6 C 49/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jindřichem Maříkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34 332 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 17 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,85 % ročně z částky 17 100 Kč od 7.11.2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 17 232 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 339,93 Kč od 7.11.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že jeho pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřenou s žalovaným dne , datum, distančním způsobem, na základě smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr jiný než na bydlení až do výše 16 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s příslušenstvím, první splátka byla splatná dne 29. 12. 2023, přičemž denní splátky mohl žalovaný měnit v závislosti na čerpání úvěru. Žalobce posoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, zjistil počet společně hospodařících členů domácnosti, příjem spotřebitele a pravidelné měsíční výdaje, dále ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech výpisu centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z registru neplatných dokladů, výpisu z registru policie hledaných osob, výpisu registru politicky aktivních osob, výpisu z katastrálního rejstříku, výpisu z registru sankční seznamy a interní registry historie klienta. Žalobce vycházel z předložených výpisů z účtu žalovaného a z výplatních pásek, ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 20 612 Kč. Žalobce poskytl žalovanému celkem částku ve výši 36 696 Kč. Žalovaný zaplatil jistinu celkem 19 596 Kč, to dne 30. 11. 2023 částku 2 566,03 Kč, dne 4. 1. 2024 částku 30,15 Kč, dne 5. 2. 2024 částku 56,52 Kč, dne 20. 3. 2024 částku 80,06 Kč, dne 19. 4. 2024 částku 1 223,41 Kč a dne 19. 4. 2024 částku 15 639,83 Kč. Částky zaplacené žalovaným byly dle smluvního ujednání započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně na poplatku a poté na úhradu jistiny, v případě prodlení žalované nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, proto žalobce smlouvu vypověděl a o tomto informoval žalovaného e-mailem 6. 11. 2024, k tomuto datu došlo i k výpovědi smlouvy, následující den je žalovaný s peněžitým plněním v prodlení. Nesplacený dluh činí celkem 32 763,26 Kč, z toho jistina 17 099,96 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 339,97 Kč, smluvní úrok 15 323,33 Kč. Pokud by soud nárok žalobce neměl z titulu uzavřené smlouvy za prokázaný, požaduje žalobce, aby nárok v části jistiny posoudil jako bezdůvodné obohacení. Žalobce rovněž požaduje smluvní pokutu dle smluvního ujednání v článku VIII, odst. 1 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž je žalovaný v prodlení, žalobce požaduje smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů v období od 8. 8. do 6. 11. 2024 ve výši 1 568,74 Kč, žalobce rovněž požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 17 439,93 Kč od 7. 11. 2024 do zaplacení.

2. Okresní soud ve věci nařídil jednání. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se k nařízenému jednání bez řádné omluvy nedostavil, podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu bylo jednání bez jeho osobní účasti.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru do výše až 16 800 Kč s možností postupného čerpání, žalovaný se zavázal tento splácet v denních splátkách 16,22 Kč, přičemž fakticky vyčerpal celkem částku 36 696 Kč. Před uzavřením smlouvy byl poučen o informacích pro spotřebitele, dal souhlas se zpracováním osobních údajů, vyplnil údaje k posouzení o úvěruschopnosti s tím, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti jsou tři, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem je jeden, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 5 700 Kč, pravidelné výdaje na bydlení 1 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní nezbytné výdaje 0 Kč, ověřený čistý příjem žalovaného činil 20 612 Kč, jinak žalovaný jako spotřebitel uvedl příjem 19 500 Kč. Ohledně příjmu měl žalobce vycházet z výpisu účtu žalovaného. Žalovaný dohodnuté splátky nedodržel, o tomto byl opakovaně informován, podáním ze dne 6. 11. 2024 žalobce smlouvu dle smluvního ujednání vypověděl, žalovaný byl rovněž vyzván k zaplacení předžalobní výzvou. Soud vycházel zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně obecných principů posuzování, informací pro spotřebitele a souhlasu se zpracováním osobních údajů, z bankID výpisu, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, z identifikovaných příjmů, z přehledu bankovních transakcí, z předpisu denních splátek, z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, z podání žalobce ze dne 12. 3. 2024, z předžalobní výzvy a z podacího lístku.

5. Spor mezi účastníky soud posoudil podle ustanovení § 561 odst. 1, § 562 odst. 1, § 2395 a násl., § 588, § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dále podle § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Ve smyslu citované právní úpravy a zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, obzvlášť za situace, kdy žalobce ověřil čistý příjem žalovaného 20 612 Kč a současně vycházel z celkových výdajů ve výši 6 700 Kč včetně výdajů na jiné půjčky. Tyto výdaje nikterak žalobce jako věřitel neověřoval, a to přes to, že žalovaným byly uvedeny pravidelné měsíční výdaje na bydlení pouze ve výši 1 000 Kč. Za této situace věřitel porušil povinnost uloženou mu v § 87 odst. l zák.č. 257/2016 Sb., z tohoto důvodu soud úvěrovou smlouvu hodnotí jako absolutně neplatnou dle § 588 občanského zákoníku /srovnej s rozhodnutími KS Praha sp.zn. 27 Co 81/2019, 27 Co 477/2017, 22 Co 295/2019/. Podle právního názoru Krajského soudu v Praze, v jeho rozhodnutí 27 Co 81/2019-75 je třeba si uvědomit, že spotřebitel je slabší stranou, je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Na rozdíl od poskytovatele nemá znalost oboru, dostatek profesionální zkušenosti, právní poradenství, účetnictví, marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, kdy smlouvy bývají uzavírány jako adhézní a podobně. Současně již z podstaty věci peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají a jejich cílem je úvěr za každou cenu získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Právě proto zákon uložil poskytovatelům povinnost posuzovat úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy. Smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, je vyhnout se situacím, kdyby úvěr mohl být poskytnut i osobám, u nichž by bylo důvodně možné pochybovat o tom, že budou schopni úvěr splácet. Je dán zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky dle § 588 občanského zákoníku. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18.

8. Soud proto nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, žalovaný převzal finanční částku 36 696 Kč bez právního důvodu, na svůj dluh uhradil pouze 19 596 Kč, tudíž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 17 100 Kč, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku, proto soud žalobě částečně vyhověl /výrok I./.

9. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení poplatků, smluvní pokuty či smluvního úroku /výrok II./.

10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl ve věci úspěch ve větší míře žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.