5 C 111/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Novákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od datum do zaplacení a částku 1 221,90 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

II. Žaloba na zaplacení částky 13 470,65 Kč, částky 4 950 Kč a částky 482 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami soudní poplatek ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na účet číslo: číslo, variabilní symbol.

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 9 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 %, kapitalizovaný úrok ve výši 13 470,65 Kč z částky 4 950 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. V návrhu tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Právní předchůdce žalobce právnická osoba uzavřel se žalovaným dne anonymizováno rok smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný obdržel na svůj účet částku 9 900 Kč a zavázal se uhradit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 10 811,79 Kč a smluvní úrok z úvěru, jehož výše byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy. Ke dni postoupení činila pohledávka ve výši 1 070,30 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 9 900 Kč, nesplacený poplatek ve výši 10 811,79 Kč, smluvní úroky ve výši 2 232,92 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 950 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil svůj závazek, vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru, původní věřitel si nárokoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně.

2. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl z důvodu nepřiměřeného poplatku za poskytnutí úvěru. Ve věci bylo nařízeno jednání, na které se žalobce omluvil, žalovaný se bez řádné omluvy k jednání nedostavil, podle § 101/3 o.s.ř. bylo jednáno, bez jeho osobní účasti.

3. Z listinných důkazů bylo při projednání věci dne datum zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, žalovaný byl vyzván dne datum o zaplacení. Procesní nástupnictví žalobce prokazoval projektem vnitrostátní služby sloučením. Svou aktivní legitimaci ve věci pak prokazoval dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne anonymizováno rok, seznamem pohledávek. Žalobce předložil formulář pro standardní informace ke spotřebitelskému úvěru, kde žádné konkrétní údaje nejsou, podpis je elektronickým kódem, zaslaný pomocí SMS.

4. Skutkový stav zjištěný z tvrzení žalobce a předložených listinných důkazů soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud shledal smlouvu mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 86/1 o. z. za neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že by poskytovatel poskytl spotřebitelský úvěr po zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ze kterých by vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud poukazuje na právní názor vyslovený Krajským soudem v Praze v jeho rozhodnutí č. j. 27 Co 168/2020-91 ze dne 27. 8. 2020, podle kterého je na místě se i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. zabývat otázkou, zda povinnost ze strany poskytovatele byla splněna, zda si předchůdce žalobce ověřil příjem a výdaje žalovaného, vyživovací povinnosti, výši dluhů, výdaje na bydlení, domácnost, dopravu. Vyplněním formuláře není tato povinnost splněna a je v rozporu se zákonným požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti. Krajský soud v Praze odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I ÚS 523/07, usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007 sp. zn. PL ÚS 92/06, důvodovou zprávu k zákonu č. 257/2016, Směrnice č. 93/13 EHS ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak směrnici č. 2008/48 článek 8 směrnice 2008/48/ES. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutné chápat, jako absolutní, k níž dle Krajského soudu v Praze musí soud přihlédnout z úřední povinnosti. Pokud je tedy úvěrová smlouva mezi právním předchůdcem a žalovaným absolutně neplatná, je nutné poskytnutou částku 9 900 Kč posuzovat, jako bezdůvodné obohacení, ke které je žalovaný ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. vrátit, v daném případě je aktivně legitimován pro vrácení v souladu s § 1879 o. z. žalobce.

5. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl pouze do částky 9 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ode dne splatnosti tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne anonymizováno rok, soud návrh na zaplacení částky 13 470,65 Kč, částky 4 950 Kč a částky 482 Kč, zamítl.

6. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Soudní poplatek z vymáhané částky 14 850 Kč činí 1000 Kč, zaplacena byla částka 800 Kč, soud proto v souladu s položkou 2 odstavec 3 zákona č. 549/1991 Sb. rozhodl o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku IV. shora. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).