplacení kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (22. 7. 2025) na 1488,16 Kč a žalobkyní kapitalizovaného úroku ve výši 1 105,78 Kč, , a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná tedy 14 786,03 Kč sestavujících z 14 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 500 Kč za období od 24. 5. 2025 do zaplacení kapitalizovaného ke dni 22. 7. 2025 na 286,03 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 64,92 %, žalovaný v rozsahu 35,08 %. Žalobkyni tedy přísluší náhrada 64,92 % (63,39 – 35,08) jejích účelně vynaložených nákladů řízení, tj. 840 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).