6 C 112/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jindřichem Maříkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem trvale obec – anonymizováno , obec a číslo , PSČ adresa pro doručení ulice a číslo , PSČ část obce , anonymizována dvě slova proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem trvale obec a číslo , obec – anonymizováno , PSČ adresa pro doručení ulice a číslo , PSČ obec anonymizováno o výživné na manželku

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 10 000 Kč měsíčně od 13.5.2021, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s manželem uzavřela sňatek v [anonymizováno] [rok], do [anonymizováno] [rok] žili ve společné domácnosti, tehdy byla nucena se od manžela odstěhovat, neboť nadměrně pil a neustále jí vyhazoval z bytu. Našla si ubytovnu v [obec], kde platí nájemné 7 600 Kč a zálohu na elektřinu ve výši 500 Kč, sama pak pobírá invalidní důchod ve výši 8 888 Kč. Manžel je zaměstnán s příjmem kolem 50 000 Kč, je proto důvodné určit výživné na žalobkyni ve výši 10 000 Kč ode dne podání návrhu k soudu, tedy od 13.5.2021.

2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků, neboť se účastníci bez omluvy k jednání nedostavili, v podstatě jsou nekontaktní a se soudem nespolupracují, neboť žalobkyně na ubytovně již nebydlí, jediná další známá adrese je adresa jejího trvalého pobytu, což je však adresa obecního úřadu. Žalovaný byl opakovaně soudem úspěšně kontaktován minimálně telefonicky s tím, že opakovaně slíbil, že soudu sdělí důležitou informaci ke svému bydlišti ke dni 13.5.2021, aby soud mohl posoudit otázku místní příslušnosti, k jeho žádosti mu dokonce byla zaslána SMS zpráva, soud však po dobu několika měsíců až do ústního jednání 24.11.2021 ničeho od žalovaného neobdržel, proto ve věci samé jednal.

3. Z předložených důkazů soud zjistil, že žalobkyně pobírá invalidní důchod I.stupně ve výši 8 888 Kč.

4. Podle § 697 odst. l občanského zákoníku, manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň.

5. V daném případě soud žalobu neshledal důvodnou, neboť žalobkyně řádně netvrdila rozhodné skutečnosti k určení výživného manželky, zároveň však nepřipojila ani neoznačila důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň se však žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání, tudíž nedostatky své žaloby nemohla odstranit, nepřítomnost je nutno přičítat k její tíži, pokud soudu nesdělila včas alespoň řádné doručení předvolání k jednání. Žalobkyně tak neprokázala, že žaloba je důvodná, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl /výrok I./.

6. Podle § 142 odst. l o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl úspěch žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.