21 C 81/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 000 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 4 000 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 20 000 Kč od 5. 2. 2025 do 3. 3. 2025, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 4 000 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 5. 2. 2025 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč za období od 5. 2. 2025 do zaplacení v zákonné výši 12 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že dne 23. 6. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Úroky úvěru měly být hrazeny v měsíčních splátkách 4 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 8. 2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první upomínku ze dne 20. 8. 2024, kterou vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. Žalovaná k dnešnímu dni neuhradila na jistinu pohledávky ničeho.

3. Podle žalobkyně před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti odkazuje na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění této zákonné povinnosti.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

5. Z provedeného dokazování se podává:i. Žalobkyně dne 23. 6. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované dne 23. 6. 2024 poskytla 20 000 Kč. Žalovaná tyto finanční prostředky přijala téhož dne (nesporné tvrzení účastníků, prokázáno též smlouvou o úvěru, výpisem z účtu).ii. Podle odst. 4.4. smlouvy o úvěru „je úvěr sjednáván na dobu určitou v délce 12 (slovy: dvanáct) měsíců. Celková částka spotřebitelského úvěru dle této smlouvy je tedy splatná ke dni 15.6.2025. Pokud Spotřebitel písemně (i prostřednictvím emailu) neoznámí Poskytovateli svůj úmysl neprodloužit Smlouvu nejméně 30 dnů před koncem stávající smluvní doby, Smlouva se automaticky prodlouží na dobu dalších dvanácti (12) měsíců, a to za stejných podmínek. Tento proces automatického prodloužení smlouvy bude pokračovat na základě každého smluvního cyklu, dokud Spotřebitel explicitně nevyjádří vůli Smlouvu ukončit v souladu s tímto ustanovením, případně nedojde k ukončení smluvního vztahu jiným způsobem uvedeným v této Smlouvě.“iii. Podle odst. 4.5. smlouvy o úvěru zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba měsíční a její výše činí 20 % p. m. Podle odst. 4.6. smlouvy o úvěru „roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činí 791,61 %. Její výpočet byl spotřebiteli vysvětlen vzorcem výpočtu roční procentní sazby nákladů ve smyslu ustanovení bodu 3.4. této smlouvy, a to před jejím podpisem, a v souladu se Zsú. Tento výpočet roční procentní sazby nákladů platí v případě, že spotřebitelský úvěr bude trvat smlouvou sjednanou dobu a že Poskytovatel a Spotřebitel splní řádně a včas své povinnosti.“iv. Podle odst. 5.1. smlouvy o úvěru „smluvní strany sjednaly, že po dobu trvání této smlouvy o úvěru bude úrok z poskytnuté jistiny Spotřebitelem Poskytovateli hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny. Výše každé jednotlivé splátky úroku činí 4 000,-Kč, přičemž každá jednotlivá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru.“v. Žalovaná na pohledávku uhradila 4 000 Kč. Jelikož byla první splátka (ve výši 4 000 Kč) splatná dne 15. 7. 2024 a žalovaná se (podle tvrzení žalobkyně) dostala do prodlení až s úhradou druhé splátky splatné 15. 8. 2024, první splátka tudíž musela být uhrazena řádně.vi. Žalobkyně výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 1. 2025 měla žalovanou vyzvat, aby svůj dluh uhradila dluh v celkové výši 46 554,19 Kč (skládající se z jistiny ve výši 20 000,00 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 20 774,19 Kč, nákladů na upomínkování 1 000 Kč, nákladů právního zastoupení 4 780 Kč) do 4. 2. 2025. Tato výzva byla žalované odeslána dne 21. 1. 2025 (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 1. 2025 a podacím lístkem ze dne 21. 1. 2025). Doručení výzvy prokázáno nebylo.vii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.

6. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

14. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované 20 000 Kč. Žalobkyně proto byla povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit.

15. K otázce, zda žalobkyně při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupovala s odbornou péčí, žalobkyně odkázala na přílohu č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru. Z tohoto dokumentu však není zřejmé, z jakých konkrétních příjmů žalované žalobkyně při posouzení její úvěruschopnosti vycházela. Dokument rovněž neprokazuje, na základě jakých podkladů byly příjmy a výdaje žalované ověřeny. Pokud žalobkyně vycházela výlučně z tohoto dokumentu, který obsahuje pouze neověřená tvrzení žalované, nelze mít ve podle závěru citované judikatury za to, že úvěruschopnost žalované posoudila řádně. Nadto žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že úvěruschopnost žalované ověřovala prostřednictvím veřejných rejstříků. Příloha č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru má v tomto ohledu spíše povahu tvrzení účastníků řízení bez důkazní hodnoty.

16. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalované splácet úvěr řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Majetkový prospěch získaný žalovanou ve výši 20 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, které má žalovaná povinnost žalobkyni vrátit (§ 2993 věta první o. z.). Částečně tak již učinila, když uhradila 4 000 Kč.

17. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalované doručena výzva k zaplacení pohledávky. Žalovaná tak byla vyzvána k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do její dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měla žalovaná možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu –26. 2. 2025 (viz doručenka na čl. 11 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 3. 3. 2025 a od 4. 3. 2025 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 4. 3. 2025. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z jistiny v takové výši, v jaké byla po její splatnosti postupně ponižována jednotlivými platbami žalované.

18. Nad rámec uvedeného soud dodává, že smlouva o úvěru je neplatná rovněž pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. Splatnost jistiny úvěru není ve smlouvě o úvěru vázána na určitý časový okamžik, ale na „ukončení“ smlouvy o úvěru spočívající v aktivním přičiněním dlužníka, a měsíčně je splatný pouze úrok ve výši 20 % měsíčně (240 % ročně). „Ukončení smlouvy“ pak vede k jednorázové splatnosti jistiny včetně dosud nesplaceného úroku. Takto sjednaný způsob splácení úvěru je i ve spojení se zjevně nepřiměřenou výší úroku a RPSN (791,61 %) ve zjevném rozporu s dobrými mravy, neboť dlužníka přímo (z podstaty sjednaných podmínek) vede k zadlužení bez reálné možnosti splácení. Dlužník není motivován „smlouvu o úvěru ukončit“ (splatnost jistiny se oddaluje – srov. odst. 4.4. smlouvy o úvěru), neboť – pokud by tak rozhodl – musel by uhradit celou jistinu i dosud nesplacené úroky v nepřiměřené výši. Způsob splácení úvěru je přitom podstatnou náležitostí smlouvy a toto smluvní ujednání nelze oddělit od zbytku smlouvy a označit pouze je za neplatné (§ 576 o. z.).

19. K rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy srov. např. usnesení ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. , spisová značka, , kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě je rozhodkyní přisouzené plnění s přihlédnutím k nominální úrokové sazbě úvěru 49,78 % p. a. (která podstatně převyšuje obvyklou úrokovou míru v době sjednání úvěru) a předpokládané roční procentní sazbě nákladů (RPSN) 62,5 % jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a vede k nepřiměřenému postižení povinného.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci částečně úspěšná, nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. K uvedenému závěru dospěl z několika důvodů. Žalobkyně, aniž by zkoumala úvěruschopnost žalované, s žalovanou uzavřela formulářovou smlouvu o úvěru, jejíž podmínky byly zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť výše úroků mnohonásobně překračovala obvyklou míru úrokové sazby a způsob plnění dluhu neměl vést ke postupnému splácení jistiny úvěru (viz výše). Tento nárok po žalované mimosoudně vymáhala, přestože si těchto okolností musela být (s ohledem na její, Anonymizováno, postavení profesionála – společnosti poskytující spotřebitelské úvěry) vědoma. To vyplývá z porovnání částky a jejího složení uvedeného v předžalobní výzvě s nárokem uplatněným žalobou. Žalobkyně soudu nesdělila, že žalovaná na vymáhanou pohledávku částečně plnila. Tyto skutečnosti soud v souhrnu shledal jako okolnosti hodné zvláštního zřetele, a proto podle § 150 o. s. ř. žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal.