6 C 134/2020

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem titul Jindřichem Maříkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalovaného a žalobce zastoupený opatrovníkem jméno příjmení, narozenou datum bytem adresa žalovaného a žalobce zastoupeného titul. jméno jméno, advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení sídlem adresa žalovaného o určení výživného

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce částkou 2 500 Kč měsíčně splatnou vždy do 15. dne v měsíci k rukám žalobce počínaje 1.1.2019.

II. Dlužné výživné pro žalobce za období od 1.1.2019 do 31.1.2021 ve výši 62 500 Kč, je žalovaný povinen zaplatit žalobci v měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci výroku I. tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu žalobce dalších 5 000 Kč měsíčně počínaje 1.1.2019, se zamítá.

IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že trpí mentálním defektem těžkého stupně s poruchami hybnosti a chování a s epilepsií, je upoután na invalidní vozík, případně se pohybuje po kolenou, zdravotní stav je setrvalý. V minulosti byl zbaven ve způsobilosti k právním úkonům, opatrovnicí byla ustanovena matka, v roce 2019 bylo naposledy rozhodováno o svéprávnosti tak, že omezení trvá po dobu pěti let od právní moci rozsudku. Žalovaný je otcem žalobce, z manželství rodičů žalobce se narodil rovněž bratr jméno, ročník rok, který studuje vysokou školu. Žalovaný ukončil společnou domácnost s matkou žalobce v říjnu 2018, v lednu 2019 zrušil matce dispoziční právo ke svému bankovnímu účtu, od ledna 2019 se žalovaný nepodílí na úhradě potřeb žalobce s výjimkou plateb nájemného, kde žalobce spolu se svou matkou a bratrem bydlí. Žalobce není schopen vykonávat jakoukoliv činnost, naopak vyžaduje nepřetržitou péči. Pobírá invalidní důchod třetího stupně ve výši 11 009 Kč, příspěvek na mobilitu 550 Kč a příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč měsíčně, z těchto příjmů si hradí především náklady na pobyt ve stacionáři v rozsahu 6 hodin ve všední dny ve výši 6 500 Kč měsíčně, popřípadě náklady na odlehčovací služby, další náklady jsou na provoz společné domácnosti, na stravu, na pleny a hygienické potřeby a léky, na provoz osobního automobilu. Matka žalobce je zaměstnána s pracovním úvazkem 0,75 s měsíční mzdou 16 480 Kč, žalovaný pak ve služebním poměru u vězeňské služby dosahoval příjmu 35 400 Kč měsíčně. V současné době osobní péči o žalobce vykonává pouze jeho matka, v případě, že nebude schopna nadále tuto funkci vykonávat, je nutné vytvořit žalobci úspory, které by mohly tuto péči financovat, je tudíž na místě vyměřit žalovanému výživné ve výši 7 500 Kč od 1. 1. 2019, neboť od té doby svou vyživovací povinnost neplnil.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že v žalobě postrádá tvrzení o tom, kdy a jakým soudním rozhodnutím byl vysloven souhlas opatrovnici k vedení předmětného sporu. Sám pak po zdanění a odvodech dosahuje příjmu 22 000 Kč měsíčně čistého, od žalobce se odstěhoval v roce 2018 z důvodu péče o svou matku jméno příjmení, která nemohla být s ohledem na svůj zdravotní stav sama ve svém bytě. Po její smrti nabyl žalovaný do svého vlastnictví ideální polovinu bytu, byt užívá celý sám, tudíž hradí veškeré náklady ve výši 4 470 Kč, zároveň platí nepřetržitě veškeré platby za byt na adrese adresa žalovaného a žalobce. Synovi jméno přispívá na výživu částku 5 000 Kč, tudíž žalovanému zbývá k dispozici na úhradu veškerých ostatních potřeb částka 5 600 Kč až 5 700 Kč, v jeho silách tak není platit výživné 7 500 Kč, za této situace je žalovaný ochoten přispívat do budoucna na výživu žalobce částku 500 Kč.

3. Žalobce v průběhu řízení doplnil, že příjem žalovaného musí být minimálně 26 732 Kč čistého, v minulosti chodily veškeré příjmy žalobce, žalovaného i opatrovnice na účet vedený u obec anonymizováno na jméno žalovaného, minimálně část prostředků na tomto účtu nepatřila do společného jmění žalovaného a opatrovnice, byt na adrese ulice a číslo patří do společného jmění manželů, žalovaný a matka žalobce jsou manželé dosud. Opatrovnice pak vykonává nepřetržitou péči o žalobce, vyjma 6 hodin každý všední den, které žalobce tráví ve stacionáři. Na straně matky žalobce došlo k podstatné změně v jejích výdělkových poměrech, neboť z důvodu nepříznivého zdravotního stavu jí byl přiznán invalidní důchod prvního stupně ve výši 7 710 Kč, z důvodu pandemické situace pak žalobce nemůže navštěvovat stacionář a je v celodenní péči své matky. Průměrná hodinová cena takové služby představuje 100 Kč až 130 Kč hodinu, prostým propočtem jsou tedy životní náklady žalobce ve výši 72 000 Kč měsíčně. Změnu žaloby ohledně příjmů matky žalobce, soud při jednání dne 18. 1. 2021 připustil, neboť se změna nepříčí hospodárnosti řízení.

4. Žalovaný v průběhu řízení doplnil, že dosahuje příjmu ve výši 27 000 Kč až 28 500 Kč, náklady spojené s bydlením žalobce a matky žalobce platí 7 000 Kč, na náklady spojené s vlastním bydlení pak platí 4 700 Kč včetně energií, náklady za stravu a ošacení činí měsíčně průměrně 5 000 Kč a jedná se o velmi skromné živobytí, za léky si doplácí zhruba částku 200 Kč měsíčně, za připojení k internetu 558 Kč a za mobilní telefon 499 Kč měsíčně, rovněž hradí daň 1 194 Kč za rok, v této částce je zahrnut i byt užívaný žalobcem. Žalovaný by se rád se svým synem stýkal častěji a pomáhal s péčí o syna, pracuje ve velmi rizikovém prostředí ve věznici a v době koronavirové nákazy by bylo hazardem se se synem často stýkat. Rovněž matka žalobce výslovně uvedla, že si nepřeje, aby měl žalovaný svého syna déle u sebe.

5. Ze spisu Okresního soudu v Příbrami sp zn. spisová značka soud zjistil a vzal za prokázané, že v roce 2010 byl žalobce zbaven zcela způsobilosti k právním úkonům, neboť trpěl duševní chorobou trvalého rázu a nebyl schopen činit žádné právní úkony, opatrovníkem byla jmenována jeho matka paní příjmení, která tuto funkci vykonává až do současné doby. V roce 2015 byla svéprávnost žalobce opět rozhodnutím soudu omezena ve všech právních jednání, přičemž délka trvání omezení byla prodloužena v 2019 na dobu pěti let, paní příjmení pravidelně podává soudu opatrovnickému zprávy o výkonu své funkce mimo jiné s tím, že se manžel odstěhoval ze společného bydliště na podzim roku 2018, zůstatek finančních prostředků na účtu syna činil v březnu 2019 372 214 Kč, v průběhu roku 2019 založila žalobci nové účty, z toho jeden spořící, na který uložila i finanční prostředky ze stavebního spoření syna ve výši 92 458 Kč, v průběhu roku 2019 zakoupila synovi značka automobilu za částku 374 000 Kč, z toho od státu činil příspěvek 200 000 Kč, finanční úřad vrátil žalobci DPH téměř ve výši 65 000 Kč, zbývající částku poskytl přítel opatrovnice pan příjmení, finanční prostředky kolem 100 000 Kč opatrovnice panu příjmení vrátila v lednu 2020, vlastníkem automobilu je žalobce. V prosinci 2020 činila výše finančních prostředků na spořícím účtu 230 000 Kč, na běžných účtech pak disponoval částkou kolem 1 000 Kč, resp. 2 000 Kč. Opatrovnice předkládá soudu rovněž vyúčtování majetku svého syna, tedy žalobce, měsíční výdaje na doplatky zdravotnických pomůcek, hygienických prostředků, včetně provozu automobilu či ošacení a stravy vyčíslila částkou do 20 000 Kč měsíčně. Částka za pobyt žalobce ve stacionáři příjmení anonymizováno. činila v roce 2019 v průměru 6 500 Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí udělil soud souhlas k právnímu jednání, kterým opatrovnice udělila titul. jméno plnou moc k zastupování žalobce, zároveň soud udělil souhlasy k právním jednáním, kterým zástupce žalobce podal v srpnu 2020 k soudu žalobu na určení výživného, jakož i k vedení tohoto sporu. Rozsudek nabyl právní moci 21. 11. 2020.

6. Z rodného listu, z oddacího listu, z platového a mzdového výměru, z oznámení a rozhodnutí ČSSZ Praha, včetně posudku o invaliditě a lékařských zpráv, z vyúčtování majetku, z potvrzení zaměstnavatele žalovaného, z rozpisu záloh, z trvalého příkazu, z poštovní poukázky, z faktury anonymizováno, z úmrtního listu, z výpisu z účtu, z rozhodnutí soudu z pozůstalostního řízení, z výslechu žalovaného a ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný je otcem žalobce, opatrovnice žalobce je manželkou žalovaného, přičemž manželství rodičů žalobce dosud trvá, byt na adrese adresa, až dosud však platí náklady spojené s bydlením v předmětném bytě, včetně energií částkou kolem 7 000 Kč měsíčně, v bytě bydlí krom žalobce a jeho matky i bratr žalobce jméno, ročník rok, který je studentem vysoké školy, na jeho výživu žalovaný přispívá pravidelně 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný se odstěhoval do bytu své matky, o kterou pečoval, matka žalovaného v roce 2019 zemřela, v rámci pozůstalostního řízení bylo určeno, že obvyklá cena majetku a aktiv činí přes 2,069 milionu korun, výše dluhu a pasiv necelých 16 000 Kč, žalovaný a jeho sestra si rozdělili pozůstalost tak, že rovným dílem byl rozdělen předmětný byt číslo včetně spoluvlastnického podílu, veškerá další aktiva zdědil žalovaný s povinností vyplatit své sestře 250 000 Kč, žalovaný částku vyplatil asi v lednu 2020. Byt po matce užívá výlučně žalovaný, v souvislosti s bydlením platí včetně plynu a elektřiny a nákladů do fondu oprav celkem 4 700 Kč měsíčně. Za internet a telefon žalovaný platí dalších 1 050 Kč měsíčně, v roce 2019 činil jeho průměrný výdělek 27 749 Kč, v roce 2020 do října pak v průměru 28 789 Kč měsíčně čistého. Žalovaný má u obec anonymizováno na účtech úspory ve výši kolem 440 000 Kč, na stavebním spoření asi 100 000 Kč. Matka žalobce byla zaměstnána na částečný úvazek u právnická osoba anonymizováno s příjmem 16 480 Kč měsíčně hrubého v roce 2018, od 30. 8. 2020 jí byl mimo jiné ze špatného psychického stavu přiznán invalidní důchod prvého stupně ve výši 7 710 Kč. Z důvodu koronavirové situace žalobce nedochází do stacionáře, celodenní péči mu tedy poskytuje jeho matka, která disponuje i s finančními prostředky žalobce, mimo jiné synovi platí v průměru 3 000 Kč za zdravotnické pomůcky, které nejsou kryty zdravotním pojištění, 2 000 Kč za hygienické potřeby, prací a desinfekční prostředky, 1 500 Kč za vitamíny a léky nehrazené opět ze zdravotního pojištění, mobilní telefon 600 Kč, knihy, pohádky, časopisy či DVD 500 Kč, pojištění auta 872 Kč, ošacení a obuv 500 Kč. Žalobci byl přiznán příspěvek na péči 4. stupně ve výši 19 220 Kč, jakož i příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč měsíčně, v roce 2019 pobíral invalidní důchod 3. stupně ve výši 11 009 Kč, v roce 2020 byl důchod zvýšen na 11 783 Kč, nemovitý majetek žalobce nevlastní. S ohledem na značné zdravotní omezení nejen psychického, ale i fyzického rázu včetně epilepsie, vyžaduje žalobce celodenní péči, tato péče je náročná a vykonává jí v převážné míře toliko matka žalobce, v době společného soužití s žalovaným rodiče nenechávali žalobce nikdy samotného doma.

7. Mezi účastníky bylo mimo jiné sporné, kolik činí v průměru měsíční výdaje na provoz automobilu, neboť částku 3 000 Kč tvrzenou žalobcem žalovaný rozporoval s tím, že v současné době žalobce jezdí k lékaři většinou v rámci územní celek. Skutečnou výši těchto nákladů soud považuje za nepodstatnou, soud neprovedl důkaz výslechem matky žalobce, rozpisem za byt za rok 2019, zprávami peněžních ústavů z toho důvodu, že další dokazování považuje za nadbytečné a nehospodárné, rovněž se jedná o relevantní důkazy zejména při vypořádávání zaniklého společného jmění manželů, nikoliv pro řízení o určení výživného. Z těchto důvodů další návrhy na doplnění dokazování soud zamítl.

8. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

9. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

10. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná, opatrovnický soud souhlas k podání žaloby, jakož i k vedení sporu učinil. Žalovaný je otcem žalobce, z důvodu těžkého zdravotního postižení není schopen žalobce samostatně se živit, tudíž vyživovací povinnost jeho rodičů bude trvat po dobu celého jeho života (srovnej s rozhodnutím ústavní nález). Žalovaný dosahuje pravidelného příjmu ze zaměstnání v průměrné výši přes 28 000 Kč měsíčně čistého, navíc je vlastníkem nemovitého majetku v hodnotě několika milionu korun, neboť s manželkou, tedy s matkou žalobce, mají ve společném jmění manželů byt, žalovaný pak má ve výlučném vlastnictví společně se svou sestrou další byt, vlastní ideální jednu polovinu. Zároveň žalovaný disponuje s naspořenými finančními prostředky v řádech několika set tisíc korun, rovněž i tyto prostředky jsou zčásti ve společném jmění manželů, neboť manželství stále trvá, finanční prostředky z dědictví jsou pak v jeho výlučném dědictví. Pokud se jedná o poměry na straně žalobce, ten rovněž pobírá pravidelný příjem v podobě invalidního důchodu, který bude rovněž v roce 2021 valorizován, jakož i příspěvek na péči, s ohledem na rozhodnutí KS v obec sp. zn. spisová značka je důvodné polovinu tohoto příspěvku započítat do příjmu pečující osoby, tedy matky žalobce, druhou polovinu do příjmu oprávněné osoby, tedy žalobce, žalobce tedy disponuje příjmem ve výši kolem 21 383 Kč, zároveň má stejně jako žalovaný naspořenou finanční částku kolem 230 000 Kč. Žalovaný přispívá žalobci věcným plněním tím, že platí náklady spojené s bydlením žalobce částkou 7 000 Kč, tuto celou částku však nelze zohlednit pouze ve prospěch žalobce, neboť v předmětném bytě fakticky bydlí i matka žalobce, jakož i jeho zletilý bratr, který je neopatřený z důvodu vysokoškolského studia. Za tohoto stavu proto soud ve prospěch žalobce započetl částku kolem 2 300 Kč (jedna třetina ze 7 000 Kč). Neposledně soud přihlédl i k tomu, že vyživovací povinnost k žalobci má i jeho matka, její výdělečné možnosti jsou však od srpna 2020 objektivně omezeny z důvodu přiznání invalidního důchodu, spolu s připočtením poloviny příspěvku na péči činí tudíž její příjem 17 310 Kč měsíčně čistého, dle názoru soudu pak není v silách matky získat další příjem s ohledem na velmi náročnou péči o žalobce, ani na zkrácený úvazek za situace, kdy v době covidové pečuje o syna prakticky celodenně. Touto osobní péčí matka plní částečně i svou vyživovací povinnost k žalobci, neposledně rodiče žalobce mají povinnost ke svému zletilému synovi. Dle § 917 je důvodné s ohledem na závažné zdravotní omezení žalobce a jeho věk vyměřit výživné umožňující tvorbu úspor. Na základě těchto skutečností soud určil výživné částkou 2 500 Kč měsíčně, přičemž výživné na zletilé dítě lze vyměřit zpětně po dobu tří let, s ohledem na zrušení dispozičního práva žalovaným matce žalobce v lednu 2019, soud počátek vyživovací povinnosti určil právě k datu 1. 1. 2019 (výrok I.).

11. V rozhodném období vznikl žalovanému na výživném dluh za 25 měsíců po 2 500 Kč, celkem ve výši 62 500 Kč, tento dluh soud umožnil žalovanému zaplatit ve splátkách s ohledem na jeho výdělečné, ale i majetkové poměry, jakož i oprávněné zájmy žalobce, které mu nic nebránilo podat žalobu k soudu dříve, z těchto důvodů proto soud výši splátek určil částkou 5 000 Kč, kdy dluh bude zaplacen ve lhůtě zhruba jednoho roku, tedy dle názoru soudu ve lhůtě přiměřené (výrok II.).

12. Ve zbývající části žalobu shledal nedůvodnou, neboť v možnostech žalovaného není platit částku vyšší, obzvláště za situace, kdy vyživovací povinnost k žalobci má i matka žalobce. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku III. shora uvedeno.

13. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2, § 150 o.s.ř., neboť z procesního hlediska měl větší úspěch žalovaný, tudíž by měl nárok na poměrnou část nákladů řízení. Na straně účastníků soud však shledal důvody hodné zvláštního zřetele, neboť se jedná o vztah mezi otcem a synem, navíc žalobce má značné zdravotní omezení s omezenými příjmy, tudíž by přiznání nákladů řízení žalovanému, byť v poměrné části, bylo ve vztahu k žalobci nepřiměřeně tvrdé, navíc i žalobce byl v řízení částečně úspěšný, co do výše výživného, tak i zcela ohledně data počátku stanovení vyživovací povinnosti. Z těchto důvodů proto soud žalovanému žádnou náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).