Okresní soud v Příbrami · Rozsudek

5 C 161/2020

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-01-21 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSPB:2021:5.C.161.2020.1

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud v Příbrami zamítl žalobu o náhradu škody ve výši 9 240 Kč s úroky, protože žalobce neprokázal skutečný vznik majetkové újmy. Soud se opřel o § 250 zákona č. 262/2006 Sb., podle něhož zaměstnanec odpovídá za škodu způsobenou zaviněním při plnění pracovních úkolů, avšak žalobce nevykázal fakturované nebo účetně zaznamenané náklady na dopravu. Žalovaná, i když se dopustila chyby při zadání objednávky, nebyla vyloučena z odpovědnosti, ale žalobce nesplnil důkazní břemeno o vzniku skutečné škody. Soud rozhodl, že žalované náklady řízení nepřizná, protože její chování nebylo v souladu s povinností jednat poctivě a v dobré víře podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb.

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Novákové a přísedících Jaroslava Voseckého a Jaroslavy Židové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa, IČO proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 9 240 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 9 240 Kč s 10 % úrokem ročně od 24. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal proti žalované žalobu o zaplacení částky 9 240 Kč s odůvodněním, že se jedná o škodu, kterou žalovaná způsobila v souvislosti s plněním svých pracovních úkolů pro žalobce. Při vyřizování zakázky v anonymizováno rok žalovaná pochybila a nechala dodat zboží anonymizována dvě slova právnická osoba na nesprávné místo určení, a to do územní celek anonymizována dvě slova namísto správné územní celek v okrese v obec. Bezprostředně po této události žalobce informoval žalovanou, že se bude podílet na náhradě škody a vyvinul veškeré úsilí, aby se žalovanou výši škody projednal. Žalovaná však nastoupila do pracovní neschopnosti, ve které setrvala až do skončení pracovního poměru. Nepodařilo se ji kontaktovat ani prostřednictvím právních zástupců. Na zaslání předžalobní výzvy ze dne datum žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhovala její zamítnutí a přiznání nákladů řízení. Ve svém vyjádření ze dne datum označila výši škody za neprokázanou. Odkazovala na to, že anonymizováno 7 slov a anonymizováno 7 slov anonymizováno. Není proto zcela zjevné, kdo konkrétní objednávku zadal, zda za ni nese odpovědnost. Není si vědoma, že tuto objednávku osobně vyřizovala a zpracovávala. Dne datum zjistila, že jí ze mzdy byla odečtena žalobcem částka 9 240 Kč. Na dotaz formou SMS jí bylo sděleno, že se jedná o srážku v souvislosti se škodou způsobenou chybným vyřízením objednávky. Obrátila se proto se žádostí o právní pomoc na pojišťovnu anonymizována dvě slova, právnická osoba. anonymizována dvě slova, anonymizována dvě slova anonymizováno. Pojišťovna dopisem ze dne datum vyzvala žalobce k vrácení zadržené mzdy. Po obdržení předžalobní výzvy požádala žalovaná o právní zastoupení a ve svém vyjádření konstatuje chyby, které žalobce jako zaměstnavatel učinil, jak měl postupovat. Žalobce byl také vyzván k prokázání výše škody.

3. Ve věci bylo jednáno datum, účastníci byli vyzváni ke smíru ve smyslu ustanovení § 99 o.s.ř., ke smíru mezi účastníky nedošlo, žalobce poukazoval na strategii žalované, která přestala chodit do zaměstnání, odmítala komunikaci a dostavit se na projednání škody, ačkoliv poukazovala, že nebylo postupováno v souladu se zákoníkem práce a škoda s ní nebyla projednána. Žalovaná uvedla, že se soudnímu smíru nebrání, pokud bude výše škody prokázána. Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec 9. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § 250, § 257, § 263 a § 249 zákona č. 262/2006 Sb. (dále jen „zákoník práce“). Podle ustanovení § 249 zaměstnanec je povinen si počínat tak, aby ne doc k majetkové újmě. Podle § 250 zákoníku práce pak zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněním porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Ustanovení § 250 upravuje obecnou odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli, nikoliv hmotnou odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat a odpovědnost za ztrátu svěřených věcí. Tato hmotná odpovědnost, ze které měla žalovaná obavy tak, jak vyslovila při projednání věci nepřichází v úvahu, pokud se jedná o škodu způsobenou chybným zadáním objednávky a vznikem nákladů na náhradní dopravu. V daném případě bylo prokázáno, že objednávku, při které bylo chybně uvedeno místo dodání, realizovala právě žalovaná, svědčí o tom výpověď svědkyně jméno příjmení i jméno příjmení. Na prokázaných skutečnostech nemůže nic změnit účastnická výpověď žalované, která si k jednotlivým listinným důkazům nedokázala na nic vzpomenout. Neodmyslitelným předpokladem vzniku odpovědnosti zaměstnance při uplatnění odpovědnosti zaměstnance je vznik škody, tj. majetkové újmy vyjádřitelné v penězích. V tomto směru neunesl žalobce důkazní břemeno, neprokázal vznik škody zaplacením ceny dopravy z místa dodání na anonymizováno do místa obec v okrese obec. Pokud dopravcem nebyla cena fakturována a zaplacení nebylo účetně vykázáno, pak žalobce vznik skutečné škody v uplatnění odpovědnosti dle § 250 zákoníku práce neprokázal. Z těchto důvodů byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, ačkoli soud nemá pochybnosti o tom, že žalovaná se při vyřizování objednávky dopustila chyby, uvedla chybné místo dodání zboží.

10. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, soud však ve smyslu ustanovení § 150a zákona č. 99/1963 Sb. nepřiznal žalované nárok na náhradu nákladů řízení. Důvody pro toto rozhodnutí soud shledává v chování žalované vůči svému zaměstnavateli, žalovaná byla povinna počínat si tak, aby ne doc k majetkové újmě a pokud zavinila vznik nákladů na dopravu do jiného místa dodáním zboží, měla být ochotna závadný stav mimosoudně odčinit, být aktivní při nápravě, jednat se svým zaměstnavatelem ve smyslu splnění obecné povinnosti podle § 250, neodmítat komunikaci s ním s poukazem na ustanovení § 263. Žalovaná neprokázala důvody svých obav ze žalobce, které vedly bezprostředně k zahájení pracovní neschopnosti a odmítání jednání se žalobcem jakýmkoliv způsobem. Soud poukazuje na ustanovení § 4 zákona č. 262/2006 Sb. a § 6 zákona č. 89/2012 Sb. Toto ustanovení zakotvuje povinnost jednat poctivě, v dobré víře, šetřit práva a legitimní zájmy druhého, jednat tak, jak je to podle stavu vědomí jednajícího slušné a čestné. S přihlédnutím k citovanému ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. soud žalované náklady řízení nepřiznal. Proti rozhodnutí nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.).

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.