6 C 51/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jindřichem Maříkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno zastoupenou advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 2 o určení vlastnického práva

I. Žaloba na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku st. parcelní číslo , hodnota, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, rodinný dům, stavba stojí na pozemku st. parcelní číslo , hodnota, , pozemků parcelní číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parcelní číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , nemovitostí zapsaných v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího zástupce plnou náhradu nákladů řízení, jejích výše bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. 8 C 33/2025 je vedeno řízení o vyklizení nemovitostí, přičemž žalovaná je v předmětném sporu žalobkyní. Žalobce však požadavek , Jméno žalované, na vyklizení nemovitostí neuznává, žaloba není důvodná, požadavek na vyklizení nemovitostí je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce se s žalovanou seznámil v květnu 2010, po 14 dnech spolu začali bydlet v bytě žalované v , Anonymizováno, , v r. 2016 se účastníci dohodli, že žalobce koupí chalupu, na internetu si vyhlédli nemovitost čp. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, včetně pozemku, kupní cenu ve výši 870 000 Kč zaplatil žalobce ze svého účtu ve třech splátkách, kupní smlouva dne 6.9.2016 byla se stranou prodávající uzavřena pouze s žalovanou. Důvodem, proč tomu tak bylo, bylo to, že dcera žalobce , jméno FO, nebyla v době uzavření kupní smlouvy zletilá a kdyby se cokoli se žalobcem stalo, vstoupila by do dědického řízení bývalá manželka žalobce , jméno FO, jako zákonný zástupce nezl. , jméno FO, . Tuto situaci nechtěl žalobce připustit, neboť měl s bývalou manželkou špatné vztahy. Při vypořádání zaniklého společného jmění manželů manželka získala veškerý majetek, žalobce se ocitl v situaci, že neměl kde bydlet a byl bez finančních prostředků a tuto situaci nechtěl opakovat. Žalobce výlučně hradil veškeré investice do předmětných nemovitostí, platby spojené s užíváním, tedy zejména energie, daně, náklady na údržbu a rekonstrukci, žalovaná se na těchto nikdy nepodílela. Po nabytí zletilosti dcery žalobce , jméno FO, , žalovaná chtěla předmětné nemovitosti na žalobce v katastru nemovitostí přepsat, žalobce s ohledem na dobré soužití na převodu vlastnického práva na svou osobu netrval. Žalované připadalo nemorální, že nemovitosti vlastní, tudíž iniciovala vyhotovení darovací smlouvy pro případ smrti, tuto smlouvu účastníci podepsali dne 6.10.2022. V září 2024 žalovaná po telefonu žalobci oznámila, že s ním ukončuje vztah, v listopadu 2024 obdržel od zástupce žalované výzvu k vyklizení předmětných nemovitostí, ke sdělení představy ohledně vypořádání nemovitostí. Žalovaná mu nabízela převod vlastnického práva k nemovitostem kupní smlouvou za částku 500 000 Kč na starší dceru žalobce Anetu, žalobce na tuto výzvu reagoval svým přípisem, k dohodě mezi účastníky nedošlo. Žalovaná se stala vlastníkem předmětných nemovitostí na základě společné vůle účastníků řízení, přičemž v době úhrady kupní ceny žalobcem si oba účastníci přáli, aby v katastru nemovitostí byla zapsána jako vlastník , Jméno žalované, . V situaci, kdy žalobce zaplatil za žalovanou kupní cenu a souhlasil s tím, že žalovaná bude zapsána jako vlastník, jde v podstatě o obdobnou situaci, jako kdyby předmětné nemovitosti koupil žalobce a následně je daroval žalované. Na věc je nutno pohlížet tak, že ze strany žalobce došlo k darování předmětných nemovitostí žalované. V současné době se žalovaná domáhá vyklizení nemovitostí, dokonce na konci loňského roku požadovala po žalobci vyplacení částky 500 000 Kč, tyto nároky žalobce považuje za nepřijatelné, přičemž jednání žalované splňuje podmínky pro vrácení daru. Výzvou ze dne 20.3.2025 žalobce prokazatelně vyzval žalovanou k vrácení daru, a to nemovitostí zapsaných na LV , Anonymizováno, pro k.ú. , adresa, , součástí výzvy byla i darovací smlouva včetně návrhu na zápis vlastnického práva do katastru, žalovaná na tuto nikterak nereagovala, tím pádem žalobce vyčerpal všechny smírné prostředky k nabytí vlastnického práva. Žalobci svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť žaloba na určení práva byla a je nástrojem subjektivního práva před neoprávněnými zásahy, takovým zásahem je požadavek žalované na vyklizení předmětných nemovitostí. Rovněž v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsána žalovaná, vlastnické právo však svědčí žalobci, tudíž naléhavý právní zájem na určovací žalobě je dán.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila z toho důvodu, že žalobce neunáší břemeno důkazní, když z předložených tvrzení a doložených či navržených důkazů nevyplývá ani nemůže plynout opodstatnění žalobcem vzneseného nároku. Navíc žalovaná nabyla předmětné nemovitosti na základě nezpochybnitelného nabývacího titulu, je tedy výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, původ finančních prostředků ke koupi není právním titulem pro nabytí vlastnického práva, jakékoli případné pořízení pro případ smrti nemají vliv na skutečnost nabytí vlastnického práva. Žalovaná nejednala v rozporu s dobrými mravy, ani z její strany nedošlo ke zneužití práva, navíc žalobce žádným způsobem neprokazuje, že by žalovaná dobré mravy porušila. V r. 2016 v době uzavření kupní smlouvy měl žalobce druhou dceru , Anonymizováno, , která byla tou dobou zletilá, tudíž nemovitosti mohly být převedeny v její prospěch, pokud žalobce takový úmysl měl, pak jej žalované nesdělil. Sama žalovaná měla v úmyslu předmětné nemovitosti nabýt do svého vlastnictví, a to po dohodě s žalobcem, jak žalobce ve své žalobě několikrát uvádí. Není pravdivé tvrzení žalobce o nemajetnosti, neboť z majetkového vypořádání s bývalou manželkou obdržel částku 1,6 mil. Kč, za tuto pořídil byt, který následně pronajal. V r. 2017 se odstěhoval z bytu žalované v , Anonymizováno, na chalupu ve , Anonymizováno, a každý z účastníků si hradil náklady té nemovitosti, kterou obýval. Žalobce nikdy žalované předmětné nemovitosti nedaroval a ani z okolností nelze na takové darování nemovitostí jakkoli usuzovat, ze všech důvodů je tudíž namístě žalobu zamítnout.

3. Usnesením Okresního soudu v Příbrami č.j. 6 C 51/2025-62 ze dne 29.5.2025 soud zamítl návrh žalobce na spojení věcí vedenou u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. 8 C 33/2025, jejímž předmětem je žaloba žalované na vyklizení předmětných nemovitostí vůči žalobci, neboť obě věci napadly do odlišných senátů, tudíž spojením věci by došlo k odnětí zákonného soudce. V průběhu řízení se soud pokusil o urovnání sporu smírnou cestou, oba účastníci reálně jednali o zaplacení částky kolem 500 000 Kč žalobcem žalované a převedení vlastnického práva k předmětným nemovitostem na žalobce, k uzavření smíru však nedošlo.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že účastníci řízení udržovali od r. 2010 mezi sebou přátelský a družský vztah, žalobce se nastěhoval do bytu žalované v , Anonymizováno, . V r. 2016 se dohodli, že koupí nemovitost v k.ú. , adresa, , konkrétně rodinný dům č.p. , Anonymizováno, s přilehlými pozemky, tedy nemovitosti zapsané na LV , Anonymizováno, , zároveň se tehdy dohodli, že vlastníkem nemovitostí bude žalovaná, tudíž kupní smlouvu s prodávajícím , jméno FO, uzavřela dne 6.9.2016 jako kupující žalovaná, přičemž kupní cena ve výši 870 000 Kč byla zaplacena dle smluvního ujednání z finančních prostředků žalobce. Žalobce se v r. 2017 do předmětných nemovitostí ve , Anonymizováno, nastěhoval, žalovaná bydlela stále ve svém bytě v , Anonymizováno, , v následujícím období žalobce platil náklady za elektřinu včetně r. 2025, náklady za pojištění platil v období r. 2018 až 2023. Na základě kupní smlouvy ze dne 6.9.2016 je jako vlastník v katastru nemovitostí zapsána i v současné době žalovaná. V říjnu 2022 žalovaná iniciovala uzavření darovací smlouvy pro případ smrti ohledně předmětných nemovitostí v k.ú. , adresa, , na podzim r. 2024 došlo k ukončení vztahu mezi účastníky řízení. V listopadu 2024 žalovaná vyzvala žalobce mimo jiné k vyklizení předmětných nemovitostí, které fakticky až do současné doby žalobce užívá, zároveň ho vyzvala ke sdělení představy ohledně vypořádání nemovitostí, následně mimo jiné navrhla způsob vypořádání tak, že nemovitosti budou převedeny do vlastnictví žalobce za částku 500 000 Kč nebo budou prodány s tím, že se od kupní ceny odečte částka 870 000 Kč, kterou zaplatil žalobce a zbývající část bude rozdělena v poměru 1:

1. Žalobce nesouhlasil s placením finanční částky žalované, byl ochoten se vzdát náhrady související s úhradou kupní ceny za vozidlo v užívání žalovanou ve výši 260 000 Kč, náhrady za pořízení movitých věcí v hodnotě zhruba 60 000 Kč, následně byl ochoten přispět na zařízení Klokánek částkou 50 000 Kč. K dohodě mezi účastníky nedošlo, v lednu 2025 podala žalovaná k soudu žalobu na vyklizení předmětných nemovitostí s tím, že je vlastníkem, a že tyto nemovitosti bez právního důvodu užívá žalobce, podáním ze dne 20.3.2025 žalobce vyzval žalovanou k vrácení nemovitostí zapsaných na LV , Anonymizováno, pro k.ú. , adresa, s tím, že vyklizované nemovitosti jsou jeho domovem, přesto se žalobkyně domáhá vyklizení, za hluboce nemravné považuje žalobce nárok žalované na zaplacení kupní ceny ve výši 500 000 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k uzavření darovací smlouvy, žalovaná tuto neuzavřela a nárok žalobce odmítla, přičemž výzvu k vrácení daru obdržela fakticky dne 25.3.2025. Soud vycházel jednak z listinných důkazů, zejména pak z kupní smlouvy ze dne 6.9.2016, z výpisu z katastru nemovitostí, z návrhu darovací smlouvy pro případ smrti, z korespondence a komunikace mezi účastníky resp. jejich zástupci, z výpisů z účtu žalobce a obchodní společnosti , právnická osoba, , z výzvy k vrácení daru včetně dodejky a příloh, z podání žalované ze dne 17.4.2025, jakož i ze shodného tvrzení účastníků.

5. Na druhé straně soud neprovedl důkaz výslechem účastníků a navrhovaných svědků, neboť další dokazování považuje za nadbytečné za situace, kdy ke svému rozhodnutí shromáždil a provedl jiné důkazy, na základě kterých lze rozhodnout, další dokazování tudíž soud považuje za nehospodárné.

6. Při ústním jednání dne 23.7.2025 byl žalobce soudem poučen a vyzván dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., aby doplnil jiná relevantní tvrzení, na základě kterých by bylo možné žalobě vyhovět, jakož i tvrzení, kdy došlo k uzavření darovací smlouvy ohledně předmětných nemovitostí mezi účastníky řízení, za jakých okolností a podmínek, včetně formy, kdy byla smlouva uzavřena, jaké konkrétní skutečnosti mají být výslechem účastníků a svědků zjištěny a prokázány. Žalobce nic relevantního k tvrzením ani k důkazům nedoplnil.

7. Podle § 80 o.s.ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. Soud nejprve zkoumal a shledal, že žalobci naléhavý právní zájem na určovací žalobě svědčí, a to z důvodu jistoty právních vztahů, kdy v katastru nemovitostí je v současné době jako vlastník předmětných nemovitostí v k.ú. , adresa, zapsána žalovaná, žalobce její vlastnické právo zpochybňuje, tudíž spor mezi účastníky řízení lze vyřešit určovací žalobou.

9. Podle § 2072 odst. l věta prvá občanského zákoníku, ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit.

10. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Žalobce totiž řádně netvrdil rozhodné skutečnosti, tedy nesplnil povinnost tvrzení uloženou mu mimo jiné v § 101 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., z tohoto důvodu byl soudem v průběhu řízení poučen, jakým způsobem má nedostatky v tvrzení napravit, toto se však žalobci nepodařilo. Žalobce netvrdil relevantní skutečnosti ohledně uzavření darovací smlouvy k předmětným nemovitostem mezi ním a žalovanou, přičemž s ohledem na nemovité věci musí být smlouva uzavřena dle § 560, resp. § 2057/1 občanského zákoníku v písemné formě, tedy ve formě, kterou vyžaduje zákon. To vše za situace, kdy žalobce ve shodě s žalovanou tvrdí a prokázáno bylo, že v r. 2016 se oba účastníci dohodli a zároveň projevili i vůli, že předmětné nemovitosti získá do svého vlastnictví od p. , jméno FO, pouze žalovaná. Pro nabytí vlastnického práva je nepodstatné, kdo kupní cenu za nemovitosti zaplatil, tedy je irelevantní, že fakticky kupní cenu na základě dohody mezi účastníky zaplatil výlučně žalobce. Soud rovněž nezjistil, že by žalovaná postupovala vůči žalobci v rozporu s dobrými mravy, neboť jako vlastník předmětných nemovitostí je oprávněna domáhat se nároku na vyklizení u soudu, či požadovat finanční částku v souvislosti s vypořádáním dlouholetého vztahu a majetkových vztahů mezi účastníky. Pokud však žalovaná neporušila dobré mravy, pak nemůže úspěšně žalobce požadovat vrácení daru, tudíž podání žalobce ze dne 20.3.2025 nemá žádných účinků. Neposledně žalobce nesplnil ani povinnost důkazní, neboť nelze provádět dokazování mimo jiné výslechem účastníků či svědků ke zjištění skutkového stavu, který žádná ze stran netvrdí. Přitom povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve vzájemné jednotě, avšak aby účastník mohl nějakou skutečnost dokázat, musí jí především řádně tvrdit. Pravidelným následkem ve sporném řízení je pro účastníka, který tyto povinnosti nesplní nepříznivé rozhodnutí. Zároveň zásada hospodárnosti v řízení vyžaduje obecný požadavek, aby činnost soudu směřovala k rychlému rozhodnutí, zpravidla po jediném jednání, tuto zásadu významně ovlivňují účastníci řízení tím, jak svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní plní. Tyto povinnosti však žalobce řádně nesplnil, tudíž soud žalobu v celém rozsahu zamítl /výrok I./.

11. Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na tvrzení žalobce a provedené dokazování mohly žalobci vzniknout jiné nároky vůči žalované, nikoli však nárok na určení vlastnického práva k nemovitostem.

12. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle § 142 odst. l o.s.ř., neboť procesně úspěšná žalovaná má právo na plnou náhradu nákladů řízení, tyto náklady představují odměnu advokáta za 4 úkony právní služby po 5 620 Kč /s ohledem na novelu advokátního tarifu se odměna počítá z punkta 113 000 Kč/, 4x režijní paušál po 450 Kč, jízdné z , Anonymizováno, do Příbrami a zpět při ujeté vzdálenosti 124 km, průměrné spotřebě 5, 9 litů/100 km, při ceně pohonných hmot 34,70 Kč/litr a při částce 5,80 Kč/km z amortizaci, se jedná o jízdné ve výši 974 Kč, za náhradu v souvislosti se ztrátou času za 4 půlhodiny 600 Kč, k tomu DPH odpovídající částce 5 430 Kč. Celkem tak náklady řízení činí 31 284 Kč, které soud určil v písemném vyhotovení rozsudku postupem dle § 151 odst. 4 o.s.ř.