5 C 83/2022

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Konšelovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 501 776 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 369 527 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 369 527 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení o zaplacení částky 132 249 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 132 249 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení se zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami plnou náhradu nákladů státu, jejichž výše bude vyčíslena v samostatném usnesení, a to do třech dnů od právní moci daného usnesení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení částku 73 181 K, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Příbrami soudní poplatek ve výši 18 477 Kč, a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13. 5. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 501 776 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne datum, č. j. spisová značka, ve spojením s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne Datum narození advokáta B uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákona tím, že dne 25. 2. 2017 v době od 12:10 do 12:20 hodin u lesa nad obcí adresa, venčil své dva lovecké psy a ačkoli si byl vědom toho, že je povinen počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na životě, zdraví jiného, tak jak mimo jiné ukládá ustanovení § 2900 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dostatečně nezabezpečil své psy irského setra a gordon sestra, kteří se zcela nekontrolovatelně pohybovali v lesíku nad obcí adresa až doběhli k žalobci, který zde se svojí manželkou jméno FO (nar. 1952) venčil dogu, kterou měl žalobce připnutou na vodítku, přičemž pes obžalovaného rasy gordon setr skočil na žalobce, který upadl na zem a takto zůstal nějakou dobu ležel, než mu pomohla vstát jeho manželka jméno FO, v důsledku uvedeného jednání žalobce utrpěl pohmoždění a podvrtnutí levého ramenního kloubu, pohmoždění levé paže a trhlinu rotátorové manžety levého ramene, v důsledku tohoto zranění byl žalobce omezen v obvyklém způsobu života po dobu delší než 2 měsíce. Za toto jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s výkonem podmíněně odloženým na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Současně soud žalovanému uložil povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradit způsobenou škodu a zavázal ho k povinnosti zaplatit na náhradě škody žalobci jako poškozenému částku ve výši 57 661 Kč na náhradě nemajetkové újmy – bolestného. Rozhodnutí obou soudů nabyla shodně právní moci dne 29. 3. 2022. Žalobce se v trestním řízení připojoval ještě s dalším svým nárokem na náhradu škody v celkové výši 531 776 Kč, přičemž co do částky 501 776 Kč se jednalo o nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví v podobě ztížení žalobcova společenského uplatnění (dále jen „ZSU“) a do částky 30 000 Kč šlo o žalobcovy hotové výdaje v podobě zaplaceného znalečného. Žalobce požaduje ze shora uvedených důvodů ve smyslu ustanovení § 2960 občanského zákoníku náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 501 776 Kč. Konkrétně se jedná o to, že v důsledku protiprávního jednání žalovaného byla žalobci způsobena nejenom bolest (rozhodnutím nalézacího soudu v trestním řízení již pravomocně přiznaná, ovšem dosud neuhrazená), ale také takzvané ZSU spočívající v tom, že žalobce pro utrpěný úraz byl a stále je v podstatě doživotně omezen z obvyklého způsobu dosavadního života před úrazem tím, že nemůže provádět běžné činnosti, jež do té doby každodenně a bez omezení prováděl. Přestože byl v době spáchání trestné činnosti žalovaného již ve starobním důchodu a byl určitým způsobem zdravotně omezen prodělanými cévními mozkovými příhodami, díky své píli a cílevědomosti následky této choroby překonal pravidelným a intenzivním cvičením a rehabilitací i ve zdravotnických zařízeních, a byl tak i nadále schopen například opravovat myčky nádobí a sušičky prádla a vykonávat tak práce v podstatě odpovídající jeho původnímu zaměstnání. Zejména byl také zvyklý a schopný výrazným způsobem zajišťovat takzvané domácí práce týkající se zvláště údržby zahrady, oprav a údržby svého rodinného domu, různých úklidových prací, řízení motorového vozidla, ale i běžné sebeobsluhy (drobného vaření, mytí, utírání), ve volném čase jezdili s manželkou na hory či na kole apod. Nic z toho po úrazu činit nemůže, o dům a zahradu se nezvládá starat a ke všem denním činnostem potřebuje dopomoc druhé osoby (zvláště manželky). Ta mu pomáhá s oblékáním, svlékáním, krájením jídla, mazáním chleba, mytím zad, sušením těla a podobně. Žalobce udrží v levé ruce lehkou tašku do cca 0,5 kila, ale už ji nezvedne. Sklenici na pití musí držet oběma rukama. Obtížně je schopen se najíst příborem, k čemuž používá pravou ruku a musí tento úkon činit s přestávkami. Jídlo si nedokáže vložit do mikrovlnky, z výšky si nic nepodá. K chození musí používat pouze vhodnou obuv z hlediska snadného nazouvání. V levé ruce nemá žádnou sílu, k jemné motorice aktuálně používá ukazovák a palec pravé ruky. Mobilní telefon ovládá pouze schopností přijmout hovor. Při určitém pohybu cítí v levém rameni lupnutí a bolest, kterou pociťuje nejen při změně počasí, ale i v klidu a během noci, proto může spát jen na pravém boku. Léky na bolest užívá na noc, ale na bolest ruky si zvyknul. Dvakrát ročně absolvuje rehabilitační pobyt ohledně následků po cévních mozkových příhodách a právě i po poranění levého ramene. Žalobce si výši celkové nemajetkové újmy jak na bolestném, tak na ZSU nechal zjistit na základě objednaného znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO. Ta žalobce dne 24. 6. 2021 osobně vyšetřila (byť žalovaný v trestním řízení bez znalosti jakýchkoli skutečných faktů namítal, že snad žalobce osobně vyšetřen nebyl). Výši ZSU znalkyně stanovila na částku 501 776 Kč, když v tomto nároku samozřejmě zohlednila (odečtením) fakt, že zdravotní stav žalobce před vznikem škody nebyl zcela příznivý a že již z toho důvodu bylo u žalobce dáno jisté omezení v obvyklém způsobu života. Za zpracování znaleckého posudku pak žalobce musel znalkyni zaplatit částku ve výši 30 000 Kč coby takzvané znalečné. Protože se žalovaný v trestním řízení uplatněnému nároku žalobce na zaplacení ZSU až urputně bránil a namítal absurdní skutečnosti stran toho, že u něho k žádnému ztížení společenského uplatnění vlastně dojít nemohlo, když se jednalo o starého a nemocného muže, jehož pohybový aparát byl již před úrazem v nepříznivém zdravotním stavu (z důvodu chronických a degenerativních změn na šlachách a svalech jeho ruky), nezbývá žalobci nic jiného než se svého oprávněného nároku domáhat v tomto občanskoprávním řízení. V souvislosti s takto specifikovaným nárokem na náhradu nemajetkové újmy vznikly žalobci také hotové výdaje za zaplacené znalečné, jako náklady řízení žalobce související s opatřením stěžejního důkazu k prokázání hlavního nároku. Žalobce přitom již žalovaného samostatnou předžalobní výzvou o zaplacení dlužné částky neupomínal, neboť za takovou předžalobní výzvu lze považovat připojení se žalobce coby poškozeného s nárokem na náhradu škody v trestním řízení. Od toho dne byla žalovanému známa výše uplatněného nároku, jakož i důvody a lze tak dovodit, že ode dne následujícího po konání hlavního líčení v trestní věci žalovaného dne 21. 7. 2021 byl a je tento v prodlení se zaplacením předmětného dluhu. Ode dne 22. 7. 2021 tak žalobce požaduje z uplatněné jistiny i zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k postoji žalovaného by zasílání samostatné předžalobní výzvy bylo dle žalobce zbytečným a neekonomickým krokem.

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 17. 6. 2022 uvedl, že žalobce staví svou žalobu na příliš jednoduché konstrukci, se kterou byl již jednou neúspěšný v rámci trestního řízení v části týkající se přiznání náhrady škody jako poškozenému. Žalobce je nadále evidentně přesvědčen, že jím vypracovaný znalecký posudek znalkyně jméno FO je dostatečně pevným základem pro přiznání žalované částky. Dle žalovaného však zadaný posudek obsahuje mimořádně vysoké množství chyb či minimálně pochybností, které tento posudek činí nepoužitelným. Není náhodou, že žalobce s tímto znaleckým posudkem již v rámci trestního řízení neuspěl. Trestní soud ve svém rozsudku zkonstatoval, že pokud se jedná o nárok týkající se ztížení společenského uplatnění a s tím vyúčtované náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku, v této části by bylo třeba provádět ještě další dokazování, aby bylo jednoznačně prokázáno, ve kterých oblastech a jakou měrou se zranění poškozeného promítlo do omezení v osobním životě, které by však přesahovalo rámec trestního řízení. V rámci trestního řízení totiž žalovaný předložil velkou skupinu námitek, které trestní soud považoval za relevantní. Bylo evidentní, že trestní soud velmi intenzivně pochyboval o správnosti předloženého znaleckého posudku a nákladů na jeho vypracování, když i výslech samotné znalkyně jméno FO byl velmi rozpačitý a nepříliš přesvědčivý. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby soud v tomto řízení nechal zpracovat vlastní znalecký posudek, který objektivně posoudí zranění žalobce a ocení jej v penězích. Pointa případu spočívá v tom, že v roce 2008, tedy mnoho let před úrazovým dějem (trestným činem) z 25. 2. 2017, utrpěl žalobce cévní mozkovou příhodu (iktus). V důsledku mrtvice byl částečně ochrnutý na pravou část těla, zejména byla poškozena jeho pravá ruka. Díky rehabilitaci se podařilo hybnost ruky částečně obnovit, avšak tato se již nedostala do formy, kterou měla před zraněním z 25. 2. 2017. Předchozí iktus žalobce na pravé straně těla vedl zároveň k tomu, že logicky začal více používat levou část těla, ani mu nic jiného nezbývalo, pokud omezení pravé strany existovalo. V důsledku přetěžování levé strany došlo k tomu, že se chronicky oslabovaly struktury levé ruky v rameni nazývané jako rotátorová manžeta. U žalobce zjednodušeně řečeno nastala ruptura rotátorovy manžety, přičemž z lékařských zpráv o předchozích chronických změnách na ruce a polymorbiditě žalobce vyplynulo, že na manžetě existují chronické degenerativní změny, které jsou difuzní, to znamená, že nejsou ojedinělé a musí být rozsáhlejší. Zároveň jsou zjištěny degenerativní změny na šlaše dlouhé hlavy bicepsu. Popis tvrdí, že chrupavka není traumaticky zasažena, což značí, že způsobené násilí na strukturu nemohlo být natolik vysoké, aby došlo k vyhození ramene (luxaci). Popisující lékař zároveň nevyloučil, že existující otok mohl být chronický, nikoliv traumatický. Další zpráva hovoří o nepopsaných chronických změnách pravé ruky, z čehož plyne, že pokud byly chronické změny i na méně zatěžované pravé ruce, musely být i na levé. Dle žalovaného tak ruptura rotátorovy manžety s neúplným vykloubením bicepsu způsobená pádem vlastní postavy na zem vzniká naprosto nepravděpodobně při nedotčeném ramenním kloubu. Nepochybně tak u žalobce musely být přítomny již podstatné degenerativní změny rotátorovy manžety či možná již nějaké degenerativní trhliny. Přetržení rotátorové manžety je omezující zranění. Tato omezení však nejsou tak rozsáhlá, jak se snaží žalobce navodit. Zároveň zde působilo silné spoluzavinění v širším slova smyslu ve formě přítomnosti předchozích degenerativních změn. To znamená, že ke zranění s takovými následky by nedošlo, pokud by nebyly přítomny předchozí degenerativní změny, které nelze žalovanému přičítat. Žalobce měl již před úrazem v roce 2017 přítomné chronické a degenerativní změny na šlachách a svalech, které způsobily výsledný stav, což však nelze přičítat žalovanému. Přítomnost těchto degenerativních změn, které vedly ke vzniku zranění, je třeba zohlednit ve formě snížení náhrady. Znalkyně však do svého znaleckého posudku smísila omezení daná předchozí nemocí (iktem) s omezeními z úrazu z 25. 2. 2017, což ve výsledku učinilo bodové hodnocení naprosto přemrštěné. Pokud objektivně ke zranění v únoru 2017 došlo, ať už z jakéhokoliv důvodu, výsledný efekt je směsí degenerativních změn a úrazu z roku 2017. Žalovaný tak navrhl zpracování znaleckého posudku z oboru traumatologie k zodpovězení otázky závažnosti předchozích chronických změn v ramenní struktuře žalobcovy ruky, přičemž újmu musí spočítat znalec, který je svým kmenovým oborem ortoped, což znalkyně jméno FO není a není ani traumatoložkou. Znalecký posudek znalkyně jméno FO vychází z premisy, že poraněná rotátorová manžeta je kompletně neschopná horní končetina, což je ovšem hluboký lékařský omyl. Při přetržení rotátorové manžety jsou poškození schopni slušně fungovat. Funkci nefunkční rotátorové manžety částečně přebírá deltový sval ramene, přičemž loket, zápěstí a prsty většinou bývají funkční. Zároveň v předloženém znaleckém posudku chybí pasáž o vlastním vyšetření poškozeného, kdy znalkyně při svém výslechu v rámci trestního řízení si nebyla schopna vzpomenout, jak žalobce vypadá. Zároveň znalkyně neměla k dispozici kompletní lékařskou dokumentaci žalobce, dokonce ani tu, která byla obsahem trestního spisu. Absence některých zpráv zásadně ovlivnila výsledný znalecký posudek. Žalobce předložil znalkyni jen vymezený výsek lékařských zpráv, přičemž žalovaný je přesvědčen, že tak udělal záměrně, aby ovlivnil výsledek znaleckého posudku ve svůj prospěch. Zároveň znalkyně použila právně chybné koeficienty v rozporu s metodikou NS, které vytváří desetitisícové rozdíly. Z výsledku znaleckého posudku plyne, že žalobce je obrazně řečeno „troska“ naprosto odkázaná na plnou pomoc okolí, avšak ve skutečnosti je žalobce osoba s určitými zdravotními obtížemi, které jej podstatně z života nevyřazují, byť mu jistě určité komplikace mohou způsobovat. Tyto obtíže jsou však z drtivé většiny zapříčiněny předchozím iktem a chronickými změnami. Toto dokládá i video z rekonstrukce z roku 2019, kde je vidět, že žalobce je schopen dokonce předpažit až do úrovně 90 stupňů, což znalecký posudek naprosto vylučuje. Taktéž znalkyně opominula dle žalovaného obvyklý běh času, kdy žalobce obecně stárne a má obtíže jako každý jiný sedmdesátník, navíc sedmdesátník po iktu. Dále žalovaný ve svém vyjádření uplatnil kromě těchto obecných námitek i konkrétní námitky k jednotlivým oceňovaným položkám, kdy má za to, že znalkyně velmi důsledně vyšla ze subjektivních stesků žalobce, aniž by je objektivizovala či konfrontovala s lékařskými nálezy. V závěru svého vyjádření zpochybnil žalovaný i cenu 30 000 Kč za zpracování znaleckého posudku, kdy standardní cena těchto posudků v tomto odvětví se pohybuje mezi 7–10 000 Kč. Při maximální sazbě 450 Kč na hodinu by znalec nad posudkem strávil přibližně 66 hodin práce, tedy osm a čtvrt pracovního dne v kuse, což je naprosto nereálné. Náklad ve výši 30 000 Kč není dle žalovaného účelným nákladem a žalobci může být přiznána náhrada jen v rozsahu obvyklé ceny takového posudku. Zváží-li však žalovaný kvalitu daného posudku a jeho chyby, které jej diskvalifikují z toho, aby byl řádným podkladem pro ohodnocení náhrady žalobce, není možné žalobci přiznat ničeho ve vztahu k náhradě za vyhotovený znalecký posudek. Zároveň nelze s žalobcem souhlasit ani v otázce úroku z prodlení, neboť v rámci trestního řízení se žádné úroky z prodlení nepřiznávají, což je patrné i z výroku trestního rozsudku. Pokud tedy žalobce úroky nyní požaduje, může je požadovat maximálně ode dne podání žaloby. Předchozí neúspěšné uplatnění nároku v rámci trestního řízení nemá vliv na počátek běhu nároku na přiznání úroku v civilním řízení. Taktéž žalobce nezaslal žalovanému ani předžalobní výzvu. Ze všech těchto důvodů tak nemůže být žalobě vyhověno.

3. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 27. 7. 2022 uvedl, že vyjádření žalovaného je pokračováním dehonestace osoby žalobce, k čemuž docházelo již v trestním řízení vedeném proti žalovanému a které skončilo pravomocným uznáním viny žalovaného. Jeho vyjádření k žalobě obsahuje celou řadu nekorektností a zavádějících skutečností. Pokračuje ve své obraně používané již v rámci trestní věci, kde zjednodušeně řečeno, žalovaný tvrdil, že se daný úraz žalobci stal v době, kdy byl již starý a nemocný, takže z objektivního hlediska při tak malé intenzitě útoku psa žalovaného by se správně žalobci nemělo nic stát. Podotkl, že není vůbec neobvyklé, aby trestní soud odkázal poškozeného zčásti či zcela na řízení ve věcech občanskoprávních s poukazem na to, že by dokazování o nároku na náhradu škody přesáhlo rámec dokazování potřebného k rozhodnutí o vině a trestu. Trestní soud dokonce výslovně uvedl, že ohledně žalobcova nároku jej odkázal na civilní řízení proto, že žalovaný měl v úmyslu vznést další námitky, jejichž vypořádání by přesáhlo účel trestního řízení a neúměrně by zatížilo jeho délku. Uvedl, že znalkyně žalobce osobně vyšetřila a zpracovala objektivní znalecký posudek, neboť je erudovanou znalkyní právě pro obor stanovování nemateriální újmy na zdraví, její posudek obsahuje doložku podle § 127 o. s. ř., a je tak v této věci použitelný jako posudek zadaný samotným soudem. Pro zpracování dalšího posudku tak dle žalobce nejsou žádné rozumné důvody, když žalovaný nepřináší odbornou argumentaci například v podobě oponentního posudku. Místo toho se v jeho vyjádření objevují nepodložené závěry a expresivní výrazy, nepodložené spekulace a nekorektnosti. Naopak celou řadu námitek žalovaného již v trestní věci vyloučil další znalec tituly před jménem jméno FO, který byl ustanoven policejním orgánem, například vyloučil jako nedůvodnou námitku žalovaného, že snad žalobce přetěžoval zdravou ruku, že nemůže zvednout paži vzhůru, a tedy, že jej takový nedostatek omezuje, nebo dokonce, že degenerativní změny jsou u každého staršího člověka a přicházejí s věkem. Ohledně tvrzení žalovaného o spoluzavinění žalobce v širším slova smyslu ve formě přítomnosti předchozích degenerativních změn žalobce poukazuje na to, že ustanovení § 2953 občanského zákoníku nemá žádnou relevanci, neboť neřeší otázku spoluzavinění poškozeného, ani nedostatek příčinné souvislosti, pouze umožňuje v určitých případech snížit náhradu škody, například v situaci, kdy majetkové poměry škůdce jsou nesrovnatelně nepříznivější než obdobné poměry poškozeného, kdy sám škůdce při způsobení škody poškozenému utrpí závažnou újmu a podobně. Na tuto věc by za jistých okolností mohla mít vliv otázka spoluzavinění dle ustanovení § 2918 občanského zákoníku, nicméně ani v tomto případě nemůže argumentace žalovaného obstát, neboť aby mohlo být žalobci coby poškozenému přičítáno spoluzavinění, muselo by toto spočívat v jeho nevhodném chování, ať komisivním, či omisivním. Ovšem žalobce v této věci žádným způsobem ke vzniku škody svým jakýmkoliv jednáním nepřispěl, naopak to byl žalovaný, kdo venčil své dva ne zcela ovladatelné lovecké psy tzv. na volno, aniž by je měl pod kontrolou. Žalovaný tudíž musel očekávat, že může nastat situace, kdy se jeho temperamentní psi setkají s jiným psem nebo s lidmi a budou reagovat naprosto spontánně a nepředvídatelně. Sám žalobce tak nemohl nijak zakročit proti hrozící újmě, nemohl se jakkoliv připravit na útok těchto psů, když nastalá skutková situace byla pro něj rychlá a nečekaná. Žalobce tak trvá na tom, že závěry znalkyně jsou správné a objektivně ověřené. Ohledně námitky žalovaného stran údajné nepřiměřenosti ceny znalečného žalobce pouze konstatuje, že znalečné v této výši znalkyně opravdu uhradil a s ohledem na ceny práce jiných nesrovnatelných profesí není toto znalečné nijak nepřiměřené složitosti dané problematiky. Ohledně úroků z prodlení vychází žalobce z toho, že žalovaný se dozvěděl o tom, že po něm žalobce požaduje zaplacení dlužné částky uplatněním daného nároku u soudu připojením se poškozeného v trestním řízení. Toto připojení mohl žalovaný nutně obsahově považovat i za předžalobní výzvu v tomto civilním řízení, když v trestním řízení žalobce se svým nárokem neuspěl. Ze všech těchto důvodů žalobce požadoval, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

4. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci:

5. Z obžaloby ze dne 11. 9. 2020, trestního příkazu ze dne 9. 12. 2020, odporu ze dne 17. 12. 2020, protokolech o hlavních líčení, rozsudku zdejšího soudu ze dne 26. 10. 2021, č. j. spisová značka, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2022, č. j. spisová značka, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2022, č. j. spisová značka, bylo zjištěno, že žalovaný byl pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, když se dopustil skutku popsaného v žalobě shora.

6. Z podání žalobce ze dne 18. 6. 2021 a protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 7. 2021 vyplynulo, že se zmocněnec žalobce (poškozeného) s nárokem na náhradu škody v podobě nemajetkové újmy spočívající ve ztížení společenského uplatnění ve výši 501 776 Kč a nákladů na zpracování znaleckého posudku ve výši 30 000 Kč řádně připojil k trestnímu řízení, když svůj nárok opřel o znalecký posudek tituly před jménem jméno FO, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, stanovení nemateriální újmy na zdraví.

7. Z uvedeného znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO ze dne 12. 7. 2021 bylo zjištěno, že stanovila výši odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobce částkou 501 776 Kč, přičemž se dle znalkyně jedná o rozdíl mezi omezeními před a po nehodě. Znalkyně při zpracování posudku vyšla ze zhodnocení předložené zdravotnické dokumentace a vlastního vyšetření žalobce, kdy po předmětném úrazovém ději dne 25. 2. 2017 mu bylo po dvou dnech neustupující bolesti a otoku levého ramene diagnostikováno podvrtnutí a pohmoždění levého ramene a byla mu provedena punkce levého ramene. Na kontrole dne 6. 3. 2017 byl zjištěn rozsáhlý krevní výron levé paže, který byl zahrnut pod diagnózu pohmoždění levé paže. Opět byla provedena punkce a i přes neústup obtíží nebyl odeslán na zobrazovací vyšetření magnetickou rezonancí pro mylnou kontraindikaci přítomnosti kovového materiálu v místě náhrady břišní aorty, která byla provedena v roce 2004. K vyšetření tak došlo až dne 28. 4. 2017 se zjištěním poškození rotátorové manžety, totální ruptury šlachy nadhřebenového svalu, částečné ruptury šlachy podhřebenového svalu a šlachy podlopatkového svalu s částečným vykloubením hlavice kosti pažní. Vzhledem k interním onemocněním, a to opakovaně prodělaným cévním mozkovým příhodám a vysokému krevnímu tlaku, nebyla doporučena operační léčba, ale pouze rehabilitace. Léčba byla ukončena dne 28. 6. 2017, přičemž toto poranění zanechalo trvalé následky v podobě nefunkčnosti levého ramenního kloubu. Znalkyně při svém výpočtu zohlednila opakované cévní mozkové příhody, které žalobce prodělal a které zanechaly trvalý neurologický deficit na pravé horní končetině, která byla pro žalobce dominantní, nicméně se zdárně naučil používat při všech denních činnostech levou horní končetinu, která ovšem byla vyřazena zraněním levého ramene. Před úrazem pracoval žalobce jako opravář myček, nádobí a sušiček prádla, je vyučený televizní mechanik a pracoval i jako řidič. Ve volném čase jezdil na hory, nyní tráví volný čas procházkami nebo odpočinkem na zahradě. Před úrazem zvládl řídit osobní automobil, nyní pro nefunkčnost obou horních končetin nemůže, neboť nemá sílu točit volantem, nezvládne ani jízdu na kole, nezvládne se postarat o dům a zahradu, ke všem denním činnostem potřebuje dopomoc druhé osoby (manželky), která mu dopomáhá s oblékáním, krájením jídla, hygienou a podobně. Žalobce udrží pouze lehkou tašku do cca 0,5 kg, ale již ji nezvedne. Sklenici musí držet oběma rukama, obtíže mu činí najíst se příborem, jídlo nedokáže vložit do mikrovlnné trouby, nic si z výšky nepodá, vybírá si pouze vhodnou obuv k snadnému nazouvání, v levé ruce nemá žádnou sílu, mobilní telefon ovládá pouze schopností přijmout hovor. V levém rameni cítí při určitém pohybu lupnutí a bolest, kterou pociťuje i v klidu, při změně počasí a během noci. Na noc užívá léky na bolest. Celkovou výši odškodnění zjištěnou dle klasifikace a hodnocení jednotlivých domén v souladu s metodikou NS ve výši 798 611 Kč modifikovala koeficientem 80% vzhledem k věku žalobce.

8. Vzhledem k četným námitkám žalovaného (viz vyjádření ze dne 17. 6. 2022) proti uvedenému znaleckému posudku tituly před jménem jméno FO byl zadán ze strany soudu nový znalecký posudek, který zpracoval právnická osoba jméno FO, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, specializace traumatologie a stanovení nemateriální újmy na zdraví dne 15. 11. 2023, jehož úkolem bylo zjistit zejména, v jakém funkčním stavu se nacházela rotátorová manžeta na levé straně těla před úrazovým dějem, jaký vliv na její stav měl iktus žalobce z roku 2008, zda ke dni vyšetření žalobce 26. 4. 2017 existovaly degenerativní změny na šlaše dlouhé hlavy bicepsu, jakou hybnost ruky měl žalobce zachovánu po úrazovém ději, zda existovaly chronické změny na chrupavkách v ramenním kloubu. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že dle dostupné zdravotnické dokumentace k prvnímu vyšetření levého ramene došlo až dne 27. 2. 2017, a to v přímé souvislosti s předmětným úrazovým dějem, do té doby žádný záznam ve zdravotnické dokumentaci o obtížích s levým ramenem není. Vzhledem k věku žalobce lze degenerativní změny rotátorové manžety předpokládat, stejně jako degenerativní změny chrupavek ramene, nicméně mu tyto zřejmě nezpůsobovaly žádné obtíže nebo o těchto není dostupný zdravotní záznam. Objektivní změny rotátorové manžety pak lze prokázat pouze zobrazovacím vyšetřením, částečně i sonografickým vyšetřením, tato vyšetření levého ramene žalobce však v době před předmětným zraněním provedena nebyla, neboť nebyl důvod a nelze tedy objektivně hodnotit stav rotátorové manžety žalobce v době před úrazovým dějem. Lze tedy uzavřít, že dle dostupné zdravotní dokumentace neměl žalobce před předmětným zraněním žádné obtíže s levým ramenním kloubem. Zároveň znalec uzavřel, že dle dostupné zdravotní dokumentace iktus žalobce z roku 2008 neměl žádný vliv na stav rotátorové manžety na levé straně těla ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobce. Z popisu CT nálezu z 26. 4. 2017 vyplývá, že vzhledem k rozsáhlému poškození rotátorové manžety došlo k výraznému omezení pohybu levého ramene, které je v přímé příčinné souvislosti s předmětným úrazem ze dne 25. 2. 2017 a vliv degenerativních změn na toto zranění je diskutabilní a spekulativní. Zároveň vzhledem k věku žalobce se degenerativní změny rotátorové manžety levého ramene daly předpokládat. MRI vyšetření s jistotou však neodliší tyto změny od traumatického poškození, a to jak na šlaše bicepsu, tak na ostatních měkkých tkání ramene. Difuzní změny v popisu vyšetření ze dne 26. 4. 2017 konstatuje změny neohraničené, nicméně nelze jednoznačně tvrdit, zda se jedná o změny chronického charakteru či traumatické. Zároveň z MRI nálezu z 26. 4. 2017 vyplývá, že chrupavka ramenního kloubu nebyla traumaticky zasažena. Dle závěru znalce i specialisty v oboru radiologie je na závěrech vyšetření z 26. 4. 2017 patrný otok traumatický, přičemž možný otok chronický v rámci degenerativních změn není možné odlišit. Hybnost levé ruky žalobce byla po úrazovém ději zachována v rozsahu 10 st. upažení a 10 st. předpažení v ramenním kloubu a po provedené rehabilitaci 85 st. upažení a 85 st. Předpažení. V levém ramenním kloubu byly dle RTG verifikovány změny ve smyslu I. stadia artrózy a II. stadia v oblasti akromioklavikulárního kloubu. Co se týká pravého ramene žalobce, pak není možné se s přesností vyjádřit k charakteru chronických změn rotátorové manžety vzhledem k absenci zobrazovacího vyšetření, které by předmětné změny blíže verifikovalo. Lze pouze tvrdit, že jisté změny na výše uvedených šlachách byly, vzhledem k pozitivitě testů při objektivním vyšetření. Dle závěru znalce i názoru specialisty z oboru radiologie není dle MRI vyšetření v případě traumatu v anamnéze možné odlišit změny traumatické od změn chronických, tedy již přítomných.

9. Na základě uvedeného znaleckého posudku o prokázaném zdravotním stavu žalobce v souvislosti s funkčním stavem rotátorovy manžety na levé straně těla v době před úrazovým dějem a následně její částečnou nefunkčností po něm pak byl zadán další znalecký posudek ke zjištění konkrétní výše náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobce dle metodiky NS vzniklé v důsledku úrazu ze dne 25. 2. 2017 při zohlednění jeho předchozích zdravotních obtíží a úrazů. Ustanovený znalec tituly před jménem jméno FO, znalec v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, spec. traumatologie, úrazová chirurgie, a stanovení nemateriální újmy na zdraví, ve svém posudku ze dne 23. 2. 2024 stanovil výši ztížení společenského uplatnění částkou 369 527 Kč, přičemž znalec vyšel ze závěrů znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO ze dne 15. 11. 2023, zároveň zhodnotil i zpracovaný posudek tituly před jménem jméno FO ze dne 12. 7. 2021, přičemž po vyšetření žalobce a zkonstatoval, že se v některých položkách od posudku vypracovaného tituly před jménem jméno FO liší nikoliv ve kvantifikaci domén, jako v tomto konkrétním případě v jejich metodicky správném použití v souladu s metodikou NS. Zmínil předchorobí, především cévní mozkovou příhodu, v důsledku čehož měl žalobce omezenou funkčnost pravé horní končetiny, dále zohlednil v předchorobí jako významnou skutečnost, že poranění rotátorové manžety je běžně řešitelné ortopedickou operací s větším či menším úspěchem, kdy v tomto konkrétním případě k operační léčbě přistoupeno nebylo (byla kontraindikována) z důvodu vysokého rizika operačního zákroku vyplývajícího z vážných přidružených interních chorob, jimiž žalobce trpěl již před zkoumaným poraněním. V některých doménách bylo nutno použít kvalifikovaného odhadu k adekvátnímu zohlednění výkonnostních schopností poškozeného před poraněním. Výsledné kvalifikátory použité při hodnocení byly použity ve výši, která reflektovala předchorobí. Znalec vycházel z vyšetření žalobce, zároveň i ze sdělení jeho manželky a syna, kteří dokázali schopnosti žalobce před úrazem znalci přiblížit. Při svém výslechu znalec na závěrech znaleckého posudku setrval, pouze doplnil, případně upřesnil některé závěry plynoucí z jeho posudku. Uvedl, že v rámci vyšetření žalobce mu kladl otázky a snažil se žalobci vysvětlit u každé hodnocené disability, o co se jedná, přičemž většinu odpovědí znalci udal sám poškozený. Velmi podrobně s žalobcem rozebral jeho aktuální zdravotní stav, jeho současné obtíže, zjistil, v čem obtíže spočívají, aby mohl zvolit s přihlédnutím k předchorobí konkrétní kvalifikátor. Dle znalce je totiž strukturovaný pohovor jediný možný a vhodný způsob, jakým může znalec dospět k relevantnímu výsledku za použití metodiky NS. Ze zdravotnické dokumentace a anamnestických údajů vyplynulo, že žalobce byl postižen cévní mozkovou příhodou na pravou polovinu těla, což vedlo k tomu, že se přecvičil z praváka na leváka. V době vyšetření žalobce dospěl znalec k závěru, že horní pravá končetina byla velice slušně zrehabilitována, byly tam aktivní pohyby do 170 stupňů ze 180 možných jak do předpažení, tak do upažení a přetrvávalo pouze lehké oslabení svalové síly. Připustil, že doména D170 a D345 řeší totožnou otázku, což je však věc metodiky NS, přičemž znalec má povinnost odpovědět na každou otázku nebo vyšetřit každou doménu, zda v ní je problém. Dále uvedl, že jeho závěry vycházejí z metodiky, která nezohledňuje, zda daný člověk uvedenou činnost dělal či nedělal, metodika zohledňuje ztrátu potenciálu danou činnost dělat, to znamená, že např. konkrétně nezjišťoval, zda žalobce skutečně používá MHD, avšak zdali jej může používat. Ohledně sebeobsluhy vyšel znalec především ze subjektivního sdělení žalobce, dále z toho, že levá horní končetina byla ve stadiu, které lze nazvat jako těžké omezení hybnosti v ramenním kloubu. A pokud je takto člověk omezen, pak sdělení rodiny v tomto nejsou nijak podstatná. V případě domény D610 potvrdil, že zohlednil předchorobí, neboť po cévní mozkové příhodě v tomto směru omezen byl.

10. Z faktury číslo hodnota ze dne 12. 7. 2021 včetně výpisu z účtu bylo zjištěno, že tituly před jménem jméno FO vystavila žalobci fakturu za vypracování a provedení znaleckého posudku v celkové výši 30 000 Kč, přičemž uvedenou částku znalkyni uhradila dne 21. 7. 2021 jméno FO (dcera žalobce).

11. Při jednání soudu konaném dne 14. 5. 2024 vzal žalobce s ohledem na závěry znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO žalobu co do výše 132 249 Kč s příslušenstvím zpět. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty prvé citovaného zákona, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal podanou žalobu co do částky 132 249 Kč s příslušenstvím zpět, soud řízení podle citovaných zákonných ustanovení v tomto rozsahu zastavil.

12. Při právním posouzení věci vycházel soud z ust. § 2956 občanského zákoníku, podle kterého vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanovením první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Podle ust. § 2957 věta první občanského zákoníku způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Podle ust. 2958 občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

13. Na základě zjištěného skutkové stavu a za použití citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je co do základu důvodná, neboť žalobce prokázal, že mu žalovaný svým trestným činem (přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti), za který byl pravomocně odsouzen, způsobil zranění popsané v žalobě shora, přičemž náhrada nemajetkové újmy v podobě bolestného ve výši 57 661 Kč byla žalobci přiznána již v trestním řízení. S dalším svým nárokem na náhradu škody v celkové výši 531 776 Kč za ztížení společenského uplatnění a náhradu nákladů za zpracování znaleckého posudku byl žalobce odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť k prokázání tohoto nároku by bylo třeba provádět další dokazování, aby bylo jednoznačně prokázáno, ve kterých oblastech a jakou měrou se zranění žalobce promítlo do omezení v jeho osobním životě. Žalobce si pro účely uplatnění svého nároku nechal vypracovat vlastní znalecký posudek tituly před jménem jméno FO, jehož závěry však byly v průběhu civilního řízení zpochybněny, proto soud přistoupil k zadání vlastního posudku. Znalec tituly před jménem jméno FO při výpočtu výše ZSU vyšel ze zdravotního stavu žalobce před a po úrazu zjištěného znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO, jehož závěry účastníci řízení nezpochybnily, když na výslechu znalce při jednání netrvali. tituly před jménem jméno FO zhodnotil zároveň i předchozí posudek tituly před jménem jméno FO a dospěl k odlišnému závěru při vlastním výpočtu, jež přičítal metodicky nesprávnému použití domén v souladu s metodikou NS. Znalecký posudek tituly před jménem jméno FO tak byl stěžejním podkladem pro rozhodnutí soudu, neboť jeho závěry znalec při své výpovědi přesvědčivě obhájil a srozumitelně vysvětlil. Soud zároveň neshledal žádné vady uvedeného posudku a považuje jej za logický a přesvědčivý. Ze všech těchto důvodů soud žalobě (v souladu s částečným zpětvzetím) vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 369 527 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku z uvedené částky od 21. 7. 2021 (kdy proběhlo hlavní líčení, při němž se žalobce se svým nárokem řádně připojil k trestnímu řízení) do zaplacení. Žalovaný se tak nejpozději uvedeného dne dozvěděl o nároku žalobce a musel si být vědom své povinnosti k úhradě škody.

14. Výrokem III. bylo v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto o nákladech státu, jež představují znalečné za oba písemné znalecké posudky a výpověď znalce jméno FO při ústním jednání soudu konaném dne 14. 5. 2024. Žalovaný je tak povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami jich plnou náhradu, přičemž konkrétní výše bude vyčíslena až v samostatném usnesení, a to do třech dnů od právní moci daného usnesení, když v době vyhlášení rozsudku o nich nebylo doposud pravomocně rozhodnuto.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 73 181 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 (tarifní hodnotu činí přisouzená částka) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 9 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 780 Kč za výzvu k plnění dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (připojení se v trestním řízení), z částky 9 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 780 Kč za vyjádření se ve věci dne 27. 7. 2022 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a z částky 2x 9 780 Kč za účast při jednáních soudu ve dnech 20. 10. 2022 a 14. 5. 2024 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám advokáta (ustanovení § 149 odst. l o. s. ř.). Částku 30 000 Kč za znalečné uhrazené tituly před jménem jméno FO soud žalobci nepřiznal, neboť při svém rozhodování z uvedeného posudku nevyšel, nejedná se tak o účelně vynaložené náklady, když bezpochyby žalobce se svého nároku mohl domáhat i bez předložení vlastního posudku, jež by byl v průběhu řízení zadán ze strany soudu a v návaznosti na jeho výsledek tak mohl žalobce žalobu kdykoli rozšířit, stejně jako ji v daném případě částečně vzal zpět.

16. Ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., je žalobce osvobozen od soudního poplatku, tato povinnost tedy přechází na žalovaného, kterému byla uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami soudní poplatek za žalobu (návrh na zahájení řízení) ve výši 18 477 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž tarifní hodnotu pro výpočet výše soudního poplatku činí přisouzená částka. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictví Okresního soudu v Příbrami. Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora (zák. č. 120/2001 Sb.).