5 C 213/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 203 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 213 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

I. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 115 627,01 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

I. Předmět řízení, vyjádření účastníků a dosavadní průběh řízení 1) Žalobkyně podala proti žalovanému žalobu o vydání vozidla tovární značky Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno rok výroby Anonymizováno, RZ právnická osoba-Anonymizováno-Anonymizováno (dále jen „předmětné vozidlo“) a zaplacení 203 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 3. 2021 do zaplacení. Na základě usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 6. 2020 č. j. spisová značka se žalobkyně stala vlastníkem předmětného vozidla. Žalobu o zaplacení částky 203 000 Kč odůvodnila tím, že žalovaný bezesmluvně užíval pozemek parc. č. st. Anonymizováno/Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, pozemek parc. č. st. Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. hodnota, zahrada, pozemek parc. č. st. Anonymizováno jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., Anonymizováno, a pozemek parc. č. Anonymizováno a pozemek parc. č. st. Anonymizováno (pozn. soudu dnes veden pod parc. č. hodnota), to vše zapsané na LV č. hodnota, Anonymizováno a Anonymizováno pro katastrální území adresa, obec adresa (dále jen „nemovité věci“) v období od 27. 5. 2015 do 26. 4. 2021 (dále jen „rozhodné období“), kdy vlastnické právo k nemovitým věcem převedla na žalovaného. Měsíční nájemné u nemovité věcí činilo 7 000 Kč za 29 měsíců. 2) Podle žalobkyně žalovaný a jím navržení svědci odlišují ve svých tvrzeních a svědeckých výpovědích stavbu č. p. 10 a takzvanou přístavbu vedle původního domu č. p. 10 jako dvě domněle rozdílné stavby, nicméně jak vyplynulo z tvrzení uvedených ze strany samotného žalovaného, ten sice tvrdil, že v rozhodné době bydlel v tzv. přístavbě vedle domu č. p. 10, nicméně tato tzv. přístavba je z právního hlediska součástí stavby č. p.

10. Ze skutkových tvrzení a účastnického výslechu žalovaného podle ní vyplynulo, že tzv. přístavba, která se nachází na pozemcích st. parc. č. 54/2, st. parc. č. 54/3 a st. parc. č. 54/4 v k. ú. adresa, byla postavena na základě povolení k provedení přístavby a nástavby domu č. p. 10 na st. parc. č. 54/1 v k. ú. adresa. Tudíž se nejednalo o nově vzniklou nemovitou věc v právním smyslu, ale ze stavebně-technického hlediska došlo k rozšíření původní stavby č. p. 10 na st. p. č. 54/1 v k. ú. adresa. O tom, že přístavba nebyla samostatnou stavbou v právním smyslu, svědčí i to, že neměla nikdy samostatné připojení inženýrské sítě a naopak byly inženýrské sítě přivedeny ze stavby č. p. 10, jak sám žalovaný v rámci svých tvrzení i účastnického výslechu potvrdil. Do dnešního dne přitom není shora uvedená přístavba evidována v katastru nemovitostí jako standardní samostatná stavba bydlení se svým vlastním číslem popisným, tudíž je zřejmé, že se nejedná ani dle údajů v katastru nemovitosti o samostatnou nemovitost. Vzhledem k vybudování přístavby před 1. 1. 2014, nebylo možné předmětnou přístavbu ke dni 1. 1. 2014 považovat z právního hlediska za součást pozemků st. parc. č. Anonymizováno, st. parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a st. parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno v k. ú. adresa, ale za součást původní stavby č. p. Anonymizováno, jejíž rozšíření přístavba představuje. 3) Žalovaný se žalobou nesouhlasil, odkazoval na své postavení neopomenutelného dědice, který měl nárok na Anonymizováno Anonymizováno čisté hodnoty pozůstalosti, což představuje částku částka. Tuto částku mu měla žalobkyně, jako závětní dědička zaplatit do datum, což neučinila a věc je vymáhána pod sp. zn. spisová značka u Okresního soudu v Příbrami. Žalovaný vyslovil domněnku, že touto žalobou oddaluje žalobkyně rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka a především zaplacení částky částka. Poukazoval na to, že předmětné vozidlo bylo uskladněné v garáži jako nepojízdné. adresa byla v zoufalém stavu, který vylučoval užívání. adresa v přízemí nebyla dlouhá léta užívána a udržována. Žalobkyně nepopřela tvrzení žalovaného, že o vydání předmětného vozidla žalovaného nikdy nepožádala. právnická osoba projednávané věci se podle žalovaného nepodařil prokázat vznik bezdůvodného obohacení ve formě nadužívání nemovitých věcí nad rozsah spoluvlastnických podílů žalovaného. Žalovaný nesouhlasil ani s výší obvyklého nájemného za užívání pozemku tvrzené žalobkyní a dodal, že podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, měla být při stanovení výše obvyklého nájemného zohledněna skutečnost, že předmět užívání, jakožto stavba, nebyl zkolaudován. Nebyla prokázána výše případného bezdůvodného obohacení, když žalobkyně nesložila zálohu na provedení důkazů, které mohly být v její prospěch. Zmařila tím dokazování. 5) Podáním ze dne 16. 10. 2022 (čl. Anonymizováno) žalobkyně oznámila soudu, že jí žalovaný zastoupený panem jméno FO dnešního dne předal předmětné vozidlo. Podáním ze dne 25. 11. 2022 (čl. Anonymizováno) vzala žalobkyně svou žalobu co do vydání předmětného vozidla částečně zpět, neboť jí dne 17. 10. 2022 žalovaný předal předmětné vozidlo. Žaloba tak byla podle žalobkyně vzata zpět pro chování žalovaného. 6) Ve věci vydal soud prvního stupně dne 17. 1. 2023 rozsudek č. j. spisová značka, kterým zastavil řízení o vydání předmětného vozidla (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky 203 000 Kč (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 91 379,20 Kč (výrok III.). Rozsudek ve výroku I. nabyl právní moci dne 29. 2. 2024. 7) Soud prvního stupně z provedených důkazů učinil tato skutková zjištění: Žalobkyně se stala na základě usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 6. 2020, č. j. spisová značka, vlastníkem jedné poloviny pozemku parc. č. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, jehož součástí je Anonymizováno, bez čísla popisného, podílové jedné poloviny pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, podílových tří čtvrtin pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, jehož součástí je rodinný dům č. p. Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pozemku parc. č. hodnota, rodinného domu č. p. Anonymizováno, pozemku parc. č. hodnota, Anonymizováno, to vše zapsáno pro katastrální území adresa, obec adresa. Současně se stala vlastníkem předmětného vozidla. Toto usnesení nabylo právní moci 28. 7. 2020. Podle soudu prvního stupně žalobkyně neprokázala, že by žalovaný užíval objekt č. p. Anonymizováno. Její tvrzení bylo vyvráceno dokumentací o stavu nemovitosti, která naprosto vylučuje užívání v základních standardech. Dále bylo její tvrzení vyvráceno výpovědí svědka právnická osoba a svědkyně jméno FO. Žalobkyně tak neunesla v řízení důkazní povinnost – neprokázala, že by žalovaný užíval dům č. p. Anonymizováno po smrti svého Anonymizováno ode dne, kdy nabyla vlastnictví žalobkyně, a že by mu v tomto směru vznikalo bezdůvodné obohacení. Fotodokumentace dostatečně svědčí o tom, že po dlouhou dobu nebyla nemovitost udržována v obyvatelném stavu. Výpovědí svědků bylo prokázáno, že žalovaný po celou rozhodnou dobu po úmrtí svého Anonymizováno užíval přístavbu na garáži, nikoliv č. p. Anonymizováno. Proto mu nemohlo v tomto směru vzniknout bezdůvodné obohacení tím, že by objekt užíval bez placení poplatku za užívání, který po něm ani žalobkyně do podání žaloby v roce 2021 nepožadovala a nespecifikovala výši nájemného a služby spojené s užíváním objektu. Jiná situace je u přístavby na garáži, kdy v řízení bylo prokázáno, že se jedná o zcela jinou stavbu a nikoliv součást č. p. Anonymizováno. Tento objekt nebyl nikdy kolaudován, byl žalovaným užíván v rozporu se stavebním zákonem. Za takové užívání nemůže žalobkyně požadovat nájemné s přihlédnutím k tomu, že se stala vlastníkem pouze jedné poloviny garáže na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno. Současně žalobkyně neprokázala, že by tuto nemovitost nějakým způsobem udržovala, podílela se na nákladech na opravy a podobně. Nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení posoudil soud prvního stupně rovněž z hlediska § 8 občanského zákoníku, když poukázal na to, že žalobkyně žalovanému dosud nezaplatila v rámci dědictví jeho podíl ve výši 313 000 Kč. 8) K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 2. 2024, č. j. spisová značka, rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9) Podle odvolacího soudu žalovaný v rámci procesní obrany nepopíral užívání přístavby na Anonymizováno (stavby bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. st. Anonymizováno/Anonymizováno), jehož je podílovým spoluvlastníkem v rozsahu 1/2. Poukazoval na havarijní stav domu č. p. Anonymizováno, který není v obyvatelném stavu a na skutečnost, že přístavba na Anonymizováno, kterou užívá, není dosud kolaudována. Z těchto důvodů mu dle jeho názoru nemohlo vzniknout žádné bezdůvodné obohacení. S tímto právním názorem (zastávaným také soudem prvého stupně) se odvolací soud neztotožnil. Pokud si jeden ze spoluvlastníků jednoduše uzurpoval předmět spoluvlastnictví pro sebe a jako jediný z něj čerpá užitek, a to třeba i v situaci, kdy společnou věc realisticky více spoluvlastníků užívat nemůže, dostává se mu na úkor ostatních spoluvlastníků bezdůvodného obohacení. Výše tohoto majetkového prospěchu bude odpovídat obvyklé hladině nájemného placeného za užívání obdobných nemovitých věcí, ovšem snížené tak, aby odpovídala rozsahu, v němž spoluvlastník skutečně svůj podíl nadužívá, tj. v rozsahu, v němž užívání společné věci není „kryto“ jeho spoluvlastnickým podílem. 10) K určování výše obvyklého nájemného by podle odvolacího soudu mělo být přistupováno na základě podkladů umožňujících přinejmenším jistou kvantifikovatelnost hodnoty užívacího oprávnění uzurpovaného obohacením. Tímto informačním zdrojem bývá zpravidla znalecký posudek, i když rozhodovací praxe dovolacího soudu připouští, že v kontextu konkrétní posuzované věci mohou být postačující jiné podklady dostatečně vypovídající o nájemném obvyklém v daném místě a čase. Soud prvního stupně nesprávně poukázal na skutečnost, že žalovanému nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení s ohledem na to, že užíval stavbu, která není dosud kolaudována. Výše bezdůvodného obohacení v podobě obvyklého nájemného je odborným posouzením, kdy s ohledem na specifičnost projednávané věci (nezkolaudovaná stavba) bude vhodné řízení doplnit znaleckým posudkem, pokud se na výši a rozsahu užívání žalovaného účastníci sami neshodnou. 11) V projednávané věci lze dle odvolacího soudu dospět k závěru, že žalovaný, jak sám přiznal, užíval minimálně nezkolaudovanou přístavbu garáže bez č. p. na pozemku parc. č. st. Anonymizováno/Anonymizováno nad rámec svého spoluvlastnického podílu (1/2) a svědčí mu proto povinnost za rozhodnou dobu od datum v období 29 měsíců, kdy účastníci byli podílovými spoluvlastníky této nemovité věci, a byla tak dána jejich věcná aktivní a pasivní legitimace, zaplatit žalobkyni příslušné bezdůvodné obohacení. Soud prvního stupně nezjistil skutkový stav způsobem dostatečným pro posouzení důvodnosti žaloby z hlediska rozsahu užívání nemovitých věcí žalovaným v rozhodném období. 12) Soud v návaznosti na závazný právní názor vyzval žalobkyni k označení důkazů k prokázání rozsahu užívání nemovitých věcí a výše obvyklého nájemného za užívání nemovitých věcí v rozhodném období. Žalobkyně podáním ze dne 6. 6. 2024 (čl. Anonymizováno) navrhla k prokázání svých tvrzení, že žalovaný užíval v rozhodném období nemovité věci, provést důkazy: potvrzení právnická osoba adresa, výslech svědka jméno FO, výslech svědka jméno FO, účastnický výslech žalobkyně, výslech svědka jméno FO, výslech svědka jméno FO. K prokázání výše bezdůvodného obohacení, které odpovídá výši obvyklé ceny užívání nemovitých věcí žalobkyně v rozhodném období, žalobkyně navrhla důkaz odborným vyjádřením realitního makléře a dále znalecký posudek. Soud proto v souladu s § 141 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalobkyni k zaplacení záloh na provedení důkazů výslechů svědků a vypracování znaleckého posudku a poučil ji, že bez složené zálohy nelze důkazy provést (viz čl. Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno). Žalobkyně jistoty neuhradila. Soud tudíž důkazy neprovedl. Důkaz vyjádřením realitního makléře soud neprovedl, neboť (ačkoli to žalobkyně tvrdila) založen ve spise nebyl a žalobkyně jej ani na výzvu soudu (čl. Anonymizováno) nepředložila. Za situace, kdy nebyla prokázána výše obvyklého nájemného, soud považoval za nadbytečné provádět účastnický výslech žalobkyně a potvrzení právnická osoba adresa ani jiné důkazy k prokázání rozsahu užívání nemovitých věcí žalovaným. 13) Podle ustálené judikatury ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného tíží ochuzeného, zatímco důkazní břemeno k prokázání právního důvodu získaného plnění (právního důvodu opravňujícího příjemce si plnění ponechat, respektive je plátci nevrátit) pak zatěžuje jeho příjemce – obohaceného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. spisová značka, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. spisová značka). 14) Uvedené závěry v projednávané věci implikují, že žalobkyně byla tím účastníkem řízení, který byl povinen prokázat rozsah bezdůvodného obohacení a jeho ocenění v penězích. Jelikož se nepodařilo prokázat rozsah nadužívání nemovitých věcí ani výši obvyklého nájemného za užívání nemovitých věcí v rozhodném období, je tuto skutečnost třeba dát k tíži žalobkyně a žalobu pro neunesení důkazního břemene žalobkyní zamítnout. 15) Soud neměl možnost poučit žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť ta se na jednání konaného dne 5. 2. 2025 nedostavila, a to přestože soud na žádost jejího zástupce jednání odročil na uvedené datum a dal mu tedy dostatek prostoru k zajištění své substituce na uvedené jednání či případně k zajištění svých soukromých záležitostí. Žalobkyně neprokázala žádný důvod, pro který by se nemohla předmětného jednání zúčastnit. II. Náklady řízení 16) O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. tak, že žalovanému přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 115 627,01 Kč. Žalobkyně vzala žalobu v části jejího nároku na vydání předmětného vozidla zpět, neboť jí podle jejích tvrzení žalovaný po prvním jednání ve věci předmětné vozidlo vydal. Žalobkyně však neprokázala, že by jí žalovaný s vydáním předmětného vozidla před podáním žaloby bránil ani to, že by žalobkyně žalovaného k vydání předmětného vozidla vyzvala. Za tohoto stavu lze uzavřít, že to byla žalobkyně, která zavinila zastavení řízení. Tento výklad vychází z účelu právní úpravy, která pravidlo, podle něhož žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení upravuje v § 143 o. s. ř. Nejeví se totiž spravedlivé, aby účastník, který neodmítal splnění povinnosti, nesl náklady na její vynucení státem. Ve zbylém rozsahu byl žalovaný ve věci úspěšný. 17) Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhláška“). Tarifní hodnotu určil podle § 8 odst. 1 a § 7 bodu 6 vyhlášky. Náklady řízení sestávají z odměny za 10 úkonů právní služby po 9 140 Kč. Jedná se o úkony: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 26. 4. 2022, (jež je svým obsahem vyjádření k odvolání žalobkyně i k žalobě), účast na jednání konaném dne 4. 10. 2022, účast na jednání konaném dne 30. 11. 2022 (za každé dvě započaté hodiny, přičemž jednání trvalo 2 hodiny a 30 min – 2 x 9 140 Kč), účast na jednání konaném dne 17. 1. 2023, vyjádření ze dne 12. 7. 2023, účast na jednání konaném dne 14. 2. 2024, vyjádření ze dne 21. 3. 2024 a účast na jednání konaném dne 5. 2. 2025. Dále se sestávají z osmi paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. 2 400 Kč, a jedné paušální náhradu ve výši 450 Kč za účast na jednání konaném dne 5. 2. 2025 (§ 13 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025). Za vyjádření ze dne 21. 7. 2022 soud žalovanému nárok na náhradu odměny nepřiznal, neboť toto podání svým rozsahem neodpovídá řádnému plnohodnotnému úkonu právní služby a žalovaný se již vyjádřil k žalobě podáním ze dne ze dne 26. 4. 2022. 18) Náklady dále se sestávají z cestovní náhrady za cestu na jednání konané 14. 2. 2024 z Anonymizováno do Anonymizováno a zpět vozidlem tov. zn. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno km, sazba základní náhrady 5,60 Kč - 683,20 Kč, spotřeba PHM dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., (nafta: 38,70 Kč/l, průměrná spotřeba 5,8 L l/100 km) tj. 273,84 Kč, tedy celkem 4 000,40 Kč), náhrad za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky 100 Kč za 30 min, cesta na výše uvedené jednání a zpět, 400 Kč, a DPH ve výši 21 % ze součtu odměny, režijních paušálů, základní náhrady cestovních výdajů za cesty na jednání a náhrady za promeškaný čas (95 333,20 Kč), tedy 20 019,97 Kč. Součástí náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu je i náhrada za DPH. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Nesplní-li povinná osoba dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).