6 C 10/2024

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jindřichem Maříkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Anonymizováno - Jméno žalovaného A , IČO IČO žalovaného A sídlem Adresa žalovaného A Anonymizováno Jméno žalovaného B sídlem Adresa žalovaného A o určení vlastnického práva

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem pozemků , Anonymizováno, – ostatní plocha, , Anonymizováno, – ostatní plocha, zapsaných na LV , Anonymizováno, pro obec a k.ú. , adresa, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 1 886 Kč do 3 dnů , Anonymizovánoprávní moci rozsudku

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že tuto podává z opatrnosti, neboť má zato, že se na předmětné pozemky vztahuje zákon o půdě, na tyto pozemky žalobce řádně uplatnil restituční nárok, zároveň jsou pozemky vhodné k vydání žalobci a o pozemcích dosud nebylo rozhodnuto. Pokud by předmětné pozemky byly převedeny na jinou osobu, pak by byl porušen § 5 zákona o půdě. Žalobce uplatnil v r. 1991 a 1993 u Okresního úřadu v Příbrami, Pozemkového úřadu nárok na vydání nemovitostí podle zákona o půdě, nárok byl uplatněn na nemovitosti mimo jiné v k.ú. , adresa, , na základě nároku dne 12.3.2003 vydalo Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad , adresa, rozhodnutí s tím, že žalobce společně se zesnulým , jméno FO, jsou vlastníky mimo jiné parcel , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Tyto pozemky tvoří celistvou a důležitou lesní cestu, kterou žalobce od března 2023 nepřetržitě užívá především ke svozu dřeva. Dne 5.1.2024 žalobce obdržel od Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových, výzvu, aby se zúčastnil elektronické aukce na pozemkové parcely č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , v tento rozhodný moment žalobce zjistil, že není majitelem uvedených pozemků. Tyto pozemky užíval jako lesní cestu, měl je za jednolitý a ničím nepřerušený celek a považoval je za vlastní. Za celou dobu nevznikly žádné pochybnosti o jeho vlastnickém právu, tudíž vlastnické právo vydržel, rovněž předmětné pozemky více jak 20 let držel, tudíž byly splněny zákonné podmínky i pro aplikaci institutu mimořádného vydržení dle zákona č. 89/2012 Sb. Je proto důvodné určit, že vlastníkem obou pozemků zapsaných na LV , Anonymizováno, pro k.ú. , adresa, je žalobce, Anonymizováno2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil z toho důvodu, že žalobci muselo být naprosto zřejmé, jaké pozemky mu byly vydány dle zákona o půdě, pokud začal žalobce užívat i pozemky, které jsou předmětem žaloby, pak mu nesvědčí oprávněná držba. Žalobce se přihlásil do elektronické aukce vyhlášené žalovaným na předmětné pozemky, tudíž je zřejmé, že se vlastníkem necítil, z jeho strany byla složena i požadovaná kauce ve výši 2 100 Kč.

3. Z předložených důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobce uplatnil společně s , jméno FO, řádně a včas nárok na vydání nemovitostí mimo jiné zapsané v knihovních vložkách č. , hodnota, a , Anonymizováno, pro k.ú. , adresa, , rozhodnutím Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu , adresa, ze dne , datum, bylo rozhodnuto, že obě oprávněné osoby jsou vlastníky pozemků dle KN parc.č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , a to každý ideální ½. Účastníkem restitučního řízení bylo mimo jiné i Česká republika – Ministerstvo obrany, neboť se v podstatě jednalo o pozemky, na nichž byla v 50. letech 20 století vystavěna železniční vlečka pro výstavbu Orlické přehrady, po výstavbě přehrady vlečka ztrácí postupně svůj účel, v 90. letech minulého století byla železniční trať rozebrána, tudíž pozemky pod tratí mohly být vydány. O pozemcích dle KN parc.č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, nebylo dosud rozhodnuto v rámci restitučního řízení, žalobce činí v současné době aktivní kroky k vydání, v současné době jsou oba předmětné pozemky zapsány na LV , Anonymizováno, s vlastnickým právem pro žalovaného. Soud provedl pouze část listinných důkazů ke zkoumání naléhavého právního zájmu v určovací žalobě, tedy zejména výpisy z KN, ze zprávy pozemkového úřadu, z rozhodnutí Pozemkového úřadu , adresa, či přehledu o aukci.

4. Na druhé straně soud neprovedl důkazy předložené žalovaným, místním šetřením a fotodokumentací, neboť další dokazování považuje za nadbytečné a nehospodárné, pro rozhodnutí soud provedl důkazy v potřebném rozsahu.

5. Podle § 80 o.s.ř., určení, zda tu právní poměr je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem na určovací žalobě, neboť žalobce tvrdí, že ohledně předmětných pozemků řádně uplatnil restituční nárok podle zákona o půdě, že o těchto pozemcích nebylo dosud rozhodnuto, zároveň činí k rozhodnutí v rámci restitučního řízení. Pokud se však žalobce domáhá nároku na vydání předmětných nemovitostí v restitučním řízení, pak zároveň nemůže mít naléhavý právní zájem na určovací žalobě v rámci soudního řízení, neboť za nastalé situace není právo žalobce ohroženo. Navíc v restitučním řízení uplatnily nároky dvě oprávněné osoby, kterým byly jiné pozemky v k.ú. , adresa, vydány do spoluvlastnictví, žalobu na určení vlastnického práva podal toliko jeden z oprávněných s tím, že je vlastníkem výlučným. Neposledně dle stanoviska R 28/94 vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí brání skutečnost, že ohledně nemovitostí, jíž se vklad týká, byl uplatněn nárok na její vydání podle zákona o půdě, o němž dosud není s konečnou platností rozhodnuto. Z těchto důvodů proto prvostupňový soud dospěl k závěru, že žalobci naléhavý právní zájem na určovací žalobě nesvědčí, z tohoto důvodu se nezabýval ani věcí samotnou a žalobu v celém rozsahu zamítl /výrok I./.

7. Podle § 142 odst. l o.s.ř. soud úspěšnému žalovanému přiznal náklady řízení, tyto představují odměnu za 3 úkony nezastoupeného účastníka tedy 3x 300 Kč, k tomu jízdné z Prahy do Příbrami a zpět osobním automobilem s průměrnou spotřebou 5,5 litrů benzínu Natural, při ceně pohonných hmot 38,20 Kč a při částce za amortizaci 5,60 Kč/km včetně počtu ujetých kilometrů 128 km, se jedná o částku 986 Kč na jízdném, celkové náklady tudíž činí 1 886 Kč, tyto soud určil v písemném vyhotovení rozsudku postupem dle § 151 odst. 4 o.s.ř. /výrok II./.