6 C 201/2022

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jindřichem Maříkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 837 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 837 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky: -) 510 Kč od 9.11.2021 do zaplacení, -) 327 Kč od 9.12.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami soudní poplatek ve výši 400 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

2. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal po žalované zaplacení částky 837 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovanou částku představují náklady na převoz nezletilého syna žalované, jméno příjmení do diagnostického ústavu, kdy za převoz provedený 21. 7. 2021 vznikly žalobci náklady 510 Kč a za převoz provedený 5. 8. 2021 náklady 327 Kč Celkem žalobci vznikly náklady 837 Kč. Zároveň žalobce uplatnil nárok na zákonný úrok z prodlení.

3. Zdejší soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud jej proto usnesením zrušil a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a o. s. ř. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.

4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalobce dne 21. 7. 2021 a dne 5. 8. 2021 provedl převoz nezletilého syna žalované, jméno příjmení, narozeného 3. 5. 2006 do Dětského diagnostického ústavu, Základní škola a školní jídelna, U anonymizována tři slova, obec a číslo Nezletilý syn žalované byl umístěn do diagnostického ústavu na základě rozhodnutí soudu a převozy byly uskutečněny z důvodu útěků nezletilého. V souvislosti s převozy nezletilého vznikly žalobci náklady, které je povinna hradit žalovaná coby zákonný zástupce v té době nezletilého syna. V souvislosti s převozem vznikly žalobci náklady ve výši 510 Kč za převoz uskutečněný dne 21. 7. 2021 (najeto 79 km) a ve výši 327 Kč za převoz uskutečněný dne 5. 8. 2021 (najeto 49 km). Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 7. 10. 2021, 8. 11. 2021 a dne 20. 9. 2021, kterou byla vyzvána k zaplacení dlužné částky.

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Dle § 26 odst. 4 věta třetí zákona č. 273/2008 Sb., zajistí-li policie výjimečně převezení osoby sama, má tato osoba, její zákonný zástupce nebo opatrovník povinnost uhradit náklady převozu.

6. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalované v souladu se zákonem o Policii České republiky vznikla povinnost uhradit náklady na převoz jejího nezletilého syna do diagnostického ústavu, které uhradil žalobce. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila a žalobní tvrzení tak nijak nebyla zpochybněna. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 510 Kč a částku 327 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, když žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. Soud dále uložil žalované povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Příbrami částku 400 Kč představující soudní poplatek za podanou žalobu, neboť žalobce byl v řízení osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). § 2 odst. 3 věta prvá zákona o soudních poplatcích upravuje tzv.„ přechod poplatkové povinnosti“. Žalobce byl v řízení ze zákona osvobozen, soud jeho návrhu vyhověl, žalovaná nemá dle rozhodnutí soudu proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení a sama není od soudních poplatků osvobozena. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 837 Kč, kdy ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz. S ohledem na uvedené proto soud uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet podepsaného soudu soudní poplatek, který dle položky 2 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, činí částku 400 Kč.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení sestávají ze dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 600 Kč.

9. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Pokud by povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb.).